Lietanie v termike.

Já bych taky přidal svou trošku do mlejna.

Vzhledem k tomu, že jsem "termická lama", tak jsem úplně alergický na teorie typu:
- sleduji let ptáků (pokud letím já, tak jsou všichni pryč a spíš to vypadá jako po apokalypse),
- sleduji stín mraků jak běží po zemi a hrne před sebou teplý vzduch (tohle bezpěčně funguje, pokud nejsem zrovna na startu, protože jak já jdu na start, tak stín právě přešel a kvůli kolegovi vedle na startovišti se ještě na něco čeká, takže nic),
- pokud se dlouho nahřejvá vzduch, tak se zákonitě musí utrhnout bublina a do ní je dobré se strefit (opět, pokud jsem na startu, tak se bublina utrhla těsně přede mnou a v dáli ještě vidím, jak odlétají slunečníky, protože to byla bublina jako prase),
- můžu letět na sondu (ano, možná u volňásků, ale když jsme všichni na zemi, tak těžko),
- když už mám tu kliku a pomocník mě upozorní, že kolega má stoupák jako nohu a já vidím, že přesun k němu přežiju (tak se slušně zeptám, kolik euro jeho stoupák stojí a jdu točit k němu, což ale vzápětí zkazím tím, že neodhadnu rozpad a jako pako tam furt kroužím, kdežto kolega si už našel jiný ).

A teď trochu vážně.

Myslím si, že Aleš to napsal velmi dobře a pochopitelně. Sledovat, jak se kroutí mraky, sledovat chování modelu už během motoru, nesetrvávat v oblasti klesáku a rozhodnutí o přesunu udělat velmi rychle, Pokud mám srovnatelnou výšku se soupeřem, tak využít "jeho" stoupák, sledovat rotaci vzduchu v předmětném stoupáku, abych netočil obráceně proti přírodě. To je všechno hezké, ale dle mého názoru je to jako s řízením auta (pokud někdo není vyloženě talent). To, že se někdo v pořádku vrátí domů ještě neznamená, že umí řídit. On v té své euforii si ani nevšimne, že fůru situací, které on způsobil, vyřešil někdo za něho. Podobné je to i tady. Pokud přistanu v desáté minutě, tak to ještě nejsem mistr světa, protože zrovna nosilo celé nebe a těžší by bylo najít klesák.
Otázka určitého drilu je na místě, ale v tom dobrém slova smyslu. Ne dřít model o trávu a přistávat desetkrát do minuty, ale létat celou oblohu a zkoušet v těch nejnemožnějších místech, jestli je nějaká šance něco vytočit. Opravdu dobrá škola je házedlo, ale nemůže se to zase přehánět. To, co vytočím s házedlem nad úzkou asfaltkou v pěti metrech, tak asi těžko zopakuji se čtyřstovkou. Ale je to základ.
No a takhle by se dalo psát ještě dlouho. Můj závěr je ten, že přestanu kecat o tom, že netrénuji (což byla pravda), a naopak se tomu budu věnovat za každého trochu snesitelného počasí. A od házedla vím, že budu překvapený, kdy a kde všude to nosí.
Je to velmi zajímavé téma a Karol Ch. to v počátku asi myslel jinak, ale možná, že neuškodí si trochu říct i o věcech kolem.

Alesi, tys to vzal moc doslova. Musi se letat ekonomicky. Kazdy zasah do rizeni spotrebuje energii. Jina neni, nez potencialni. Takze kazdy zasah do rizeni, i spravny, stoji par decimetru vysky. A to nemluvim o situaci, kdyz se to zkazi. Stoji to potom nejen par decimetru ale spis par metru. Nejekonomictejsi je opravdu nechat ho letet a jen lehounce korigovat. Z klesaku ovsem co nejrychleji zmizet !

jiste,to jo ale ja to myslel ve smyslu kdy nekdo ero jen vypusti,a kouka ... vklesaku,s vetrem atd ale podle pravidla "ero lita nejlepe samo" to cele podela ... proto radeji drbat do rizeni, ztratit par centaku,nez dve minuty cucet jak jouda na ero,ktere leti po vetru v klesaku pryc

jo mmchdem ivane par dni do zadu jsem delal program, tak abys vedel ze se na tom dela,dneska nebo zitra budu delat rotace soutezicich v rundach (nejdulezitejsi faze) tak uvidime

Ivan Horejsi napsal: Alesi, tys to vzal moc doslova. Musi se letat ekonomicky. Kazdy zasah do rizeni spotrebuje energii. Jina neni, nez potencialni. Takze kazdy zasah do rizeni, i spravny, stoji par decimetru vysky. A to nemluvim o situaci, kdyz se to zkazi. Stoji to potom nejen par decimetru ale spis par metru. Nejekonomictejsi je opravdu nechat ho letet a jen lehounce korigovat. Z klesaku ovsem co nejrychleji zmizet !

Ivane, tohle je sice obecně pravda, ale...
Soutěžní realita vypadá tak, že šance na nějaké ustředění se opravdu s minimem zásahů je velmi malá, stoupáky je nutno honit po celé obloze a ten "řízený let", kdy se modelu opravdu spíš odporuje, nad tím "nezasahováním" velmi převládá. Hodně napoví i koncepce modelů - proč asi F3J přešly do stylu s plnou mechanizací, kdy se chtě nechtě musí řídit a samy od sebe se neustředí? Technicky by přece nebyl problém udělat klasické "ušaté" RCV2, které létá samo, o pevnosti dostatečné k razantnímu vleku (třeba celokompozitové), ale zjevně o podobnou koncepci moc zájem není - pomalu nejdůležitější je ta schopnost oblétat "celou oblohu" a taky se vrátit z velké dálky...

Tomas Hruby napsal: Hodně napoví i koncepce modelů - proč asi F3J přešly do stylu s plnou mechanizací, kdy se chtě nechtě musí řídit a samy od sebe se neustředí? Technicky by přece nebyl problém udělat klasické "ušaté" RCV2, které létá samo, o pevnosti dostatečné k razantnímu vleku (třeba celokompozitové), ale zjevně o podobnou koncepci moc zájem není - pomalu nejdůležitější je ta schopnost oblétat "celou oblohu" a taky se vrátit z velké dálky...

Dokud bude rozhodovat přistání, "ušáci" nemají šanci. A těžký model se sám neustředí ani ušatý, to je spíše otázka celkové setrvačnosti modelu.

A k tomu řízení/neřízení. Já si myslím, že model musí létat sám. a) je to potřebné k tomu, aby se pilot mohl soustředit na dění okolo, b) jen takový model signalizuje, že se v povětří něco děje, c) je to nejekonomičtější režim.

Když potom takto seřízený model něco vychýlí z kurzu, může to být stoupák, potom je třeba dát "kontra" a udělat kolo. To je příklad odporování modelu. Když zrychlí, může být v klesáku, je třeba se otočit a mazat pryč. Druhý příklad odporování modelu. Když zpomalí, je to stoupák, je třeba se ustředit. Třetí příklad odporování modelu. Když se ale nic takového neděje, je podle mě nutné, aby model letěl sám a rovně. Tedy, takto si to myslím já a takto to praktikuji.

Jo, jsou lidi, co páčkujou v jednom kuse, a jsou lidi, co vytrvale krouží "až na zem". Taky jsem to dělal a určitě i někdy dělám :lol: , ale nejlepší to určitě není. H.

Tak a teraz modelový príklad: naletíš do stupáku a ďalej ako zistíš či máš krúžiť v pravo alebo vľavo , ďalej technický postup ako zistíš ako je veľký a ako sa najlepšie v ňom ustredíš a ďalej ako rýchlo postupovať, nie len že keď ťa odtlačí do ľava máš dať kontru. Konkrétny grif a ako to zistíš.