Uncategorised

Tak anketa nám běží už téměř měsíc a přišel čas ji vyhodnotit. I přesto, že hlasovalo málo lidí, tak máme vypovídající výstup z celé této akce. S výsledky bych se tedy rád podělil i s ostatními, ať víte jak na tom vlastně jsme. Kdybych to měl nějak shrnout, tak od doby, co jsou zde články zde chodí více a více lidí. Na jednu stranu mně to těší, ale na stranu druhou dělá vrásky, neboť musím psát články jen já a nemohu být všude. Toho bych opět využil k malé "masivní letákové kampani"  a poprosil bych vás, abyste jako účastníci nějaké akce poté v klidu domova napsali i krátké resumé o co šlo, co se dělo atd. Diakritiku nebo styl psaní vůbec neřešte, jde hlavně o fakta a zbytek si vymyslíme my :)

Co se týká ankety samotné, tak se můžete podívat níže, co jste si nakonec "odanketovali."

Soutěže v Přáslavicích jsou vždy na velmi vysoké úrovni a to nejen co se týče organizace, ale i výkony domácího Malčatýmu. Poslední letní víkend byl plánován jako dvoudenka, v sobotu kategorie RCEK a v neděli klubová F5J, což se poněkud zvrhlo v monstrózní akci plnou zvučných jmen. Začněme ale u kategorie RCEK, která tentokrát měla ještě jeden bonusový bod oproti normálu, a to že se jednalo o poslední RCEK v našich krajinách. Příští rok se na této modelářské ploše sejdeme už jen s výškoměry a různě velkými ptáky (tady autor myslel samozřejmě letadla - pozn. korektora).

Tento článek bych tedy rozdělil na tři části a to RCEK (Sobota) , F5J (Neděle) a online zadávání výsledků. A aby to bylo zajímavější, začneme od konce, a to právě pokusem plným techniky a inovací :)

InterTour ? Inu proč ne...a stejně odpovědělo i dalších 299 soutěžících z 14 států a zúčastnili se alespoň jedné z 25 zorganizovaných F5J soutěží po celém světě. Zní to "giganticky?" Tak to si počkejte na konec tohoto článku. Já osobně jsem se zúčastnil prozatím dvou soutěží zařazených v seriálu InterTour a to v Bořeticích a pak v Dubnici Nad Váhom. O Dubnici jsem psal minule a poté, co jsem se vrátil z této skvělé akce v neděli pozdě večer domů, jsem mohl zase pomalu začít balit. Ve středu ráno jsem vyrazil směr Olomouc. A pak pokračovali v klasické sestavě směr Slovensko. Mimochodem pokud vás po vystoupení z auta kamarádi osloví slovy "Hele vole, kde máš značku," tak je něco špatně :-D. Dálnice nebo něčí nenechavé ruce mi snědly SPZku, ale nebojte, na jízdu to mělo pramalý vliv a tak jsme vyrazili na tu dlouhou cestu. Dorazili jsme na místo určení přesně dle propočtů ve středu odpoledne. Na místě již tradičně bydlelo několik dní Argentinců, poté jsme se přidali my a také Angličané. :)

Letiště je v Trnavě velmi zajímavé. Příjezdová cesta jako k nejzapadlejšímu JZD v kraji, ale potom krásná plocha s hangáry, betonovými plochami, lesy okolo a vůbec spoustou termických překážek, které musí každý F5J pilot milovat. Středa jako taková nebyla ani nějak extra moc zajímavá, provedlo se pár tréningových letů a hrál se fotbálek při svitu měsíce. Na Slovensku jsou asi nějak blíže tomuto vesmírnému tělesu a šlo z něho takové světlo, že jsme na plochu viděli skoro lépe než ve dne.

Rozhodující závod letošní sezóny, nebo i celé historie RCEK?

Ve dnech 7-8. září 2013 se na letišti u Dobré vody u Hořic konalo Mistroství České Republiky v kategorii RCEK. Na letišti se sešlo 30 pilotů. Někteří přijeli již v pátek, jiní až v sobotu ráno. Plocha se pomalu zaplňovala auty a stany. Depo se také plnilo letadly, samozřejmě byl hojně zastoupen Daidalos (byly zde 2m i 2,3m a i 2,5m), bylo zde i několik Brďasů a i další doma vyrobené stroje. Mezi lidmi se rozbíhalo mnoho zajímavých diskusí o všem možném. Brzy ráno bylo bezvětří, ale bylo jasné, že soutěž bude větrná. Po krátkém zahájení došlo k rozlosování a rozdělení pilotů do 5 skupin a 6 startovišť.

První lety probíhaly bez nějakých zvláštností. Motorovalo se kolem 20 sekund a díky vymetené až plechové obloze byla viditelnost velmi špatná. Vítr foukal z východu, a tak se startovalo skoro do slunce.

Už od prvních startů byl vidět obrovský rozdíl ve stoupavosti různých modelů. Často bylo vidět, že někteří za 20 sekund motoru nastoupali výš než jiní za 35 sekund. S přibývajícím větrem se zvyšovala doba motorového letu a to se neobešlo bez následků. Přestože teploty nebyly nijak extrémní, shořely v Hořicích první den 3 Megy.

Po odlétání 6 základních kol se závodní létání ukončilo. Narazil se soudek a lidé, ještě plni dojmů z předchozích kol, se pustili do mnoha zajímavých debat na mnoho témat.

Pozvánka

Přátelé, věnujte prosím chvilku svého volného času a podělte se s námi o Vaše názory ke stránce Stoupak.cz. Jsou pro nás důležité :)

Autor : Vojtěch Valenta.

Mezi další ze serialových soutěží F5J  InterTour a též Eurotour  patří i soutěž v Holíči a jelikož jsme se, já a můj syn Vojta, rozhodli, že se tento rok zůčastníme co největšího počtu soutěží, byla tato po Bořeticích jasnou volbou . Navíc mně k Holíči vážou vzpomínky na mé soutěžní záčátky. Zde jsem kolem roku 1985 létal soutěže F3B a též zde vzniklo přátelství tehdy se členem, nyní současným předsedou pořádajícího modelklubu Peterem Karnošem . Po velmi horkém víkendu, který jsme prožili na soutěži v Bořeticích - teploty téměř ke 40 st,  jsem napjatě sledoval předpověď počasí na následující soutěžní víkend. Bohužel přišlo jen krátké ochlazení a to jen ve dnech pondělí a úterý, od středy začaly teploty opět stoupat a v pátek už byly na 37 st. Z tohoto se dalo tušit, že nás na rovině bez kousku přírodního stínu čeká další pekelný víkend . Krátce před soutěží jsem se mrknul  na stránku pořádajícího klubu Modeláři Holíč,  kde v době uzávěrky bylo přihlášeno 53  pilotů z 8 zemí Evropy. Už z tohoto se dalo usuzovat, že půjde o další super soutěž s účastí pilotů velmi zvučných jmen z celé Evropy .

Na letiště, které se nachází kousek za bývalým hraničním přechodem mezi Hodonínem a Holíčí, jsem dorazili kolem 17. hodiny odpoledne. Počasí dle předpovědi nezklamalo, bylo 36 stupňů a letištní plocha žhnula. Po přivítání s Peterem Karnošem a rodinným týmem Malčíků  jsme si letiště šli vyzkoušet. Už první lety naznačily, že půjde o těžký závod. Vzduch okolo přehřátý a nehybný, modely ani piloti moc nelétali. Sobota, den závodu, počasí: už od rána bezvětří a teplota 27 stupňů.

Když jsem se soutěží v Bořeticích tak pěkně proletěl s 2,5 metrovým Daidalem v RCEK i F5J zjistil, že malé éro opravdu nemůže konkurovat velkým F5J modelům. Proto jsem se rozhodl vyrazit na další F5J akci do Dubnice Nad Váhom a vyzkoušet tak „Velkého ptáka." Já a Boreas od Ypsiho jsme tedy vyrazili nejprve do Olomouce za "zbytkem gangu" (Malčíci a K. Zemačík). Společně jsme pokračovali vstříc osudu na Slovensko. Po třech hodinách jsme byli na příjemném letišti z jedné strany lemovaným stromy a na dalších stranách jen pole, pole a zase pole .... jo a v pozadí město Dubnice, které budu moct navštívit opravdu z blízka, ale o tom až později.

Vyrazili jsme o den dříve, ať máme dobré místo a osaháme si vzduch. V Dubnici již byli Argentinci a pomalu se sjíždělo všech 52 přihlášených pilotů do kategorie F5J. Do "malých" bylo přihlášeno celkem 23 pilotů a z toho jen dva Češi (Krátký, Malčík. P) a zbytek samozřejmě domácí Slováci.

Zázemí letiště je suprové, všemu dominuje velký přepravní kontejner, a okolo něj jsou postavené organizační stany, kuchyně, jídelna, opodál wc a dokonce i sprchy! Trošku méně místa je pak sice pro auta, ale vešli jsme se všichni a tak se mohlo začít v sobotu ráno létat. Jo nesmíme zapomenout na páteční večerní akci s alkoholem a hudbou, která ovlivnila výkony pilotů už před samotnou akcí :)

To se tak jednoho dne organizátor ráno probudí a řekne si: "Čím bych mohl potrápit soutěžící?" Netrvá dlouho a vymyslí jednodenní akci, na které se odlítají dvě soutěže různých kategorií najednou. Nebudeme si nic nalhávat, pro příště se takovýmto experimentům raději vyhneme. Ale jedno velké pozitivum to mělo, a to že jsme si polítali, co jen síly stačily.

A teď tedy k samotným soutěžím. V neděli 11. srpna 2013 se na Dinoletišti (Orlová - Ostravsko/ Karvinsko) měla původně konat pouze soutěž RCEK. Když jsme začali na jaře dělat testovací soutěže Stopalcovek -> RCE100 -> RCE1, tak jsme si s velkým předstihem dali i další soutěž na srpen. A co čert nechtěl, jak se blížil termín, už nebylo možno druhou soutěž někam posunout. A tak se v hlavě organizátorů zrodila myšlenka – uspořádat v jeden den soutěže dvě. Po uzavření přihlášek bylo v obou kategoriích po šestnácti soutěžících, což není špatné. Překvapila mne vyrovnanost zájmu o obě kategorie. Vysloveně se nabízelo perfektní srovnání stylu létání, modelů ale i chování pilotů atp. Ranní nástup se konal pod blankytně modrou oblohou. Následovalo vysvětlení soutěžícím, kdy se co bude lítat tj. pořadí soutěží (celé RCEK, poté celé RCE1) a šlo se na věc. V RCEK se začalo docela "z vostra" někde okolo dvaceti vteřin, a protože byla termika hutně lemována klasickými klesáky ...

Když jsem uvažoval, kde si tento rok zalítám nějaké pořádné mezinárodní F5J závody nabízela se spousta možností, jednalo se např. o Slovensko, ale našla se i výjimka v České republice konkrétně v Bořeticích u Brna. Slovo dalo slovo a už se domlouval hotel Kraví hora (cca 100 metrů od letiště), vyřizovala FAI registrace a plánovalo, co a jak vlastně bude. Tentokráte jsem měl také možnost se podílet na organizaci tohoto závodu zapsaného v seriálu Intertour a Eurocontest a to registracemi zde na Stoupáku a celkovému běhu soutěže na mém programu SORG V4. Jak se čas blížil, začalo se startovní pole velmi pěkně plnit soutěžícími z různých koutů Evropy a začali jsme tušit, že to bude "pecka" soutěž. Zbývalo pár dní do ukončení registrací a přihlášených bylo už téměř 70 z 9 států!! Bohužel se začala rýsovat i předpověď počasí a ta nás docela strašila, tentokráte ne deštěm, ale teplotami okolo 40°C ve stínu. K F5J soutěží byla vyhlášena i naše RCEK kategorie, do které se ale moc soutěžícím nechtělo a tak nás bylo nakonec jen 10, ale za to samé esa :)

Mno nadešel čas víkendu s velkým V a chystali jsme se (tedy i má žena a dítě, ať pořád nepíšu jen o sobě) na odjezd už v pátek (přeci jen tam nepojedeme v sobotu ráno, jistota je jistota). Dobře jsme udělali, neboť při cestě z Karviné jsme kousek za Olomoucí uvízli v luxusní hodinové koloně a po pár desítkách minut jsme dokonce narazili na známé týmové parťáky z Přáslavic a to rodinu Malčíků. Po rozjezdu kolony jsme jeli tedy společně na místo určení (jó, kdo už tehdy mohl tušit, že tato sestava aut veze takový "poklad" :)). Bořetice/Kraví hora je opravdu zajímavé místo. Všude hromady vína (jak ve skle, tak i v sadech), tuny meruněk, stromy obtěžkané pod nápory švestek... Zkrátka země zaslíbená. Ihned jsme na letišti postavili stanové městečko vedle sousedů z Ukrajiny a šli si zalítat a prozkoumat místní vzduch. Letiště jako takové je totiž z jedné strany lemováno monstrózní kukuřicí a z druhé strany nekonečným sadem meruněk. Tyto „překážky" jsme mohli krásně využít pro chytání nějakých těch vteřinek ve vzduchu. Po pár testovacích letech jsme se odebrali na nocleh, někteří do stanů, jiní do karavanů a ti další do hotelu. Po noci, kdy se všichni dozajista smažili v nočních košilích, přišla sobota, která byla nejteplejší za posledních 100 let dle mého.