Dinosauří RCEV č.2 - Hromy, blesky, "Kikina"

Prázdniny, období kdy se všichni rekreují u móře, nebo se válí doma u bazénů. Hrstka bláznů ale řekla NE a rozhodli se soupeřit na poli leteckého modelářství. Sešlo se nás nakonec dvanáct.... Nad tím počtem kroutím hlavou už delší dobu, to je tak málo kvalitních pilotů, nebo se jim prostě nechce ? Docela by mě teda zajímalo kde je pravda.

No, zkrátka tak stojíme na letišti, kocháme se jak je ráno moc hezky, slunko peče jako kráva, úplně nás doslova griluje, vítr nefouká a čekáme až dorazí všichni soutěžící.

Jako vždy doráží poslední ten, kdo to má nejblíže (zdravíme Péťu :-D) a aby toho nebylo málo, tak s sebou přináší fukar poměrně solidní hodnoty okolo 5-6 m/s, což na ty prcky docela stačí. Zvláště na krutém letišti jako je Dino. Máme 3 skupinky, první kolo a už nám někteří mění sport z letectví na klub českých turistů. V tom větru to není žádná sranda a lítá se vysoko, daleko. Kdo něco najde, tak má vůbec obavy zatočit, neboť je okamžitě odnesen po větru nad stromy, kde to sice je taktický nejlepší, ale návraty jsou o to děsivější. Jako jedinný tam hned po motoru lítal Radek Malčík, a po první nule začal teda jít krutě všem po krku. Nervy má z oceli chlapec. No my ostatní jsme se občas také odvážili a tak se přes hromady klesáků dalo občas i lítat termicky, pokud jste počítali s větrem.

Okolo poledne se ale začaly dělat mraky, a vítr zesilovat. Všude okolo nás byl vidět déšť a tak byl další vývoj soutěže v ohrožení. Naštěstí nás bouřka jen opravdu velmi těsně lízla popraškem a pár blesky a pokračovala dále směr Bohumín ufff... Létali jsme dále.

Do posledního kola bylo na vítězství adeptu více (Aleš Krátký, Kristián Zemančík, Radek Malčík) a čekalo se kdo udělá větší chybu. Co osud nechtěl všichni tři jsme se potkali v jednom kole :)

Radek sice kolo předtím udělal druhou nulu, kdyz opravdu hodně statečně "krosil hranu stromů v ukrutném větru" ale po poryvu byl zfouknut mezi stromy a zmizel kdesi do hlubin za letištěm, ale to znamenalo jediné, a to že bude krutě škodit. (mimochodem letadlo v klidu přistálo kousek nad zemí do větví stromu)

No hlídám si "Kikinu", hlídám si Radka, Kikina hlídá mě, Radek hlídá Kikinu, no zkrátka všichni se hlídáme navzájem :) Počasí na prd, vítr jako kráva nevypadá to na deset ani omylem. Každá bublinka se vylítává těžce. Otáčím se na Kristiána a je skoro u země, "v pohodě" říkám si a jdu na Radka. Tam bojujeme jako draci, Radek to nedává, já ano asi o 30 vteřin a říkám si Hurá... Přistávám, a kikina pořád ve vzduchu, "Sakra!" si zanadávám a je jasné, že 12 bodu rozdílu co jsem měl mi stačit nebude a kikián bude první. Že já jsem ho bral s sebou :) (ve skutečnosti bral on autem mě, ale to není podstatné) :)

no, přistává, je to jasný ...

1. Zemančík Kristián
2. Krátký Aleš
3. Slezák Petr

1030 je v trapu, a Kristián skáče radosti, má totiž důvod. Lítal jako ďábel a první místo má zaslouženě.

Opět začíná mírně poprchávat. Balíme, mizíme a máme to za sebou.

Velké díky patří Petru Koláskovi, který celou soutěž v podstatě zorganizoval a připravil sám. Bez něj by jsme si nezalítali, takže Díky Petře !

Výsledky

• Předchozí
• Další