Diferenciace a mix SOP při různých rychlostech.

"S rovným křídlem a řízení křidélky nesouhlasím. Celkový odpor musí být mnohem větší než u stabilnějšího éra"

... presne totez jsem si hooodne dlouho myslel ale ted si tak jist nejsem. Vetsina soutezi pulkilovych eroplanu se lita tak, ze se v podstate stoji proti vetru. V takovem rezimu by male vzepeti (nebo vetsi SOP nebo oboji) mohlo snad prinest snadnejsi "drzeni stopy" a tim padem mene zasahu do rizeni. Co Ty na to Alesi? Mas nejake srovnani?

Chystal jsem se k tomu taky napsat své, ale nedostal jsem se dříve ke kompu.
Já tedy lítám "pocitově". Což znamená, že v tom není asi nejvíce teorie a fyziky, ale o to více mého osobního pocitu atp.

S rovným křídlem létám defacto odjakživa a to především proto, že se mi to líbi technicky si ale myslím, že to až taková trága nebude. Vzhledem k tomu, že dost času letadlo letí "jen rovně", tak vztlak na celé křídlo působí "nahoru" ale u ušatých ér působí trošku zešikma (podle úhlu vzepětí), což způsobuje jeho autobalančnost, ale na druhou stranu ubírá na přímém vztlaku (zákon zachování energie prostě platit musí).
Další nespornou výhodou je to, že mi to řízení nekecá vítr. Kam letadlo pošlu tam letí a pokud mě něco kopne do křídla, určitě to nebude boční vítr který ušaté éra vychyluje z kurzu.
V zatáčkách letadlo jen nakloním na požadovaný úhel, a pak už jen zatáčím výškovou. To u ušatých letadel taky moc dobře nejde (bavíme se o tzv. dynamickém kroužení). V placatění se sice musím dávat kontra křidélka, abych nešel do spirály, ale zase tak často takto nekroužím abych to považoval za mínus.

Celkově je rovné letadlo mnohonásobně poslušnější(ve smyslu kam pošlu tam letí, co ukáže to je pravda), ALE náročnější na pilotáž (stále musíte řídit)

o přistáních se nemusíme ani bavit, téměř zcela odpadají boční poryvy větru atp.

Takže asi tak.

Dodatek : jo a na Daidalovi mám značně zvětšenou jak směrovku, tak i výškovku + kratší trupku

Ahojte,.. k Alešovi-
ta Tvoje koncepce s malým , či žádným vzepětím je určitě fajn, ale hlavně u svaháků. Lítáš si kolem sebe, ero je obratné a můžeš pořád přesně řídit a užiješ si páčkování. Nedovedu si ale představit, jak vyjedeš na motor "do křížku" a snažíš se zbytečně neztrácet výšku hrubou pilotáží a lovíš termiku.
Mám za to, že termické ero musí mít zásobu stability , aby letělo skoro samo a mohl jsem mít přehled ,co se kde děje. S nestabilním erem budu civět leda na něj a jen ho rovnat.
Jinak termický let se skládá min. ze 75% z kroužení, tam je stabilita taky výhodou. Jestli se má ero správně "splachovat " nebo "vyhazovat" je podružné.
Podobné konstrukční výstřelky se sem tam objevují, ale většinou se od nich záhy upouští.
Jestli se ti s takovým erem lítá nejlíp, je to tvoje volba. Můžu ale za sebe napsat, že já bych to ani nezkoušel. Michal.

Nenapsal jsem, že nemám vzepětí... jen že je minimální (zhruba o 1/2 menší než klasický Daidal). S tím, že letadlo musíš řídit problém nemám ani ve výšce. Co mě znají tak ví, že lítám dost atypicky, a snad ne uplně jako trotl. Se sebelepším letadlem, které by se mi ale nelíbilo "díky" vzepětí prostě nezalítám. Psychický odpor je natolik velký, že převýší schopnost lovit termiku .

imho dokud nebudou všichni piloti na soutěží na takové maximální úrovni, že bude rozhodovat detail typu lomení uší 3st nebo 1,5st tak nad tím budu přemýšlet. Do té doby je pro mne prim ovladatelnost, čitelnost letadla a hlavně jeho poslušnost. v RCEV (i F5J) je to o taktickém létání. Když letadlo pošlu dozadu nad les, chci ať tam doletí a né, ať se mi točí pořád někde "kam chce". Mimochodem to je dle mého největší modelářský omyl že "letadlo létá nejlépe samo". Správně je že " letadlo létá s nejmenšími ztrátami" ALE i s nejmenšími zisky a o tom to je pánové. Z 200 (reálně se létá těsně nad 100 metrů na soutěžích RCEV) se prostě nedá hrát na nejmenší ztráty a padat až na zem.

U mne to funguje a Nová Paka má snad žehlící prkna ještě větší než já

Ale uznávám , jsem podivín

Ahoj, Alo.
Nevím kolik má "klasický" Daidal vzepětí, já dávám normálně 3+3°. Ted budeme ještě přidávat. Mohll bys svůj psychický odpor zlomit a zkusit to pro jednou třeba jinak, třeba by jsi změnil názor. Zásoba stability neubírá ani ovladatelnost ani čitelnost, natož poslušnosi. Optimální zásoba příčné stability není nikdy na škodu.
Myslíš, že stabilní ero nedoletí tam kam ho pošleš? Ty tam asi budeš dřív, možná proto že ho máš jen "natlačené", právě aby se " nevrtělo" a bylo jako by stabilnější..
Bez ironie-možná že by mi to Nová Paka vysvětlila, abych to pochopil i já. Každý pilot má svoji individuální techniku pilotáže, někdo potřebuje model neustále řídit, jiný má zásahy do řízení optimální,podle reakce letícího modelu. Nelze tak vše vsadit na jediné seřízení a tvrdit, že je správné, či nejspravnější. M.

To já ale netvrdím. Jen jsem vysvětloval proč lítäm zrovna takto. Taky netvrdím, že je to správně, ba dokonce vím, že je to špatně

Vyzkoušel jsem si mnohé, ale toto mi nejvíce vyhovuje. Nikomu to nenutím, a je mi jasné, že je něco špatně, když to mám na letišti jediný . I tak si ale myslím, že rozdílu v letu mezi našimi letadly jsou rovné nule. Rovné nebo ušaté, je to jedno. stači jedna blba zatáčka a veškeré rozdíly jsou hodně hluboko v ...

Letadlu jsem věnoval na konci sezóny hodně času, je doladěné přesně dle mých představ a to mi stačí. Pokud to nebude stačit na nějaké výsledky, chyba bude jako ostatně každý rok v rukách