Dejte létání další rozměr, zkuste soutěžit...

Tento článek byl otisknut v RCR 04/14. Zde je s měsíčním spožděním.

Tak nám konečně po té dlouhé a kruté zimě, kdy byly závěje, jaké svět neviděl, opět začíná modelářská sezona. No dobrá, zima nebyla bůhví jaká, ale to nic nemění na tom, že se letiště otevírají. Všichni modeláři jistě opráší své miláčky a začnou poletovat. Existuje však i nemalá skupina modelářů, kteří nelétají jen pro radost, ale občas si rádi poměří síly s kolegy v jedné z mnoha kategorií, co se u nás létají. Soutěžení má své kouzlo, přidá další rozměr „obyčejnému" létání a každý rok se mezi soutěžícími objevují nové tváře. Pokud si říkáte, že byste si také někdy zkusili zazávodit s kolegy, kteří mají stejný koníček, čeká vás docela dilema. Není totiž zrovna jednoduché se bez patřičných informací rozhodnout, jakou z mnoha leteckomodelářských kategorií u nás létaných si vybrat. Samozřejmě nějaké základní dělení na akrobaty, volné modely, oldtimery či větroně je jasné, ale co dál? V tomto článku bych chtěl případné zájemce seznámit s kategoriemi elektrovětroňů.

Možností v tomto „chlívku" je hned několik, a to od vyloženě nenáročných na vstupní náklady, jako jsou například kategorie RCEN nebo RCEO, přes RCEJ a RCEK až po náročnější RCEV a F5J.
Pro létání v prvních dvou jmenovaných kategoriích můžeme vzít takřka jakýkoliv model s jakoukoliv výbavou, hmotností a rozměry. Musíme pouze nalétat šest minut a poté přistát na čáru (RCEN) nebo do kruhu (RCEO). Obě kategorie jsou nenáročné na model, výbavu, organizaci a víceméně i na pilotní um (tím to ale nezlehčuji, kolikrát se zapotí i ostřílení borci).

Pak jsou zde kategorie RCEJ a RCEK, v nichž se už klade větší důraz na techniku i na pilotní schopnosti. Pro létání v nich je třeba mít model o  rozměrech a hmotnosti vyhovujících jistým "mantinelům" v pravidlech a pohon rovněž musí splňovat určité požadavky. Tyto skutečnosti samozřejmě mohou potencionální zájemce odradit, nicméně si nemyslím, že by investice do vhodného modelu nebo pohonu byla nějak závratná. Je třeba brát v potaz, že za cenu okolo šesti tisíc Kč (tolik stojí přibližně vysocevýkonný model těchto kategorií) dostaneme model létající pro danou kategorii nejoptimálněji a samozřejmě i špičkově. 

Příprava modelu kategorie F5J...

... a mnohem menšího kategorie RCEV

Pro příklad se zmíním o kategorii RCEK, pro jejíž létání potřebujeme 2s Li-pol baterii, vrtuli 10/6, motor velikosti 2826 (resp.  2208), model s rozpětím 2–2,30 m a letovou hmotností ideálně 500 g (nesmí být méně, o moc více zase není obvykle příliš vhodné). Kombinace těchto požadavků nakonec definuje u většiny závodníků stejné nebo velmi podobné letadlo, baterii, motor i vrtuli. U kategorie RCEK je totiž důležitým faktorem motorový let. Modely stoupají rychlostí asi 12 m/s a po zhruba 25 sekundách jsou ve výšce 300 metrů. Z této výšky musíme nalétat 10 minut a poté přistát na bod. Pokud si věříme (nebo špatně vidíme) můžeme samozřejmě vypnout motor dříve a pokud dosáhneme letového času 10 minut, porazíme soupeře bodově právě o kratší dobu chodu motoru. Kategorie RCEK se držela dlouho na vrcholu popularity a jak tomu bývá v každém sportu, špička se opravdu neuvěřitelně vyrovnala. To s sebou přineslo i negativa v podobě naprosto minimálních bodových rozdílů, klidně i v řádech desetin bodu (pro představu - vítěz jednoho kola získá 1000 bodů, kol je několik, a na konci rozhoduje o postupu do finále jejich součet - a tady už rozhodovaly velmi často právě i ty desetiny bodu...). Nicméně kategorie RCEK se u nás stále létá (zejména v Čechách) a počet soutěžících je velmi slušný.

Popisem těchto kategorií jsem se dostal k posledním, které jsou podle mého názoru pilotně i technicky nejnáročnější. Jedná se o národní kategorii RCEV a mezinárodní F5J. Obě kategorie toho mají velmi mnoho společného, ale zároveň rozdílného. Společný mají styl létání. Na rozdíl od výše zmíněných kategorií zde totiž hraje naprosto klíčovou roli výška, respektive „nížka". V těchto kategoriích se udělují za každý metr výšky po ukončení motorového letu penalizační body. Proto ten, kdo vypíná motor v menší výšce má méně penalizačních bodů a v případě, že dolétá plný čas (opět 10 minut), zcela jasně vyhraje nad soupeřem, který sice nalétal stejný čas, ale z větší výšky. Aby celé tohle kouzlo fungovalo, musí být v letadle výškoměr, který je upraven tak, aby dokázal zaznamenat výšku po vypnutí motoru, nedovolil motor znovu zapnout (případně dovolil, ale za cenu nuly za celý let - kategorie RCEV) a další náležitosti. Toto spojuje obě kategorie velmi úzkým poutem a mnoho pilotů je proto létá obě. Rozdíl mezi národní kategorií RCEV a mezinárodní F5J je zejména v modelech. Zatímco se v RCEV povoluje maximální rozpětí křídla 2,5m, v kategorii F5J se létá s „velkými ptáky" s až čtyřmetrovým rozpětím. Samozřejmě je tím dán i rozdíl v ceně modelů – cca. 10.000 Kč (RCEK) oproti 50.000 Kč (F5J). My se blíže podíváme na českou národní kategorii RCEV. Má pro tento rok pravidla schválena jako tzv. prozatímní, neboť v podstatě tento rok oficiálně vznikla, i když se pár soutěží odlétalo už vloni. Lze tedy očekávat, že se v ní ukáže spousta nových tváří (třeba právě vy) a docela dobře může posloužit i jako startovní můstek k opravdovému vrcholu – kategorii F5J.

Přestože je kategorie RCEV v České republice krátce, začíná dosahovat velké obliby, a to zejména kvůli zcela odlišnému způsobu létání oproti jiným kategoriím. Jednoduše shrnu pravidla: Létá se s modelem o maximálním rozpětí 2,5m. Motor, baterie i vrtule nejsou pravidly nijak omezeny,  letová hmotnost musí být vyšší než 500g a nižší než 5kg. Důležitou a povinnou součástí modelů je výškoměr, který umí zaznamenat tzv. vypínací výšku (přesněji nazývanou F5J výška). Jak jsem již psal, celá podstata soutěže spočívá v tom, že kdo nalétá plných 10 minut z menší výšky, ten zvítězí. Klade se tedy maximální důraz na umění pilotáže, hledání termiky a potažmo i na model, seřízení a další faktory ovlivňující celkový výkon. K osobě pilota toho mnoho napsat nejde. Ten kdo umí, trénuje, a proto zná své letadlo. Má pak zřejmou výhodu v podobě větší sebedůvěry a může si dovolit vypnout motor třeba v 60 metrech, z nichž následně nalétá pracovní čas a přistane přesně po 9min 59s do vytyčeného kruhu. Ten, kdo si tak nevěří, vypne motor ve 190 metrech, a i přesto, že nalétá plný čas a přistane stejně dobře jako kolega letící z menší výšky, tak bude druhý, třetí atp. K určení vypínací výšky slouží již zmiňovaný výškoměr. Zapojuje se mezi regulátor a příjmač a hlídá, kdy (a jak dlouho) byl spuštěn motor, a nedovolí ho opakovaně zapnout tak, aniž by o tom neučinil příslušný záznam (aby si někdo nedělal tzv. „e-termiku") a hlavně zaznamená maximální výšku od vzletu (hození letadla z ruky) až do doby vypnutí motoru plus 10 sekund. Čas 10 sekund je navíc kvůli možnému vystřelení nadprůměrně rychlého letadla. Více to asi vysvětlí obrázek a následující popis: Vzlétneme s modelem, výškoměr začne "hlídat" výšku. Až si myslíme, že jsme dost vysoko, vypneme motor (maximálně však po 30 vteřinách, jinak nám jej vypne výškoměr sám). Výškoměr zaznamená vypnutí motoru a stále hlídá výšku... Po dalších 10 vteřinách zaznamená maximální výšku, ve které do té doby model nacházel od okamžiku startu. Ta je zapsána do paměti jako F5J výška. Po zbytek letu model už jen klouže. Maximální možný letový čas je 10 minut a poté se přistává do vytyčeného kruhu o poloměru 15m. Přesnost přistání je hodnocena bonusovými body podle vzdálenosti špice modelu od středu kruhu, který je rozdělen po metrech - čím blíže středu, tím lepší bodové ohodnocení. Po přistání se zjistí zalétnutý čas, změří se přesnost přistání a odečtě se z výškoměru to hlavní – F5J výška. Výškoměr má buď interní displej, na kterém se výška zobrazí, nebo indikuje číslice blikáním LED (i k těmto výškoměrům lze displej obvykle připojit jako externí příslušenství). Všechny tři údaje (dosažený čas, přesnost přistání a dosažená výška) se pak zadají do programu v počítači, který vypočítá výsledek a určí pořadí soutěžících v daném kole.

Průběh počáteční fáze letu modelu kategorie F5J

Depo modelů kategorie RCEV 

Na soutěžích se scházívá dobrá parta 

Během soutěžního letu je nutné soustředění 

U výšky se ještě pozastavím. Za každý metr dosažené výšky je penalizace půl bodu. Pokud tedy vypnu motor ve 200 metrech, dostanu penalizaci 100 bodů, pokud v 80 metrech dostanu „jen" 40 bodů. Pokud ale překročím hranici výšky 200 metrů, tak již není penalizace půl, nýbrž rovnou tři body za každý metr nad touto hranicí. Pokud tedy vypnu motor až ve výšce 250 metrů, dostanu už penalizaci v podobě 250 bodů a s každým dalším metrem bude závratně rychle stoupat! Díky této 200 metrové "hranici" se podařilo téměř zcela eliminovat nepříjemnost v podobě „stratosférických" letů, jak tomu bylo často u jiných kategorií.

Jak tedy má postupovat naprostý nováček na poli modelářských soutěží, který by se rád začal věnovat kategorii RCEV?

Nejprve si pořídí model, jehož pořizovací cena je cca 7 000 Kč, a k němu elektroniku za další 3 000 Kč. Za vynaložených 10 000 Kč získá velmi dobrou výbavu pro tuto kategorii. (Cena je naprosto srovnatelná s modely kategorií RCEK a RCEJ, v nichž může s tímto modelem v podstatě také soutěžit, stejně jako v kategoriích RCEN a RCEO.) Dále je důležité ve svém okolí nalézt nejbližší klub, u kterého se zaregistruje (pro soutěžní létání musíte být členy některého modelářského klubu). Seznam klubů je uveřejněn na stránkách Svazu modelářů České republiky na adrese www.svazmodelaru.cz. Na těchto stránkách je rovněž uveřejněn kalendář soutěží na příslušný rok. V tomto kalendáři nebo na internetových stránkách stoupak.cz najdeme soutěž, jíž se chceme zúčastnit. Po příjezdu se obvykle nováčka zkušenější kolegové ochotně ujmou a případně vysvětlí do detailu pravidla. Pak už jen stačí postavit se na start, vypustit model a letět. Letíme, jsme nervózní, přistaneme, stále jsme nervózní, časoměřič zapíše čas, zjistí vzdálenost od středu kruhu, opíše výšku z výškoměru a to je vše. Pak jdeme zpět do depa diskutovat s kolegy. Takto to zopakujeme šest až sedmkrát za den (letí se obvykle šest kol) a počkáme na vyhlášení výsledků. A když tento postup budeme párkrát opakovat, přibudou nám zkušenosti a zjistíme, že stoupáme vzhůru výsledkovou listinou. Rovněž se těšíme na setkání s kamarády (obvykle se na soutěžích schází 20 až 30 lidí) a potřebujeme cítit ten adrenalin v krvi, když se ozve odpočítávání 9:50, 51, 52... Pak už jsme propadli kouzlu jako ostatní.

Altis V4 je jeden z povolených výškoměrů pro kategorie RCEV

Vhodné umístění výškoměru pod okénkem v centroplánu

A pokud nás někdy omrzí „malá" letadla, existuje tu možnost začít létat kategorii F5J.
Kategorie F5J se létá po celém světě, na soutěžích je mnohem více účastníků, nároky jsou však ve všech směrech ještě větší (dobrý soutěžní model s výbavou stojí 50 až 60 tisíc Kč). Jde už o opravdu vysokou ligu a dostat se do ní chce mít i něco nalétáno. Každopádně je důležitá možnost postupu výše. To spatřuji jako výhodu nově vzniklé kategorie RCEV. Je to vlastně jen o tom, co si můžeme nebo chceme dovolit jak po finanční, tak především po pilotní stránce.

Pěkné názorné srovnání modelů kategorií F5J (po stranách) a RCEV (uprostřed)

Nechci, aby čtenáři tento článek brali jako nějakou agitku, ale pouze jako seznámení s možnostmi soutěžení v kategorích elektrovětroňů. Proto jsem si odpustil i nudný přepis pravidel – nejsou zde proto do detailů rozepsány všechna úskalí, příkazy a zákazy, detaily atp. Pokud si začínající soutěžní modelář vybere právě kategorii RCEV, budu jen rád. Pokud vás tato kategorie zaujala a chcete se o ní dozvědět více, nejlepší bude třeba i jako divák navštívit nějakou soutěž a zeptat se kolegů modelářů přímo na ploše. Seznam akcí i další informace o popisovaných kategoriích můžete nalézt na již zmiňovaném komunitním portálu zaměřeném na elektrovětroně www.stoupak.cz, případně můžete kontaktovat přímo mě na e-mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

• Předchozí
• Další