Než jsme se stihli rozkoukat, tak tu máme poslední F5J soutež u nás ... Krátká byla tato sezóna, a ještě kratší byly výdrže předpovědí počasí na tuto akci. Celkem se přihlásilo na 39 pilotů, nicméně diskuse na stoupáku ohledně počasí málem shazovala databázi tohoto webu a tak se počet dokonce i po uzavření přihlášek ještě hýbal. Vyhlídka deštivého a studeného víkendu asi moc nedokázala vynahradit kilometry najeté auty, a tak se nás nakonec sešlo 33 odhodlaných a optimistky naladěných pilotů. Sobota měla být opravdu špatná, v podstatě déšt od nevidím do nevidím, proloženy občasným "možná nebude pršet". Neděle vypadala dle předpovědi už moc pěkně, a tak se dalo vidět pověstné světlo na konci tunelu alespoň v druhé polovině soutěže.

Se nám tento měsíc sešly hned tři mistrovství republiky, a to RCEJ (poslední), RCEK (také poslední) a ve stejný den i RCEO (to snad poslední ne). To třetí, tedy "Óčkové" se konalo na letišti v Olomouci - Neředíně. Shodou náhod jsem měl ten den volno. Shodou náhod jsem den předtím byl trénovat. A shodou náhod jsem ráno zjistil, že tam nebudou ani jedni z mých nějvětších soupeřů :) Vše vypadalo slibně.

Počasí mělo být doslova pekelné, kruté vedro, totální bezvětří, a kousek od domova, co více si přát. Ráno dorazím po krátké cestě k Olomouckému letišti. Již zde stojí pár aut, a všichni postávají před vjezdem na letiště. Čekáme na hlavní osobu tohoto klání, až zavelí "kupředu vpřed" a my se vydáváme na letiště. Shodou náhod tam ten den mají i soutěž paragáni, a vzhledem k počasí tam je (bude) i krutý letecký provoz.

Skoro se může zdát, že z Branských a Packých modelářů se stávají hrobníci kategorií, protože tento týden v sobotu odlétaly poslední MČR RCEK a před týdnem poslední MČR RCEJ kde konečně zaslouženě vyhrál Michal Jirásko, protože dlouhodobě patří k nejlépe přistávajícím pilotům startovního pole a pokud náhodou přistane špatně, tak je to evidentní chyba pomocníka.

Štěstěna se k němu stále obracela zády a stále ho nějak nemá ráda, ale k tomu až později.

V sobotu 3. září se několik nadšených nostalgiků dostavilo na Brdské letiště ve Staré Pace. Konalo se zde MČR kategorie RCEJ a i když bylo definitivně poslední této kategorie, pro mě jako ředitele soutěže to byla letos asi nejlepší soutěž.

Pravda každý bude hned namítat, že je to soutěž o padání ze 300 metrů a ještě v 5 soutěžících... ale! bylo nás 11 a o tom jak je tato kategorie (ne)férová nikomu nešlo. Počasí nám přálo a tak jsme si všichni dobře zalítali.

Kolik je na internetu meteorologických serverů, tolik různých předpovědí bylo k dispozici na náš druhý ročník soutěžního „Víkendu elektrovětroňů“ v Modelparku Suché. Hlavně pak vyhlídky na nedělní F5J slibovali, v tom lepším případě, kličkování mezi kapkama deště. O to větší dík patří všem předem přihlášeným soutěžákům, že opravdu přijeli! A myslím, že nakonec nikdo nelitoval.

RCEV

Pod sobotním zataženým nebem se na startovní body postupně postavilo 19 pilotů, na které čekalo 6 kol ve 4 skupinách dle pravidel RCEV. Letos jsme „trochu“ zapracovali na úpravě a rozšíření plochy a tak byly přistávací body poprvé orientovány napříč osou dráhy, směrem od budovy a asfaltu.
Na srpen nezvykle chladné ráno bylo okamžitě znát na vypínacích výškách, které lze v prvních kolech určitě označit za větší než malé. Kdo se ale nechal unést optimismem obvykle nedolétal. Černou ovcí byl pochopitelně, jako vždy, Luděk Novotný. Který nalétal plný čas a bral 1000 (první z řady) z výšky 119 metrů. Pravým opakem jsem byl já, „litr“ jsem získal i z limitní výšky rovných 200 metrů.

Jak je již nějaký ten pátek tradicí, koná se poslední prázdninový víkend v Polance nad Odrou soutěž RCEV. Jezdím na ni rád, protože Polanka je tak nějak jedno z mála míst, ze kterých se mi daří odjíždět nejen s pocitem dobře "prolétaného" dne (to jezdím odkudkoliv), ale poměrně často se mi tady povede místnímu červenému gangu urvat i něco z medailových pozic :) Ne že by to byla jednoduchá mise, ale prostě se tady asi zadaří nějak častěji... Takže jsem patřičně namotivován a posílen vědomím, že mi doma nastupující modelářská generace drží palce co to jde (a v 5 měsících mu to fakt jde :D) vyrazil v sobotu okolo šesté bojovat o rozšíření obsahu své pohárové poličky. 

Již pátým rokem se do této svobodné spolkové republiky Kraví hora sjiždí ze všech koutů naší vlasti (tedy nejen z Prahy, ale i přilehlých vesnic jako Olomuc, Ostrava nebo Chomutov či Kvasiny) a okolních států piloti kategorie F5J aby zde poměřili síly. Kdo zde byl, nebo četl články (2013 a 2014), tak ví, že když je štěstí, brousíme tam přilehlý meruňkový sad z proklatě brutálních "výšek" a zároveň se grilujeme ve vlastní šťávě. Tentokráte je vše jinak přátelé :)

Pátek, poklidný to den na cestu po dálnici D1 (D47) směrem Brno a dále na Bořetice. Ráno nabalím věci, které by se mohly hodit, jako třeba plavky, bazének, nafukovací rukávky do bazénku (aby se nestala nehoda :)),  přenosnou lednici, zásobu ledňáčků, vychlazenou kofolu, balení chipsu neutrální příchutí , letadla, vysílačku, a nějaké to oblečení. Pro jistotu ještě mikinu a nějaké gaťata. Po zhruba třicetí minutách drkotání po tankodromu, posmávání se lidém v protisměru stojícím v koloně, jsem dorazil do brutálního mraku, ze kterého kupodivu i přes muj (v tuto chvíli zcela jistě) nepřesnému odhadu počasí pršelo tak, že jsem neviděl ani stěrače. Hold ubral jsem nohu z plynu, a zbystřil abych nepřejel místo určení. Věru, jsem v Bořeticích, akorát chyběli piloti, a meruňky.

Nejen zde ve fóru, ale i na rceo.eu a dalších místech se delší dobu objevovaly nápady na kategorii, kde by se modely vypínaly všechny ve stejné výšce. Myšlenka je to na jednu stranu zajímavá, nicméně v omezeném počtu soutěžících a zároveň velkému počtu kategorií si nejsem jistý životností této myšlenky. Abych jen tak obecně "neplácal hlouposti", rozhodl jsem se vyzkoušet RCEP osobně. Podobná kategorie je i RCVEM, tu jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. 

První RCEP, na které jsem se mohl dostat bylo 31.7.2016 na letišti v Příboru. Nevěděl jsem, co od toho čekat a vlastně si ani nebyl jistý, jaké si vzít letadlo (RCEO ? RCEV ? F5J ?). Nakonec jsem zvolil RCEV model, neboť byl zrovna po ruce, a předpověď předpokládala vítr až v poledních hodinách. Ráno jsem tedy dorazil na letiště. Počasí parádní, krásné mráčky, slunce pálí, a aut fakt požehnaně. Říkal jsem si, že bude dost velká účast. Nakonec se sjelo 16 pilotů, všichni s "malými" letadly. Jen Miro Rišo létal s F5J strojem.

Máte pro nás námět na článek ? Našli jste chybu ? Chcete něco přidat, změnit nebo ubrat ? Napište :)