Dobrý den všem čtenářům a čtenářkám.

Klub LMK Polanka pořádá soutěže už mnoho let. Nutno podotknout, že vždy s velkým přehledem, precizností, disciplínou, ale hlavně v dobré atmosféře. Proto na jejich soutěže tak rád jezdím. Aby to každým rokem bylo zajímavější, a byla nová motivace, vymýšlejí nové výzvy. Pro tento rok vymysleli seriál tří soutěží v kategorii RCEV, a ten kdo v celkovém součtu získá nejvíce bodů, obdrží zvláštní cenu a bude oceněn titulem „Polanecký nakládač“.

První odstavec stejný jako minule, proč? Pro připomenutí hlavní myšlenky třídílného seriálu Polaneckého nakládače. Radim nechal klasicky otevřít přihlášky, a tak využívám první možnost k přihlášení. Těšíme se na druhý díl a na další cenné body. S napětím sleduji kdo se přihlásí, a kdo bude mít třeba dovolenou. Rivalita je rivalita. Den před uzavřením přihlášek je počet soutěžících 22. Gratuluji Radimovi za krásnou účast. To že konečné číslo bude 28 myslím nenapadlo nikoho. Na tuto kategorii je to nezvykle hodně. Díky všem, že tato kategorie zažívá opět vzestupnou tendenci zájmu.

Mezinárodní soutěž elektrovětroňů kategorie F5J na letišti M. R. Štefáníka.

Tak jako každý rok mohli vyznavači termických elektroletů z Čech na začátku prázdnin využít prémiový „double“ – 5. 7. páteční státní svátek „Cyrila a Metoděje“, který šel krásně spojit s víkendovou soutěží 6. – 7. 7. seriálu Eurotour F5J, kterou tradičně pořádal modelářský klub Holíč. Na soutěž tak kromě závodníků dorazili v mnohem širším zastoupení i rodinní příslušníci, kteří o prodlouženém víkendu mohli na kolech, koloběžkách i pěšky zkoumat krásy česko-slovenského příhraničí – meandrů řeky Moravy a Baťova kanálu. Vzhledem k tomu, že tým kolem Petera Karnoše, náčelníka modelářského klubu Holíč, je v povědomí modelářů zapsán vysokým standardem přípravy jak prostředí vlastní soutěže, tak i zázemím pro všechny zúčastněné, sjelo se do Holíče 85 závodníků z celého světa – nejdále to měl Ladislav Šafárik z Austrálie (ano, nepřiletěl z jižní polokoule kvůli závodům, ale při návštěvě své domoviny si na závody čas udělal), následovaný závodníky z Rakouska, Holandska, Slovinska, Maďarska, Chorvatska, Polska, Česka a „domácími“ ze Slovenska.

Pokrok nezastavíš! Když členové týmu Samba model, dlouholeté světové stálice mezi výrobci kompozitových modelů RC větroňů, loni tradičně uzavírali „Samba Cupem“ větroňářskou sezónu F3J, věděli, že sezónou 2018 u nás končí éra „větroňů na navijáku“. Modeláři mající v oblibě termické větroně si směr své cesty již vybrali a k jejich postupnému přechodu na elektrovětroně F5J šlo letos už jen konstatovat „dokonáno jest“…

Samba Cup tak měl letos několik premiér: tradiční podzimní termín byl vystřídán červnovým, poprvé uskutečnil jako soutěž elektrovětroňů F5J, a hned jako mistrovství ČR! Co zůstalo, byla úzká spolupráce s obcí Sebranice (do zapůjčeného stanu se vešli všichni soutěžící i s rodinami), profesionalita rodinného týmu Vostřelů (bufet s nápoji, obří gril i výdej stravy, Jarda s Vlastou při tom dokázali nejen soutěž organizovat, ale i úspěšně létat …), i tradiční pomoc od LMK Česká Třebová (výpočetní středisko a časomíra).

Mezinárodní soutěž modelů větroňů kategorie F5J, Světový pohár 2019, Eurotour

Sázava u Lanškrouna

Sobota a neděle 25. – 26. 5. 2019 rozdělila národ na většinové milovníky hokeje, kteří s napětím sledovali finálové bitvy na mistrovství světa, a na ostatní, kteří se v tyto dny dokázali věnovat jiným koníčkům, třeba vyrazit na již 5. ročník Sázavské F5J Eurotour.

Přibližně 200 přátel létání v termice (počítaje v to závodníky, jejich rodinný doprovod, organizátory i diváky), imunních vůči hokejovému šílenství, se tak mohlo sejít na louce v kempu u fotbalového hřiště a prožít prosluněný víkend na čerstvém vzduchu a poměřit své pilotní umění v termickém létání s kolegy z celé Evropy …

Dobrý den všem čtenářům a čtenářkám.

Klub LMK Polanka pořádá soutěže už mnoho let. Nutno podotknout, že vždy s velkým přehledem, precizností, disciplínou, ale hlavně v dobré atmosféře. Proto na jejich soutěže tak rád jezdím. Aby to každým rokem bylo zajímavější, a byla nová motivace, vymýšlejí nové výzvy. Pro tento rok vymysleli seriál tří soutěží v kategorii RCEV, a ten kdo v celkovém součtu získá nejvíce bodů, obdrží zvláštní cenu a bude oceněn titulem „Polanecký nakládač“.

Týden před soutěží si procházím jména přihlášených, a říkám si, je to super, spousta kamarádů, spousta konkurence, bude to zase zajímavá soutěž. V propozicích se píše o startovném 100Kč, a občerstvení opět nikde. Ještě že se v RCEV může opakovat, a člověk si za tu 100 aspoň zalítá. ?

Opět zdravím všechny modeláře, a ostatní čtenáře, manželky, přítelkyně, rodinné příslušníky, prostě všechny co nás podporují, tolerují nám to, fandí nám, nebo aspoň výhružně mlčí, když zase jedeme na soutěž.

Tak jak jsem psal minule, tak zase za týden, tak to uteklo jako voda. Týden nervozity, sledování všech dostupných předpovědí, a víra v to, že to vyjde. Vyšlo, ráno mne probouzí slunečná obloha, na plochu přijíždíme sice v mlze, ale ta se během přípravy zázemí, organizace a testovacích letů, zcela rozpadla, a můžeme na skupinovou fotku a rychlý nástup. Není prostor pro zdržování, protože odpoledne mají být bouřky. Sice na obloze není ani mráček, ale co kdyby.

Zdravím všechny modeláře.

Začínám psát první řádky tohoto článku a na okna bubnují kapky deště. Venku celý den prší.

Myšlenka uspořádat dvě soutěže na Moravě během jednoho víkendu vznikla už na podzim, během rozvahy ohledně termínů. Musím říct, že myšlenka to byla dobrá, s očekáváním větší účasti pilotů, i z větší vzdálenosti, možnost kempování na ploše, nakonec někteří využili. No, nenaplnila se přesně dle očekávání, ale částečně ano. Každý organizátor si vždy přeje účast co největší, když už se to vše musí chystat, a u nás opět na zelené louce bez jakéhokoliv technického zázemí.

Mno, jak začít... Prvně jsem rád, že se potkáváme u prvního soutěžního článku v roce 2019. Věřím, že to nebude článek jediný, a že přibydou další nejen odemně, ale i od dalších modelářů.
To by jsme měli vítání, a teď si něco řekněme o posledním týdnu, a dvou soutěžích, na kterých jsem byl po dlohé zimě vyvenčit své letadla. O první z nich, a to RCEV Dino, které jsme společně s Petrem Koláskou pořádali v Orlové jsem původne chtěl psát už minulý týden, ale nějak se to nepovedlo. Sílu mi dala až dnešní RCEO, na které jsem teda zažil co jsem ještě nikdy nezažil :) Možná to bude k smíchu, ale já snad myslel, že to (zase) roztřískám ! :-D

Před chvíli mi volá Ivan Hořejší, že je sice ještě ve Švýcarsku, ale má pro mě (pro nás) nejžhavější novinky co se týče F5J, které  vzešly na CIAM FAI zasedání, kterého se v posledních dnech účastnil.

No a protože to Ivan dost jasně popsal, níže v článku již jeho slova. Za mě jen díky Ivane !

Je čas probrat Stoupák z hlubokého zimního spánku, a zase to tu trošku rozjet. Čím začít ? Třeba tím, že ta zima byla letos taková nějaká krátká z pracovního pohledu (nestihl jsem udělat ani polovinu věcí co jsem plánoval) a na druhou stranu děsně dlouhá, co se týče soutěžního půstu. My (soutěžící) se již těšíme jak to opět vše vypukne, a našé drahé polovičky až si od nás odpočinou :-D. Co se ale týče tohoto webu, tak jsem se snažil proplácat SORG do nové verze, tentokráte s názvem SORG AIR, a s tím i nutnost změnit systém registrací, přihlášek, žebříčku a dalších věcí. A aby bylo co přihlašovat, bylo třeba doplnit do kalendáře všechny letecké akce v naších oblíbených kategoriích, a při tom vždy páchám vývoj soutěží v letech. Co tedy bude ?

Po představení Asperata již uběhl nějaký čas, ale my v DNZ Gliders jsme nezaháleli a podrobili ho dalším testum a vylepšení. Ve spolupráci s webem Stoupák.cz, resp Alešem Krátkým, který naplno a bez servítek letadlo odzkoušel v závodních podmínkách a Radkem Novotným, který se podílel na vyladění nové verze co se těžiště a nastavení týče jsme letadlo posunuli na novou úroveň. 

Díky předchozím zkušenostem a zpětné vazbě vás všech jsme mohli vylepšit letové vlastnosti a konstrukci, a tak s klidným svědomím naším zákazníkům můžeme dodat za jejich peníze letadlo vyladěné do nejmenších detailů. Na slabost trupu jsme reagovali aplikováním nové uhlíkové konstrukce, obsahujici uhlikovou tkaninu a vrstvu lineárních uhlíkových vlaken, což na celkové tuhosti kompozitu přidalo 40%.

V kriticky namáhaných místech jsme přidali uhlíkové výztuhy a spoj trupu po slepení dále podlepili vrstvou uhlíkové tkaniny, takže již nedochází k jeho praskaní při hodně tvrdých přistáních. 

Po celé, myslím si velice zajímavé sezóně, přichází čas se v rámci soutěží sejít letos naposledy.

Tak jako F5J, tak úplně stejně ve stejném termínu uzavírají letošní sezónu přátelé v Modelparku Suché, kategorii RCEV. 

Co se týká počasí, nemohli jsme zvolit lepší termín. Předpověď je úžasná, slunečno, teploty kolem 20 °C, skoro bezvětří. K počasí se ještě vrátím. Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné. Přihlášky jsou otevřeny včas, posunutí termínu bohužel z osobních důvodů, se nakonec vyplatilo. Týden před soutěží to sice s počtem účastníků nevypadá moc slavně, ale asi díky počasí se to těsně před soutěží lepší a konečný počet 31 včetně jednoho juniora je fajn.

Po roce, jsem se opět zúčastnil poslední, úplně nejposlednější soutěže v kategorii RCEV - Zavíráku v Suché. Původně, jsem se chtěl z psaní článku vyvlíknout a nechat to na Honzovi Kubicovi, který připravuje reportáž + fota z každé soutěže, které se zúčastní a musím říct, že mu to jde velmi dobře a rád jeho reportáže na RCEX čtu. Bohužel, Ruda nechtěl slyšet o tom, že článek nebude a trval si na svém. A tak vzniklo několik řádků o sobotní soutěži.

Jak jsem psal v loni, v Suché se mi daří, místní modelářské letiště mám moc rád, i když zejména po mistrovství „velkých“ F5J se mnou asi spousta pilotů souhlasit nebude.
Sešlo se nás celkem 19, což je slušné číslo. Ráno nás přivítala modrá obloha, mírný vánek a vše nasvědčovalo tomu, že počasí vyjde stejně perfektně, jako před týdnem v Plzni, kde se konali termické hody.

Ráno po příjezdu, pozdrav se známými piloty a kamarády, trochu hecování a pro první nedočkavce začaly tréninkové lety. Vše nasvědčovalo tomu, že naletět v prvních kolech plný čas ze 150m, nebude až takový problém. Následoval nástup před soutěží, představení hlavního rozhodčího soutěže Jardy Imiolka , nečekaně Česká hymna, půšťaná na povel (Ruda musí mít vždy něco extra) a cca okolo půl desáté se šlo na start.