RCEK Týnec nad Sázavou 16.10.2011
Soutěžní den začínal mrazivým ránem a jasná obloha smazala obavy z mlhy, která se měla podle předpovědi jen velmi pozvolna rozpouštět. Z přihlášených 18 pilotů se omluvila pouze dvojice Hrubých, která ještě čerpala síly po sobotní soutěži F5J v Dubnici. Na letiště pokryté bílou nádherou postupně přijížděla auta ze všech koutů Čech, jejichž osádky se vzájemně zdravily s přídavkem parního efektu od úst.
Předpokládalo se odlétání pěti kol na čtyřech startovištích, jedno škrtnout a následně letět jedno finále na šesti startovištích, což se povedlo. O půl desáté mířily první eroplány k jasné obloze, za bezvětří a po vypnutí motorů vklouzly do nevšedním ticha.
První dvě kola byl vzduch klidný, hustý, ale postupně se začala objevovat první termika. Závany povětří byly znatelné jen podle zviditelněných výdechů soutěžících. Motorovalo se zpočátku kolem 25s. Některým rundám vzduch držel, takže se většinou modely musely sundávat, ale nebyla nouze o lety s předčasným přistáním, což se kupodivu stávalo těm lepším, kteří vypínali dříve. Bylo těžké najít úzký komínek a pak po něm chtít, aby vydržel.
Od asi třetího kola se povětří začalo profukovat od JV, tak do 4m/s, začaly fungovat stoupáky s klesákama. Během měření Martina Horáka jsem byl svědkem toho, jak si jeho Daidala vzalo termické "tornádo" do náruče a motalo s ním do nebes, až se z toho točila hlava a pilot měl plné ruce , aby z něj po chvíli utekl. Této scéně předházelo těsné pronásledování káněte, to však pokračovalo dále po obloze, kdežto Martina to chňaplo. Ptactvo pomáhalo vydatně, kdo spatřil ještě před startem nějaké "své" opeřence na vzestupu, tak na tom vydělal (Honza Mlejnek,...). Časté byly známé situace, kdy jeden "naděluje" a ostatní s připomínkami přihlížejí s modely na zemi (Radek Novotný,...).
Na modré obloze se ztrácelo pár modelů, které však byly vždy po nějaké době opět spatřeny (i pilotem) a řízeny. Časem se na nebi namalovala spousta kondenzačních stop po proudových motorech a ty orientaci a viditelnost usnadňovaly. Co se týče havárií, tak kolizi měl Petr Dušek s Jardou Bartůňkem, kde v kroužení přišel Jarda o motýla a pak celkem bez újmy přistál na zádech někam za porost. Zbytek soutěže úspěšně dokončil s Tilií. Luděl Mareš po prvním ostřejším přistání přilepil směrovku, obandážoval trup a gondolu a pokračoval v dalším soutěžení.
Jelikož snaha všech po maximu byla velká, tak se každý snažil přistávat na doraz tzv. "pováňovsku", a tak nebyla nouze o přistání do gongu (sám Jirka Váňa, Honza Mlejnek, Petr Cejnar), nebo s tím plácnout na jistotu někde dříve a za míň. Výborné výsledky (i více než jen jedna tisícovka v jednom letu) byly prokládány totálními nezdary, proto panovalo před určením finalistů velké napětí. Nejlepších výsledků docílil Honza Micka, dále Radek Novotný, Jarda Bartůněk, Standa Perkovič, Ruda Vybíral, Jirka Váňa.
Někde před dvacátou sekundou motoru vypnul Radek,a pak už kolem dvacáté to šlo rychle. Následovalo tiché drama. Standa si z Radkem po chvíli vytvořili svoje horní patro a ostatní bojovovali různě pod nimi, někteří jak na lochnesce. Došlo na nečekané výměny pozic a předčasná přistání. Plný čas využili jen tři medailisté a ti si to rozdali u přistávacích bodů s přihlédnutím na nepatrné, ale důležité rozdíly v délce motorování. 1. Radek Novotný, 2. Ruda Vybíral, 3. Jarda Bartůněk.
Ceny se rozdávaly od posledního (50cm zelená cena dodaná Zahradnictvím Micka) po nejlepší, mezi všechny byla rozdělena samolosováním tombola (svěrky,metry,nože,..), ti nejlepší si odvezli i něco navíc do vitríny.
Tak taková byla poslední soutěž RCEK roku 2011.
M.Chalupník
Výsledky ZDE (bodové) - Oficiální zatím nemám