Nejdelší let

Na RCGroups probíhá každý měsíc kolo "soutěže" o nejdelší let (pro červen viz -
http://www.rcgroups.com/forums/showthread.php?t=1448597 )

Pravidla jsou jednoduchá, buď svah nebo termika a cílem je vydržet ve vzduchu co možná nejdéle na jedno nastoupání na motor.

Každý pilot může poslat kolik výsledků chce, i s různými modely. V každé kategorii se ale každému pilotovi počítá jen jeden výsledek - ten nejdelší

Big Sky - Termika
1) Doba chodu motoru max 45 s, je dovoleno jen jedno stoupání
2) Doba chodu motoru se odečítá od doby letu, platí pouze doba kluzu.
3) Přistání musí být do 30 m od místa startu a na zem (stromy se nepočítají).

Big Sky - svah
Jako u termiky, ale motor smí být max. 5 sekund.

Výsledky mají (pro mě) úžasné - viz http://www.rcgroups.com/forums/showpost ... ostcount=2 (tabulka výsledků, srozumitelné)

H.

Tohle vůbec není legrace - doporučuji zkusit... Najít stoupák lze relativně snadno, ale na jeden stoupák člověk uletí ve většině případů při nejlepším 10-15 minut, pak to chce letět jinam a ten přeskok už taková samozřejmost není - 60 minut bez motoru vůbec není sranda a hned tak se to nepodaří.

Co si pamatuji, tak nejdelší let v tomto režimu mám něco kolem 45ti minut.

Mh..., jednou jsem s RCEJ na Brdě letěl na jedno nastoupání ( 60 s ) něco málo přes hodinu, přesně nevím. Tak až to bude fungovat, zkusím to znovu.

Na druhou stranu, u toho svahu si myslím, že není problém si dopředu vyhlídnout nějaký den se stabilním větrem a první problém, který se bude řešit je kapacita baterek, a druhý bude asi strava. Docela by mě zajímalo, jak to první měl vyřešeno už v roce 1968 p. Štefan z Horní Brané, když se na Harrachových kamenech udržel přes 15.hodin.

Aleš Krátký napsal: nahodou obcas se stava ze "nosi cela obloha" a pak myslim ze to neni problem .. bohuzel jak pisu stava se to pouze obcas

Jenže ani když ti "nosí celá obloha", tak to obvykle netrvá zas až tak dlouho... Poměrně běžně to vidíš na soutěžích - jedna skupina suverénní maxy, ať letěli kamkoli, další skupina (ani ne o 20 minut později) už má totální sračky... Jo, občas se zadaří, ale je to opravdu jen občas, uletět "hodinovku" na jeden zátah zkrátka každodenní záležitost není. Jde hlavně o to, že ty máš možnost létat jen v relativně omezeném prostoru - normální člověk zkrátka zrakem nezvládne "polokouli" o poloměru víc než 1km od místa startu, pak už se musí vracet. A když si vezmeš celkem pohodový vítr 3m/s, tak máš stoupák kilometr od sebe za nějakých 5 minut.

Píšu samozřejmě o létání na rovině, na svahu je to něco jiného, tam by člověk tak 1-2 hodiny měl uletět celkem běžně a když se vydaří počasí (pravidelný vítr), tak bude limitem spíš jen kapacita baterií.

Milan Chalupník napsal: Docela by mě zajímalo, jak to první měl vyřešeno už v roce 1968 p. Štefan z Horní Brané, když se na Harrachových kamenech udržel přes 15.hodin.

Teda Milane, velmi příjemně jsi mě překvapil zmínkou o Vláďovi Štefanovi. Dovolím si pár poznámek, protože tohoto rekordního letu jsem byl účasten jako jeden z komisařů (ne hlavní - hodně záložní ).

Přípravy na tento let se konaly po mnoho měsíců a stále nebylo jasné, kdy se to povede. Tenkrát předpovědi počasí nebyly tak časté a spolehlivé (což dneska také ne), ale měli jsme velkou výhodu, že jsme na našem letišti ve Vrchlabí měli úžasného rosničkáře pana dr. Házu, který každé ráno startoval s M1C Sokolem a ten měl zvenku na kabině takovou schránku a v ní nějaké měřáky. Po návratu (výška jako prase - to si už nepamatuji kolik ) byly k dispozici relevantní údaje o vývinu počasí. Sekundoval mu i pan Alturban (jeden z mnoha zaměstnanců ÚPŠ Vrchlabí - Ústřední plachtařská škola). Takže toto byl náš zdroj meteo informací.

Ještě malé upřesnění. Vláďa Štefan byl z Vrchlabí, pracoval jako konstruktér v Tesle (což já později taky a naše morálka byla hrozná - furt jsme povídali, protože Vláďa za co vzal, tak dělal hodně dobře - kaktusy, focení, baby,...), kde s jeho kamarádem panem Deutchem v padesátých letech začali létat mezi prvními v republice s R/C, viz staré modré Letecké modeláře. Zdůrazňuji to proto, že jednou přišel k nám do kroužku (tehdy vešel Bůh) a vybral si mě a mého spolužáka ze třídy jako chráněnce s tím, že nám dá trochu zabrat (samozřejmě v modelařině). Proto se dost často tímto chlubím. Nebylo nás moc, kteří jsme dostali tuhle příležitost.

Když přišel den "D" v červenci 68, tak jsem už měl povolávací rozkaz na 2.8.1968 v kapse. Přesto jsem velmi ochotně vyrazil v koloně do Krkonoš a tam prožil jeden z modelářských orgasmů. Ptáš se, jak to bylo se stravou. Jednoduše. Slunce pálilo jako blázen, do toho foukalo (byly ale i krizovky, kdy se létalo pod hranou) a všichni jsme byli spálení. Vláďa po skončení letu vypadal jako černoch, protože měl pusu strašlivě spálenou a nateklou. Takže víceméně jen pití a adrenalin vykonal své. O potřebě na malou se nechci zmiňovat, na velkou nebylo třeba.

Další zajímavost byla, že i když měl Vláďa k dispozici docela slušné rádio z venka, tak mu tehdy pan Liska (velmi známý bodovač, mj.) zapůjčil jeho rádio. Byla o tom zmínka před nějakým časem v RC revue.

Po skončení letu propukly neskutečné ovace a gratulace nebraly konce. Ono nás tam tehdy bylo docela dost. No a než eufórie vyprchala, tak jsem šupajdil na vojnu, kde mi přijímač velmi zpestřila bratrská pomoc. Holt bratříček ta vrátka nezavřel úplně dobře.

Jako vždy se omlouvám za dlouhý příspěvek, ale zapomenout na tehdejší modelářskou dobu se fakt nedá. A už vůbec ne na mého "učitele".

A poslední poznámka. Kdyby se náhodou našel nějaký pamětník a zjistil v mém povídání nesrovnalosti, tak prosím o doplnění, protože můj HDD už není to co bejval.

Pred par roky jsem absolvoval jeden ze svych nejdelsich termickych letu paradoxne s tim "nejubozejsim, nejmensim rekreacnim dvouservovym modylkem", bylo to 89 minut.

Prvnich 10 minut jsem hledal termiku, pak jsem se (bez brzd) snazil asi pul hodiny dostat trochu blize k zemi, a kdyz se to konecne (na zadech) podarilo, tak cele znova dokola
Nejvic me bolelo za krkem, nemel jsem zadnou sedacku ani jine pomucky, protoze jsem zadny rekord rozhodne neplanoval, jen jsem si odskocil na chalupe "po obede na 20minut na louku za vesnici".

Ještě k tomu Štefanovi, tak to jsi mě Jirko také překvapil, že jsi byl vlastně u toho. Byl z Vrchlabí, to je pravda, já ho omylem přiřadil k "Varanům" z H.B. protože jezdil s nima. Pamatuji si, že jako první na kopci, někdy na začátku 80. let, lepil sekunďákem. A ten zájem, jak to tenkrát bylo, byl směřován na ten první problém, jak to tehdy bylo s baterkama, a celkově s vybavením éra, to musely být pravěké technologie, výživa pilota byla asi podobná té dnešní.

(než jsem toto poslal, musel jsem se třikrát přihlásit, vždy mě to vypinklo z registrace, asi píšu pomalu)

Milan Chalupník napsal: já ho omylem přiřadil k "Varanům" z H.B. protože jezdil s nima.

Jsme trochu OT , ale dobře. Máš pravdu, že s hornobrannskými jsme kooperovali už v dřevních dobách, i když oni se spíš věnovali volňáskům. Z té doby je velmi známé jméno Vašek Grossmann (jeho bráška měří v H.B. naše soutěže).
K těm baterkám a dalšímu vybavení. Tady můj HDD selhává na celé čáře. Bylo mi tehdy devatenáct, na krku vojnu, k tomu ještě tisíc zájmů okolo a tohle prostě nevím. Pamatuji si jen, že téměř určitě chlapi měnili baterky ve vysílači za chodu (model uměl chvilku letět sám - byl to Fakír 5 - vyšel v řadě plánků Modelář) a u tehdejších rádií nehrozil žádný reset nebo FS. Co napájelo přijímač mi totálně uniká. Tady mám ztrátu dat.
Zahrabal jsem v mém archívu a tak se můžete podívat na zprasenou koláž. Snad to pro představu bude stačit. Nějak si s tím zatočte, abyste to měli správně.
Z obrázků je vidět, že trup Fakíra byl "stíhačkovitý" (průřez byl podobný jako u Me-262) a o tom, jaká to musela být machrovina nakreslit přepážky .... Také si můžete všimnout pylonu s pomocným motorem, který byl vykašírován z obyčejného papíru a jak hezky vypadal.
O téhle době by se dalo psát dlouho, ale dneska je to jinde a mnoho věcí je pro současníky v kontextu doby nepochopitelných.
Vláďa měl velkou výhodu, že měl hodně spolehlivého kamaráda v Kalifornii, který mu občas posílal balíčky. Při rozbalování si člověk připadal, že je mimo prostor a čas.
[attachment=0:2gs7aoo4]<!-- ia0 -->Vláďa Štefan.jpg<!-- ia0 -->[/attachment:2gs7aoo4]