Uncategorised

Tradičně perfektně zvládnutá organizace, bufýtek, koláčky, párečky a jen samá pozitiva a poděkování organizátorům!

Pro mě to byla 4 soutěž ve 4 dnech, totální fyzický masakr, ale s dobrým koncem.

Po dešti se začalo až trošku později, a vůbec dobrý konec se ale nekonal hned v prvním kole pro Romana Žampacha. Roman se po dlouhé době se podíval konečně na soutěž RCEV, a stihnul bohužel řídit očima i jiný model, než jen ten svůj.

Díky přesunu soutěže RCEO ze soboty na neděli jsem si mohl udělat soutěžní víkend a po sobotních RCEV se vydat do Uničova pro změnu na RCEO. Počasí bylo z rána naprosto "véčkové". Zkrátka slunce, bezvětří, termiky hromady hned od rána. Sice se mělo rozfoukat, ale kdo ví jak to bude :)

Ráno jsem vyrazil z Olomouce do 40 minut vzdáleného Uničova. Chtěl jsem trošku potrénovat a poladit nového ZENa, nicméně o půl osmé byla kupodivu brána na letiště ještě zamčená a tak přišla na řadu snídaně v autě. Jak romantické ... Za cca 10 minut se objevili místní a odemkli vjezd a mohli jsme jít montovat a trénovat. Od rána byla termika opravdu výrazná. Kde to člověk posadil tam to neslo. Za chvíli nás bylo na ploše 22 (pěkný počet) a mohlo se začít.

Po delší době, kdy se nemohlo na Trnávce létat, jsme byli poctěni klubem Ikarus Ostrava pořádáním soutěže právě na tomto letišti. Je fajn občas zavítat na letiště, které zase tak moc pilotů nezná, neboť nemají výhodu oproti místním.

Podle předpovědi mělo docela foukat (teda na poměry malých letadel) a to cca 5-6 m/s. Jak předpověď řekla, tak bylo. Naštěstí do toho smažilo slunce a tak se termika bude dozajista střídat s klesáky a společně budou cestovat solidní rychlostí po větru.

O víkendu nám proběhla asi nejnáročnější RCEV akce letošního roku. Jelikož v naší kategorii svaz nevyhlásil mistrák, a my jsme ho chtěli, tak jsme se v našem klubu rozhodli už koncem loňského roku uspořádat pro všechny české fanoušky RCEV akci, která by takový mistrák zastoupila.
Plánovali jsme klasickou dvoudenku na 10 letů, ale vzhledem k divokým přepovědím počasí a k možnosti lítat jen na 3 rundy jsme vsadili na lítání jen v sobotu, a to na 8 kol. I tak to bylo huuustě náročný.

4.6.2016 jsem zavítal na druhou letošní soutěž RCEV, tentokráte do Polanky nad Odrou. To místo mi není souzené, ještě nikdy jsem tam snad nevyhrál, resp se neumístil. Vždy si to krásně rozehraju, pak se bohové Fialové louky nazlobí a něco mi provedou :) Tentokráte to bych ovšem "majstrštik" co předvedli.

Ráno je v Ostravě toho dne mlhavo, slunce se jen tězce probírá přez tuto mlhu a mraky nad ní cestující. Nakonec to ale zmákne a chvíli po osmé hodině je zřejmé, že bude počasí jako víno. Slunečno, pěkné mráčky, termiky habakuk, zkrátka paráda. Zlí jazykové tvrdí, že podle předpovědi má sice odpoledne začít foukat, ale já nevěřím a jsem cleý natěšen, že tentokráte Polanecké prokletí zlomím. Jdu do toho s rozvahou a po přepálených výškách (rozuměj nížkách) na Dinu volím taktiku vysoko, ale stále nejníže. Stačí porazit všech 18 soutěžících, nic víc, nic míň.

Po sobotní grilovačce s velkými ptáky na Polance pokračoval letecký cirkus o pár kilometrů dále na Dinu. Jednalo se o první RCEV v roce 2016. Přihlášených bylo dvacet lidí, nakonec dorazilo 19 (to si tak spletete datum a chtěli by jste přijet až za týden :)). A ve výsledku létalo jen 18 pilotů (jedno letadlo mělo po vylepšení funkční jen jednu polovinu křídla).

18 lidí je solidní číslo, počasí má být také dobré, dino posekané, stromy vzrostlé... vše jak má byt :)
Ze začátku to vypadalo, že budou pěkné výškové souboje. Okolo poledne se ale začalo trošku rozfoukávat a na malé letadla začalo byt docela větrno. Kéž by bylo jako včera na F5J v Polance. Termiky bylo sice požehnaně, dalo se najít kousek nad zemí, ale proklatě lemované klesáky. Stačilo aby jsme se chvíli kochali, a už jsme šli do pole pro letadlo. O opakováni tak také nebylo nouze. 

Máme za sebou soutěžní víkend. V sobotu První F5J pořádáná v Polance a v neděli první RCEV v ČR pořádána na Dinu. Začneme popořadě, čili "královskou" elektro kategorií F5J.

21.5.2016 se v mecce dvaapůlmetrovek stalo něco nečekaného, pořádaly se tam vůbec první F5J závody. Dokonce si myslím, že první v Moravsko-slezském kraji, pokud se nepletu. Velké díky patří organizátorům, že se o to vůbec pokusili, že to zkusili jen v pár lidech s málem techniky a také poprvé bez tiskárny! A musím říct, že se to sakra povedlo.

Je neděle a v kalendáři je naplánován závod RCEO v Uničově. Já se okolo šesté probouzím, zalepeným okem mrkám z okna a vidím jak se už v tuto hodinu třepotají stromy pod nápory větru. Říkám si, jestli se mi chce tak moc vstávat, abych se nechal ošlehávat větrem a pálit sluncem nebo mám opět zalehout pod peřinu. Nakonec ale vítězí závodní duch a vyrážím směr Uničov. Přeci jen je to kousek, a tak se to dá risknout. Snáším ze 4. patra k autu malé letadlo, těžký kufr, židličku, batohy a už sedím v autě.

Letos neobvykle začala sezóna v Nové Pace soutěží F5J místo tradiční RCEK nebo V , ale vzhledem k tomu, že to mám na Packé letiště krom Pačáků asi nejblíž, tak jsem poslal přihlášku a v sobotu ráno jsem vyrazil hodně brzo s malou stopalcovkou, abych zaparkoval. Na ploše už parkoval tradičně karavan s obytňákem a plochu pokrývala krásná jinovatka , ale naprosto jasná obloha a klubající se slunce dávalo naději.

Nová Paka a F5J, to asi většině z nás připadalo ještě před rokem jako téměř neslučitelné pojmy, ale dnešek ukázal, že skutečnost může ještě překonat ty nejodvážnější představy.

Takže popořadě, předpověď počasí již týden hlásila téměř ideální podmínky a číslo u počtu přihlášených v posledních dnech rychle narůstalo, až se zastavilo na hodnotě 36. Na malé podkrkonošské letiště nad Starou Pakou je to úctyhodné číslo a je vidět, že kategorie F5J skutečně táhne, i přes proklamovanou finanční, technickou i pilotní náročnost.