RCEV Polanka nad Odrou - Počasí neporučíš

Kategorie: RCEV Zveřejněno: neděle 3. červen 2018 19:40 Napsal Aleš Krátký

RCEV nebo F5J jsou pokaždé pořadatelsky skvěle zvládnuté, a jde vidět že Radim ředitelský bič v rukách svírá opravdu silně a práskání s ním je slyšet sakra daleko :) Samozřejmě to není jen o práskání, ale také o skvělé loajálnosti týmových kolegů, a prostě joooo, Polanka, to je jiná liga... Já jezdím do Polanky moc rád, vždy si tam dám pár skvělých letů, na které jsem hdrý, a pak si dám vždy dva poslední škrtací a jedu domu nasratý desátý ... stejný scénař jsem očekával i tentokráte. Dokonce jsme se s Radimem den předem domluvili, že mě nechá do třetího kola vést, a poté to můžu klasicky pohnojit. Ujednáno a odjíždím ráno na 60 vzdálené letiště. Samozřejmě jako správný a zapálený pilot si předem prověřím počasí, abcyh doma zvolil správný stroj, správné oblečení a správnou náladu. Jako jó, parkár se mi to už nepovedlo (minule kosa jak cip, předtím blbá nálada z počasí atd.). Tentokráte to ale bude špica, nemá foukat, a jestli, tak malá přeháňka okolo 13. hodiny.

Beru lehouše, beru dobrou náladu, v rádiu hrají moje oblíbené songy (rok vydání 1635 až po 1990 - já vím asi už jsem "fosil" ) a než se naději jsem na letišti. Stojím až ve třetí řadě, a zdravím se se všemi kolegy. Vidím jejich užaslé výrazy na obličeji, koho že to vidí, někteří dokonce vypadají, že se mne ani nepamatují. Tak jako, zima byla dlouhá, a toto je zatím moje letošní třetí soutěž no co.

Ok ok, jsem na letišti, montuju letadlo, nabíjím baterky, dávám testovací skok kolik že to vyletí na ty nové baterie co mám. 199,7m. Krásná výška, která se přesně shoduje s mou novou, a těžce vymyšlenou taktikou. Ono totiž, jak jsem psal nahoře, tak polanka není mou mekkou úspěchu, a proto jsem se rozhodl že prdím na statečnost, hlavní je vyhrát, a nasekat těm Polanečákům i Ikarusákům na zadek za to, jak nás vyprášili na Dinu.

Celkem bylo na stoutěži 21 z 22 přihlášených, a tak se ještě výše posunula pomyslná hranice nejvyššího počtu soutěžících, která byla už tak poměrně vysoká z Dina. Tato vzestupná tendence nás všechny velmi těší, a je fajn vidět nové tváře ! Jen tak dále. No abych se dostal k  samotné soutěži, tak se létalo na šest startovišť s tím, že odlétáme pět kol se škrtáním, nebo čtyři bez škrtačky a nebo musíme alespoň odletět tři kola, aby byla soutěž započítatelná. Radim mod dobře tušil, že počasí je takové všelijaké a asi bude pršet. 

První kolo ještě pod takovou dekou, ale dá se nalétat z nějakých 130 +. Celoplošný krásný vzdoušek nesl nejednoho pilota k desátné minutě. Já, držíc se své nové taktiky to střílím presně na 199,0 metrů.  Kdybych věděl, že to takový Petr Slezák (kterému jsem se divil při motorovém letu jak má asi staré baterky a moc mu to neleze) mi naseká jak sviňa, tak bych se na tu svoji novou taktiku vyprdl. Cestou z plochy si vyslechnu od Míry Prašivky "Alešku, tak vysoko jsi nikdy nelítal, to se mi nelíbí"... Nedivím se, mi taky ne. Další kolo ubírám 50 metrů. Vysvítá slunce a tak je tu jistá šance.... stále se ale držím taktiky "relativně vysoko, nebuď blbec". Nalétám čas, a tisíc mám jen díky špatnému přistání Petra Slezáka a promarněné příležitosti nás všechny krutě ztrestat z výšky 88 metrů (necelých 7 minut.). Cestou z plochy si opět vyslechnu od Míry Prašivky "Alešku, tak vysoko jsi nikdy nelítal, to se mi nelíbí"... Nedivím se, mi taky ne.

Třetí kolo je konečně termika, slunce svítí, ptáci létají... seru na taktiku, je k ničemu. Nemůžete přece spoléhat na to, že to někdo jiný pokazí. Letíme. Na motoru téměř na volnoběh hledám termiku, něco málo vidím, točím, a pak se z 88 metrů (Ano, stejně jako "Šnyrda" v předchozím kole) a jdu do toho, žehlím to jak čínská pracovnice v továrně na luxusní obleky až do osmé minuty, kdy konečne trochu naberu a je to na pohodu. Dobře ty ! Konečně pořádný let, tak se mi to líbí... 

Při nástupu na čtvrté kolo se ale ty škaredé mraky presně podle předpovědi dostaly nad letiště a Radim vyhlásil krátkou pauzu, a zhruba za 1 minut se rozpršelo. Čekalo se zhruba 40 minut, a poté se začalo přemýšlet co dále. Dle mobilních radarů (čili můj telefon ale říká...) to vypadalo, že za další hodinu by mohlo přestat pršet. Dle hovoru s věží letiště minimálně hodinu bude pršet, a pak se "asi" ta další bouřka spojí s touto, a bude pršet až do večera. Demokraticky hlasujeme a ať už měl každý důvod jakýkoliv, nakonec to dopadlo 12:6 pro ukončení soutěže. Některé to naštvalo (např. Kamila), některým to bylo jedno, a některé to potěšilo. Ve svém článku se Radim vyjádřil tak, že by také raději počkal, a pak jsme to dolítali (protože opravdu pak pršet přestalo). Já se zase postavím na druhou stranu barikády. Ano, počkat jsme sice mohli ALE co by se lítalo po bouřce a pod dekou ? Tref 199 a uvidíme kdo to jak napadá ? Já takovou soutěž bytostně nesnaším, neboť to je to kategorie TERMICKÝCH větroňů, a ne kategorie padacích větroňu. Na druhou stranu ale chápu i výtku Radima a je fakt, že jsme kdysi lítali 6 kol + 3 finále a nikdo domu nespěchal. Tak jako tak se "díky" tomuto nedostalo na mé klasické kazící lety a zůstal jsem tak na třetím místě. Já vím, měli jsme to domluveno s Radimem jinak, ale co už. Kdyby soutěž nebyla přerušena deštěm, rád bych určitě bojoval ještě o pár příček výše, a nebo taky o dost níže.

Tak jako tak to byla dobrá soutěž, skvěle připravena, a vše bylo moc fajn.

Nakonec tedy, po předčasném ukončení, to dopadlo takto :

  1. Radim Barč
  2. Slezák Petr
  3. Krátký Aleš

Výsledky zde

Fotky zde (J.Kremer)

Video zde (R.Barč)

Článek LMK Polanka zde

Zobrazeno: 627

Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.

Ads Elite footer

Weby přátel

dnz

Banner baterie

banner6

Chceš tu být ? napiš nám

Koho podporujeme a kdo nás ?

Chceš tu být ? napiš nám