Do třetice : MČR RCEO 10.9.2016

Se nám tento měsíc sešly hned tři mistrovství republiky, a to RCEJ (poslední), RCEK (také poslední) a ve stejný den i RCEO (to snad poslední ne). To třetí, tedy "Óčkové" se konalo na letišti v Olomouci - Neředíně. Shodou náhod jsem měl ten den volno. Shodou náhod jsem den předtím byl trénovat. A shodou náhod jsem ráno zjistil, že tam nebudou ani jedni z mých nějvětších soupeřů :) Vše vypadalo slibně.

Počasí mělo být doslova pekelné, kruté vedro, totální bezvětří, a kousek od domova, co více si přát. Ráno dorazím po krátké cestě k Olomouckému letišti. Již zde stojí pár aut, a všichni postávají před vjezdem na letiště. Čekáme na hlavní osobu tohoto klání, až zavelí "kupředu vpřed" a my se vydáváme na letiště. Shodou náhod tam ten den mají i soutěž paragáni, a vzhledem k počasí tam je (bude) i krutý letecký provoz.

Koukám, jak se sjíždějí auta nejen na soutěž RCEO, ale i na další akce, které se na tomto letišti páchají. Je třeba uznat, že mě zaskočily zprávy o možném konci tohoto letište. Byla by to opravdu škoda, fakt to tam žije, a krásné město jako Olomouc si takové letiše (né li lepší) určitě zaslouží.

No co se soutěže týče, vše vypadalo báječně. Šnyrda (Petr Šnyrych), ani Ondra (O.Matula) nikde, takže o dvě starosti méně si říkám :-). Úsměv mi trošku zamrzl na tváři, když jsem viděl Toma Hlavinku, ale netřeba se bát, je třeba bojovat si říkám.

Létáme celkem v 19ti lidech, samé známé tváře. Na všech soutěžích RCEO co jsem byl se nic nemění. Magnetická tabule, megafon, papírky, a vyjímečně počítač pro celkové zpracování výsledků. Klasickou je i taková domácká, nebo přesněji řečeno "lazy" pohoda a průběh soutěže. Létáme kolo za kolem, a nalítat pět minut v kuse je, ač se to nezdá, není v takovém pařáku jednoduché.

Spousta výsledků, kde chybí pár desítek vteřin. O co větší stoupáky, o to větší klesáky. Sám jsem motoroval jak blbec 45 vteřin (ještě že jsem vyndal výškoměr) a dvakrát jsem měl totálně propocené spoďáry jak jsem olizoval vršky stromů. Od druhého kola máme s Tomem stejný počet bodů, ach ty nervy... Navíc jsme lítali ve stejné skupině a tak jsme mohli ihned porovnat jak na tom jsme. pár kol vedu o jeden bod já, pak ovšem Tomovi po brutální termice a následném fluteru přestane jít jedno křidélko a půlka motýla. Vypadá to s ním špatně, já přistávám za -4 a říkám si, že todle už nedožene. Když se s úsměvem otočím a Tom řekne za -1 tak mě malem omylo. Ať to bylo jak to bylo, v tu chvíli jsem veděl, že je vymalováno. Tom i s nefunkčním letadlem udělal výsledek jako kráva, a poslední kolo už mě nespasí.

Letíme, přistávám docela v pohodě, a tom za -11 a teoreticky jsem o jeden bod před ním. Vzhledem ke škrtačce ale nedokážu spočíst zda to vyjde nebo ne, a opět budu (už potřetí) "jen" Vícemistr. Ty posměšky v práci od kolegů, ty vysmáte obličeje od leteckých kamarádů (Zdendo, běda ti !!!).

No dojdeme k tabuli a zjišťujeme, že jsme se tak soustředili na sebe, až jsme si nevšimli dalších borců, kteří bojovali jako draci.

Pavel Maňák má stejně bodu jako já, a sakra ! naštěsti ho porážím o škrtačku. Čekám, jak na tom bude tom. Pokud má stejně jako my dva, tak ho porazím také o škrtačku. Click, Click a je to v ... je to špatný :) Tomáš má o jeden bod více. Je třeba uznat, že to přistání za -1 s nefunkčním modelem na mě udělalo dojem, a tak mu upřímně gratuluji. 

Opět končím druhý, Mistrem ČR v kategorii RCEO se stává Tomáš Hlavinka, třetí je Pavel Maňák.

Velmi zajmavé je, že kdyby měl tom o jeden bod méně, tak prvni tři místa rozhoduji škrtačky. To trošku zavání stavem v F3J, kde rozhodují minimální rozdíly, až na to, že tady nám do maxima chybí 24 bodů z 2000. Ano, je to sice UŽ jen 1,2% ztráta na MAX, ale na F3J to ještě kousek ztrácí.

Celkově asi nemá smysl porovnávat MČR RCEO s třeba F5J nebo RCEV. Ta kategorie je prostě jiná, má jiný řád, má jiný systém života... takový "domácí", jak jsem již koneckonců psal. Našlo by se pár věcí na vylepšení, ale o to nejde asi .....

Zalítali a to je hlavní.

Díky pořadatelům za príma den ;)

fotky

• Předchozí
• Další