Uncategorised

Tak před touto soutěží se hrnula spousta obav ohledně deště, větru, … a výše startovného (z dálného severu…), ale vše dopadlo nadmíru dobře. Déšť se nekonal, vítr byl 3-6 m/s, létatelný, při nejhorším modely topořily (stály) na místě, a startovné bylo standardních 100 kaček (néé káček, ok?). No a teplota se pohybovala kolem bodu našeho mrazu, tedy mezi 10-15 stupni, a dohromady s větrem to tedy jako pohodička tak moc nevypadalo.

Bojovalo se o 106, sešlo se nás nějakých 12 pilotů, a létalo se na 5 kol a 2 finále. Po tom, co jsem ve větru domrskal pár přistání, jsem byl móc rád za proklouznutí do finále z 5-tého, předposledního postupového místa. Za zmínku tu stály především výkony Luďka Novotného a Milana Chalupníka, kteří šli do finále s 1000b, Standy Péráka, který přišel o finále díky problému s motorem M, a Petra Flídra, který celou soutěž odstřílel s motorem vždy přes 40 (nebo 140…?) vteřin a odpoštolkoval s fóliovou Q10!!! A do finále se tak dostal z šestého místa ze šesti postupujících!

Tak se podařilo uspořádat další "testovací" soutěž RCE100. Tentokráte se toho ujali kluci z Mariánského údolí a na letišti v Přáslavicích mohla započat další napínavá bitva s výškovými metry :)

Mno, celý týden Moravu grilovalo slunce neuvěřitelným způsobem, a tak se s blížícím termínem začal nejeden soutěžící obávat o své zdraví, ale protože počasí je naprosto nevypočítatelné, začali jsme se místo spálenin obávat spíše povodní a krutých bouřek. Když jsme ráno vyjížděli z Karviné, tak tady hřmělo a nevypadalo to dobře. Za hodinu jsme byli v Olomouci a tam už krásně svítilo slunce. Po ranní přeháňce jsme hodili obavy za hlavu a těšili se na pěkné termické souboje. Celkem se nás sešlo 17, což je velmi pěkný počet na kategorii, která neexistuje :-D

K samotným letům snad jen to, že tolik opakovaček jsem ještě neviděl... Přeletů nad 200 metru se bojí všichni jako čerti kříže a to se mi líbí! I když víte, že nedolítáte více než 7 minut, tak si prostě nepřidáte, neboť to nemá smysl. Má to opravdu svoje kouzlo, a myslím si, že testovací soutěže, které jsme provedli dokázaly, že ...

Opět navážeme na zrušené Hranice a jejich dvoudenní akci, kterou všichni soutěžíci mají rádi, ale bohužel letos se nekonala. Po sobotní miniaturní RCEK (článek zde), kterou jsme "nahradili"  právě zrušenou sobotní akci, jsme se rozhodli, že jestli má být stejně jako v sobotu (totální grilování po celý den) tak uděláme v neděli pro změnu RCE100 (Stopalcovky). Aby nás bylo více, napsali jsme všem co známe a nechodí denně na Stoupák, aby si přijeli zalétat a vyzkoušet si tuto nově rodící se kategorii. Nakonec nás bylo jedenáct (což jde na tak rychlo) a počasí bylo snad ještě lepší než v sobotu. Co více si přát :)

Rozlosovali jsme kola, a mohlo se začít. Už od prvních kol šlo vidět pár zajímavých věcí :

Jak je psáno v nadpisu, bylo nás pět ... a pak dorazili další tři :) To už máme osm lidí. Bohužel celá tato patálie vznikla zrušením bezesporu nejlepší akce roku, a to hranickou dvoudenní RCEK soutěží. Řada lidí již měla nahlášene volno, nabaleno a byli natěšeni, rozhodli jsme se uspořádat místo této akce u nás na DINU (Karvinsko) v sobotu RCEK a v neděli RCE100 (Stopalcovky). Mno, vzhledem k tomu, že jsme se o zrušení dozvěděli v pátek odpoledne, tak vše bylo na rychlo. Poháry, technika, plocha ... Nakonec se sice povedlo, ale účast byla opravdu mizerná. Nevím, zda lidi tak na rychlo nechcou přijet, nebo bylo moc horko, případně zima, vážně netuším.

V kooperaci s LMK Polanka a LMK Dinoklub tedy vznikla "náhrada" (Diskuse o oficiálnosti celé akce zde) za RCEK v Hranicích a protože důvodem zrušení bylo i mimojiné počasí, docela nás překvapila ta grilovačka za živa co nás čekala poté, co se ráno rozpustila mlha.

Všechny letošní předchozí akce, které se konaly na Severní Moravě neměly zrovna dvakrát vhodné letecké počasí. A tak jsme byli všichni napjatí, zda se Polanečákům povede zázrak a počasí poručí. Nebudu dlouho napínat: nepovedlo. Počasí prostě neporučíte, ať děláte, co dělate. Ráno v 6 jsem rozlepil oči, mrknu z okna a .... a prší jako o život. I přes tyto nepěkné vyhlídky balím vysílačku, letadlo, svačinu, ledkové-hodiny, a sedám do auta. Stěrače jedou na max. a já doufám, že se to snad drží jen nad Karvinou. Po půl hodině je jasné, že je to globální záležitost a tak, pokud dneska bude nějaká soutěž, bude rozhodně "na vodě." Co se týká organizační záležitosti tak nelze nic vytknout. Stan postaven, k němu přidružen náš, ať je kam se schovat, počítač počítačoval, občerstvení občerstvovalo, audio hrálo, hodiny svítily, a terčíky terčíkovaly :) Zkrátka ideální záležitost. Domácí provokativně vystavili poháry, ať víme co je ve hře a pak už stačilo jen čekat. Okolo deváté nás nebylo stále mnoho a déšť zrovna moc neustával. Ovšem pak se stal zázrak a chvíli před desátou přestalo pršet. Radim Barč vyhlašuje start prvního kola přesně na desátou a jde se to na. Nakonec se dostavilo 20 z 28 pilotů a souboj to nebyl zrovna jednoduchý. Slunce nikde, a jen se na nás valily mraky a s nimi i mírný vítr, ve kterém skupinky soutěžících utíkali před klesáky zleva doprava a naopak. Šlo kolo za kolem a po odlétaném třetím kole bylo jasno, že už si dlouho nepolétáme. Blížil se déšť a to velmi rychle. Bohužel poslední pětičlenná skupina ve čtvrtém kole nestihla odlétat a tak se čekalo a kalkulovalo co dále.

Většinu reportáží ze soutěží začínám hodnocením počasí, ani nyní to nebude jinak. Předpovědi nás různě strašily, ale nakonec počasí odpovídalo tomu, co ukazovaly páteční prognózy meteorologických serverů. Ráno bylo zataženo, postupně kolem poledne dokonce chvílemi vykukovalo slunce, aby se na závěr soutěže obloha opět kompletně zatáhla. Déšť zahrozil jen několika kapkami a západní vítr se udržoval v celkem přijatelných mezích kolem 5 m/s, výjimečné silnější poryvy nepřesáhly povolenou hranici.

Počet přihlášených se na poslední chvíli dostal na mnou vysněnou dvacítku. Soutěž byla vyhlášena jako součást mezinárodního seriálu F5J InterTour, ovšem letos nás žádný zahraniční návštěvník nepoctil svojí účastí. Kromě již známých tváří se objevily dva zástupci z větroňářského centra v České Třebové, což je příslibem pro další „nákazu“ mezi zatím bezmotorovými větroňáři...

"Tento způsob jara, zdá se mi být poněkud nešťastný," tak by se dalo slovy klasika popsat, jak to zatím probíhá na všech dosavadních soutěžích. Ani Dinosoutěž #1 v kategorii RCEK nebyla výjimkou. Dle předpovědi mělo pršet, svítit slunce, sněžit a možná i něco mezitím... Zkrátka každý by si vybral předpověď, která by se mu líbila. A tak jsme si řekli, že to riskneme a nic přesouvat nebudeme. I přes tyto nepěkné předpovědi se nakonec přihlásilo 18 soutěžících, což na tu bídu není úplně špatné. Ráno jsme se sešli na upraveném Dinoletišti a začaly přípravy. Počasí vypadalo pěkně a nepršelo. Po chvilce dorazilo celkem 16 soutěžících (čili to dva vzdali při pohledu z okna). Piloti si dali testovací lety. Zpestření si pro nás připravil Ivo Kurečka, kterému se (zřejmně) porouchal přepínač motoru a musel tak celý testovací let odlétat pod plným plynem. Po chvíli se rozhodl vypnout vysílač a opět zapnout, ale už se to nepodařilo a model šel v ukázkově nastaveném FAIL-SAFE letu k zemi a přistál v pořádku opodál letiště. Jak důležité je mít správně nastaveno! Smekám.

Máme za sebou první "Stopalcovou" soutěž, a tak možná nastava správná chvíle, aby se předvedl první návrh pravidel. Dále můžeme diskutovat, rozvíjet a hodnotit. Neberte to jako dogma, ale jako výchozí stav pro další rozvoj.

Pravidla jsou v tomto PDF (v 1.3) souboru a diskuse může probíhat ZDE

Dne 18.5.2013 nastala ta slavná chvíle a proběhla první "Stopalcová" soutěž v ČR. Podmínky rozhodně nebyly nejlepší a celé se to dělalo "na rychlo," nicméně výsledek dle mého stál za to.

Soutěž se měla původně konat až 25.5.2013 v rámci RCEK na Dinu, ale po dohodě mezi Alešem Krátkým (LMK Dinoklub) a Radimem Barčem (LMK Polanka) se soutěž uskutečnila již nyní. Díky tomu, že došlo k výpadku "RCEV" na Trnávce (fixní výška vypnutí v 175 metrech) jsme měli všichni chuť si zase soutěžně zalétat a toto přání se nám díky oběma pořadatelům splnilo (určitě nejenom nám). Vyhlásili jsme přihlášky, zajistili potřebnou techniku, poháry a sledovali počasí. Nakonec se přihlásilo krásných 21 soutěžících, což je rozhodně úspěch, když vezmeme v potaz to, že to nikdo z nás vlastně nikdy neletěl :-D. Bohužel počasí vypadalo docela nepěkně, hlavně co se větru týkalo. Nárazy byly úplně běžně přes 10 m/s  a průměr tak +- 5m/s. Ráno k tomu ještě sprchlo, takže jsme to měli skoro komplet a chyběl tak už snad jen sníh. Odpoledne se ale na oplátku ukázalo místy i slunce, a nějaká ta bublina byla taky ... Teda pokud jste ji stihli než uletěla v tom vichru někam do vesnice za letištěm. O termickém létaní bohužel nemohla být moc řeč, a tak nemohu tuto stránku soutěže hodnotit... Muselo se stát proti větru, prolétávát bublinami nebo klesáky, které se nechaly unášet mohutně dujícím větrem.