RCEV Polanka - Neříkej hop, dokud nepřeskočiš
4.6.2016 jsem zavítal na druhou letošní soutěž RCEV, tentokráte do Polanky nad Odrou. To místo mi není souzené, ještě nikdy jsem tam snad nevyhrál, resp se neumístil. Vždy si to krásně rozehraju, pak se bohové Fialové louky nazlobí a něco mi provedou :) Tentokráte to bych ovšem "majstrštik" co předvedli.
Ráno je v Ostravě toho dne mlhavo, slunce se jen tězce probírá přez tuto mlhu a mraky nad ní cestující. Nakonec to ale zmákne a chvíli po osmé hodině je zřejmé, že bude počasí jako víno. Slunečno, pěkné mráčky, termiky habakuk, zkrátka paráda. Zlí jazykové tvrdí, že podle předpovědi má sice odpoledne začít foukat, ale já nevěřím a jsem cleý natěšen, že tentokráte Polanecké prokletí zlomím. Jdu do toho s rozvahou a po přepálených výškách (rozuměj nížkách) na Dinu volím taktiku vysoko, ale stále nejníže. Stačí porazit všech 18 soutěžících, nic víc, nic míň.
Vychází mi to krásně, kolo za kolem si hned na motoru najdu bublinku a hned jdu s ní. Mám ze sebe dobrý pocit. Vidím ale i ostatní borce, kteří se toho nebojí a jdou tvrdě za svým. Termika se dá najít v každém kole, jen je třeba docela dost přeskakovat a vyhýbat se klesákům, kterých je teda požehnaně.
Prví kolo litr, druhé litr, třetí litr, čtvrté litr, a já si říkám, že KONEČNĚ se mi povede něco ulovit i v Polance. Radim odborně zkoukne páté kolo, a pronese památnou větu "Aleši, to už máš vyhráno, máš tam akorát Boba který je třetí". Prokletá to věta. V hlavě mám "drž se vysoko, napadej to nějak a je to". 3,2,1,start ... odhazuji model v dáli a po pár vteřinách, kdy se ptám "jsem pod Bobem, jsem pod Bobem" se mi vypíná v třicáté vteřině motor, ouha :) Proletím oblohu skrz na skrz ale ve 4. minutě jsem na zemi. Opakuji a svůj čas vylepšuji na 2:30 ! Bob slavnostně přistává v 5:42 a ponižuje mé ego. Nadávám si jako blázen, a přitom se utěšuji, že mám ještě druhý pokus. Přemítám kde se stala chyba, ale je to zbytečné... je to jasné, může za to Radim a Bob :-D
Ostatní kluci bojovali co mohli, ale letů, kdy se čekalo na jednoho kaziče bylo opravdu dost. Ono se odpoledne dost rozfoukalo (jak předpověděli někteří kolegové) a nebylo na obloze prostě nic. Teda nic, ono tam něco bylo, byly to klesáky.
Ráno jsem stal na startu, koukal na létající chmíří, četl stromy, trávu, ptáky a šlo vždy střelit letadlo po motoru rovnou do termiky. Odpoledne ? chmíří létalo rychlosti větru, pole se netelilo, stromy vlály jak červené spodky na hradě a termika ani náznakem.
Abych vás více netrápil, tak se nám podařilo mít parádní poslední kolo. Já (stále první) a Radim Barč (v tu chvíli druhý o 13 bodu) jsme měli letět spolu. Opět se odhodlávám letět co nejvýše a padat na Radima. Vyletím, výška ukrutná (171), vypínám, padám 3 minuty, jdu do pole a mezi zuby cedím dost škaredé slova na svou osobu. Občas ještě vystřelím "nemluvte na mě" a jako nasránek trucuju v autě :-D není horšího soupeře než jste vy sami. Radim si zaslouženě vylítává první místo. Druhý se umísťuje Petr Šnyrych, můj věčný sok v RCEO (ano, óčkař dorazil na RCEV a šlo mu to sakra dobře. Ale abych mu nekřivdil, Petr je pán letec v F3J). Třetí je Bob Vohralík.
Po poledni byl opravdu výkon zalétat, a tak všem upřímně gratuluji a s odstupem času (proto taky píšu článek až dnes, kdy jsem vychladl) je třeba říci, že nic není tak jednoduché jak se zdá. Že lítat "na Aleše" (jak jsem ten den mnohokráte slyšel a potěšilo mě to) není dobrý nápad :-D, a že každá špatná věc vás posílí a dá drahocenné zkušenosti do dalších soutěží.
Na závěr je třeba říci, že organizační tým Polanky je jako vždy perfektní. Vše odsejpá bez sebemenších problémů. Díky jim !
Jo a Radime !!! MY jsme spolu neskončili ;-)
btw. Ale máš velké plus za ty karty, ty jsou boží
(toto je má podoba do pátého kola)
Zobrazeno: 2700