Kdo má pravdu ... ?

ja myslim ze je to proste snadne :
jakmile se model dotkne zeme, nebo soutasti s ni neoddelitelne (strom) - ne auto.clovek,tycka (je cast oddelitelna) tak se ZASTAVUJI STOPKY , a to z jednoducheho duvodu,dotek se zemi je snadno pozorovatelny,ne tak uz zastaveni modelu, jede,nejedeje,jede malo,uz dojel,jeste se dotaci atd to vede jen k hadkam.

proto jak rikam : dotyk zeme = konec stopek, a vzdalenost od zastaveni.
rozsyp je taky jasny : pokud se rozpadne nez se dotkne zeme nebo pevne soucasti s ni neoddelitelne , tak se rozpadl ve vzduchu = nula
po dotyku se muze rozlozit jak lego ... je jedno jestli odskokem,nebo primym zapychem do zeme.

takto je to dle meho neoddiskutovatelne.

Tomas Hruby napsal: Ohledně konce pracáku v RCEK - tady asi není spor o jasné prioritě startéra, Bude to jednoznačně o osvětě, je nutno všem vtloukat do hlavy, že podstatný je signál startéra a je ho třeba brát velmi striktně. Možná nebude od věci být v příštím roce na prvních soutěžích v pozici jury až lehce konfliktní a velmi přísný - lidem tohle prostě musí vejít do krve, pro řadu elektroletců to bude jistá novinka...

Tomáši, takhle to beru a myslím si, že už o tomto pseudoproblému nemusíme psát dál. Vystihl jsi to přesně. Co se týká osvěty, tak můžu ještě "přitvrdit", ale nejúčinnější to je asi opravdu na letišti.

Jan Kubica napsal: Vím, že zase nemístně provokuji , ale neznamená to snad, že měření času končí prvním dotykem s čímkoliv, zatímco vzdálenost od bodu se měří až po zastavení modelu? Pokud ano, bude asi výhodné provést mezipřistání (třeba, taky je možné do modelu ve vzduchu šťouchnout klackem) ve správném čase a potom už se bez "časového presu" soustředit na přistání, ne?

Honzo, v tomhle případě neprovokuješ a je to moje černá můra, kterou s sebou tahám od Holíče, kdy bylo zamítnuto moje doporučení, aby se měřilo do zastavení. Argumentem bylo, že se pravidla mají (zjednodušeně řečeno) co nejvíce přiblížit k F3J. Uniká mi smysl, ale těch F3jéčkových prvků v nich je víc, možná většina.

Měl jsem na téma přistání nespočet dlouhých konzultací s větroňáři, kteří to tak létají už roky a problém snad není. Tak doufám, že se to v naší kategorii zabydlí taky. Pokud by byly nějaké opravdu velké problémy, tak si uděláme úpravu sami a pak ji necháme na konci roku schválit. Jsou to přece jenom pravidla prozatímní se všemi klady i zápory.

Také jsem nepochopil, že nikomu nevadilo tebou zmíněné "rozsypané" přistání (dokonce se model může překulit na záda), ale je tam zase ta nepřímá návaznost na jéčková pravidla.

K tebou uvedenému příkladu třech možností mohu jen napsat, aby ses obrátil třeba na Petra Cejnara nebo Fandu Kašpárka, ti by to mohli vysvětlit. Já to teď neumím a budu to řešit až za pochodu na letišti, třeba.

A ještě perlička na závěr, která ovšem zavání trochu F3J latinou. Údajně jsou borci, kteří umí ťuknout křídlem do bodu a pak éro někde položí. V dnešním světě je možné asi všechno.

Jiří Veselovský napsal: A ještě perlička na závěr, která ovšem zavání trochu F3J latinou. Údajně jsou borci, kteří umí ťuknout křídlem do bodu a pak éro někde položí. V dnešním světě je možné asi všechno.

Trochu mi uniká smysl, proč by toto ti "borci" dělali. Ten dotyk křídla končí pouze měření času, přistání se měří od modelu zastaveného na zemi !?

Jinak ovšem mi tato debata pomohla pochopit, proč návrh pravidel této jednoduché kategorie (RCEK) zabírá deset (možná po ůpravě devět) stran textu. Uměle se vyrábějí problémy které ve skutečnosti žádnými problémy nejsou, a pokud se snad na soutěži něco takového vyskytne, je tam ředitel soutěže a hlavní rozhodčí, kteří mají v kompetenci takové věci řešit.

Petr Dušek napsal: Uměle se vyrábějí problémy které ve skutečnosti žádnými problémy nejsou, a pokud se snad na soutěži něco takového vyskytne, je tam ředitel soutěže a hlavní rozhodčí, kteří mají v kompetenci takové věci řešit.

Já si myslím, že je nutno rozlišovat a navíc bych byl raději opatrný. Jasně, teorie s "mezipřistáním" jsou spíš úsměvné, je sice na jednu stranu skoro jisté, že se podobný případ párkrát za sezónu stane, ale budou to opravdu naprosté výjimky a navíc asi vesměs spíš náhodné případy, tohle bude sotva někdo dělat úmyslně. Ale i tady - pokud se podobná náhoda stane při rozhodujícím letu, tak to vzbudí rozruch a myslíš si, že si s tím průměrný pořadatel poradí až tak snadno??
Na druhé straně ale rozpory kolem konce pracovního času už tu byly, zrovna tak se našly případy rozporu měření - tady už o žádnou teorii nejde, to už jsme v praxi...
Ono je opravdu lépe podobné věci prodrbat předem, od toho jsou diskusní fóra, ty nejpodstatnější názory pak třeba Jirka shrne a rozešle před sezónou - pokud tím aspoň v jednom případě omezíme emoce a spory, tak to stojí za to

Petr Dušek napsal: Jinak ovšem mi tato debata pomohla pochopit, proč návrh pravidel této jednoduché kategorie (RCEK) zabírá deset (možná po ůpravě devět) stran textu.

Jsem rád, že jsi došel k poznání. Tvoje vyjádření jistě uvítají ti, co nikdy neměli možnost se k tvorbě pravidel ani přiblížit a jseš jejich člověk. Za to jsou v dnešní době plusové body.

Přesto bych doporučil aspoň letmé nahlédnutí do Sportovního řádu a pokud tam najdeš pravidla (jedno která), která zabírají výrazně menší počet stránek, tak je prosím zde zveřejni. Nechce se mi donekonečna opakovat, že je u nás nastavený určitý standard a ten je potřeba dodržovat.

Petr Dušek napsal: Trochu mi uniká smysl, proč by toto ti "borci" dělali. Ten dotyk křídla končí pouze měření času, přistání se měří od modelu zastaveného na zemi !?

Petře, psal jsem, že se přikláním k tomu, že je to latina. Přesto jsem sám u sebe zažil, že jsem se přihnal na přistání "tak nějak divně" a bod jsem přelétl, sice jen o kousek, ale body chyběly. Pokud bych byl ten "borec" (to já nejsem, řídím jako prase - viz výsledky), tak bych asi klepnul křídlem do okolí bodu a pak už se děj vůle boží. Mohl bych se i překlopit na záda a éro rozložit na atomy. Kdy končí měření času je jasné, vzdálenost by se změřila po nalezení kuželu.

Dobře, už nebudu psát zpochybnitelné perličky.