Uncategorised

Konečně přišel čas konání prvního ze série 4 závodů evropského, či spíše středoevropského, poháru EUROCUP 2012.

Tato již tradiční mezinárodní akce kombinuje novou kategorii elektrovětroňů F5J (elektrovětroně s výškoměry dle pravidel FAI), s kategorií menších a lehčích elektrovětroňů F5J-400, u nás známé jako RCEK. Akce byla naplánována na letišti v maďarském Matkó, ve víkendovém termínu 26.-27. Května 2012. Po sedmihodinové cestě z Chomutova mne čekalo setkání nejen s účastníky minulých ročníků Eurocupu, ale přibylo i spousta nových tváří, které přitáhla právě nově pořádaná kategorie F5J. Předpověď počasí se na tento víkend různila každým dnem, jen jedno bylo jisté, a to, že větru bude více než dost… Pro velké větroně to problém není, ale představa couvání s malým RCEK modelem ve větru 6-7 m/s právě odradila od účasti již tradičního účastníka a vítěze série Eurocup 2010, mého bratra Luďka Novotného, což pro mnohé z nás znamenalo alespoň už na začátku teoretický posun o jednu příčku v celkovém pořadí… :-)

Celá soutěž začala v sobotu po prvním kole velkých i prvním kolem malé kategorie, kde se na startu sešlo 29 pilotů ze 4 zemí Evropy, z nichž po 6 kolech kvalifikace a při škrtnutí jednoho nejnižšího výsledku kola postupovalo do finále 9 nejlepších pilotů. Sobota se vyznačovala větrem dle předpovědi okolo 6 m/s, ale ani toto nečinilo mnoho problémů žádnému z pilotů. Kvalita vzduchu byla velmi proměnlivá, a bylo velice málo 10-ti minutových letů, které nebyly narušeny situacemi, kdy modely klesaly jak kámen po celém nebi.

Odlétala se 3 sobotní kola, kdy na konci dne průběžné pořadí začínalo dle očekávání Jurajem Adámkem ze Slovenska s plným skóre 3 krát 1000 bodů. Naše česká výprava si nevedla vůbec špatně, všichni, i s jednou škrtačkou, měli stále postupové šance na finále. Já sám jsem si ze soboty také jednu potenciální škrtačku odnášel. Více v článku ...

Dne 19.5. 2012 se konala další soutěž pořádaná klubem LMK Vsetín. Jako vždy to bylo velmi vypečené, překvapivé a náročné.

Předpověď počasí slibovala doslova ideální podmínky pro soutěž RCEK a to bezvětří, slunečno a teploučko. 26 soutěžících se sjíždělo od ranních hodin na letistě v Janové a v devět hodin ráno se mohlo začít. Létalo se v pěti skupinách a kdo čekal, že to budou klasické nudné desetiminutové lety byl na omylu. Každý, kdo totiž někdy ve Vsetíně byl, tak ví, že kluci tam termiku vypínají a zapínají jak je napadne :-D. Běžně se stávalo, že čtyři soutěžící krásně přistáli do pole ve třetí minutě a jeden někde bokem zůstal "trčet" až do desáté. Kdyby to bylo jednou, tak budiž, ale tato situace se opakovala de facto v každé skupině až do posledního kola. Pořadí tak bylo opravdu zamíchané, jak to jen šlo. Bohužel bylo na soutěži i pár "smrťáků" a to konkrétně Pavel Kovařík po ztrátě modelu bohužel zakrtkoval až po křídla do pole. Dalším nešťastníkem byl polanecký Libor Kristián, který zlomil ve vzduchu po střemhlavém letu svého 2,5 metrového Daidala. Poté hledal trosky zhruba hodinu v nedalekém lesíku, kde zbytky  visely na stromě. Technicky vše bylo ok, až na staré MP3 soubory, na kterých chybělo 8:30 a hlavně 9:45 což způsobilo především v prvním kole docela paseku na přistání. Ve finále to bylo podobné, ale všichni to nějak zmákli a tak bylo nakonec vše v pořádku. čti dále ... 

Pokusím se trochu popsat Týneckou soutěž, která je již minulostí. Kolem deváté jsme byli kompletní v počtu 11 pilotů, neboť konkurenční duo Luďků Novotných a Jarda Bartůněk se omluvili. Přesto ale kvalita soutěžících zůstala vysoká. Po zaplacení startovného se slovy, "to je kosa", se každý mohl zakousnout do moravských koláčů s rumem, a pořadatelé mezi tím přemlouvali techniku, aby vytisknula nové rozlosování. Nakonec ovšem zvítězil ručně opsaný rozpis na papír k zhlédnutí na jednom z aut. Létalo se po čtyřech ve třech skupinách, na pět základních kol. Následovala dvě finále pro pět nejlepších. Počasí oproti původně plánované sobotě bylo vlídnější v absenci deště a přítomnosti slunce. Vítr vanul SZ-S místy čerstvě do 6ms, některé lety ale povadnul úplně a o to více bylo příjemné přitopení sluníčka, neboť moc teplo nebylo. Dopoledne panovala polojasná obloha, postupně ale oblačnosti přibývalo, finálové lety probíhaly na zataženém, ale dobře čitelném nebi. Ranní lety byly těžce předvídatelné, co do délky motorování. Byly k vidění situace s jedním "zdržovačem" ve vzduchu a ostatními na zemi, který nereagovat ani na slova: "přistaň už, dostaneš koblih" . S přibývajícím časem sílila termika , některé lety byla všude, převážně se ale musela najít. Létání probíhalo bez vážných škod, kromě lehké srážky dvou modelů při přistání, co vím, tak nikdo neřídil cizí model, ani ten svůj na obloze neztrácel. Před postupem do finále se objevil nějaký špatně zapsaný výsledek do PC, postižení snad prominou, ale vše se včas vyjasnilo, není nad záznamy na papíře. Bez ztráty bodu (4x1000) postupoval dále Standa Perkovič (Daidalos), s 999,24! Ruda Vybíral(Tilia), pak už s větším odstupem já (Daidalos), Martin Horák (Daidalos) a Radek Novotný (Magic). První finálový let byl napínavý. Kromě Martina, který spadl o něco dříve, ostatní vydrželi sice až do konce, ale nebylo to zadarmo, jedni padali na druhé, kteří naopak k nim stoupali. Druhý finálový let se odvíjel pro všechny stejně, vytrvat v bezpečné stratosféře do konce a souostředit se na přistání. Jak to dopadlo je patrné z výsledků. 1. místo zaslouženě opět Standa Perkovič, velmi těsně za ním Ruda Vybíral, třetí místo vybojoval štastný Radek Novotný, který při předávání ceny radostí tančil nějaký indiánsko-asijský tanec. Vítězové obdrželi poháry do vitríny, něco na chuť, něco na žízeň a něco potřebné pro modelaření. Po 15hod jsme se rozešli ke svým autům a dlouhé cestě domů, někteří ještě ke svým vysílačům a modelům. Milan Chalupník fotky ze soutěže jsou na: http://www.rajce.net/a6427826 a diskuse s výsledky zde

Telegrafický článek o soutěži v Nové Pace, konané dne 28.4.2012

Řekl bych, že známý hurikán Lenny ve srovnání s novopackým hurikánem Brutem je jen opravdu jarní vánek. Možná by Aleš mohl přidat k výsledovce kolonku s názvem TOTAL ŠROT, jelikož po včerejšku by tam zůstalo na letišti minimálně 8 křížků. Když jsme odjížděli, tak šli ještě chlapi lovit do lesa na stromy poslední trosky. Jinak soutež to byla bombastická, adrenalinová a pro řadu (minimalně osm...) pilotů i inspirujicí ke stavbě nových modelů, že, Jirko a Jirko...? Nutno, ale dodat, že vítr sám snad neměl prsty ani v jediném zničeném modelu... Bylo několik srážek za letu – Tomáš Hrubý vyžral dvě, ale obě byly u něj bez škrábnutí (ovšem cenou byl jeden totálně zabitý let a úbytek bodů u druhého) a s celkem drobnými škodami u "protistrany." Pak, ale taky byla jedna "totální" J. Váni s nějakým dalším modelem. No a zbytek byly klasické pády, kdy někdo řídil cizí model. Možná, že dost lidí prostě není zvyklých na situaci, kdy létá 10-13 letadel najednou... Předpověď slibovala 3-7 m/s a bylo asi tak 7 I 8metrů. Naštěstí směr V, JV, je pro polohu brdského letiště asi ten nejpříznivější.

Vzhledem k počtu přihlášených bylo vytyčeno 13 přistávacích bodů. Na ranní prezenci se přihlásilo 35 pilotů, Honza Micka však vzápětí zjistil, že má vysílač v Praze a vracet se mu pro něj již nechtělo. Létalo se na 3 rundy v 5 základních kolech a 2 finále s 13 postupovými místy. První kolo odstartoval, s malým zpožděním v 9:20, náš zkušený startér Milan Čapek, počítač tradičně obsluhoval ing. Pavel Křížek. Ozvučení bylo výborné. Synovec Vládi přivezl bedny a zesilovač 2 x 1000 W, takže bylo pěkně slyšet i přes ladění motoru pilotem ultralightu Mišpule. Po celou soutěž, k plné spokojenosti, fungovala kantýna s občerstvením v režii paní Jiráskové. Díky. Ráno to začalo ještě před zahájením soutěže křestem jednoho úplně nového Daidala.

Každý z nás má svou oblíbenou soutěžní kategorii, ať má pro to důvod jakýkoliv. Každopádně, ale čas od času si každý z nás vezme jiný typ letadla, nebo si odskočí na jiný typ soutěže ... Jako třeba místo RCEK na soutěž RCEO, která se konala 28.4 v olomouckém Neředíně.

O RCEO si my (tnz. lidi co lítají "Káčka" nebo F5J a jiné "náročné" disciplíny) myslíme, že jsou jednoduché a je to celé pouze a jen o přistání. Kdo by taky nenalítal v osmi minutovém pracovním čase pět minut ?! Ale popořadě. Je mi jasné, že RCEO má svoji skupinu lidí, kteří prostě nechcou a nebo nemůžou létat do stratosfér, nebo nemají desetitisíce na profi brusy o rozpětí čtyř metrů. Na óčkach potkáte opravdu rozmanitou směsici strojů domácí výroby, ale také i klasické rekreační modely nebo slepenin z více typů letadel do jednoho... Ono to je vlastně jedno, protože se tady opravdu nehraje na nějakou váhu, nebo přehnanou aerodynamiku a jiné šílenosti, které jiné skupinky soutěžících řeší celé týdny či měsíce. Vlastně to na mne působilo, že se to vůbec nebere tak na ostří nože jako u nás, a dokonce i samotná soutěž byla v domácím tempu a pohodě. No posuďte sami : Ráno okolo deváté se sjedete na nějaké ploše (tentokráte tedy na letišti v Neředíně), tam už postává pár modelářů a chystají si v pohodě stroje. Po chvíli dorazí "hlavní" auto, vystoupí organizátor a vytáhne megafón, velkou desku na zpracování výsledků a pár doma připravených kartiček. Dostanete průpisku, vyplníte, udělá se krátký briefing a řekne se "rozlosování". Létá se po třech lidech, nebo klidně i po dvou ... Já osobně jsem měl létat dokonce ve skupině sám :-D. No, ale když se nepřepočítává  je to vlastně "šumák" a ničemu to neškodí. Pokud jste nikdy na RCEO nebyli, tak na vás bude velmi zvláštně působit systém startů. Rozhodčí zakřičí do megafónu "Vyhlašuji pracovní čas teď " a nic :) Nikdo se nežene nahoru, jak by jste čekali, ale v klidu si položí éro na zem, zapojí baterie, koukne po obloze a pak někdy odhodí ... zvláštní, ale v tom je asi to kouzlo té pohody.

Samotný průběh letů byl teoreticky snadný, bohužel pouze teoreticky, protože

Předpověď počasí byla delší dobu nejistá, typicky aprílová, ale tak dva dny před soutěží se ustálila varianta – po ranním dešti by se mělo počasí celkem vydařit. Klaplo to do puntíku. Pršet přestalo před osmou hodinou, chvilku hrozila nízká oblačnost, ale i ta se zvedla při prvních startech a po poledni už jsme si užívali ideální polojasné oblohy s krásnými obláčky a dostatkem termiky. Foukalo velmi mírně od západu, pouze později přišlo vlivem termiky několik silnějších poryvů, ale ani v nich vítr nepřekročil 4m/s.

Na soutěž bylo přihlášeno 34 závodníků, což bylo velmi pěkné. Bohužel asi předpověď počasí nebo jiné komplikace způsobily, že nakonec někteří nedorazili, ale i tak je počet 27 velmi slušný.

Na soutěži měla proběhnout premiéra nových LED hodin, ale moc se nevydařila. Během prvních kol začaly ledky postupně slábnout a slábnout, až se nakonec hodiny zastavily a zhasly úplně. Nevadí, snad příště to vyjde lépe. Ostatní technika fungovala bez závad včetně SORGu. Objevily se celkem tradičně drobné otazníky nad rozlosováním, že někteří spolu letí během soutěže vícekrát je celkem běžné, ale to že program ve dvou případech neuhlídal „první-poslední" mě trochu překvapilo, a to, že Luděk Novotný měl na rozpisu 5x nejvzdálenější startoviště č. 7 by už někdo mohl brát vysloveně jako naschvál... Ale skutečně to tak z programu vypadlo!

Létali jsme pět základních kol a dvě finálová. V prvních dvou kolech, ještě pod zataženou oblohou, bylo výhodou letět vysoko, nějaké stoupáčky byly, ale slabší a s delšími intervaly, později už bublinky chodily mnohem silněji a byly k vidění i nepoměrně kratší motorové starty. Přesto takových skupin, kdy nosilo celé nebe a shazovalo se z obrovské výšky, bylo jen několik. Ve většině případů byly modely rozprostřeny široko daleko a každý si zkoušel ....

Tak nám začala sezóna RCEK. Na Moravě a Slezsku se konala první soutěz pořádána klubem Ikarus. Místem "souboje" bylo polní letiště Trnávka u Mošnova. V sobotu 14. dubna 2012 mělo být podle předpovědi deštivo a velmi větrno, a taky že bylo :). Letecké podmínky  byly spíše nic než moc , ale to díky bohu neodradilo pořadatelé a ani soutěžící. Nakonec se zůčastnilo celkem 21 soutěžících ve 4 skupinách. Mělo se lítat 5 kol + 1 finále. Slovo mělo je důležité, neboť už od rána děsně foukal studený vítr a zvažovalo se, zdali se bude vůbec létat ... Naštěstí nepršelo a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Soutěž se však zkrátila na 4 kola bez škrtání a to z důvodu toho, aby časoměřiči, kteří byli ochotni i za takových podmínek pomoci, neonemocněli. Nakonec to možná ani nebylo špatné rozhodnutí, protože po druhém kole už pár časoměřičů prostě a jednoduše odpadlo. Není se čemu divit. I tak jim patří velké díky. 

Už od rána však zlobila technika (tiskárna) a tak se museli kartičky napsat ručně. Dalším problémem bylo počasí, ale to my jako modeláři moc ovlivnit nemůžeme. A jak probíhala samotná soutěž? První dvě kola byly větrné ještě v normě, takže se vyletělo nahoru, postavilo se proti větru a odstálo se zhruba 10 minut. Problémy nastaly při přistávání a to z důvodů poryvů. Spousta pilotů padala hluboko k sedmdesáti a tak se pořadí trošku utřepalo. (Bohužel tiskárna stále nefungovala, takže soutěžící nevěděli jak na tom jsou, ale tiskárna se naštěstí vzpamatovala). Během třetího kola se začaly dít věci, neboť se pořádně rozfoukalo (9-10 m/s) a lety v poměru 35 s motoru a 6 minut letového času se staly běžnými. Díky tomu se pořadí míchalo a míchalo. Je třeba ovšem říci, že v tomto počasí (kdy to je prostě celé o motorovém letu a troše štěstí) se vůbec neprojevila "síla" motorů KEDA, se ... Více v článku

Pomalu ale jistě se rozjíždí nová sezóna a s ní je na světě i nová verze programu SORG tentokráte V3. Je postavena na starém základu, ale vylepšena o spoustu funkcí, novinek a jiných "udělátek". Stručný popis je na stránkách rcsoftware.cz nebo se můžete dotazovat, připomínkovat a požadovat :) zde na fóru 

Jinak zkrácený výpis hlavních změn co by vás mohl zajímat : První kolo se už náhodně losuje (není dle abecedy), týmy / kluby a jijich vztahy / Přehlednejší tisky výsledků / Změny pořadí oproti předchozímu kolu / Variabilní konce MP3 nahrávek

Mály info článek je níže : 

Pořádáte závody RC modelů, ať už větroňů nebo Aircombat? Nebo byste chtěli, ale obáváte se přílišné obtížnosti, co se týče zpracování dat nebo audia? Pokud jste odpověděli ano, pak by vás mohl zajímat český „výrobek“ s názvem SORG V3, který je určen pro ulehčení práce s organizací soutěže a to ve většině větroňářských a nebo aircombatových kategoriích. Jedná se o aplikaci, která vám pomůže v jednom člověku obstarat kompletní soutěž od registrace soutěžících, skrze zápis bodů až po vyhodnocení celé soutěže.

Autor (Já) , jakožto aktivní soutěžící, tvoří program „vše v jednom“ pro potřebu kompletní soutěže. Stačí tedy přijet na letiště s notebookem, malou tiskárnou a repro-bednami. Posadíte jednoho člověka za počítač a můžete začít:

Vytvoříte novou soutěž výběrem z přednastavených kategorií (RCEK, RCEJ, RCEN, RCEO, RCV2, RCH, F5J, ACES WW1, ACES WW2 a mnoho dalších).  Vyberete lidi z připraveného seznamu a při registraci odfajfkujete „zaplaceno.“

Tím je splněna registrace soutěžících. Poté nastavíte počet kol a skupin, ve kterých program sám zkontroluje kanály, a jedním kliknutím rozlosujete celou soutěž v jedné ze sedmi zvolených způsobů rotace. Samozřejmostí je také kontrola stejných kanálů, kontrola zdali soutěžící neletí v poslední a poté hned v první skupině následujícího kola (z důvodu např. nabíjení baterií). Program také nabízí možnost okamžitého vytisknutí rozlosování pro všechny soutěžící, tak aby věděli, kde a kdy letí. Stejná možnost je tady i pro časoměřiče. Program barevně rozlišuje odlétané a neodlétané skupiny či samotné kola. Jakožto organizátor v tomto přehledu vyberete jednu určitou skupinu v kole a ihned vidíte, kdo, ze kterého startoviště letí. Ověříte připravenost na startovišti a kliknete v programu na „START.“

Automaticky se spustí stopky, ale zároveň i jedna z šedesáti předpřipravených audio nahrávek pro danou kategorii. Vy máte vizuální přehled, o minutě, která právě běží a soutěžící akustickou signalizaci času, podle kterého se mají řídit. Zadávání výsledku je velmi jednoduché pouze výběrem minut/vteřin a přistání. Poté stačí po každém kole vytisknout aktuální pořadí. K dispozici je i finále a samozřejmě po celé soutěži finální výsledovky s možností napojení na online žebříček v dané kategorii.

Podrobnější informace včetně možnosti ke stažení, návodů nebo videa naleznete na stránce www.rcsoftware.cz

Docela zajímavé pojmenování, člověk by řekl poetické až zpěvné. Ovšem pod ním se skrývá technická lahůdka v podobě klasického házedla s rozpětím křídla 600 mm, ale pozor, řízeného rádiem. Na tohle jen pomyslet před pár lety, tak se jdu sám udat. Někam. Na italských stránkách je možné získat více informací (díky za odkaz Honzovi Kubicovi).

Pokud to zjednoduším, tak se jedná o model ovládaný dvěma servy a startující pomocí katapultu z gumového svazku. O tom se zmíním dále. Hned úvodem musím říct, že mě to zaujalo a vzpomněl jsem si na dobu cca před čtyřiceti roky, kdy jsem házedla létal, pochopitelně volná. Tehdy jsem ale došel k „poznání", že 600 mm velké házedlo není kompatibilní s mojí kondicí (do Honzy Železného jsem měl na míle daleko) a moc vysoko ho nevyhodím. Kluz byl sice excelentní, ale z malé výšky.. A tak jsem se pokorně vrátil k osvědčené velikosti +/- 450 mm.

Takže dost vzpomínání a zpět k Balsettě. Při rozvaze, jakou technologii zvolit pro stavbu prvního prototypu, jsem se jednoznačně přiklonil ke klasické balzové konstrukci s tím, že jen na nosník ocasních ploch použiju uhlíkovou trubku. Proč? No a teď jsem u té zmínky o startovacím gumovém svazku. Italové píší, že by to mělo být 6 nití 3x1 s tím, že se napíná na cca 2,80 m. Přiznám se, že to mě dostalo a nakonec i dost vyděsilo. Uvedená masa gumy je ve skutečnosti, opět +/-, svazek do soutěžního gumáka, tzv. Wakefilda (F1B – 30g). Vzhledem k tomu, že do gumiček z ponožek to má hodně daleko, tak jsem začal řešit, jak dimenzovat trup, aby mi při výstřelu nezůstal kus v ruce. Nakonec jsem přesvědčil sám sebe, že když to vydrží Italům, tak to musí vydržet i mně, a zvolil jsem uhlíkovou trubku 6/5,5 o váze cca 3,5 g. Velmi mě potěšilo, že po malé komzultaci mi ji nechal v prvotřídní kvalitě vyrobit a na testování poskytl Ivan Hořejší http://www.horejsi.cz. Utěšoval jsem se také tím, že největší síla při startu bude v tahu (pochopitelně) a to by ta trubka měla vydržet.Nějaké třískání o zem jsem nechal osudu. Stejnou pozornost jsem věnoval vystřelovacímu háčku, resp. jeho uchycení na trup. Měl by se chovat tak, aby mi nevytrhnul kus trupu při napnutí gumy a v neposlední řadě, aby se s ním dalo někam pošoupnout, kdyby umístění nebylo v pořádku.

Trocha teoretie dozajista v této nemodelářské době neuškodí. Právě proto bych vás rád seznámil s pořadem vysíláným na ČT2. Pořad s názvem "Skoro jasno" je  vysílán už pěkně dlouhou dobu. Vysvětluje opravdu velkou spoustu nejrůznějších jevů a náležitostí důležitých (nebo alespoň zajímavých) právě pro všechny větroňáře a nejen je. Více v článku.

Na tento pořad jsem narazil čistě náhodou, když jsem koukal na ČT2 a ihned mne zaujal. Byl tam zrovna díl o teplých a studených frontách a jevů s nimi souvísejícími. Řekl jsem si "to vypadá dobře, jestlipak bylo vysíláno více dílů?". A taky že, ano. I v dalších dílech jsou zajímavá témata pro nás pitoly RC modelů (res. větroňů).

Shlédl jsem tedy pár dílů, abych porovnal vědomosti nabitými z knihy " Termika " od Petra Dvořáka (doporučuji!) a mnoho věci bylo kupodivu shodných :-D ale ba i dokonce pár věci nových a hlavně člověk to vidí pohyblivě, a tak vše lépe a rychlejí pochopí.  Dokonce je vše pěkně rozděleno do kategorií a tak se lze snáze orientovat než hledat díl po dílu (jelikož pořad se už vysílal mezi lety 2006-2009).