Přesně týden po posledním MČR v kategorii RCEV na Trnávce - článek zde a zde, jsem měl možnost se zjevit na dalším MČR a tentokráte to padlo na Uničov, kde byla akce roku v kategorii RCEO. Měl jsem co napravovat, neboť před týdnem to nepadlo úplně dle představ a přání. Snad to bude jinak, a podaří se něco změnit. Co se ale změnit nepodařilo tak to od rána vypadalo na počasí. Už od včasných ranních hodil docela foukalo, a když jsem začal nosit letadla do auta, tak začalo pršet. Bohužel čím blíže jsem byl Uničovu, tím více pršelo. Po příjezdu okolo 8:30 nad letištěm mírně poprchávalo a auta byly již po obou stranách příjezdové cesty, mnohdy vylepšeny podomácku vyrobenými přístřešky právě proti tomuto deštíčku. Co jsme tak zkoumali, tak by mělo odpoledne pršet více, a taky mělo pořádně foukat.

Sportovním vrcholem všech pilotů termických větroňů s elektrickým pohonem a rozpětím omezeným na 2,5 m se v roce 2018 stala soutěž na letišti v Trnávce. Soutěž pořádaná v malebném kraji na dohled od Lysé Hory, v kraji, jehož modelářská komunita se řadí k sudičkám, které měly ruku na kolébce při zrodu této národní kategorie. Vše odstartovala výzva trenéra Radka Novotného, které se chopil Kamil Kičmer z Ostravského LMK Ikarus. Kamil při organizaci mistrovství naplno zužitkoval své zkušenosti z civilního zaměstnání a vrhl se do organizace mistrovství ihned na začátku roku 2018. Nebyl v tom však sám. Zatímco úspěšně postupoval při vyjednávání sponzorů a propagaci soutěže, mohl se spolehnout na pomoc s veškerou přípravou od kolegů z klubu, Mirka Prašivky a Martina Vohralíka, a technikou pro rozlosování, vedení i vyhodnocení soutěže od kolegů z LMK Polanka – Radima Barče, Jardy Osoby.

No, jak začít ? Kdybych měl tento víkend shrnout do jednoho souvětí, bylo by to asi takto : Bylo to letově nejkratší, nejzběsilejší, nejdisciplinovanější, nejdeštivější a pro mě nejhorší mistrovstí České Republiky jaké jsem kdy zažil :) To ale nutně neznamená, že to nebylo super.

Znáte to, je léto, neskutečné vedro, všechno je totálně usché a žluté, prostě brutální masakr. Vy skoro rok do předu vymyslíte termín, všechno naprosto parádně připravíte, přihlásí se spoousta soutěžících, vše vypadá skvěle až na jeden malý detail, a tím je počasí. Ano, přesně to, co nemůžeme ovlivnit. Již týden do předu začali hlásit v médiích, že příjde v pátek studená vlna, bude pršet a ochladí se o cca 10 stupňů.

Mohli jste koukat na všechny možné meteoradary, ale předpověď byla neúprosná. Déšť, déšť a znova déšť. Celkem se ze 41 přihlášených odhlásil snad jen jeden člověk pokud se nepletu. Již od pátku se na letiště na Trnávce sjížděli první soutěžící i přes tuto nepěknout předpověď. V sobotu dorazil všichni zbývající již do deštivého rána, a za to bych chtěl nejen za sebe, ale určite i za organizátory poděkovat ! Je fajn, že jste to nevzdali a všichni jste přijeli :)

Na druhou letošní mezinárodní soutěž F5J do Lanškrouna jsem se opravdu těšil – vzájemná kombinace okolností byla totiž unikátní. V noci z pátku na sobotu nás čekalo úplné zatmění měsíce a na celý víkend byla předpověď výborného počasí. Díky zdravotní indispozici Mira Minaříka, jsem k roli ředitele soutěže přidal i organizačně mnohem náročnější úkol – úlohu startéra. I když jsem si (konečně) v Lanškrouně s modelem F5J před soutěží zalétal, nabídku vyplnit jako závodník díru vzniklou ve startovním poli po těch, kteří nedorazili, jsem v rámci klidu odmítl. Ihned po úspěšném víkendu na soutěži jsem cestou pouze „přibrzdil“ doma, naložil rodinu a odjel na dovolenou o dalších 1000 km jižněji. Proto jsem se k reportáži dostal až nyní. Pohledem na Stoupák jsem si však ověřil, že ani z jiných soutěží novinky od začátku srpna nepřibyly, takže krátké připomenutí víkendu 28. – 29. 7. 2018 bude i nyní ke čtení.

S dovolením Honzy Kubicy z webu RCEX.cz vám přinášíme fotoreportáž z MČR v kategorii RCEN. O této kategorii zde toho mnoho není, a právě proto je dobře, že se to zde objevuje :) Honzovi děkujeme, a vám přejeme příjemné čtení / koukaní nad postřehy z této akce.

Asi každý, kdo chtěl uspět na této prestižní soutěži, tak nejen pilně trénoval, ale také sledoval předpověď počasí na celý víkend. Začnu tím klíčovým faktorem, a to byl vítr. Nešlo ani tak o jeho sílu, jako hlavně o směr, odkud bude na plochu vanout. Kdo nezná Modelpark v Suchém, kterému dominuje u příjezdu MIG 21, a je nadstardatně vybaven pro naši zálibu, tak na SV od plochy asi 500m daleko je kopec-hřeben s převýšením 35m + stromy, a právě ten stál přesně v cestě předpovídanému proudění vzduchu. Jinak teplota kolem 20°C, jasno-polojasno, to už se všem líbilo. Důležité také je, zmínit se o okolí letiště po větru. Asi do 300m od bodů je krásná rovina, následujě viditelná řada stromů po obvodu této plochy a pak již neviditelně se snižující terém porostlý většinou malými duby a vším ostatním.

Všechny vás zveme na MČR RCEV 2018

Přihlášky zde do 21. 8. 2018 do 24:00 - http://registrace.stoupak.cz/soutez/37

Po Dinu a Polance přichází na Moravě řada na Letní výškoměry, opět na Trnávce.

Přípravy začínají cca týden předem, zajistit ceny, poháry, občerstvení, a vše potřebné.

Předpověď počasí na rozdíl od Polanky slibuje slušné počasí, a jak předpověď předpověděla, vyšlo to přesně. Slunečno vítr okolo 2m/s, okolo 11:00 zesílil na 3-4m/s, a u toho sluníčko pěkně opalovalo.

Jen s účastí soutěžících to bylo trochu horší než v Polance, přihlášených bylo 14 a po jedné omluvence od Petra Bořila, se nás nakonec sešlo 13.

Koordinace soutěže a obsluhy PC se ujal Jarda Osoba, a vše fungovalo na jedničku. Za což mu patří velký dík.

RCEV nebo F5J jsou pokaždé pořadatelsky skvěle zvládnuté, a jde vidět že Radim ředitelský bič v rukách svírá opravdu silně a práskání s ním je slyšet sakra daleko :) Samozřejmě to není jen o práskání, ale také o skvělé loajálnosti týmových kolegů, a prostě joooo, Polanka, to je jiná liga... Já jezdím do Polanky moc rád, vždy si tam dám pár skvělých letů, na které jsem hdrý, a pak si dám vždy dva poslední škrtací a jedu domu nasratý desátý ... stejný scénař jsem očekával i tentokráte. Dokonce jsme se s Radimem den předem domluvili, že mě nechá do třetího kola vést, a poté to můžu klasicky pohnojit. Ujednáno a odjíždím ráno na 60 vzdálené letiště. Samozřejmě jako správný a zapálený pilot si předem prověřím počasí, abcyh doma zvolil správný stroj, správné oblečení a správnou náladu. Jako jó, parkár se mi to už nepovedlo (minule kosa jak cip, předtím blbá nálada z počasí atd.). Tentokráte to ale bude špica, nemá foukat, a jestli, tak malá přeháňka okolo 13. hodiny.

Aneb soutěž elektroletů s podtitulem „Ozdobte si stromeček“. Zástupci obce Sázava chtějí tímto poděkovat všem modelářům za pomoc při přípravě předvánoční výzdoby návsi. Vzhledem k nařízení GDPR však nelze identitu štědrých dárců, kteří bohatě ozdobili každý strom v okolí letiště pestře vybarvenými modely, zveřejnit.

Na soutěž do Sázavy u Lanškrouna se na Stoupáku zaregistrovalo 98 modelářů, na místo samé pak přes všechny nástrahy cest v okolí dorazilo 92 pilotů z 6 zemí Evropy (CZE, SVK, AUT, GER, POL, SLO) spolu s rodinami, pomocníky, psi a ostatním příslušenstvím. Tyto počty ukazují na mnoho věcí. Obliba F5J v Evropě raketově roste (zatímco čistě větroňářské kategorie jako jsou F3J, F3B … jsou na úbytě).

Tak se zadařilo, a konečně se mi podařilo najít skulinku v rozvrhu a vydat se na RCEP, neboli "pevnou výšku" do Litovle, resp do Uničova. Neděle 20.5.2018 se stala tím velkým dnem, kdy jsem si mohl tedy konečně provnat F5J, RCEV a RCEP. No, protože jsem na pevné výšce nikdy nebyl, a od poslední soutěže uběhl taky nějaký čas, bylo třeba prozkoumat letový park, a pravidla. Vytáhl jsem F5J Storka, a dva RCEV Zeny, našel výškoměry, na webu RCEO.eu jsem našel pravidla (2015?), zjistil vypínací výšku (175m) a přepípal výškoměry na výškové vypnutí. Do této chvíle to byla pohoda, neboť se mi 175 metrů zdálo jako sakra vysoko, a na soutěži jsem do takové výšky nevyletěl ani nepamatuji. Dalším bonusem bylo, že se létá jen 7 minut v 10ti minutovém okně, říkám si "pohodáá", až jsem dorazil k bodu "rozpětí" kde se píše max.3 metry. Oj, koukám na předpověď počasí a smutně balím Storka zpět. Foukat má celý den, a velké letadlo by se fakt sakra hodilo. Nu což, balím malé letadlo, navíc jen "lehouše", neboť "tíhouš utrpěl na poslední RCEV na Dinu drobné oděrky a říkám si, že to nějak dopadne. Trošku mě zaráží, že tam velké nesmí, ale přeci jen to má být obdoba RCEV a tak to tak asi má být.

Závodní sezóna stoupáků a klesáků o víkendu začala v celé ČR.

Na Moravě v Orlové RCEV, na Vysočině v Náměšti nad Oslavou RCEP a na severu Čech v Nové Pace RCEV.

Počasí posledních týdnů bylo slunečné a proto se tak nějak předpokládalo, že vydrží i na sobotu, ale vítr, který panoval v průběhu posledních dnů moc našim „obtloustlým“ 650g vážícím modelům nepřál. Pořadatel nakonec vše dohodl báječně, sluníčko i vítr objednal v přesné dávce. A tak všichni z Čech kdo tak nějak pravidelně objíždějí závodní cirkus a mají to v „dosahu“ se objevili na Packém letišti.

Poslední víkend v Dubnu byl tentokráte "velkým" víkendem pro malé letadla :) V datu 28.4.2018 se potkaly hned dvě soutěže kategorie RCEV. Jedna byla v Staré Pace a druhá o rovných 302 Km dále a to v Orlové. No a o te naší (Dino) si dnes popovídáme vážní čtenáři. Pamětníci si jistě pamatují, že loňské první dino bylo sice první, ale vlivem špatné konstalace hvězd nebylo vrchností uznáno jako oficiální akce, a tudíž vítězové tzv. utřeli. Rozuměj, přišli o své body do žebříčku. Tentokráte bylá cela situace o mnoho veselejší a tak se povedlo i včas přihlásit soutěž a body budou připsány, sláva :) K bodům ale daleko, začněme hezky popořádku. Týden předem objednáme poháry. Jako vždy vybíráme ty největší, nejblízkavější a ty co se nám nejvíce líbí. Štítky děláme samozřejmě i se jmény předem, neboť se nebudeme zdržovat když máme vysledky rozhodnuty předem :-D.