RCEO Uničov - Zradil jsem přátelé

Je neděle a v kalendáři je naplánován závod RCEO v Uničově. Já se okolo šesté probouzím, zalepeným okem mrkám z okna a vidím jak se už v tuto hodinu třepotají stromy pod nápory větru. Říkám si, jestli se mi chce tak moc vstávat, abych se nechal ošlehávat větrem a pálit sluncem nebo mám opět zalehout pod peřinu. Nakonec ale vítězí závodní duch a vyrážím směr Uničov. Přeci jen je to kousek, a tak se to dá risknout. Snáším ze 4. patra k autu malé letadlo, těžký kufr, židličku, batohy a už sedím v autě.

Vidím v něm nechány uši z velkého a tak si říkám, že bych si mohl pro strýčka příhodu vzít i zbytek velkého. Vybíhám, v rámci ranní rozcvičky, ještě jednou nahoru a dolů, startuji a jedeme. Za slabou třičtvrtěhodinku jsme na místě. Vítáme se se starými známými, vytahuji letadlo a po chvíli pozorování je mi jasné, že budu muset udětlat děsnou zradu. Zradu, jakou jsem nikdy neudělal a místo malého přezbrojit na velké letadlo. RCEO jsem s F5J strojem ještě nelítal, a nebyl jsem si jist, zda dokážu tak dobře přistávat jako s malým. Problém byl ale v tom, že opravdu foukalo dost výrazně, a nárazy okolo 10 m/s nebyly výjimkou. Rozhoduji se a předělávám tedy vše na velký stroj. Ještě že jsem ho měl s sebou :)

Celkem nás bylo na soutěži 18 a s velkým letadlem bylo všeho všudy 4-5 pilotů. Dalo se čekat, že se většina pilotů vyškrtá ve větru sama, a tak jsem se trošku obával, abych tam nebyl také :) 

Startovní pole se dělí na 5 skupin a létá se pět kol, z toho jedno se škrtá. Já sem vždy v páté skupině, a startuji z bodu D, který byl poslední po větru, neboli ten, komu nikdo nepřekaží na přistání. Tady by nebylo od věci točit v RCEO alespoň soutěžící po startovištích, neboť já měl třeba výhodu, soutěžící na startovišti A musel přelítávát 3 kolegy.

Letím první kolo, vítr fouká, mraky se honí, slunce svítí a termika ? termika nikde :) Motoruju skoro 40 vteřin s F5J větroňem a říkám si :  1) Proč ten motor dělá takový kravál ? 2) Nalítám z té výšky pět minut ? Po chvíli mám odpověď na obé otázky.

Kravál z motoru proto, že se vylomila přepážka, takže lepím :). Pět minut nalítám, ale bylo to tak tak. Docela ostuda na výšku, kterou jsem měl, ale počasí asi bude dneska bez termiky. Když přidám pristání za 90, tak moc spokojený nejsem teda. S malým je to lehčí, ikdyž Boreas s větrem nemá problém, ale přeci jen je tady pořád psychický blok píchat s velkým jako s malým letadlem.

Letím druhé kolo, opět si říkám, proč jsem si nenamotoroval více (ano, opravdu). Přistání stejná tragédie jako předešlé kolo. Ono 15. místo taky není špatné v tom počasí co je, si říkám.

Třetí kolo : opět lepím přepážku před startem, neboť předchozí kolo jsem s tím flágl, a ta se znova vylomila. Přistání ve stylu "taaak, soustřeď se, pořádně, v klidu" a bác, 85 a nalomeny trup. Šikovný pilot. Opět lepím nejen přepážku, ale i trup :) Vteřiňák teče proudem, aktivátor rychlostí 10 m/s provoňuje okolí směrem po větru.

Dávám si psychických pár facek a jdu na 4 kolo. Konečně se chytá i termika, stačí pár otoček, a výška jako kráva jak se říká. Psychika jde nahoru a přistání za 98. Luxus ! Ve volných chvílích koukám, jak se dělá jedna nula za druhou, jedna tříminutovka, dvě a půl, zápich do pole... Vítr docela sílí a není to žádná stranda. Poslední kolo. Kontroluji znova zalepenou přepážku a jdu na to. Nervy pracují, neboť jde o vše.

Motoruji klasických 40, a po chvíli už to točím do oblak. Poté přichází strach, abych letadlo dostal dolů, ten je po chvíli vystřídán obavami, abych nějak přistál. Vše se daří a poslední let je za 399. Super ! sice to mělo přijít o kolo dříve, ale nevadí.

Balíme letadla a čekáme na výsledky. Ve volné chvíli ještě tak kecáme co s RCEV (zkrátit čas na 8 minut, nebo pevná výška), s čím lítat F5J (jestli se ukáže více Boreasů nebo ne), a jestli bude letos soutěž bez větru (nečekaně to byly prozatím jen Hořice).

Nakonec tocelé dopadlo takto :

1. Vašíček R.
2. Krátký A.
3. Matula O.
4. Drápal M.
5. Vojkůvka Z.
6. Šnyrych P.
7. Maňák P.
8. Nezhyba J.
9. Bořil P.
10. Bečvář M.
11. Knesl M.
12. Horník V.
13. Jagoš D.
14. Konopka V.
15. Švec J.
16. Maňák 
17. Havlíček Z.
18. Valčík V.

Soutěž byla i přes krutý vítr docela v pohodě. Člověk měl možnost prozkoumat různé styly lítání ve větru, různé modely, ale i znova si připomenout, co nemá dělat, nebo co naopak udělat lépe.

Překvapení bylo, že volba velkého byla rozhodně správným krokem. Nečekal jsem, že s tím půjde vše tak hladce i v takovém velkém větru. Hold teď budu muset vozit obojí najednou.

Děkuji pořadatelům, časoměřičům i všem soutěžícím za príma akci.