F5J Big Hobby Cup – Sázava u Lanškrouna

Kategorie: F5J Zveřejněno: čtvrtek 16. srpen 2018 19:11 Napsal Václav

Na druhou letošní mezinárodní soutěž F5J do Lanškrouna jsem se opravdu těšil – vzájemná kombinace okolností byla totiž unikátní. V noci z pátku na sobotu nás čekalo úplné zatmění měsíce a na celý víkend byla předpověď výborného počasí. Díky zdravotní indispozici Mira Minaříka, jsem k roli ředitele soutěže přidal i organizačně mnohem náročnější úkol – úlohu startéra. I když jsem si (konečně) v Lanškrouně s modelem F5J před soutěží zalétal, nabídku vyplnit jako závodník díru vzniklou ve startovním poli po těch, kteří nedorazili, jsem v rámci klidu odmítl. Ihned po úspěšném víkendu na soutěži jsem cestou pouze „přibrzdil“ doma, naložil rodinu a odjel na dovolenou o dalších 1000 km jižněji. Proto jsem se k reportáži dostal až nyní. Pohledem na Stoupák jsem si však ověřil, že ani z jiných soutěží novinky od začátku srpna nepřibyly, takže krátké připomenutí víkendu 28. – 29. 7. 2018 bude i nyní ke čtení.

V pátek někteří závodníci na letiště přijeli a zakempovali dříve, než dorazili hlavní voje pořadatelů. Umístění pořadatelského zázemí tak vyvolalo trochu planimetrickou úlohu (každý chtěl být se svým stanem co nejblíže ReadyBoxu), ale když došlo na to, že hlavní součástí stanu s výpočetní technikou je též bečka piva přístupná i soutěžícím, podařilo se uspořádání stanů s technikou, stanovištěm startéra a karavanu s výpočetní technikou úspěšně vyřešit:)

Zatmění měsíce v pátek v noci nebylo vidět, ale sobotní ráno bylo jako vymalované. Prezence proběhla úspěšně ihned po snídani. Aleše Krátkého, který nedorazil, nahradil v rozpisu Honza Leiner, a tak jsem si z vytisknutých rozlosování vyškrtal pro organizování startů pouze tři nepřítomné kolegy. Nástup byl vzhledem slovanskému původu všech soutěžících pouze v češtině. Kromě standardních bodů jsem měl tu čest popřát našemu kolegovi Peteru Karnošovi ze Slovenska k 60. narozeninám a dekorovat ho speciální F5J medailí. Kulisou (a to doslova) naší soutěže byl vzrostlý porost dozrávající kukuřice. Vyslání jednoho z nejvyšších členů soutěžního pole Petra Slezáka k „poměření“ potvrdilo všechny předpoklady – Petr v kukuřici beznadějně zmizel i s nataženou rukou, výška porostu byla cca 3,5 m! Na to, že se v ní dokáže schovat jakýkoliv F5J model, byli však organizátoři připraveni. Věnek Beran byl vybaven dronem s FPV přenosem a v průběhu soutěže jej úspěšně pro dohledání modelu použil.

Létat se začalo o půl desáté pod modrou oblohou za bezvětří a již za celkem teplého vzduchu. Lety v prvé až třetí skupině byly na jistotu, všichni se hlídali a mířili do společného stoupáku. Až od 4. skupiny začali piloti zkoušet „jak nízko“ to už bude nosit. Současně se však též začaly přidávat prvé technické problémy – neotevřené brzdy při přistání = přelétání pracovního času, blbě umístěná fotbalová branka dokázala překvapivě ukončit kroužení nad hřištěm a přistání se zablokovaným servem s nevysunutou klapkou vyžadovalo hodně soustředění, při kterém je prioritou zachování modelu v jednom kuse. I když počasí není rozhodně výtahem, který nosí všude, startuje se do malých výšek, ze kterých se dokáže také rychle přistát – v poslední skupině prvého kola tak například na 1000 bodů stačí nalétat necelých 5 minut!

Po obědě zahajujeme v 13.30 hod. druhé kolo. Nebe je již poseto bachratými kumuly a nad letištěm vane mírný vítr. Strategie všech je kupodivu společná – všichni se vydávají PROTI větru a hledají termiku nad vyhřátým centrem obce Sázava. V 5. skupině měníme vzhledem ke směru větru orientaci startů a přistání. Vzlétáme nad vesnici a přistává se od kukuřice – piloti se tak musejí vypořádat s nepříjemným „schodem“ před plochou a dávat velký pozor při závěrečném hledání vteřinek při kroužení nad stvoly kukuřice. Mraky přinášejí i úlevu od intenzivního slunečního svitu.

O půl čtvrté začalo mírně pršet. Protože jsme drželi dobrý časový rozpočet, byla vyhlášena pauza a drobný deštík přečkali piloti, ale především modely a RC soupravy pod plachtou stanů. Po deseti minutách již byly podmínky vyhovující a létalo se dále. S přibývajícím odpolednem přicházely technické zádrhele: Ondra Matula řešil flutter křidélek při motorovém letu, Ferdovi Kalivodovi nešel motor, Petr Dušek přistál do blízké zahrady (naštěstí se spolupracujícím majitelem), oslavence Peter Karnoš raději pro nespolehlivý přijímač neletěl a Jirka Kadlec si vyzkoušel přistání na tenisové kurty …

V sobotu se podařilo s rezervou odlétat plánovaných 5 kol a již od večeře tak mohly být plánovány strategie jak se škrtacím letem nejlépe využít dva zbývající lety v neděli. Nejblíže k finále měl Radek Malčík (když má člověk 5 x 1000 bodů, tak to ani jinak nejde), následován Radkem Novotným, Standou Perkovičem, Luďkem Novotným (ten s možností škrtnutí „odpisového“ prvého kola poskočil o 22 míst!), Petrem Malčíkem, Jirkou Duchaněm, Vlastou Vostřelem, Zdeňkem Zemanem, Zdeňkem Malčíkem, Lojzou Hrabáčkem, Pavlem Svobodou a posledním průběžně postupujícím do finále Milanem Chalupníkem.

Noc na neděli byla pro astronomická pozorování mnohem příznivější. Rudý Měsíc, těsně po úplňku, putoval jasnou noční oblohou doprovázený Marsem, jen to zatmění bylo již před 24 hodinami! Létání jsme zahájili přesně v 9.00 hod. Po nočním dešti byla země chladná a tak všichni motorují na jistotu a i když jsou zvolené výšky „majestátní“, padá většina před pracovním časem. Kde nic není, ani F5J „lehouši“ nelétají moc dlouho. Kukuřice začal od větru šumět, létá se nyní nejčastěji po větru nad rybníček a za stromořadí za ním. Od začátku 7. kola slunce již dostatečně ohřálo vzduch i okolí letiště. Protože již dost fouká, jdou do vzduchu těžší modely a termika se hledá opět po celém okolí letiště. Někteří konec základního kola oživí hrou na schovávanou v kukuřici při hledání modelu (pozorný divák přiloženého videa jistě identifikuje aktéry této show). Základní část soutěže se podařilo odlétat do oběda. Čas před finále byl pro všechny nejen ve znamení dobrého jídla, ale též oslavou našich reprezentantů F3J, kteří se cestou ze svého úspěšného vystoupení na mistrovství světa v Baršově zastavili v Sázavě. Klukům od Pospíšilů a Vostřelů ještě jednou gratulujeme!

Síto finále má jasná pravidla: 12 nejúspěšnějších ze základní části. Radek Malčík udržel svůj standard a do finále postoupil z prvého místa s hodnocením 7 x 1000 bodů. S šesti tisícovkami ho následoval Vlasta Vostřel, dále Luděk Novotný, Radek Novotný, Jirka Duchaň, Standa Perkovič, Zdeněk Zeman, Lojza Hrabáček, Pavel Svoboda, Zdeněk Malčík, Petr Malčík a posledním výborným letem do finále proklouzl Petr Slezák.

Na finále si soutěžící zvolili svůj startovní bod podle pořadí ze základní části. Po kontrole výškoměrů je za silného větru odstartováno prvé kolo. Každý „tlačí na pilu“ s výškou, Vlasta Vostřel „přitlačil“ trochu více – risk nevyjde a máme prvé přistání. Do čtvrté minuty se přihodí ještě srážka při kroužení (oba zúčastnění však bez požadavku na opravu krouží dále – Radek Malčík a Radek Novotný), přistání v kukuřici a několik dalších předčasných přistání na ploše …

Do druhého finálového kola již fouká celkem slušný vítr (odnáší i papíry ze stolku startéra), startuje se nízko a po startu se všichni rozprostřou po celé šířce kukuřičného pole. Model Zdenka Zemana v ní zmizí jako prvý. Jako druhému uteče termika Lojzovi Hrabáčkovi. Zbylé modely se všechny potkávají v jediném silném stoupáku nad rybníčkem a z velké výšky společně přistávají na konec pracovního času.

Do třetího finálového kola nabírá vedro grády. Start nízký, ostré zatáčky těsně nad kukuřicí – každý z pilotů to myslí smrtelně vážně! Většina se opět potkává v jediném silném stoupáku, kde se také modely Vasty Vostřela a Petra Malčíka srazí. Petr má „toho těžšího“, takže model letí dál, Vlasta toho „křehčího“ takže jeho model končí bez větší části křídla pádem v dalekých polích. Pro pořadatele je taková situace signálem pro přesčasovou práci. Letí se opravné kolo! Do něj již nenastupuje Lojza Hrabáček. Zato Zdeněk Zeman po letu za stromořadí u rybníčku předvádí brilantní pilotáž modelu, který není při návratu po většinu času vidět, aby využil utržené termické bubliny a dokázal zpět přes stromy přeletět! Pouze pět pilotů dokázalo vyždímat se svými modely termiku až do konce pracovního času.

Zpracování výsledků finále nebylo díky SORGu složité, a zatímco se všichni balili, notebook ve výpočetním středisku rodiny Lžíčařových generoval výsledky: finálovými koly prošel nejlépe Petr Malčík, na druhém místě se umístil Radek Malčík a bronzová příčka patří Luďkovi Novotnému. Fotografie vítězů není reminiscence na čarodějnický sabat, ale pouze pózování s cenami jednoho ze sponzorů – Kartáčovny Červená Voda. Vizuálně mnohem menší, ale modelářsky mnohem hodnotnější byly ceny od generálního sponzora – firmy Big Hobby Lanškroun. Vítězům gratulujeme, sponzorům děkujeme.

Video ze soutěže: https://youtu.be/g1nXmQ1meSU,

kompletní výsledky: www.lmkct.cz nebo zde

Vašek Jeništa, ředitel a startér soutěže

Zobrazeno: 610

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Weby přátel

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám