RCEV - Roudnice n. Labem

Kategorie: RCEV Zveřejněno: čtvrtek 10. září 2015 6:49 Napsal Milan Chalupník

Soutěž v kategorii termických větronů "RCEV" v Roudnici nad Labem je odlétána. Jelikož na letišti bylo někým nadneseno (už si nevzpomenu), že by se mělo zažít nepsané pravidlo, aby článek o soutěži vždy sepsal za trest ten, kdo nakonec utrpěl vítězství, tak se o to pokusím. Ještě než začnu, tak se zmíním o vlastních pocitech před soutěží. Na Roudnici jsem se po dovolenkové pauze moc těšil. Letiště je tam nádherné s krásnými výhledy po Středohoří a končící až na hranicích Krušnými, Jizerskými a Krkonošskými hřebeny. V sobotu ráno byla viditelnost skvělá a kopce vystupovaly z ranního oparu v údolích. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, a to se i vyplnilo, polojasno, asi třicet, a větřík do tří metrů sever až východ. Svého Daidala jsem se snažil nějak doladit během týdne, protože jsem byl z jeho chování ve vzduchu už dlouho velmi rozpačitý. Znovu jsem hledal těžiště, úhly a zatížení. Ale přes to všechno, jsem ještě v pátek z 200m výšky nalétával běžně jen 5 minut. Takže na sobotu jsem se odprostil od jakýchkoliv očekávání a s čistou hlavou jsem si jel soutěž pouze užít a to se nakonec vyplatilo.


A nyní k samotné soutěži. Na místo jsme s Jirkou Váňou přijeli časně. Karel Mrázek se svým čtyřnohým kamarádem už tam byli. Vzápětí se sjeli ostatní včetně trenéra RCEV. Ranní prolétnutí proběhlo vzápětí a mé rozpačité pocity z éra se změnily v nadšení. Asi trénuji na špatných plochách, nebo spíše až k večeru a to je “voničom”. Zpočátku byla docela na to naše letní odění zima, neboť bylo chladno, zatažená obloha a vanul studený severáček. To se během soutěže změnilo na S až V větřík do 3m/s nebo variábl a oblačno-slunečno, místy i jasno.
Dorazilo “všech”devět přihlášených pilotů, ze středních a severních Čech. Účast je to malá, ale ne každému se termíny soutěží trefí do volna, nebo je někde zrovna konkurenční termická soutěž buď s větším rozpětím, nebo konrétně se spalovákem v čumáku. Pořádající Jaromír Kamenský chtěl všem soutěž usnadnit tím, že lítat nebude, aby nebyl lichý počet, prý, že půl roku nelítal, ale toto alibi neobstálo. Radek Novotný vše zaštítil ze strany zpracování výsledků, Jaromír soutěž organizoval ze strany pořadatelské, včetně přítomných časoměřičů, kteří byly dle potřeby doplňováni klasicky samoměřením pomocníků. Létalo se na pěti startovištích ve dvou skupinách, celkem sedm kol bez finále. Sice jsme se na ploše rychle točili buď jako piloti, nebo jako pomocníci, ale mě toto vyhovuje, člověk má neustálou kontrolu nad vzduchem. Termika fungovala po celou soutěž. Někoho nečekaně vypekla, někomu očekávaje pomohla, ale tak to je. Větru pro svahování se využívalo mizivě, úspěchy se tvořily převážně nalezením termiky. Ta se často tvořila přímo mezi startovišti, nebo v jejich okolí. To vytvářelo docela dramatické chvíle, kdy eroplány kroužily hodně natěsno od sebe, přesto se soutěž se obešla bez jediné srážky. Během přistávání docházelo k dramatům, když se do poměrně klidného povětří trhaly bubliny ve chvíli, když hlas z ozvučení hlásil například 9:50. Mě se to stalo dvakrát. V sedmém kole se první skupině vzduch v tomto okamžiku naopak někam ztratil a přistání byly předčasné a nepřesné. Velmi daleko se létalo málo kdy, ikdyž několik jedinců se směrem k městu s úspěchem také vydávalo, nebo tam byla taková čekací zóna: "kam potom". Jediné omezení, co se týče kroužení v termice bylo na druhé straně, kde je runway místního letiště, kde se vlekaly větroně a rogala. Pokud došlo k tomu, že se k ní někdo se svým modelem blížil, ozvali se včas s výstrahou pořadatelé a následovalo pokorné rozloučení se stoupákem a honem se zase pohledat něco nového. Ptáci vizuálně pomáhali asi ve třech případech. Jeden z dravců se utkal s modelem Jirky Mihulky osobně, asi si hájil svůj vzdušný prostor, ale ke škodě nedošlo. Někdy se létalo zbytečně vysoko s obezřetnosti a na druhou stranu bylo spíše více případů, kdy se soutěžící poroučeli na zem opakovat kolem třetí minuty, nebo předčasně přistát a spokojit se blbým výsledkem. Pokud jsem si dobře všímal, tak se opakování nevyplatilo nikomu natolik, aby měl 1000. Jestli se nepletu, tak první čtyři místa obsadily tzv. “vakuovky”- Daidalos,Tilia,Element ,a velmi pěkně povedené “orange-domo-domo” Jirky Mihulky, sedmá byla také Tilia, ostatní modely byly ze stáje Leoše Svobody. Postupně se během soutěže pořadí vyjasňovalo. Posledním letem se některé těsné rozdíly ještě daly vyřešit. To se někomu povedlo, někomu ne. Tlačenice byla hlavně na 3. místo. Ve 14hod byly známy výsledky:

  1. Milan Chalupník
  2. Jiří Váňa
  3. Radek Novotný
  4. Jiří Mihulka
  5. Jiří Veselý
  6. Rudolf Rada
  7. Karel Mrázek
  8. Jiří Hrobař
  9. Jaromír Kamenský

Následovalo ještě překontrolování prvních tří soutěžících, zda záznamy “F5J výšek” souhlasí s lístečky a s údaji v PC. Na měření rozpětí nakonec nedošlo, ale příště prý určitě bude. Poté proběhlo společné focení s Řípem v pozadí organizované již zkušenou a velmi pohotovou Lenkou Hlaváčkovou za objektivem fotoaparátu. Vítězové obdrželi diplomy a lahve vína z r.2012 z Roudnického zámeckého vinařství Lobkowicz (pytle brambor, které byly vloni, jsou zřejmě ještě v zemi). Díky pořadatelům za pěknou, veselou a vydařenou soutěž (mě se to moc líbilo). Na závěr byli Radkem Novotným všichni pozváni na další soutěž RCEV do Chomutova dne 12.9.2015. Třeba nás bude víc.

Fotografie

Výsledky

Zobrazeno: 3130

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám