Milane, vzduch na povrchu křídla stojí (podívej se třeba na stolní ventilátor, jak má zaprášené a špinavé lopatky navzdory tomu, že se pohybuje). Na rychlost proudu vzduchu, který ho obtéká, se urychluje v tenké vrstvě vzduchu, které se říká mezní vrstva. Když tedy model letí rychlostí třeba 10 m/s, tak těch 10 m/s vůči křídlu naměříš až asi 0.5 mm od povrchu křídla. Tloušťka mezní vrstvy klesá s rostoucí rychlostí letu.
To má dva důsledky:
a) nerovnosti povrchu, které zůstávají v mezní vrstvě, obtékání neovlivní (alespoň v prvním přiblížení); kdysi jsem se trápil s A-1, která začala létat pořádně až s turbulátorem z balzového pásku asi 0.5x3 mm, nit asi 0.2 mm byla málo (o nějakém obtékání a mezní vrstvě jsem neměl tušení).
b) čím rychlejší letadlo, tím by mělo mít hladší povrch.
Nějakou diskusi k tomuto tématu najdeš na
www.rcex.cz/?p=535
(viz zejména odkaz v posledním komentáři na měření NACA, v němž nebyly zjištěny rozdíly mezi hladkým vzorkem křídla a drsným vzorkem simulujícím plátno včetně jeho prověšení).
Honza
