RCEV Dino #2 - Strategie a taktika

Tak a máme to za sebou, tím myslím poslední RCEV soutěž na Severní Moravě a Slezsku. Shodou náhod to byl i poslední letní den, ikdyž počasí si to rozmyslelo už v pátek a skrze celou Evropu se hnala gigantická tsunami vlna mající za následek ochlazení o deset stupňů, vítr, a neutuchající déšť. V nejednom kraji se potili nejen hasiči, ale i my u předpovědi počasí, zda soutěž vůbec proběhne. Trošku se daly poblémy tušit již od úterý, kdy jsme vyzvedával poháry a operativně řešil s Petrem Koláskou, zda soutěž nepřesunout na neděli, nebo ještě hůře úplně zrušit bez náhrady. Nakonec se ale všechny předpovědi posouvaly tím správným směrem a čím blíže bylo sobotě, tím rychleji se vlna posouvala směrem k sousedům na Slovensku a na Dinu by mohlo být létavo.

Rozhodli jsme se tedy soutěž trošku s riskem uspořádat a všech 16 přihlášených pilotů nechat si poměřit pilotní dovednosti na tak obtížném letišti jako právě dino je a to celé okořeněno ještě nejistým počasím :) Večer před soutěži je tedy vše domluveno, rozhodnuto. Chystám karty, rozlosování, a "zbytek" je na Petrovi. Jak jsem na soutěži zmínil, VELKÉ dík patří právě jemu, neboť díky jemu jsme právě mohli soutěž (ostatně jako pokaždé) uspořádat. Ještě jednou díky Petře!

V sobotu ráno tedy vyrážim, a jako pokaždé zapomínám na dopravní uzávěrku v Ostravě, která tam je již snad rok a půl :-D, dojíždím opožděně na letiště. Petr již má vše témeř hotovo, malým dílem přikládám ruku k dílu a oznamuji m, že jsem jej take přihlásil, neboť naposledny ani nelétal, a já potřebuji týmového kolegu ve zbroji ;). Začínají se sjíždět první soutěžící a do vzduchu se dostávají první letadla. Některé tento rok již po několikáté, jiné třeba teprve podruhé (hádejte kdo?). 

To čeho jsme se všichni báli nás milé překvapilo, ano bavíme se o počasí. Celou cestu z Olomouce jsem měl po levé rucé modro, a po pravé ruce zadní hranu oné děsivé vlny, která cestovala jako raketa ze západu na východ. Nakonec se její konec dostal i nad letiště a hned od rána bylo docela létavo. Slunce sice bylo chováno za dekou, ale z počátku vůbec nefoukalo a zima taky nebyla extra velká. V 9:00 tedy můžeme začít, vysvětlujeme nejaké náležitosti, a jdeme na to. 6 startoviště, 6 kol, jedna škrtačka. Také jsem všem na nástupu říkal "kurňa, kluci nelítejte nad škarpu, jsou tam stromy, hnusné křaky a tráva. Nedělejte to!". A co myslíte ? Trošku s předstihem můžu prozradit, že vůbec neposlouchají a snad 4-5 letadem tam nakonec skončilo. Ti co nechtěli padat do škarpy to takticky položili na druhou stranu letiště nebo hoodně po větru do neprostupné jungle. Tak jako tak se ale až na jedno letadlo všechny dožily v celku konce soutěže.

Létalo se na jistotu, každý se snažil trefit hranici 200 metrů. Foukalo také docela rozumně "po dráze" a tak se dalo létat dopředu a tam poštolkovat, nebo dozadu nad dinopark a doufat, že se vrátíte. Z počátku se létalo opravdu dost dopředu a stálo se, nicmeně já už večer měl pocit, že to dnes půjde a po posledním debaklu na MČR RCEV musím změnit taktiku z "na hrdinu" na "používej hlavu" a tak jsem každé kolo motoroval k hranici 200 metrů. I přes počáteční pokusy kamarádů mě vyhecovat jsem to ustál a stál si za svým. S Petrem jsme se takto dohodli a rozhodně to bylo moudré. Termiky bylo po skromnu, a když byla, tak docela rychle cestovala. 

Jak jsme řekl, měl jsem pocit, že to dnes půjde a tak jsem hned od prvního kola jako jeden z mála pošuků obratíl po startu s větrem a letěl nad križovatku, což je odhadem zhruba 300 metrů dozadu. Tam se snažil něco odstát, což moc nešlo, a tak spíše, jak říká náš trenér p.Novotný "lítej dynamicky" a tak jsem tam "dynanicky" esíčkoval, létal a ono to fungovalo. Kolo za kolem bylo luxusní a tak se tam odvážili i další soutěžící. Kolikráte s úspěchem, a kolikráte pěšky pro letadlo, neboť je to bylo fakt jedovaté. Zpocený jsem byl až na prdeli jak se říká, ale zalítal  jsem si parádně. 

Ty zatažené soutěže nemám obecně moc rád, neboť je to o stání, ale pokud máte ve startovním poli extra dobré piloty, parádní souboje se dají i v tomto počasí. Kamil Kičmer, Míra Prašivka, Radim Barč, Petr Slezák, Biječek Bohdan ... to je jen pár, co lítali pěkně takticky a fakt bojovali. Tak se mi to líbí.

Po třetím kole byla pauza na pizzu, seděli jsme, žvýkali jsme a přemýšleli kam další kolo letět :) Po obědě se totiž trošku rozfoukalo, a podmínky ztežkly, ale pořád platilo to samé co ráno, dopředu, nebo risk dozadu. 

Poslední dvě kola to ale začalo být opravdu zajmavé. Na první tři příčky se  totiž lepilo zhruba 6 soutěžících, a sebemenší chyba znamenala konec. Počítalo se, taktizovalo se, a v každé skupině bylo po přistání slyšet výkřiky typu "sakrá, XY ještě letí, do pr*ele, ja se na to vy*eru" atd. Nervy byly snad u všech, a poslední kolo bylo těžce masakrální, neboť pořadí se měnilo každou minutou, a každým zapsaným výsledkem. My jsme to sledovali předevsím  v našem Dinotýmu, který čítá celé dva členy. 

Já jsem již byl v pohodě, neboť jsem škrtal 93 a měl jsem náskok na druhého Radima zhruba 60 bodu. Rozhodl jsem se pokusit škodit, ala lítat "na hrdinu". Petr byl pátý za Frantou Odehnalem, a Mírou Prašivkou a chybělo mu osmdesát bodů. Co čert nechtěl tak zrovna první skupina posledního kola dala dohromady všechny lidi na předních pozicích krom Míry. Toto kolo dalo Petrovi tisícovku, a Franto to zazdil a přenechal tak čtvrté místo. Radim také málem přicházi o drué místo, ale díky poměrně velkému náskoku si ho udrží. Osud Petra je v rukou Míry, který je excelentní pilot a nenechá nic náhodě. První polovina jeho kola vypadá, že máme smůlu ale pak se z ničeho nic Míra padá a Ikdyž by týmová strategie mohla fungovat a Martin Vohralík mohl přistát, aby nenadělil Mírovi, tak je ve vzduchu konkurenční Petr Slezák a ten popravuje Ikarus a posílá na třetí místo právě Petra z Dina :)

Bylo to napínavé jako guma u trenek a nervy pracovaly. Co teprve, kdyby jsme byli na nějakém mistrovství. Tam to musí být opravdu šílené.

Když to shrnu, bylo to skvělé létání v takticky náročných, ale létávých podmínkách. Bavilo mě sledovat oblohu, ale i výsledky a celkově to bylo super.

Vyhlásíme výsledky a rozjíždíme se domů.

1. Aleš Krátký
2. Radim Barč
3. Petr Koláska

Když nad tím tak přemýšlím, tak si říkám dvě věci :

1) proč jsem nekoupil větší poháry :-D

2) Nikdy neříkejte nikdy. Petr myslel že nemá šanci když v podstatě celý rok nelítal, dokonce se stal terčem škádlení před soutěží, ale když to v sobě máš, tak se neubráníš :-D

Celkové výsledky zde

• Předchozí
• Další