Bořetice - největší F5J akce ve středu Evropy

Kategorie: F5J Zveřejněno: čtvrtek 1. srpen 2013 19:53 Napsal admin

Když jsem uvažoval, kde si tento rok zalítám nějaké pořádné mezinárodní F5J závody nabízela se spousta možností, jednalo se např. o Slovensko, ale našla se i výjimka v České republice konkrétně v Bořeticích u Brna. Slovo dalo slovo a už se domlouval hotel Kraví hora (cca 100 metrů od letiště), vyřizovala FAI registrace a plánovalo, co a jak vlastně bude. Tentokráte jsem měl také možnost se podílet na organizaci tohoto závodu zapsaného v seriálu Intertour a Eurocontest a to registracemi zde na Stoupáku a celkovému běhu soutěže na mém programu SORG V4. Jak se čas blížil, začalo se startovní pole velmi pěkně plnit soutěžícími z různých koutů Evropy a začali jsme tušit, že to bude "pecka" soutěž. Zbývalo pár dní do ukončení registrací a přihlášených bylo už téměř 70 z 9 států!! Bohužel se začala rýsovat i předpověď počasí a ta nás docela strašila, tentokráte ne deštěm, ale teplotami okolo 40°C ve stínu. K F5J soutěží byla vyhlášena i naše RCEK kategorie, do které se ale moc soutěžícím nechtělo a tak nás bylo nakonec jen 10, ale za to samé esa :)


Mno nadešel čas víkendu s velkým V a chystali jsme se (tedy i má žena a dítě, ať pořád nepíšu jen o sobě) na odjezd už v pátek (přeci jen tam nepojedeme v sobotu ráno, jistota je jistota). Dobře jsme udělali, neboť při cestě z Karviné jsme kousek za Olomoucí uvízli v luxusní hodinové koloně a po pár desítkách minut jsme dokonce narazili na známé týmové parťáky z Přáslavic a to rodinu Malčíků. Po rozjezdu kolony jsme jeli tedy společně na místo určení (jó, kdo už tehdy mohl tušit, že tato sestava aut veze takový "poklad" :)). Bořetice/Kraví hora je opravdu zajímavé místo. Všude hromady vína (jak ve skle, tak i v sadech), tuny meruněk, stromy obtěžkané pod nápory švestek... Zkrátka země zaslíbená. Ihned jsme na letišti postavili stanové městečko vedle sousedů z Ukrajiny a šli si zalítat a prozkoumat místní vzduch. Letiště jako takové je totiž z jedné strany lemováno monstrózní kukuřicí a z druhé strany nekonečným sadem meruněk. Tyto „překážky" jsme mohli krásně využít pro chytání nějakých těch vteřinek ve vzduchu. Po pár testovacích letech jsme se odebrali na nocleh, někteří do stanů, jiní do karavanů a ti další do hotelu. Po noci, kdy se všichni dozajista smažili v nočních košilích, přišla sobota, která byla nejteplejší za posledních 100 let dle mého.

Už v 7 ráno bylo snad 35°C a nehnula se ani větévka, ani stéblo trávy, zkrátka nic... jen vlnící se horizont. Začali se sjíždět organizátoři, soutěžící začali plnit plochu až do posledního volného místa a mohlo se začít s oficialitami.


Začalo se nástupem s hosteskami nesoucími cedulky se jmény státu, poté následoval dvoujazyční projev organizátorů a prezidenta recesistické republiky Kraví hora, jenž nám otevřel modelářské nebe. Následoval krátký briefing, rozhodnutí o 11 startovištích, 6 skupinách, rozlosování, celkového počtu osmi kol a dvou finále a šlo se na věc. Na takové velké akci musí být pevný řád, a tak organizátoři zvolili na pevno časové limity na 10 min. pracovního času, a mezitím 5 minut přípravy, která začínala v 8. minutě pracovního času (původně v 7., ale to bylo potom změněno). Toto se opakovalo ve smyčce a tak kdo nestíhal, měl prostě smůlu, a věřte, že takových případu bylo opravdu hodně. Z depa to bylo na startoviště +- 250 metru! Soutěžící si ale zvykli. Vše se po chvíli běhovém tréninku po letišti dalo stíhat a tak mohl začít litý souboj o každý metr. K zázemí snad jen to, že byly jedny LED hodiny namířené na soutěžící, a druhé do depa pro ty, co právě neletí. Sice ze začátku vázla synchronizace, ale hold dva rozdílné systémy. Audio stopa byla pro mě (a jak jsem slyšel podle přepočítávání jednotlivých soutěžících) zvolena docela podivně ala F3J?? (proč?) čili od 0 do 5, a pak od 5 zpět do 0. Nakonec si stejně většina pilotů počítala 9:46,47,48 atd.... Měli bychom se držet tohoto zvyku a ne archaismu :-D


Po pár kolech se začaly objevovat stará dobrá jména, zejména z řad slovenských pilotů. Mezi nimi, ale také pro mě neznámá jména z různých koutů Evropy. Zajímavý pohled a výkony byly velmi vyrovnané, ať už se jednalo o Čechy, Slováky nebo Ukrajince, Němce, Poláky a další piloty.
Kola velkých F5J byly prokládány vždy po odlétání kola jedinou skupinou malých RCEK. Díky tomu mohli ti šťastní piloti alespoň vydechnout a schovat se před spalujícím sluncem do stínu rychlého občerstvení, kde prodávali starou "žlutou" a "růžovou" bublinkovou vodu a pivo :)


U malých RCEK se létalo klasicky cca 20 vteřin a tak se ploužilo oblohou, občas to někdo zkusil nad sad nebo auta, ale extra rozdíly jsem nepozoroval (v sobotu tedy). Ve velkých F5J se v tom bezvětří létalo také po celé obloze a kupodivu vždy na hranici 160-190 metrů (samozřejmě na výjimky oběma směry). Zkrátka klasické polétání v přehřátém vzduchu bez větru. Jak síly k večeru ubývaly, tak se piloti čas od času dopouštěli chyb z nepozornosti a tak bylo pár srážek, pár pádu do sadu nebo kukuřice a tak tam "pár" letadel doslova zařvalo nebo si odneslo nějaký šrám.
Po odlétání šesti kol v sobotu se na výsledovce umístili víceméně známa jména:

 

  1. Majerčík Bohuslav
  2. Gaľa Marko
  3. Bačiak Juraj

a v RCEK

  1. Krátký Aleš
  2. Rúčka Vladimír
  3. Hrubý Tomáš

Chvíli se diskutovalo, chvíli se popíjelo, jedlo a šlo se opět v tom ukrutném vedru spát. Přes noc všichni dozajista přemýšleli, jak to v neděli rozseknout a postoupit na nějaké dobré místo. Co ale bylo překvapení, tak a) teplota neklesla :) b) ale začalo docela pořádně fučet.
S pořádným větrem se musela změnit i strategie létání a nebál bych se říct, že k lepšímu. Začalo fučet skrze sad, na kterém se trhaly úzké a rychlé stoupáky a piloti si toho byli velmi dobře vědomi. Začalo se létat stylem ihned po startu otočka o 180 s větrem a nad sad, vypnout v 70 metrech a začít, jak vzteklý kroužit. Šlo to všem rozhodně dobře, a pro nepiloty F5J to byla zajímavá podívaná. S RCEK to ale bylo horší a tak to byl pořádný boj, pokud jste neměli "Škorpiona" (Hrubý a Adámek). S tímto modelem nás začali pořádně dusit a začali strmě stoupat vzhůru k finále.


Pořádné změny se děly i v F5J a to nejen "díky" zvětšujícímu se počtu ztracených nebo na strom zavěšených modelů, ale také se začali selektovat piloti s nervy z oceli, kteří se nebáli jít "až na kost" kvůli pořádnému výsledku a tak se do finále nakonec probojovali ti nejlepší a to

F5J

 

  1. Bohuslav Majerčík (SK)
  2. Radek Malčík (CZ)
  3. Juraj Bačiak (SK)
  4. Marko Gaľa (SK)
  5. Hinsch Karl (GER)
  6. Petr Malčík (CZ)
  7. Mögn Josef (GER)
  8. Schroeder Werner (GER)
  9. Alex Wunschheim (GER)
  10. Vladimír Rúčka (SK)
  11. Frank Tomasz (PL)
  12. Zdeněk Malčík (CZ)

a v RCEK

  1. Juraj Adámek (SK)
  2. Aleš Krátký (CZ)
  3. Vladimír Rúčka (SK)
  4. Tomáš Hrubý (CZ)

Ve velkých se letěla dvě kola a v malých jen jedno.
První F5J kolo ukázal všem záda svými 57 metry Polák Frank Tomasz a dal tak najevo, že rozhodně útočí na první příčku. Ostatní se drželi někde na 970 bodech, a tak nebylo nic ztraceno. Po tomto kole následovalo finále malých RCEK a z mého pohledu to bylo docela divoké. Dva "Škorpící" okamžitě mířící nad sad a let do stratosféry a na druhé straně dvě plácající se letadla nad kukuřicí. Já chtěl letět jistotu a tak jsem se držel letadla přede mnou, ale buď jsem gramlavý, nebo kolega moc dobrý pilot a tak mi uletěl a já už od sedmé minuty přelítával nad plochou s pocitem, že nepřežiju dvacet vteřin. Naštěstí jsem to otočil za vydatné asistence R. Malčíka nad stromy, a tam v ukrutných křečích vystoupal do ukrutné výšky, a pak jen sledoval jak T. Hrubý, vracející se z velké vzdálenosti proti větru nenaletěl čas, a kolega co mě trápil nad kukuřicí také "nedolétl" a tak už zbýval "jen" J. Adámek. Naneštěstí, ale Juraj Adámek zazdil přistání více než já (udělal 75) a tak i když motoroval jen 19 vteřin!! To bohužel nestačilo a tak skončil druhý. Každopádně pokud chytl letadlo do ruky, kdo ví, po jak dlouhé době, tak jen potvrdil, že je extrémně dobrý pilot a klobouk dolu!


No ale zpět k velkým. Druhé rozhodující finále.
Buď všechno, nebo nic. Startuje se, odhazuji letadlo R. Malčíkovi a koukám, jak všichni okamžitě míří nad sad a vypínají v cca 60 metrech. Podívaná je to neuvěřitelná, jak osm nebo deset letadel krouží v úzkém stoupáku a přitom tak tak olizují křídly vršky stromů. Nalétali téměř všichni a tak o výsledcích rozhodne výška. Kartičky se odnášejí ke zpracování, následuje pauza během které se začíná balit a už je to tady.


Velké vyhrává nakonec o 1,64 bodu (nepřepočítaných)

  1. R. Malčík (CZ)
  2. Frank Tomasz (PL)
  3. Juraj Bačiak (SK)
  4. Hinsh Karl (GER)
  5. Alex Wunschheim(GER)
  6. Bohuslav Majerčík (SK)
  7. Vladimír Rúčka (SK)
  8. Zdeněk Malčík (CZ)
  9. Mögn Josef(GER)
  10. Marko Gaľa (SK)
  11. Petr Malčík (CZ)
  12. Schroeder Werner(GER)

Výsledky nečekané, ale dozajista spravedlivé. Ještě se bojovalo a nejlepší tým, a tím se stál (při pohledu na finále to musí být jasné) Malčateam, aneb rodinný tým z Přáslavic.
Následovala cca 45 minutová přestávka, piloti mezitím vychladli, stihlo se zabalit a čekalo se na oficiální ukončovací ceremoniál. Trošku se to sice zaseklo ze strany pořadatelů (Něco důležitého se zapomnělo doma a tak se pro to muselo jet), ale jsou to jen lidi a tak se to dalo přežít.
Následovalo vyhlášení nejlepších v obou kategoriích, nejlepšího týmu a mohlo se vyrazit domů. Škoda jen, že to někteří soutěžící nevydrželi až do konce, ale chápu, že to mají daleko ale i tak mno :-/


Abych to celkově shrnul. Bořetice F5J / RCEK byla podařená akce, v ukrutném vedru, poměrně dobře organizátorsky zvládnuta (i když vždy se něco najde, co bude třeba vylepšit) a hlavně pilotně nadmíru dobře obsazena. Jsem si jist, že se setkáme ještě ve větším počtu u na třetím ročníku této akce.

Výsledky RCEK, F5J

Fotografie - ZDE , ZDE

Youtube video 

Aleš Krátký

Zobrazeno: 3478

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám