Státní trenér kategorií RCEJ, RCEK stavěl daidala a napsal pěkný článek s fotografiemi, tak jej po dohodě uveřejňujeme. Dále tedy již Jiří :
1.
Sestava, kterou výrobce zasílá uživateli. Barevné provedení bylo po předchozí dohodě za příplatek individuální. Velkou výhodou je, že nápisy jsou schovány pod sklem, tudíž odpadají samolepky.Je ale třeba mít na paměti, že hmotnost jednotlivých dílů s přibývající barvou roste s druhou mocninou (matematici prominou - je to blbost), takže raději přiměřeně.
Servokabely v křídle (kroucené - průřez 0,14 mm2 - pro klapky a křidélka) už jsou vsazené.
Dovolím si ještě malou úvahu ohledně
kvality zpracování. Po podrobné prohlídce jsem nevycházel z údivu. Něco tak perfektně provedeného jsem už dlouho neviděl. Až mně bylo líto, jak bude model vypadat třeba jen po půlce sezóny.
Po mnoha letech modelaření jsem už spíš šťoura, který si všímá detailů, a tady opravdu nebylo co vytknout. Všechno sedělo naprosto přesně, veškeré hrany byly opracované, nikde mne nečekaly žádné dodělávky. V neposlední řadě bych chtěl zmínit i vstřícnou komunikaci s výrobcem. Vše, co jsem si vymyslel, bylo prodiskutováno, vzaly se v potaz klady a zápory a s výsledkem jsem byl vždy spokojený. Pokud bych chtěl tuto úvahu nějak zakončit, tak tím, že za vložené peníze jsem dostal čistě provedené a kvalitní sportovní náčiní
2.
S barevnou úpravou spodku křídla se toho moc vymyslet nedá, černé pruhy jsou dnes už standard.
3.
Gondola je včetně krytu kabinky a nemá uříznutý přední díl, což jsem ocenil, protože jsem si mohl zvolit průměr kuželu dle svých představ. V mém případě to je 34 mm a řez je pochopitelně vyosený dolů a doprava, v obou směrech cca 2 stupně, ale není to kritické.
Nastavení osy trupové uhlíkové trubky nemusíme řešit, to vyjde přesně jak horizontálně, tak i vertikálně samo po navléknutí trubky na osazení gondoly. Tady trochu pozor, abychom trubku zbytečně nenamáhali a nenavlékali ji silou. Pomohl jsem si tím, že jsem plochým jehlovým pilníkem obrousil z osazení barvu a pak šla trubka navléknout těsně suvně.
Dalším dilematem bude, zda trubku zkracovat, či ne. Přiznám se, že nejdříve jsem ji nechal v plné délce od výrobce, ale ve finále, když už jsem měl osazená křídla a měly se lepit ocasky, tak jsem ji zkrátil o 50 mm. Z mé strany to bylo jen pocitové. Prostě ta plošná délka byla jak u A-dvojky a trochu mě děsilo, jak s tím budu zatáčet. Myslím si, že jsem zvolil dobrý kompromis, který by mi potvrdili i jiní vlastníci Daidala.
4.
I když jsem si původně objednal klasické uspořádání ocasek (VOP a SOP), tak během doby jsem změnil názor a doobjednal si i motýla. Tuto změnu inicioval vlastně nekonečně dlouhý trup a obava, abych to pak vpředu dovážil. Prostě jsem v tu chvíli uvažoval tak, že motýl určitě vyjde hmotnostně lépe než klasika. Dlužno podotknout, že moje obavy byly zbytečné, teď mám baterku dost pod křídlem.
5.
Barevné provedení spodku motýla je v souladu s křídlem.
6.
Tak a začínáme stavět a osazovat. Udělat drážky pro spojku určitě není problém, jen bych doporučil pečlivou kontrolu stejné vzdálenosti od náběžky a spodku profilu, aby poloviny křídla seděly k sobě přesně. Drážky jsem nakonec udělal jednoduše a rychle vrtákem 1,6 mm a snažil jsem se, abych uvnitř drážky cítil, že jsem na stojině. Spojku jsem udělal ze sklotextitu 1.6 mm v délce cca 35 mm do každé poloviny křídla a budu se modlit, aby vydržela všechny záludnosti. K tomu by jí měl pomáhat Bůh a přelaminování spoje v další fázi.
Zatím jsem ještě poloviny křídla k sobě nelepil, lépe se s nimi pracuje samostatně.
7.
Na spodní straně křídla jsem si rozměřil umístění šachet pro serva klapek (HS 45 HB) a křidélek (FS 31, D47). Pozor na různé značky a čáry, které si uděláte byť i obyčejnou tužkou, protože na skleněném potahu je všechno vidět a po tužce zůstanou nepěkné tmavé fleky.
Šachty stačí minimálního rozměru, jen co by šlo servo těsně suvně vložit, ale s tím, že si necháme malý prostor, kdybychom potřebovali sundat páčku ze serva a přesadit ji. Šroubek nedávám, stačí nalepit malý balzový kolíček, aby páka nemohla sjet.
V této souvislosti ještě jedno upozornění. Zkušení vědí, nezkušení na to přijdou velmi rychle. Pracujte na nějaké měkké podložce, jinak si během chvilky "vyrobíte" mraky ďůlků a vtlačenin do křídla a už se jich nezbavíte. Proto pozor na nářadí pod křídlem, pozor na nehty, dokonce pozor i na rozsáhlé otlaky třeba od dlaně.
Při zhotovení šachet stačí jen lehce naříznout potah, sloupnout tenkou vrstvu skla a pak opatrně proříznout polystyrenové jádro až k potahu a PS odstranit. U stojiny je průběžný servokabel pro křidélko, takže oddlabávat opatrně.
8.
Tak a klapková šachta je OK.
9.
To samé křidélková šachta.
10.
Seříznutí gondoly. Při zabrušování kontroluji tvarovou návaznost na kužel.
11.
Kryt kabinky jsem požehlil "uhlíkovou" fólií. Mně se to líbí, ale váhově jsem si moc nepomohl. Fólie je dost těžká a stříknutí barvou by bylo určitě výhodnější.
A nebo nic, nechat to bílé.
12.
Pohled zespodu na kryt kabinky.
13.
Motorovou přepážku jsem nesehnal v mém rozměru hotovou, a tak jsem ji vysochal z překližky 2,4 mm. Při pohledu na fotku mi napadá, že jsem mohl být trochu přesnější a pečlivější. No, schová to kužel.
Přepážku vždy zapouštím a lepím o cca 2 až 3 mm do trupu (nikdy NE zároveň s čelem trupu). Zapuštění mi umožní udělat z epoxidu koutový spoj, do kterého vkládám ještě několik vláken uhlíkového rowingu a v neposlední řadě mohu použít šrouby na motor s normální hlavou a nemusím je zapouštět a tím zeslabovat přepážku. I tak toho má dost při těch ránách na bod. Ještě důležitější je koutový spoj s rowingem, který je uvnitř za přepážkou. Ten by ji měl podržet, aby při ráně nezajela dovnitř. Žádné výstupky na obvodu přepážky neřeším, protože při příkonech do cca 200 W protočení přepážky nehrozí.
14.
Toto je klasika. Přepážka pro serva motýla. Je z topolové překližky 3 mm a zespodu jsou pásky překližky 0,8 mm, aby měly šroubky v čem držet. Vše je lakované a zalepené do trupu epoxidem s mikrobalony.
15.
Tady je vidět přepážka už zalepená a osazená servy. Z úsporných důvodů jsou serva k sobě přilepená, aby montážní šroubky byly jen dva. Úspora hmotnosti cca 0,003 g, ale ta radost z toho.
Na gondole je už také vytvořený otvor v prostoru pod křídly.
16.
Po zkušenostech s dřívějšími modely s motýlem jsem i zde udělal výztuhu z překližky 1,5 mm. Vzhledem k tomu, že se mi málokdy povede udělat otvory pro výztuhu přesně nad sebou, tak je tentokrát výztuha zapuštěná a opřená o horní potah, čímž z vrchní strany není vidět. Je zalepená epoxidem s mikrobalony.
17.
Tady je vidět příprava pro usazení motýla na trupovou trubku. Před tím jsem ještě upravil úkosy klapek výškovky, aby se při velkém přitažení vnitřní hrany nedotýkaly.
18.
Po slepení obou polovin křídla (u spojky mikrobalony) následuje přelaminování spoje. Z toho jsem vždy na prášky, protože práce s laminovací pryskyřicí není můj šálek čaje. No, nejdříve jsem se poptal na nějaké fígly a ty se vlastně shodovaly s tím, co doporučuje výrobce (celofán + pryskyřice + celofán + igelit). Protože jsem měl jen uhlíkovou tkaninu s osnovou a poměrně silnou, tak jsem se snažil co nejvíce šetřit pryskyřicí. Postup výrobce jsem ještě doplnil o vrstvu modelspanu, přes který se tkanina sytí pryskyřicí a ušetřené desetinky gramu pryskyřice jsou na světě a já jsem šťastný.
Přece jen ještě poznámka. Poslední vrstvu zahlazovacího igelitu jsem ze spoje sundal o trochu dřív a hadříkem namočeným v lihu jsem uhlíkový pás několikrát přetřel. To už mi na hadříku zůstala jen miliontina gramu pryskyřice, ale ušetřil jsem a pás je matový.
19.
Přiblížil se okamžik, kdy by se měly osadit konektory ve středu křídla. Jako tradicionalista stále používám konektory Modela, které si ale upravuji obroušením. Je na nich zbytečně moc té černé hmoty. Dalším důvodem je, že vynikající konektory Multiplex nejsem schopný bez šroubováku od sebe oddělit a tím, že mám konektory na křídle vždy napevno, tak hrozí destrukce něčeho.
Ve finále přijdou konektory stáhnout do šmršťovačky.
20.
Vzhledem k tomu, že Daidalos má čtyřservové křídlo a hodně úzký trup pod křídlem, tak bylo nutné dát dva konektory na sebe. Všechny tyto úpravy jsou vratné a spoje rozebíratelné, protože lepím alkaprenem.
Aby se mi protikusy dobře zasouvaly, tak je křídelní sestava nalepená na balzovém klínku v patřičném sklonu.
21.
Odvětrání krytu kabinky. Myslím si, že je to nutné, chlazení není nikdy dost. Projeto malou frézkou a začištěno jehlovým pilníkem.
22.
Mechanismus zavírání kabinky. Uhlíková tyčka o průměru 1,2 mm zalepená do balzového špalíku, který je přilepený CA lepidlem a následně přelaminován 30 g/m2 tkaninou. Může mě trefit šlak, když mi na závodech upadnou takovéto obyčejné věci.
23.
Koutový spoj na motorové přepážce a velikost šroubů (resp. hlav), které se tam vejdou - M3). Na fotce to vypadá docela upatlané, ale jsou to odlesky (hmm, asi jo). Ve skutečnosti je to hezčí.
24.
Mezeru mezi kuželem nechávám minimální (cca 0,5 mm), aby to pěkně vypadalo. Druhotným efektem je, že když už s tím praštím při přistání, tak hřídel motoru nemá kam ujet a neohne se.
Teorie o chlazení škvírou mezi kuželem a trupem mě zatím nechávají v klidu, snažím se chladit jinde.
25.
V gondole opravdu není místa nazbyt, ale při troše trpělivosti se to tam dá všechno srovnat. Zatím mám regulátor jen tak volně položený na baterce (1600 mAh), která je na plocho na dně trupu. Časem bych ho chtěl přilepit na bok kabiny a baterka by byla na boku nastojato. Občas s sebou vozím výškoměr a ten se v tomhle uspořádání už nikam nevejde.
Dál pod křídlem je opět na plocho na dně 8 kanálový přijímač.
26.
Motýl je přilepený po celém obvodu mikrobalony a je trochu přesazený přes konec trubky. Důvodem je míň ostrý zlom, přes který chodí kevlarová lanka ovládání VOP.
Na fotkách to není vidět, ale do stabilizátoru a klapky VOP jsou vsazeny torzní struny 0,5 mm.
27.
Krytky serv jsou z velmi tenké a rovné PE destičky a mají jen proříznutý otvor pro páku serva. U křidélka byl trochu problém, protože serva (D47, FS31) byla moc utopená. Udělal jsem pod ně klínové podložky z balzy tak, aby jejich vrchní strana byla v rovině s potahem křídla.
28.
Křídlo je přichyceno dvěma plastovými šrouby MP JET (M5 a M4 - černé). Protikusy (duralové matky MP JET) jsou usazeny v 2,4 mm silných překližkových destičkách a poté zalepeny do trupu epoxidem s mikrobalony.
Průchody skrz křídlo jsou "vyfutrovány" uhlíkovými trubkami a na vrchní straně křídla jsou ještě uhlíkové podložky, protože nemám rád oďobané křídlo od šroubováku.
Antény od přijímače vychází z trupu tam, kde to nevadí při uchopení modelu.
29.
Kryt kabinky bylo třeba v zadní části upravit tak, aby přesně doléhal na náběžku křídla.
30.
Celkový pohled na mechanizaci křídla při plných výchylkách.
31.
Odpočítávání už běží ....
32.
... a první hod, zatím bez motoru.
Pak už následovalo stoupání na motor, které nemělo chybu. Pomyslný úhloměr ukázal 90 stupňů. Při uvedené hmotnosti to bylo ale očekávané.
Chtěl bych se ale zmínit o letovém projevu. Doposud jsem si stavěl modely sám a v poslední době jsem už cítil, že jsem na limitu, že to už zlepšit s mými možnostmi nepůjde. Proto jsem šel do Daidala. Reference byly jednoznačné, 100% spokojených uživatelů.
A teď jsem ho měl na páčkách a jen jsem prý něco mumlal v modelářském transu, jak podotkla moje paní. Tu jsem měl s sebou pro případ, že by mě z radosti kleplo. A věřte, že jsem nebyl od toho daleko. Zachránila mě mj. i svinská zima.
Je to prostě o něčem jiném. Těžko se to definuje, ale je to to pověstné přesednutí z velorexe do normálního auta. Dovedu to posoudit, velorexe jsem měl.
Takže vy, kdo váháte, zkuste to!
Váhový rozbor jednotlivých dílů Daidala
- samotná gondola 39,0 g
- uhlíková trubka 13,0 g
- SOP 5,0 g
- VOP 9,0 g
- VOP motýl LP 7,5 g
- slepený motýl s překl. 1,5 mm výztuhou 13,0 g
- křídlo OK PP vč. servokabelů 90,0 g
- křídlo OK LP vč. servokabelů 89,0 g
- komplet osazené křídlo (2x HS45HB, 2x D47) 209,0 g
- kompletní sestava s 1600 mAh baterkou a Rx 6 kanál 509,0 g
- kompletní sestava s 1600 mAh baterkou a Rx 8 kanál 516,0 g
