Opět zdravím všechny modeláře, a ostatní čtenáře, manželky, přítelkyně, rodinné příslušníky, prostě všechny co nás podporují, tolerují nám to, fandí nám, nebo aspoň výhružně mlčí, když zase jedeme na soutěž.

Tak jak jsem psal minule, tak zase za týden, tak to uteklo jako voda. Týden nervozity, sledování všech dostupných předpovědí, a víra v to, že to vyjde. Vyšlo, ráno mne probouzí slunečná obloha, na plochu přijíždíme sice v mlze, ale ta se během přípravy zázemí, organizace a testovacích letů, zcela rozpadla, a můžeme na skupinovou fotku a rychlý nástup. Není prostor pro zdržování, protože odpoledne mají být bouřky. Sice na obloze není ani mráček, ale co kdyby.

Zdravím všechny modeláře.

Začínám psát první řádky tohoto článku a na okna bubnují kapky deště. Venku celý den prší.

Myšlenka uspořádat dvě soutěže na Moravě během jednoho víkendu vznikla už na podzim, během rozvahy ohledně termínů. Musím říct, že myšlenka to byla dobrá, s očekáváním větší účasti pilotů, i z větší vzdálenosti, možnost kempování na ploše, nakonec někteří využili. No, nenaplnila se přesně dle očekávání, ale částečně ano. Každý organizátor si vždy přeje účast co největší, když už se to vše musí chystat, a u nás opět na zelené louce bez jakéhokoliv technického zázemí.

Mno, jak začít... Prvně jsem rád, že se potkáváme u prvního soutěžního článku v roce 2019. Věřím, že to nebude článek jediný, a že přibydou další nejen odemně, ale i od dalších modelářů.
To by jsme měli vítání, a teď si něco řekněme o posledním týdnu, a dvou soutěžích, na kterých jsem byl po dlohé zimě vyvenčit své letadla. O první z nich, a to RCEV Dino, které jsme společně s Petrem Koláskou pořádali v Orlové jsem původne chtěl psát už minulý týden, ale nějak se to nepovedlo. Sílu mi dala až dnešní RCEO, na které jsem teda zažil co jsem ještě nikdy nezažil :) Možná to bude k smíchu, ale já snad myslel, že to (zase) roztřískám ! :-D

Před chvíli mi volá Ivan Hořejší, že je sice ještě ve Švýcarsku, ale má pro mě (pro nás) nejžhavější novinky co se týče F5J, které  vzešly na CIAM FAI zasedání, kterého se v posledních dnech účastnil.

No a protože to Ivan dost jasně popsal, níže v článku již jeho slova. Za mě jen díky Ivane !

Je čas probrat Stoupák z hlubokého zimního spánku, a zase to tu trošku rozjet. Čím začít ? Třeba tím, že ta zima byla letos taková nějaká krátká z pracovního pohledu (nestihl jsem udělat ani polovinu věcí co jsem plánoval) a na druhou stranu děsně dlouhá, co se týče soutěžního půstu. My (soutěžící) se již těšíme jak to opět vše vypukne, a našé drahé polovičky až si od nás odpočinou :-D. Co se ale týče tohoto webu, tak jsem se snažil proplácat SORG do nové verze, tentokráte s názvem SORG AIR, a s tím i nutnost změnit systém registrací, přihlášek, žebříčku a dalších věcí. A aby bylo co přihlašovat, bylo třeba doplnit do kalendáře všechny letecké akce v naších oblíbených kategoriích, a při tom vždy páchám vývoj soutěží v letech. Co tedy bude ?

Po představení Asperata již uběhl nějaký čas, ale my v DNZ Gliders jsme nezaháleli a podrobili ho dalším testum a vylepšení. Ve spolupráci s webem Stoupák.cz, resp Alešem Krátkým, který naplno a bez servítek letadlo odzkoušel v závodních podmínkách a Radkem Novotným, který se podílel na vyladění nové verze co se těžiště a nastavení týče jsme letadlo posunuli na novou úroveň. 

Díky předchozím zkušenostem a zpětné vazbě vás všech jsme mohli vylepšit letové vlastnosti a konstrukci, a tak s klidným svědomím naším zákazníkům můžeme dodat za jejich peníze letadlo vyladěné do nejmenších detailů. Na slabost trupu jsme reagovali aplikováním nové uhlíkové konstrukce, obsahujici uhlikovou tkaninu a vrstvu lineárních uhlíkových vlaken, což na celkové tuhosti kompozitu přidalo 40%.

V kriticky namáhaných místech jsme přidali uhlíkové výztuhy a spoj trupu po slepení dále podlepili vrstvou uhlíkové tkaniny, takže již nedochází k jeho praskaní při hodně tvrdých přistáních. 

Po celé, myslím si velice zajímavé sezóně, přichází čas se v rámci soutěží sejít letos naposledy.

Tak jako F5J, tak úplně stejně ve stejném termínu uzavírají letošní sezónu přátelé v Modelparku Suché, kategorii RCEV. 

Co se týká počasí, nemohli jsme zvolit lepší termín. Předpověď je úžasná, slunečno, teploty kolem 20 °C, skoro bezvětří. K počasí se ještě vrátím. Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné. Přihlášky jsou otevřeny včas, posunutí termínu bohužel z osobních důvodů, se nakonec vyplatilo. Týden před soutěží to sice s počtem účastníků nevypadá moc slavně, ale asi díky počasí se to těsně před soutěží lepší a konečný počet 31 včetně jednoho juniora je fajn.

Po roce, jsem se opět zúčastnil poslední, úplně nejposlednější soutěže v kategorii RCEV - Zavíráku v Suché. Původně, jsem se chtěl z psaní článku vyvlíknout a nechat to na Honzovi Kubicovi, který připravuje reportáž + fota z každé soutěže, které se zúčastní a musím říct, že mu to jde velmi dobře a rád jeho reportáže na RCEX čtu. Bohužel, Ruda nechtěl slyšet o tom, že článek nebude a trval si na svém. A tak vzniklo několik řádků o sobotní soutěži.

Jak jsem psal v loni, v Suché se mi daří, místní modelářské letiště mám moc rád, i když zejména po mistrovství „velkých“ F5J se mnou asi spousta pilotů souhlasit nebude.
Sešlo se nás celkem 19, což je slušné číslo. Ráno nás přivítala modrá obloha, mírný vánek a vše nasvědčovalo tomu, že počasí vyjde stejně perfektně, jako před týdnem v Plzni, kde se konali termické hody.

Ráno po příjezdu, pozdrav se známými piloty a kamarády, trochu hecování a pro první nedočkavce začaly tréninkové lety. Vše nasvědčovalo tomu, že naletět v prvních kolech plný čas ze 150m, nebude až takový problém. Následoval nástup před soutěží, představení hlavního rozhodčího soutěže Jardy Imiolka , nečekaně Česká hymna, půšťaná na povel (Ruda musí mít vždy něco extra) a cca okolo půl desáté se šlo na start.

Pomalu ale jistě se blíží konce letecké sezóny v nejedné letecké kategorii a tak je čas popřemýšlet co se povedlo, co se nepovedlo, co udělat jinak a lépe. Po krátkém přemýšlení určitě najdete spoustu nápadů jak se v našem krásném koníčku posunout přesně tam kam potřebujete, a pokud by Vaše kroky směřovaly k tématu F5J, mám právě pro Vás jednu informaci,k která by mohla zaujmout. 
Je zcela jisté, že v F5J je těžká konkurence, je to kategorie náročná nejen na pilotní um, ale i psychiku a v neposlední řadě i na technické vybavení, resp modely. Otázku, s čím lítat si klade každý z nás každý rok. Mohl za moje neúspěchy model ? Chci něco jiného ? Lepšího ? Chci mít více modelů pro různé podmínky ? Pak samozřejmě přichází otázka financí, ne každý totiž může investovat pomalu statisíce do modelů. Chápu, není to jednoduché, a pokud už překonáte všechny vnitřní pro a proti, a rozhodnete se, zůstane Vám jediná otázka a to : Který model si nakonec vybrat ?

No a to je právě to, o čem teď píši. Různí piloti zastávají různé značky, jsou na letadla zvyklí, jiní zase "dědí" letadla od kamarádů, nebo kupují na bazarech atd. Proč si ale nepořídit něco nového ? Něco, co podle prvních testů nevypadá vůbec ale vůbec špatně ... Něco, co se jmenuje Asperatus ? Pojďme si o tomto letadle říci více.

Tak a máme to za sebou, tím myslím poslední RCEV soutěž na Severní Moravě a Slezsku. Shodou náhod to byl i poslední letní den, ikdyž počasí si to rozmyslelo už v pátek a skrze celou Evropu se hnala gigantická tsunami vlna mající za následek ochlazení o deset stupňů, vítr, a neutuchající déšť. V nejednom kraji se potili nejen hasiči, ale i my u předpovědi počasí, zda soutěž vůbec proběhne. Trošku se daly poblémy tušit již od úterý, kdy jsme vyzvedával poháry a operativně řešil s Petrem Koláskou, zda soutěž nepřesunout na neděli, nebo ještě hůře úplně zrušit bez náhrady. Nakonec se ale všechny předpovědi posouvaly tím správným směrem a čím blíže bylo sobotě, tím rychleji se vlna posouvala směrem k sousedům na Slovensku a na Dinu by mohlo být létavo.

Přesně týden po posledním MČR v kategorii RCEV na Trnávce - článek zde a zde, jsem měl možnost se zjevit na dalším MČR a tentokráte to padlo na Uničov, kde byla akce roku v kategorii RCEO. Měl jsem co napravovat, neboť před týdnem to nepadlo úplně dle představ a přání. Snad to bude jinak, a podaří se něco změnit. Co se ale změnit nepodařilo tak to od rána vypadalo na počasí. Už od včasných ranních hodil docela foukalo, a když jsem začal nosit letadla do auta, tak začalo pršet. Bohužel čím blíže jsem byl Uničovu, tím více pršelo. Po příjezdu okolo 8:30 nad letištěm mírně poprchávalo a auta byly již po obou stranách příjezdové cesty, mnohdy vylepšeny podomácku vyrobenými přístřešky právě proti tomuto deštíčku. Co jsme tak zkoumali, tak by mělo odpoledne pršet více, a taky mělo pořádně foukat.

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

No, jak začít ? Kdybych měl tento víkend shrnout do jednoho souvětí, bylo by to asi takto : Bylo to letově nejkratší, nejzběsilejší, nejdisciplinovanější, nejdeštivější a pro mě nejhorší mistrovstí České Republiky jaké jsem kdy zažil :) To ale nutně neznamená, že to nebylo super.

Znáte to, je léto, neskutečné vedro, všechno je totálně usché a žluté, prostě brutální masakr. Vy skoro rok do předu vymyslíte termín, všechno naprosto parádně připravíte, přihlásí se spoousta soutěžících, vše vypadá skvěle až na jeden malý detail, a tím je počasí. Ano, přesně to, co nemůžeme ovlivnit. Již týden do předu začali hlásit v médiích, že příjde v pátek studená vlna, bude pršet a ochladí se o cca 10 stupňů.

Mohli jste koukat na všechny možné meteoradary, ale předpověď byla neúprosná. Déšť, déšť a znova déšť. Celkem se ze 41 přihlášených odhlásil snad jen jeden člověk pokud se nepletu. Již od pátku se na letiště na Trnávce sjížděli první soutěžící i přes tuto nepěknout předpověď. V sobotu dorazil všichni zbývající již do deštivého rána, a za to bych chtěl nejen za sebe, ale určite i za organizátory poděkovat ! Je fajn, že jste to nevzdali a všichni jste přijeli :)