„I tohle éro se musí občas řídit, když padá!“

Kategorie: Ostatní Zveřejněno: pondělí 29. červen 2015 10:25 Napsal Petr Koláska

Autorem téhle věty je „přespolní“, o to více však vážený host druhé polanecké soutěže, sám trenér kategorie RCEV - Radek Novotný. Původně patřila určité soutěžně-letové fázi jeho synátora, ale vlastně s ní Radek tak nějak charakterizoval povahu celého tohoto polaneckého klání. Nejlepší strategií totiž bylo najít si v tom "kdenictunic" aspoň o trochu "lepší" vzduch a letadlo v něm nechat lehce kroužit bez nějakých zásadních zásahů do řízení... Což ale nejde dělat donekonečna, že...  Ale sluší se vzít to tak nějak popořadě…

Začalo se, jak jinak, polaneckým násedem…  Kdo neví, o co jde - viz. poslední článek z Polanky :) Úvodní řeč Radima Barče byla vzhledem k přítomnosti trenéra nezvykle podrobná a oficiální :), ale jinak se vše neslo v tradiční polanecké pohodě a odlehčenosti. Soutěžících pilotů se sešlo celkem 13, včetně zmiňované „přespolní“ návštěvy otce a syna Novotných. Konkurence tedy sice nepočetná, ale o to silnější. A když se před devátou hodily letadla do luftu na otestování, jaký je dneska vzduch, bylo jasné, že tohle dopoledne procházka růžovou zahradou tedy nebude :)

Ono totiž na rozdíl o minulého týdne, kdy o kousek vedle na náhradní ploše probíhaly "Letní výškoměry" Ikarus klubu za luxusních povětrnostních podmínek, se poslední červnový víkend počasí rozhodlo pilotům pořádně „zatopit“. Ačkoliv – topení znamená teplo a teplo znamená obvykle termiku… a s tou to tedy bylo poněkud ošidné… První tři kola to pod dekou mračen byly spíše takové lepší nulky, kdy maximum znamenalo trefit se do 199 metrů a pak to padání co nejméně kazit. Občas se i našlo někde něco lehce stoupavého, ale byla to spíše výjimka potvrzující pravidlo "co jde nahoru, musí taky dolů" :). Výrazněji "bublinkovat" to začalo až před polednem, ovšem – kde jsou stoupáky, jsou taky klesáky, a tak zatímco jedni přistávali okolo páté, další se vznášeli ve stratosféře a násilím sundávali letadlo v osmé minutě na brzdách. To však znamenalo zapnout termický čuch a pěkně hledat, zadarmo se tentokráte v Polance výtahem nejezdilo...

Vyloženě celá obloha nosila asi jen dva lety, jinak to byla tvrdá dřina a nebyl prostor pro špatná rozhodnutí. Majstrštyk předvedl na závěr v posledním letu Aleš Krátký, který (se svým "letadlem", jenž je ve stavu, kdy by podle fyzikálních zákonů vůbec nemělo létat) v momentě, kdy už létal opravdu jen "pro radost", učebnicově vykroužil sérii bublin a nalétal maximum z jedenapadesáti metrů. Nic převratného, řeknete si možná… ale v podmínkách, kdy na maximum stěží stačilo 150 m a většinu dne bylo snahou pilotů trefit co nejpřesněji dvoustovku, to byla potěcha pro oko. Níž ten den nikdo nevypínal, natož aby to z takové výšky nalétal. I když Kristián Zemančík byl s 83 metry v posledním letu taky hodně šikovnej :)

Nakonec se i přes nepříznivé zprávy o vývoji počasí z nedalekého Mošnova odlétalo všech šest kol, některá z nich sice za lehoučkého skrápění letním deštíkem, který ale nebyl hrozbou ani pro letadla, natož pro piloty. Ačkoliv je obvykle zdrojem veselých příhod a památných vět Bob alias Martin Vohralík, tentokrát se o zdroj všeobecné zábavy postaral Radek Novotný, který vzal svou úlohu trenéra velmi zodpovědně a lety svého syna koučoval s takovým zápalem a terminologíí, že okolostojící piloti slzeli smíchem (což, uznejte sami, je pěkně prekérní, když koukáte na křížek na obloze, který nesmíte ztratit :) ) Někde mezi všemi těmi směrovými hodinami, azimuty, terminusy technikusy, lehkými nadávkami i žehráním na neposlušnost svého svěřence Radek stvořil i větu, která dala vzniknout nadpisu tohoto článku. Řekl bych, že podle jeho koučingu by se dalo létat i poslepu :) 

Pohled do průběžných výsledků už někdy od třetího kola dával tušit, že dosáhnout na cenné kovy rozhodně nebude lehký úkol, každá chyba se vymstí a že škrkačka zamíchá pořadím víc než je zdrávo :) Takže i takový Petr Slezák, který po třetím kole leštil spodek tabulky, vytrvalým úsilím a škrtnutím jedné „technické nuly“ z druhého kola, kterou měl na svědomí nefunkční výškoměr, nakonec obsadil druhou pozici. Trvale vyváženými výkony okolo tisíce bodů si první příčku podržel od začátku až do konce Radim Barč a sesadit jej z první pozice národního žebříčku tak po této soutěži bude pro soupeře opět o něco obtížnější, ne-li pomalu nemožné... Na třetí příčce skončil letos výborně létající Kamil Kičmer, který poslal postrach RCEV soutěží Radka Novotného na „bramborovou stáž“ rozdílem pouhých 9 desetin bodu!! Tedy zhruba vteřina letu... 

Organizace klapala díky sehranému polaneckému týmu jako na drátkách, takže poděkování putuje i tímto směrem.

Výsledky

Foto (Petr Slezák)

Článek Radima Barče na stránkách LMK Polanka

 

Zobrazeno: 2646

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám