Balsetta

Docela zajímavé pojmenování, člověk by řekl poetické až zpěvné. Ovšem pod ním se skrývá technická lahůdka v podobě klasického házedla s rozpětím křídla 600 mm, ale pozor, řízeného rádiem. Na tohle jen pomyslet před pár lety, tak se jdu sám udat. Někam. Na italských stránkách je možné získat více informací (díky za odkaz Honzovi Kubicovi).

Pokud to zjednoduším, tak se jedná o model ovládaný dvěma servy a startující pomocí katapultu z gumového svazku. O tom se zmíním dále. Hned úvodem musím říct, že mě to zaujalo a vzpomněl jsem si na dobu cca před čtyřiceti roky, kdy jsem házedla létal, pochopitelně volná. Tehdy jsem ale došel k „poznání", že 600 mm velké házedlo není kompatibilní s mojí kondicí (do Honzy Železného jsem měl na míle daleko) a moc vysoko ho nevyhodím. Kluz byl sice excelentní, ale z malé výšky.. A tak jsem se pokorně vrátil k osvědčené velikosti +/- 450 mm.

Takže dost vzpomínání a zpět k Balsettě. Při rozvaze, jakou technologii zvolit pro stavbu prvního prototypu, jsem se jednoznačně přiklonil ke klasické balzové konstrukci s tím, že jen na nosník ocasních ploch použiju uhlíkovou trubku. Proč? No a teď jsem u té zmínky o startovacím gumovém svazku. Italové píší, že by to mělo být 6 nití 3x1 s tím, že se napíná na cca 2,80 m. Přiznám se, že to mě dostalo a nakonec i dost vyděsilo. Uvedená masa gumy je ve skutečnosti, opět +/-, svazek do soutěžního gumáka, tzv. Wakefilda (F1B – 30g). Vzhledem k tomu, že do gumiček z ponožek to má hodně daleko, tak jsem začal řešit, jak dimenzovat trup, aby mi při výstřelu nezůstal kus v ruce. Nakonec jsem přesvědčil sám sebe, že když to vydrží Italům, tak to musí vydržet i mně, a zvolil jsem uhlíkovou trubku 6/5,5 o váze cca 3,5 g. Velmi mě potěšilo, že po malé komzultaci mi ji nechal v prvotřídní kvalitě vyrobit a na testování poskytl Ivan Hořejší http://www.horejsi.cz. Utěšoval jsem se také tím, že největší síla při startu bude v tahu (pochopitelně) a to by ta trubka měla vydržet.Nějaké třískání o zem jsem nechal osudu. Stejnou pozornost jsem věnoval vystřelovacímu háčku, resp. jeho uchycení na trup. Měl by se chovat tak, aby mi nevytrhnul kus trupu při napnutí gumy a v neposlední řadě, aby se s ním dalo někam pošoupnout, kdyby umístění nebylo v pořádku.

Takže malá rekapitulace. Koncepce klasického házedla (F3K), tzn. se SOP za VOP, trup - uhlíková trubka s balsovou gondolou ušitou přesně na míru použitému vybavení a nosné plochy celobalsové s vylehčovacími otvory a doplněné diagonálními žebry (po pravdě jsou při této velikosti zbytečné, ale vypadá to hezky). Lomení je v centru, pak ucha a ještě ouška. Nakonec jsem přidal ještě jednu verzi křídel, a to „véčko", maximálně odlehčené a dovyztužené uhlíkovými pásky. Původní křídlo má potah z obarveného modelspanu, který mi vydržel v šuplíku právě těch zmíněných cca 40 roků. Na „véčko" jsem použil pro mne nový materiál – Ply span. Tady jsem trochu narazil, protože i s mikelantou se mi dělalo kdysi o mnoho líp. Takže jsem se na tom pěkně vyvztekal a výsledek nestojí za nic. Neodpustí to jedinou vrásku při potahování (je to podobné jako vlies, ale ten je zlatej – vyfoukat horkovzduškou a lakovat), ale je možné, že jsem levej. Předpokládaná hmotnost komplet eroplánu do 50 g.

Cenová rozvaha byla velmi příznivá (viz dále), jen ji nakonec pokazil přijímač Duplex 4, který jsem musel použít, pokud jsem nechtěl létat na 35 Mhz.

Po servech a baterkách jsem z pochopitelných důvodů zapátral na hobbykingu, kde i s poštovným byly ceny opravdu směšné. O kvalitě si ale nedělám iluze. Také z 5 ks objednaných serv jedno hned hořelo a

smrdělo až hrůza. No, dálněvýchodní slečna asi neměla svůj den, anebo zrovna jo, pánbůhví, protože při zavírání krabičky serva nahňácala všechny tři holé drátky na sebe. Ale jak víme, nikdo není dokonalý.

Hned zpočátku jsem zavrhnul lineární serva, protože by neúměrně zvětšovala potřebné zástavbové rozměry. Zde jsou tedy odkazy na klasická serva:

servo1 a servo2

Zde na baterie:

baterie1, baterie2, baterie3, baterie4

U serv jsem neřešil, jestli jsou digitální, to vyšlo samo. Snažil jsem se vybrat co nejlehčí a nejmenší.

Něco podobného bylo i u baterek. Kapacita byla druhořadá, hlavně hmotnost a velikost. I když tady si zase až tak jistý nejsem, protože je klidně možné, že budu muset kvůli poměrně dlouhému trupu za těžištěm dovažovat a určitě by bylo lepší vozit baterku s větší kapacitou než olovo. To se ovšem dá lehce napravit po zalétání, to už budu vědět a objednám baterku podle potřeby.

Ještě poznámku „na závěr úvodu". I když je to při rozměrech podle pravidel trochu sázka do loterie, tak jsem je dodržel (myslím těch 600 mm rozpětí). Samozřejmě, že není problém postavit éro o kousek větší a pak by to bylo v pohodě. Podle italských stránek se s tím tamní kolegové popasovali se ctí, tak proč by to nemělo jít u nás. A ještě si trochu do kolegů v Itálii rejpnu, protože na jejich modelech je vidět, že nemají takovou tu „českou" technickou průpravu. Prostě některá éra jsou neuvěřitelně upatlaná. Asi nechodili do modelářských kroužků.

A teď už konečně ke stavbě.

Křídla.

Při nakreslení půdorysu křídla jsem šel pochopitelně kousek přes 600 mm, Pythagorova věta uplatněná u uší a oušek. Křídlama začínám, aby mohly po potažení v šabloně vystárnout. Základem je balza 6 mm. Je možné použít jedno prkno nebo na hloubku profilu složit pásnice. Je to fuk. Po vyříznutí půdorysného tvaru jsem na náběžku přilepil smrkovou lištu 3x2 na výšku, aby byla náběžka chráněná. Nemám rád, když je okousaná od trávy a vůbec.

Co se týče profilu, tak jsem nic nevymýšlel (prostě s rovnou spodní stranou – probatum est) i když jsou dneska už k dispozici docela zvláštní varianty. Jediné, co jsem udělal po zkušenostech ze dřív, bylo, že jsem posunul vrchol profilu na cca 40%.

Pak už klasika. Vybrousit, vylehčit, zalepit žebra (balsa 1 mm), obrousit, ztenčit smrkovou náběžku ke koncům na cca 1x1 a nalakovat. Lakuji zásadně napínacím lakem, nesnáším cokoliv lesklého. Takže obrousit kostru a potáhnout modelspanem.

Nejdřív vršek s přesahem, který ořezávám podle lišty 3x3, a pak spodek. Připravit šablonu (nezapomenout na negativy na uchu!) a první nátěr hodně řídkým napínacím lakem (téměř vodička). Těch nátěrů je tolik (vlastně ani nevím kolik), až začne být potah polomatný. Po posledním nátěru lehce přejedu náběžku a odtokovku odrbanou „400" šmirglem. Během stavby dalších částí modelu je křídlo upnuté stále v šabloně. Líbí se mu tam.

Ocasní plochy.

Na ně jsem použil tu nejkvalitnější a nejlehčí balzu 2, kterou jsem měl. Původně jsem chtěl použít zrcadélkovou, ale nakonec jsem dal přednost normální, ta byla lehčí. Pro jistotu jsem do obou ploch zapustil vyztužovací příčky a spodek SOP jsem orantloval uhlíkovým páskem. Po oříznutí a zabroušení následovalo lakování a broušení, asi 5x. Tohle všechno byla klasika, ale vymyslet nějaké lehoučké závěsy kormidel?!

Vymejšlel jsem nemožné a nakonec to skončilo tím, že jsem je zavěsil na proužky modelspanu stejně, jako jsme kdysi zavěšovali kormidla např. u A – dvojek nebo jedniček. Objevil jsem sice Ameriku, ale řešení je super lehké a pevné a hlavně funkční.

Nyní veselá historka z natáčení. Z poličky mi, samozřejmě nechtě, spadla šupléra, a i když byl trup o kus dál, tak škody značné. Šupléra vybrnkla kus balsového prkýnka, to nadhodilo trup a rup.... směrovka i vejškovka vejpůl. No, všechno zlé pro něco dobré. Při té havárii jsem přišel na to, že příčné zesílení ve SOP a VOP moc nedrží (nechtěl jsem tam kydat mraky lepidla), a tak jsem tato zesílení pro jistotu přelepil modelspanem. Teď už to snad bude OK.

Na úplný závěr jsem vyrobil takové titěrné páčky z překližky 0,4 mm. Hezké teda nejsou, ale funkční jo.

Trup.

Jak už jsem psal výše, tak základem je uhlíková trubka 6/5,5, samozřejmě „punčocha". Gondola je klasické konstrukce, tzn. střed z balsy 8 mm s příslušnými otvory, bočnice z 1,5 mm tvrdší balsy s tím, že na vrchu jsou nalepené smrkové lišty 3x2 mm (ztenčené na 3x1,5 mm) jako lože křídla, spodek je smrková lišta 2x8 mm (kvůli uchycení háčku). Uhlíková trubka je vetknutá zezadu tak, aby jí bylo možné protáhnout kevlarové nitě pro ovládání SOP a VOP.

Rozměry gondoly jsou opravdu na knop, dokonce jsem musel kvůli rohu Rx udělat jakobykabinku. Normálně bych ten roh přijímače ubrousil, ale je tam něco elektrickýho, proto ta pseudokabinka.

V gondole je jako „ústřední člen" přepážka z překližky 1,2 mm na výšku a v ní je otvor pro uhlíkový kolík 1,5 mm křídla. Vzadu je klasický šroub M 2,5 mm šroubovaný do ploché duralové matky.

R/C vybavení.

Serva jsou pod křídly vzhůru nohama, protože to jinak nešlo, a z toho vylezlo řešení s otevřeným pohledem na páky. Serva nejsou zalepená, jsou tam pro ně takové chlívečky z balsy a na správnou pozici je dotlačuje křídlo.

Rx je svlečený ze všeho, co šlo, a tím jsem se dostal na celkovou váhu cca 4 g,, což je slušné. Anténky jsem zkrátil na 29 mm rovnou od desky (po konzultaci s technikem JETI).

Baterka je zasunutá až do špice a celé propojení je udělané tak, že nic nemusím vyndávat ven z trupu. Nabíjení se děje přes třípinový konektor (prostřední - a krajní +), v letu jsou propojené dvě krajní + sponkou z 0,5 mm struny.

Skvělé technické řešení okoukané z velkých F3Káček, ale jen se modlím, aby si baterka nevzpomněla, že chce zahořet, až nebudu doma.

Zalétání.

Jo, letí to. Vzhledem k velikosti a proto, že jsem to bral jako vítězství ducha nad hmotou, je to uspokojivé. Klouže to jako blázen, což přičítám také tomu, že se mi podařilo dodržet plánovanou váhovou rozvahu (s lomenými křídly komplet 49 g, s véčkem 44 g). Zatím jsem to jenom házel, na střílení dojde, až bude venku hezky. I přesto, že jsem z Krkonoš, tak zimu přímo nenávidím.Kór tady v Praze.

Na letní podvečer to bude pěkné, ale o nějakém pronikání proti větru si můžu nechat jen zdát.

A na závěr jen malou poznámku. Pokud by náhodou někomu můj podrobný popis pomohl (třeba nějakému mlaďochovi), tak budu jen rád. Pro ostatní (zkušené) je to samozřejmě nuda, ale ti to číst určitě nebudou. To už by mohli rovnou začít číst manuály a to by byl teda úpadek.

Jiří Veselovský

LMK Praha 213 V Praze dne 20.2.2012

• Předchozí
• Další