MČR, tentorkáte z kategorie RCEO - doplněno

Přesně týden po posledním MČR v kategorii RCEV na Trnávce - článek zde a zde, jsem měl možnost se zjevit na dalším MČR a tentokráte to padlo na Uničov, kde byla akce roku v kategorii RCEO. Měl jsem co napravovat, neboť před týdnem to nepadlo úplně dle představ a přání. Snad to bude jinak, a podaří se něco změnit. Co se ale změnit nepodařilo tak to od rána vypadalo na počasí. Už od včasných ranních hodil docela foukalo, a když jsem začal nosit letadla do auta, tak začalo pršet. Bohužel čím blíže jsem byl Uničovu, tím více pršelo. Po příjezdu okolo 8:30 nad letištěm mírně poprchávalo a auta byly již po obou stranách příjezdové cesty, mnohdy vylepšeny podomácku vyrobenými přístřešky právě proti tomuto deštíčku. Co jsme tak zkoumali, tak by mělo odpoledne pršet více, a taky mělo pořádně foukat.

V 9 je nástup, začátek uveden místním panem starostou, informace o startovištích, a pak krátká diskuse nad možnosti rotací startovišť. Já bych to tedy bral všemi deseti, ale pak se to nějak nedohodlo a nic se nerotovalo. Mezi námi děvčaty by to bylo docela dobrý. Některé startoviště byly jako mech, jiné zase jako beton, jiné něco mezi ... tak bych si vyzkoušel vše. Stěžovat si ale nemohu, a alespoň v tom nebyly zmatky. Také se pokusně paralelně s magnetickou tabulí, dobře nám všem známou, použil i počítač se SORGem a výsledky se počítaly na něm. Umožnilo to tak zjistit průběžné skóre, a taky se tak dvojmo kontrolovaly výsledky, zda nedošlo někde k chybičce.

Létalo se na pěti startovištích a bylo nás celkem 22 lidí. Pět skupin na kolo a plánovaných osm kol. Všechno muselo fičet jak raketa aby se to před deštěm stihlo, a ještě se musela najít skulinka na "schnitzel s kašou". Než jsme se nadáli už se letadlo střídalo za letadlem. Z prvu, po odeznění mírného mrholení, nefoukalo téměř vůbec a tak byly výsledky pěkně vyrovnané. Jak šla ale skupina za skupinou a kolo za kolem, tak se začalo trošku rozfoukávat (dejme tomu tak na max 5m/s) ale co bylo nepodivnější tak se vítr točil zleva do prava, pak z  prava do leva, pak zezhora dolů, a od dolů zase doleva :-D prostě prča. Všude okolo byl takový divný opar a nedaleko mrholilo, možná i pršelo. 

Co bylo v tom všem podivném ale super, tak byl vzduch. Troufl bych si říci, že nebyl problém nalétat pět minut, neboť "něco" bylo ve vzduchu a vítr, který to rozháněl, pěkně popoháněl právě toto něco po obloze aby vyšlo na každého kdo hledal.

Než jsme se nadáli, tak byla pauza na oběd a my měli nalítáno přesně polovinu soutěže, tedy 4 kola. Po krátké pauze jsme se zase vrhli do soutěžního soukolí a pokračovali jsme v krasojízdě. Už během těchto letů se dalo mírně odhadovat jak to asi pro koho vypadá a někteří začali počítat, jiní plakat, další nervózněli a ti poslední, ti přemýšleli ke které skupině se přiřadí :) 

Během soutěže jsem měl pocit že běhám nějaký závod, než jsem se nadal tak už jsem tam zase stal a nervil. Na jednu stranu všechna chvála a čest organizátorům, pač to vše jelo jak dobře namazaný stroj, což je jen dobře. Nejen díky tomu na sebe navazujícímu kolu za kolem, ale i shovívavosti těch nahoře nám nepršelo po všechny soutěžní lety a tak jsme chvíli před třetí dolétáváli poslední let. Z výsledků už bylo jasné, že o první dvě místa bojuju jen já a Petr Šnyrych, se kterým jsem celý den sváděl boj o každý bodík.

Poslední dvě skupiny, tedy Petrova a poté moje ovšem chytly z ničeho nic vítr jako kráva, a tak jsem čekal co Petr vymňoukne. Jako vždy vymňoukl kvalitní výsledek, a tak to bylo v mých rukách. Ke svým standartním 45 vteřín na motoru si přidám ještě dalších 5 a letím. Mno, nepřišel jen vítr, ale i klesák a měl jsem sakra co dělat abych těch pět minut nalétal :-D. Nakonec jsem je nalétal, ale jako bonus jsem si při předchozím letu dokázal vyrazit zuby v obou klapkových server, a tak jsem musel operativně před startem ještě zmenšit výchylku brzd, a s tím jít na nejdůležitější let.

Jak jsem řekl, čas jsem nalétal a přistání bylo jako od profíka :) 99 a 5:01, čili -2, pronesu svoje "Yes, konečně Aleši", nervy opadnou a já si říkám že to na něj musí stačit... Chvíle napětí a počítač má jasno, utíkám k monitoru, odhazuji všechny ve výpočetním středisku a hledám své jméno. Někde je chyba, není na prvním místě ! No věřte tomu nebo ne, ale měli jsme s Petrem shodu bodů a rozhodla škrtačka.

Po osmi letech mit shodu bodů je fakt náhoda, ale škrtačka 390 (tj -10) mě posouvá na druhé místo za Petra. Na první místo tedy usedá Petr Šnyrych a stává se tak právoplatným mistrem České republiky. Na třetí místo se dostal skvělým výkonem Ondřej Matula.

Je třeba říci, že Petr ma týden snů nejednoho z nás : Dnes je z něj mistr ČR a z minulé sobory si odnesl titul druhého vícemistra. Jó, holt kdo umí, ten umí, a ostatní jen čumí. Dobře Petře!

Probíhá rozdání pohárů, medalí, a můžeme opustit letiště, na které přesně v chvíli našeho odjezdu doráží další déšt. Tomu se říká plánování :) 

Co říci na závěr ? Skvěle jsme si zalítáli, byla to řež do posledního kola, vše skvěle zorganizováno, vše bez zádrhelů a problémů s bleskovou rychlostí. Prostě spokojenost. 

Výsledovka zde a fotky https://petrbor.rajce.idnes.cz/20180901_MCR_RCEO_Unicov/

• Další