Lietanie v termike.

Keďže väčšinou sa tu odohráva téma pravidlá, občas nejaká technika, dovolil by som si otvoriť TÉMA "Termika".
Po fáze sústavného ladenia a merania /opadania modelu, stúpania modelu, otáčok, účinnosti motoru atď./ som sa dostal do fázy keď som zistil, že je veľmi dôležité vedieť vyňuchať termiku. Niežeby technická vybavenosť neprispievala k lepším výsledkom, ale dosť súťažiacich robí veľmi veľké chyby pri krúžení alebo hľadaní termiky a dokonca niektorí letia tak, že možno sa niečo nájde. Neotváram túto diskusiu že by som bol nejako extra skúsený a mohol sa tu správať ako učiteľ, ale chcem sa podeliť troška o svoje skúsenosti ktoré čerpám z internetu alebo od svojich kolegov hlavne z kategórie F3J.
Téma je to veľmi široká a dala by sa rozdeliť do veľa podkategórií, ktoré by sa piloti mali učiť a cibriť.

Na začiatok témy pripájam súbor z literatúry "Technika a taktika lietania v termike" preklad od V.V. Gočarenka
a vybral som stať " Technika letov v malých výškach".
Táto literatúra je určená pre pilotov vetroňov, ale niektoré state sú užitočné aj pre nás modelárov.
Dúfam, že sa pripoja aj iní, ktorí nejaké skúsenosti majú a rozdelia sa s nami o ne. / a minimálne téma bude žeravá ako okolo pravidiel/.

Ešte prvý súbor ktorý mi na prvý pokus neprešiel.

To jsi tedy otevřel Pandořinu skříňku. O termice a létání v ní je toho napsáno moc, ale mám pocit, že jde o jakýsi druh umění či talentu, který není dán každému (ti ostatní potom staví makety nebo akrobatí ).

Nám modelářům dává termiku najevo model, přístroje buď nejsou nebo jsou zakázané. O vlivu polohy těžiště na indikování termiky napsal M. Drela hezký a krátký článek: www.polecataero.com/handlaunchu/cg-location .

Na rozdíl od populární pověry, profily nemají idální polohy těžiště - modely však ano. Poloha těžiště závisí především na půdorysu křídla, velikosti ramena ocasních ploch a velikosti ocasních ploch. Na profilu záleží méně.

Další pověrou je, že výkony větroně významně závisejí na poloze těžiště. Není to tak. Není těžké ukázat, že drastická změna těžiště, s odpovídající změnou v úhlu seřízení, změní klouzavost jen o pár procent. Změna těžiště má však velký vliv na ovládání a chování modelu, které jsou při létání v aktivním vzduchu mnohem významnější než pár procent v klesavosti

(Popis dive testu - podívejte se na obrázek polecataero.com/uploads/cg_trim.pdf )

1) Těžiště „vzadu“
Větroň pokračuje v přímé linii nebo jen mírně vybírá
Výhoda: model se při nalétnutí i do slabého stoupáku vzepne a zpomalí, při vylétnutí ze stoupáku skloní nos a zrychlí. Takové chování (změna podélné osy modelu a dopředné rychlosti) je dobrým indikátorem termiky, zejména na velkou vzdálenost nebo nad sebou, kdy je obtížné rozlišit přímé stoupání nebo klesání.
Nevýhoda: model neudrží podélné seřízení, při sebemenším narušení se bude vzpínat nebo přecházet do střemhlavého letu, takže se musí neustále řídit. V turbulentní termice je třeba létat rychleji, než by bylo ideální.

2) Těžiště vpředu
Větroň prudce vybírá
Výhoda: model zachovává podélnou linii a rychlost i v turbulenci. V termice může létat stabilně a pomalu s nejmenší klesavostí bez nebezpečí ztráty rychlosti.
Nevýhoda: při nalétnutí stoupáku změní podélný sklon a rychlost jen málo. Samozřejmě že v termice stoupá, to však není tak rozpoznatelné, jako změna rychlosti nebo podélného sklonu.

Na chování modelu při nalétnutí stoupáku jen jedním křídlem, nemá poloha těžiště vliv.

Já mívám na termických modelech těžiště až nechutně vpředu (a to jsem tento článek ještě ani neznal) - prostě nešikovný pilot musí mít model, co létá sám :lol: .
H.

PS: co je to "cibriť"?

Pekne si to rozpísal , to je tiež dôležitá vec, ale chcel som túto tému rozvinúť v rámci termického lietania a taktiky pri predpoklade, že model máš už dobre naladení.
Na Rcgroups bola jedna téma a tam to bolo pekne rozpísané. Ale on začal z inej strany . Začal s prípravou pred letom. Ak chodíš nasúťaže určite vieš ako to tam chodí , chceš sa zo všetkými pozdraviť pokecať čo bolo nové kto má akú technickú novinku. Vlastne o tom to je pre radosť a pre zábavu. Ale sú niektorý jedinci ktorý majú bojového ducha a sú moc súťaživý/napr. ako ja :lol: / no a keď výsledky nie sú ako by som si predstavoval tak začneš rozmýšlať čo robíš zle a ako sa treba naučiť grifi aby to bolo lepšie. Takže treba si aj pokecať, ale potom sa treba venovať samotnej predletovej príprave , poobzerať sa aké okolie je v oblasti kde by mohol byť najpravdepodobnejší výskyt vyvárania termiky, premyslieť si taktiku letu a hlavne keď už budem na štartovacej lajne kde letieť / to je dosť zásadná chyba pilotov že nevedia kde letieť a poletujú sem a tam len tak/. To sú dosť zásadné veci od ktorých sa odvíja úspešný let.
Preto som chcel aby sem napísaly piloti zo svojimy skúsenosťami a grifmi ktorý sa zúčastňujú na súťažiach.

PS: cibriť: učiť sa , zdokonalovať.

Já mohu soudit jen podle sebe:

Mně žádná teorie nepomáhá a dost pochybuji, že nějaká taková je. Já se řídím jedinou větou (kdysi dávno v Modeláři, myslím, že to psal pan Suchomel, ale možná taky ne): „je třeba nechat model letět a přitom odporovat tomu, co chce dělat sám“ (ale možná necituji přesně). Podstatou je to, že jediné informace k pilotovi přicházejí vizuálně na základě chování modelu. Proto je třeba hrabat do řízení co nejméně a přitom číst, co to počasí s modelem dělá. Bez tréninku se to ale asi vypozorovat a/nebo naučit nedá.

A na soutěži mívám dva stavy, buď je mi to v podstatě jedno, potom létám podle toho, co mám natrénováno, anebo se nechám vyhecovat a dopadne to špatně. Takže se při soutěžích snažím bavit, fotit, svačit, „našeptávat“, časoměřit a když mě zavolají na start, tak letím tak nějak „mimochodem“. A ještě jednu věc jsem vypozoroval, při volňáskách je možné se vynervovat, protože se potom člověk proběhne, u RC ten adrenalín není jak vybít a z toho dělám chyby.

Jsou tu zkušení RC matadoři, jsem zvědav, zda se někdo se svými zkušenostmi svěří. H.

ja si zase myslim ze taktika a znalost "jak veci funguji" je velmi dulezita ... uz treba 10 min pred startem je treba okouknout co delaji mraky,kde se co vlni,kde prestalo,kde jsou ptaci ... pak na startu kouknout, podivat se na mraky (opet) , jak fouka u zeme,jak fouka o 300 metru vyse .. zkontrolovat jeste jednou okoli,kopce,svahy,stromy,baraky atd.
letet a uz behem letu taktizovat na motoru,stoupa hodne ? mene ? je treba se prizpusobit .

a asi to nejdulezitejsi, nemyslim si,ze je nejlepsi nechat ero letet SAMO ... ero neni ptak,nevi co je litat nejlepe,leti tak jak je nastelovane,a bez zasahu nas pilotu proste leti jako obycejny predmet,nema rozum,nevi co je dobre a co spatne
pokud ale pilot na zemi vidi ze ero vleti do soupaku je treba ho tam otocit,drzet ho,tocit atd .. naopak v klesaku rychle pryc,nestat na miste a cekat az klesak odleti , to ani nahodou kdybych ero nechal at si lita samo,v klidu odplaca svych 5 minut v klesaku a je vyhrano ze