Přesně týden po posledním MČR v kategorii RCEV na Trnávce - článek zde a zde, jsem měl možnost se zjevit na dalším MČR a tentokráte to padlo na Uničov, kde byla akce roku v kategorii RCEO. Měl jsem co napravovat, neboť před týdnem to nepadlo úplně dle představ a přání. Snad to bude jinak, a podaří se něco změnit. Co se ale změnit nepodařilo tak to od rána vypadalo na počasí. Už od včasných ranních hodil docela foukalo, a když jsem začal nosit letadla do auta, tak začalo pršet. Bohužel čím blíže jsem byl Uničovu, tím více pršelo. Po příjezdu okolo 8:30 nad letištěm mírně poprchávalo a auta byly již po obou stranách příjezdové cesty, mnohdy vylepšeny podomácku vyrobenými přístřešky právě proti tomuto deštíčku. Co jsme tak zkoumali, tak by mělo odpoledne pršet více, a taky mělo pořádně foukat.

Hned ze startu zarazím všechny ty, co si okamžitě představili, že se jedná o pětky zdatné časoměřičky. Jde o jiné "pětky", ale k tomu je třeba delšího povídání. Tento víkend byl ryze závodní. V sobotu vydařené RCEV v Polance, a dnes RCEO v Uničově. Co se o proti sobotě změnilo je pár drobností. Za prvé je to teplota. Už ráno bylo o 5 stupňů více než včera. Další pětka v programu je boužel vítr :) Foukalo o pět m/s více než včera a tak se dalo čekat docela divoké polítání. Kdybych měl přemýšlet, tak další pětka jsou minuty, o které trvá déle cesta z Olomouce. Celkově jsem byl po včerejšku mírně rozladěn, a tak jsem si řekl, že si snad spravím náladu. Včera to šlo sice hezky, ale jeden odvážný pokud a pak zásah vyšší moci (točící vrtule) mě připravily o pěkné umístění. Dnes to musí být jinak. Večer jsem ještě potrénoval, poté poopravoval co se při hektickém montování letadla včera nepovedlo a hurá na cestu.

Díky přesunu termínu ze soboty 1.10 na 2.10.2016 jsem se mohl zúčastnit mé poslední soutěže RCEO v tomto roce (úplně poslední je příští týden v Uničově pokud se nepletu) a to právě Lutínské RC-óčka ve Slatinicích. Změnou se uvolnil termín nejen mě, ale i dalším borcům, kteří měli v sobotu RCV2ky jako např. Petr Šnyrych nebo Ondra Matula. Celkem se nás sešlo 22, což není vůbec špatné číslo.

Jak jsme si včera užíval pěkného počasí, tak dnes mělo být o poznání hůře. Předpovědi se měnily a chvíli mělo pršet od rána, pak zase až ve čtyři a tak pořád dokola. Já jsem jako zkušená vědma předpověděl, že bude pršet přesně ve 13:00 středoevropského času.  To už většinou ale končíme a tak jsem doufal, že se to vše stihne na pohodu a nezmokneme. 

Ikdyž se nám léto odporoučelo a nastoupil astronomický podzim, tak se ještě počasí drží a je možnost vyrazit na nějakou z posledních leteckých soutěží tohoto roku. Tentokráte jsem měl možnost obšťastnit svou účasti soutěžící a pořadatelé na soutěži RCEO na Trnávce.

7:00 - budík křičí na celou ložnici, odborným, zcela automatizovaným způsobem ho odhazuji na druhou půlku postele a obracím se na bok. Po chvíli mě ale škaredým způsobem osvítí slunce, a tak se probírám a spouštím další automatický program "Aleši prober se" a než se naději, stojím v oblečení a letadly v ruce před autem :) 

Cesta trvá necelých 50 minut a tak si jedu na pohodu, abych tam nebyl moc brzo a nevypadal jak nějaký nedočkavec. Ve chvíli, kdy jsem přejel cedulku "Moravskoslezský kraj" jsem zajel do báječné mlhy, která byla tak hustá, že mléko z Tesca je proti tomu průsvitná voda. Ubírám nohu z plynu, a čekám kde se vynořím. Po chvíli je ale mlha pryč a tak zase zrychluji abych o pár minut později zajel do ještě hustší mlhy. To už nebyla žádná sranda, a nešlo vidět vůbec nic. Slepě důvěřuji navigaci a když řekne odbočte vlevo, trhám volantem a odbočuji. Naštěstí tam odbočka byla a tak se sunu dle pokynů dál a dál.

Se nám tento měsíc sešly hned tři mistrovství republiky, a to RCEJ (poslední), RCEK (také poslední) a ve stejný den i RCEO (to snad poslední ne). To třetí, tedy "Óčkové" se konalo na letišti v Olomouci - Neředíně. Shodou náhod jsem měl ten den volno. Shodou náhod jsem den předtím byl trénovat. A shodou náhod jsem ráno zjistil, že tam nebudou ani jedni z mých nějvětších soupeřů :) Vše vypadalo slibně.

Počasí mělo být doslova pekelné, kruté vedro, totální bezvětří, a kousek od domova, co více si přát. Ráno dorazím po krátké cestě k Olomouckému letišti. Již zde stojí pár aut, a všichni postávají před vjezdem na letiště. Čekáme na hlavní osobu tohoto klání, až zavelí "kupředu vpřed" a my se vydáváme na letiště. Shodou náhod tam ten den mají i soutěž paragáni, a vzhledem k počasí tam je (bude) i krutý letecký provoz.

Díky přesunu soutěže RCEO ze soboty na neděli jsem si mohl udělat soutěžní víkend a po sobotních RCEV se vydat do Uničova pro změnu na RCEO. Počasí bylo z rána naprosto "véčkové". Zkrátka slunce, bezvětří, termiky hromady hned od rána. Sice se mělo rozfoukat, ale kdo ví jak to bude :)

Ráno jsem vyrazil z Olomouce do 40 minut vzdáleného Uničova. Chtěl jsem trošku potrénovat a poladit nového ZENa, nicméně o půl osmé byla kupodivu brána na letiště ještě zamčená a tak přišla na řadu snídaně v autě. Jak romantické ... Za cca 10 minut se objevili místní a odemkli vjezd a mohli jsme jít montovat a trénovat. Od rána byla termika opravdu výrazná. Kde to člověk posadil tam to neslo. Za chvíli nás bylo na ploše 22 (pěkný počet) a mohlo se začít.

Je neděle a v kalendáři je naplánován závod RCEO v Uničově. Já se okolo šesté probouzím, zalepeným okem mrkám z okna a vidím jak se už v tuto hodinu třepotají stromy pod nápory větru. Říkám si, jestli se mi chce tak moc vstávat, abych se nechal ošlehávat větrem a pálit sluncem nebo mám opět zalehout pod peřinu. Nakonec ale vítězí závodní duch a vyrážím směr Uničov. Přeci jen je to kousek, a tak se to dá risknout. Snáším ze 4. patra k autu malé letadlo, těžký kufr, židličku, batohy a už sedím v autě.

Během posledních 4 týdnů jsem si odskočil na 3 závody RCEO. Třikrát to samé, a přesto třikrát tak rozdílné ...

Začneme od první soutěže, a to Strážnice (LMK Louka). Soutěž byla v neděli 26.7.2015 hned po soutěži RCEV na Dinu. Dohodli jsme se s Kristiánem Zemančíkem, že když nám to tak krásně šlo (1. a 2.) tak využijeme brilantní formy a vyprášíme kluky z jihu. Jóó chyba lávky. Vyrážíme na dvě hodiny dlouhou cestu, kocháme se přírodou, těšíme se jak si zalétáme po pěkné sobotě na Dinu, kdy slunce pražilo jako kráva. Dorážíme na místo, vystupujeme a začínáme klepat kosu. Taková zima, že sem si myslel že začne sněžit. Klepal jsem se v tričku a kráťasách na letišti, a navíc celý rozmrzelý jak krutě fouká. No co, tak to alespoň vyřadí pár soupeřů si říkáme. Procházíme k centrálnímu stolíku na registraci, a potkáváme zde dokonce i tváře ze Slovenska. Začínáme tušit, že to žádná prča nebude. Dáváme testovací let, nosí to, lítá to. Já si říkám, že 30 vteřin bude stačit a výškoměr nechávám. Kristián ho prozíravě vyndává a jdeme na věc.

Tak a prvú súťaž mimo územia Moravy máme úspešne za sebou. Aj keď.
Pri príchode nás privítalo síce bezveterné a bezdaždivé počasie ale zato nás plnou otvorenou náručou privítala pani hmla.
No nazývať to hmlou by bolo asi mierne prirovnanie ale skorej to bolo ako jednoliate mliečny opar. Dohľadnosť cca 50m. A tak sa čakalo kým slnko trochu prehreje okolie aby hmla ustúpila.

Přiznám se, že jsem zaměřený spíše na ty "těžší" kategorie než je RCEO, ale po absolvování MČR RCEO musím trošku sebekriticky přiznat, že ta kategorie zase taková snadná není, jak se zdá. Předem je třeba říci, že jsem se na tuto soutěž rozhodl jet na poslední chvíli, kdy jsem zvažoval nad F5J v rakouském Oberpullendorfu, nebo právě nedalekým MČR v kategorii RCEO. Nakonec vyhrála zvědavost, i troška lenosti a jelo se kousek za Olomouc, konkrétně do Dětřichova poblíž Uničova. Chvíli po osmé hodině ranní jsem dorazil na letiště místního leteckého klubu a aut už tam byla pěkná řada, rozhodně více než na klasickém závodu RCEV nebo RCEK. Bylo tam totiž nakonec celkem 34 pilotů, což je opravdu pěkné číslo!