Nejdelší let

Milan Chalupník napsal: Docela by mě zajímalo, jak to první měl vyřešeno už v roce 1968 p. Štefan z Horní Brané, když se na Harrachových kamenech udržel přes 15.hodin.

Teda Milane, velmi příjemně jsi mě překvapil zmínkou o Vláďovi Štefanovi. Dovolím si pár poznámek, protože tohoto rekordního letu jsem byl účasten jako jeden z komisařů (ne hlavní - hodně záložní ).

Přípravy na tento let se konaly po mnoho měsíců a stále nebylo jasné, kdy se to povede. Tenkrát předpovědi počasí nebyly tak časté a spolehlivé (což dneska také ne), ale měli jsme velkou výhodu, že jsme na našem letišti ve Vrchlabí měli úžasného rosničkáře pana dr. Házu, který každé ráno startoval s M1C Sokolem a ten měl zvenku na kabině takovou schránku a v ní nějaké měřáky. Po návratu (výška jako prase - to si už nepamatuji kolik ) byly k dispozici relevantní údaje o vývinu počasí. Sekundoval mu i pan Alturban (jeden z mnoha zaměstnanců ÚPŠ Vrchlabí - Ústřední plachtařská škola). Takže toto byl náš zdroj meteo informací.

Ještě malé upřesnění. Vláďa Štefan byl z Vrchlabí, pracoval jako konstruktér v Tesle (což já později taky a naše morálka byla hrozná - furt jsme povídali, protože Vláďa za co vzal, tak dělal hodně dobře - kaktusy, focení, baby,...), kde s jeho kamarádem panem Deutchem v padesátých letech začali létat mezi prvními v republice s R/C, viz staré modré Letecké modeláře. Zdůrazňuji to proto, že jednou přišel k nám do kroužku (tehdy vešel Bůh) a vybral si mě a mého spolužáka ze třídy jako chráněnce s tím, že nám dá trochu zabrat (samozřejmě v modelařině). Proto se dost často tímto chlubím. Nebylo nás moc, kteří jsme dostali tuhle příležitost.

Když přišel den "D" v červenci 68, tak jsem už měl povolávací rozkaz na 2.8.1968 v kapse. Přesto jsem velmi ochotně vyrazil v koloně do Krkonoš a tam prožil jeden z modelářských orgasmů. Ptáš se, jak to bylo se stravou. Jednoduše. Slunce pálilo jako blázen, do toho foukalo (byly ale i krizovky, kdy se létalo pod hranou) a všichni jsme byli spálení. Vláďa po skončení letu vypadal jako černoch, protože měl pusu strašlivě spálenou a nateklou. Takže víceméně jen pití a adrenalin vykonal své. O potřebě na malou se nechci zmiňovat, na velkou nebylo třeba.

Další zajímavost byla, že i když měl Vláďa k dispozici docela slušné rádio z venka, tak mu tehdy pan Liska (velmi známý bodovač, mj.) zapůjčil jeho rádio. Byla o tom zmínka před nějakým časem v RC revue.

Po skončení letu propukly neskutečné ovace a gratulace nebraly konce. Ono nás tam tehdy bylo docela dost. No a než eufórie vyprchala, tak jsem šupajdil na vojnu, kde mi přijímač velmi zpestřila bratrská pomoc. Holt bratříček ta vrátka nezavřel úplně dobře.

Jako vždy se omlouvám za dlouhý příspěvek, ale zapomenout na tehdejší modelářskou dobu se fakt nedá. A už vůbec ne na mého "učitele".

A poslední poznámka. Kdyby se náhodou našel nějaký pamětník a zjistil v mém povídání nesrovnalosti, tak prosím o doplnění, protože můj HDD už není to co bejval.

Pred par roky jsem absolvoval jeden ze svych nejdelsich termickych letu paradoxne s tim "nejubozejsim, nejmensim rekreacnim dvouservovym modylkem", bylo to 89 minut.

Prvnich 10 minut jsem hledal termiku, pak jsem se (bez brzd) snazil asi pul hodiny dostat trochu blize k zemi, a kdyz se to konecne (na zadech) podarilo, tak cele znova dokola
Nejvic me bolelo za krkem, nemel jsem zadnou sedacku ani jine pomucky, protoze jsem zadny rekord rozhodne neplanoval, jen jsem si odskocil na chalupe "po obede na 20minut na louku za vesnici".

Ještě k tomu Štefanovi, tak to jsi mě Jirko také překvapil, že jsi byl vlastně u toho. Byl z Vrchlabí, to je pravda, já ho omylem přiřadil k "Varanům" z H.B. protože jezdil s nima. Pamatuji si, že jako první na kopci, někdy na začátku 80. let, lepil sekunďákem. A ten zájem, jak to tenkrát bylo, byl směřován na ten první problém, jak to tehdy bylo s baterkama, a celkově s vybavením éra, to musely být pravěké technologie, výživa pilota byla asi podobná té dnešní.

(než jsem toto poslal, musel jsem se třikrát přihlásit, vždy mě to vypinklo z registrace, asi píšu pomalu)

Milan Chalupník napsal: já ho omylem přiřadil k "Varanům" z H.B. protože jezdil s nima.

Jsme trochu OT , ale dobře. Máš pravdu, že s hornobrannskými jsme kooperovali už v dřevních dobách, i když oni se spíš věnovali volňáskům. Z té doby je velmi známé jméno Vašek Grossmann (jeho bráška měří v H.B. naše soutěže).
K těm baterkám a dalšímu vybavení. Tady můj HDD selhává na celé čáře. Bylo mi tehdy devatenáct, na krku vojnu, k tomu ještě tisíc zájmů okolo a tohle prostě nevím. Pamatuji si jen, že téměř určitě chlapi měnili baterky ve vysílači za chodu (model uměl chvilku letět sám - byl to Fakír 5 - vyšel v řadě plánků Modelář) a u tehdejších rádií nehrozil žádný reset nebo FS. Co napájelo přijímač mi totálně uniká. Tady mám ztrátu dat.
Zahrabal jsem v mém archívu a tak se můžete podívat na zprasenou koláž. Snad to pro představu bude stačit. Nějak si s tím zatočte, abyste to měli správně.
Z obrázků je vidět, že trup Fakíra byl "stíhačkovitý" (průřez byl podobný jako u Me-262) a o tom, jaká to musela být machrovina nakreslit přepážky .... Také si můžete všimnout pylonu s pomocným motorem, který byl vykašírován z obyčejného papíru a jak hezky vypadal.
O téhle době by se dalo psát dlouho, ale dneska je to jinde a mnoho věcí je pro současníky v kontextu doby nepochopitelných.
Vláďa měl velkou výhodu, že měl hodně spolehlivého kamaráda v Kalifornii, který mu občas posílal balíčky. Při rozbalování si člověk připadal, že je mimo prostor a čas.
[attachment=0:2gs7aoo4]<!-- ia0 -->Vláďa Štefan.jpg<!-- ia0 -->[/attachment:2gs7aoo4]

Fakík byl ještě jednokanál se "špagomatikem" anebo už nějaký vícekanál se servy?

V prvním případě by asi napájení takový problém nebyl, tehdy se běžně dělilo napájení RX a "vybavovače", asi by stačily tak tři velké monočlánky paralelně na elektromotor a 3 paralelní ploché baterky na RX. U "sjednoceného" napájení by to asi dalo práce víc...

Tomas Hruby napsal: Fakík byl ještě jednokanál se "špagomatikem" anebo už nějaký vícekanál se servy?

Fakírů byla celá řada. Úplně první, aspoň co se pamatuji, byl jednokanál (vláďa byl nejdříve tvrdým zastáncem rohatkových vybavovačů, což posléze změnil na magnet a nikdy jsem u něho neviděl "špagomatic"). Na No.5 už měl serva, která přehazoval dle potřeby, viz dál.
Ta řada Fakírů byla zajímavá tím, že i s jednokanálem nalétal rekord (dalo by se dohledat - u toho jsem nebyl) a dokonce ho měli postavený kolegové ve Vrchlabí, kteří tíhli k R/C.
Když si Vláďa pořídil pořádné rádio (na tu dobu), myslím, že to byl Varioton nebo Variophon, tak dost lítal s akrobatem Kwik-Fly ze stavebnice a samozřejmě i s Fakírem. Fotky mám, ale z dnešního pohledu to ani jako akrobat nevypadá. Prostě americkej dolnoplošník s kabinou, ale hezkej.