Tropická EUROTOUR F5J - Pohár města Holíče 8. – 9. 7. 2017

Kategorie: F5J Zveřejněno: středa 12. červenec 2017 8:18 Napsal Václav

V pátek 7. 7. hlásí Meteopress bouřky, krupobití a přívalové deště postupně přecházející přes celé území České republiky. Naštěstí je letiště M. R. Štefánika v Holíči 2,5 km jižně od hranice Česka, a to se ukázalo jako rozhodující! Na 9. ročníku Holíč EuroTour F5J zapršelo pouze v noci z pátka na sobotu, po celý víkend pak vládlo tropické počasí s proměnlivým větrem, modrým nebem s minimem mraků a teplotami výrazně přes 30°C!

Na soutěž se sjelo 62 modelářů ze sedmi zemí (SVK, CZE, POL, HUN, AUT, SLO a CRO). Chlapci z modelářského klubu Holíč kmitali pod vedením náčelníka klubu Petera Karnoše a startéra Miro Minaříka po celý víkend jako dobře namazaný stroj – organizace vlastní soutěže, měření letů a časomíra, vyhodnocování výsledků, i starost o pitný režim a žaludky soutěžících … to vše nemělo chybu!

Každá soutěž F5J začíná tréninkem na místě. Ten se stal v sobotu ráno osudným Lubošovi Pazderkovi – utržený list vrtule přesekl křídlo jeho Avengera a vibrující motor odtrhl přední část trupu u náběžné hrany křídla. Ostatní prošli tréninkovým „předkolem“ beze ztráty květinky a od 9.00 hod. se vrhli do „ostrých“ soutěžních letů. Startuje se na Kopčany, přistává se od silnice. Když se v mírném větru trefí bublina, jsou úspěšné dvě základní taktiky – proti větru nad Kopčany a hledat trhající se termiku nad stromy u okraje letiště, nebo po startu ihned přes hlavu po větru nad Holíč a hledat dobrý vzduch nad ranvejí letiště. Termiky dopoledne nebylo rozhodně na rozdávání, a tak ti, kteří ji ve skupině našli, většinou kroužili ve stejném stoupavém proudu … následky na sebe nenechaly opravdu dlouho čekat – „ťukance“ ve vzduchu byly časté, stejně jako záseky na křídlech. Většinou však model dokázal pokračovat v letu, a tak k požadavkům na re-fly docházelo minimálně. V průběhu dopoledne se rozfoukávalo a letiště se ukázalo jako opravdu rozlehlé – při kroužení nad jeho plochou a „nechtěném předčasném ukončením letu v důsledku nedostatku výšky“ byly procházky pro modely opravdu dlouhé. Své by o tom mohl vyprávět Bohuš Majerčík, který „ve směru na Holíč“ zaparkoval hned dva své stroje a cestu přes letiště při hledání ztracených modelů absolvoval několikrát. V mnoha skupinách pak bylo jednoduchým návodem k úspěchu pravidlo „přistání < 75 m”. V prvé skupině 2. kola vyhrál G. Görög, když jako jediný nalétal 9 minut, a pouze I. Fízel a A. Ovečka přistáli tak, že jejich dvouminutový let byl hodnocen. Ještě většího paradoxu dosáhl v 5. skupině 3. kola V. Vostřel, kterému k vítězství stačilo zaletět pouhých 7.15 min. a doklouzat k přistávacímu bodu do změřené vzdálenosti 66 m, aby zapsal hodnocení za čas. Jediný soupeř - O. Wachtler, totiž nalétal pouze 5.31 min. bez bodů za přistání – ostatní přinášeli své sportovní náčiní z dlouhé procházky po letišti s nulou za let …

Předčasná přistání ve velkých vzdálenostech nebyla vždy bez šrámů, takže v pauze přes oběd, kdy pořadatelé kvůli změně směru větru otáčejí o 90° kompletní startovní koridor a přistávací body, hodně pilotů opravuje své stroje.
Po obědě se startuje na Hodonín a je potřebné se vypořádat se stále sílícím větrem, ve kterém jsou stoupavé proudy stejně intenzivní jako ty druhé – Lojza Hrabáček nechtěl riskovat rychlý únik z termiky a cíleně v přesvědčivé výšce opustil v 5. minutě stoupák, aby za necelou minutu po průletu oblastí „bez vzduchu“ přistál a odepsal výsledek kola.

V odpoledních hodinách zaznamenal na letišti „plné body“ za přistání i Janko Litva, který se přiletěl (ve skutečném letadle) podívat, jak se v soutěži daří jeho taťkovi. Ihned byl využit pro pátrací lety nad obilnými lány u Holíče, při snaze nalézt ztracené modely.

V sobotu se podařilo odlétat do sedmi hodin večer celé kompletní 6. kolo. Večerní lety byly již na jistotu – i R. Malčík motoroval až do 217 m a J. Bačiak výškou 241 m zaútočil na zisk Gagarinova poháru.

Večerní guláš v režii kuchařů Igora, Vlada a Marka neměl ve spojení s pivem z pojízdné provozovny Pipi baru chybu! Noc pak byla u českých a slovenských modelářů ve znamení decentní oslavy 70 narozenin Lojzy Hrabáčka.
Neděle přinesla nebe bez mráčku a vítr z opačného směru. Otočení celého startoviště mají Holíčani nacvičené, takže se startuje koridoru v původním směru, ale směr startu je na silnici Holíč – Hodonín a přistává se od Kopčan. Protože ke slovu přichází institut škrtacího letu, jdou mnozí soutěžící do rizika velmi malých startovních výšek, protože v silné termice jde i z 20 m po chvíli vytočit „stratosféra“. Dvanáct pozic pro finále je výraznou motivací a bojuje se o ně do poslední chvíle. Na oběd (řízek jak sloní ucho se salátem) odchází spokojeně P. Rižner, L. Novotný, P. Jurkovič, R. Malčik, J. Littva, V. Vostřel, J. Adámek, J. Leiner, P. Svoboda, M. Dudáš, P. Malčík a A. Búzás.

Nalétat 15 minut není vůbec jednoduché. Hned v prvém finálovém letu však všichni trefí shodnou, velmi silnou termiku, ve které se každý drží zuby nehty „na jistotu“, i když už je model na obloze pouze velmi malou tečkou. Na dobré body dosáhli pouze ti, kteří se nebáli startovat pouze do cca 30 m. I když všichni zaletěli plný čas a nejhůře 45 bodů za přistání, výška startu rozhodovala a nadělila až 40 bodů rozdílu – vyhrál R. Malčík. V druhém finálovém kole proto všichni se startovní výškou přitlačili na pilu (nejvýše 73 m) a hned to bylo poznat: V. Vostřel, R. Malčík a M. Dudáš se vydali na procházku … Protože ostatní šli do plného, začala se rýsovat nominace na bednu. Před třetím kolem došlo po přestávce na nabití baterek na namátkovou kontrolu výškoměrů - všichni prošli OK. Třetí finálové kolo se startovalo za horšící ho se počasí. Zatažená obloha nad Hodonínem napovídala příchod bouřky a všichni se proto už těšili na závěr soutěže. Ten však musel být ještě odložen, protože J. Adámek se při letu srazil se soupeřem a zažádal o opravný let. Pro celý zbytek startovního finálového pole to jednoznačně znamenalo start s co nejmenší výškou – buď to vyjde a zlepším předchozí výsledek, nebo to nevyjde a spokojím se s poměrně dobrým předchozím letem. Do „plných“ šli pouze J. Adámek, P. Rižner a P. Jurkovič, naopak 5 borců přistálo v dáli. Výpočty dali organizátorům trochu zabrat a výsledky bylo nutné několikrát přezkoumat (J. Adámek a P. Rižner dosáhli ve finále na desetinu shodného skóre a o pořadí musel rozhodovat lepší výsledek ze základního kola).

Zvítězil Petr Malčík, před Primošem Rižnerem a Jurajem Adámkem. Detailní výsledky a fotografie na www.modelariholic.sk, video ze závodu: https://youtu.be/15qQYB5GV4k

 

Václav Jeništa

 

 

Zobrazeno: 732

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám