F5J Hořice, 12.7.2014

Zveme všechny příznivce přízemní termiky na prázdninové F5J do Hořic.
Propozice v příloze (Aleše prosím o otevření registrace).

Předpověď počasí na sobotu, po několika divokých dnech, zdá se být docela příznivá. Guláš je objednaný, přistávací plochu posekám odpoledne, snad se můžeme těšit na příjemnou soutěž .

Pár fotek z finále plus.google.com/photos/10996013709340916...724818433?banner=pwa

V týdnu už moc času nebude, tak jen pouze můj pohled z rychlíku na soutěž v Hořicích.

• Naposledy jsem s Pikem letěl v květnu na soutěži v Hořicích; můj problém, ale jinak to nešlo
• Opět jsem zvolil taktiku „nějak se dostat do finále a potom se uvidí“. Se štěstím to vyšlo.
• Západní vítr postupně zesiloval (až na 6-8m/s) a já následně přikládal do Pikouše až 400g. Možná to chtělo ještě víc.
• Pořád mě trochu udivuje převažující taktika možná skoro poloviny startovního pole; přišpendlím se na oblohu a stojím jak ovce, nějak to dopadne...chyba lávky
• Kdo v těchto podmínkách volil nějaké „obdivuhodně“ malé výšky, rovněž pohořel. Bylo mi jasné, že toto není cesta.
• Se zkušenými Pampeliškáři jsem měl rozhovor na téma nevhodnosti použitých profilů do těchto podmínek. Letadlo nikam nedoletí a pokud ano tak za cenu brutálního opadání. Bylo mi vysvětleno, že tak to má být a vše je OK. 30% pilotů chodila pro svého miláčka někam do neskutečných dálek a možná 40% jich nedoletělo ani na 75m k přistávacímu bodu? Asi to budou tedy vhodné profily...
• Musím se opět obloukem vrátit k prvnímu bodu. Nemám dobrý pocit, jak (ne)mám éro zalítané, ale tuším co je špatně. Správná diferenciace celého křídla (nebo jenom křidýlek Bobane?) je můj zatím prohrávaný boj u těchto profilů a rozpětí. K tomu patří i mix/nemix křidýlko->směrovka. Velký otazník je určitě i těžiště; za každých podmínek naprosto klíčová záležitost a že je třeba ho měnit o tom není pochyb.

Pořadatel
Petrovi Duškovi a Pavlu Školníkovi patří velké díky.

Příště bych pouze po definici zakázaných prostor striktně trval na jejich dodržení. Jedno upozornění a pokud pilot nereaguje, tak penalta, bez milosti (tak to funguje v F3B). Jedni lítali ve šprajcu nad zakázanou plochou (runway) a smáli se těm co dodržovali pravidla a letěli v beznadějných sračkách.

Rovněž bych asi příště (především při očekávání silnějšího větru) nějak vytyčil pomocné linie 75m od přistávacích bodů. Nebo bych měl připravené pásmo? Rozhoduje se o tom, zda pilot (ne)bude mít nulu za celý let.

Mějte se
Roman Vojtěch

Pro mě to byla s velkým érem první soutěž v životě, a tak jsem to pojal spíš jako sbírání zkušeností, trénink, a hlavně vytrimování úplně novýho éra. První půlka soutěže počasí super, termiky habakuk, druhá ůlka už pak hlavně boj s větrem...

Muj první Velkostroj:


Příjemný překvapení bylo to, že i CIRRUS úplně v pohodě může válcovat i mnohem dražší kompoziťáky Škoda jen, že se nehraje na "KDYBY" První let byl 1000, druhý let byl 1000, třetí let byl 940 a pak už ani prd... Ve třetím letu jsem to pustil s termikou a větrem pěkně daleko a při návratu jsem ho ztratil z očí. Ještě že jsem měl vedle sebe Matúša Dudáša, ten mi ho v pádu našel a po tvrdym vybrání více než 100m pádu naštěstí křídla přežily, ale zlomila se plná uhlíková tyčka na spojce výškovky! Provizorní oprava byla moc provizorní a éro pak stejně skákalo při letu buď nahoru a nebo dolu. To bylo jak řízení MARSem a špagomatem. Čtvrtý nebo pátý let mi pak ještě do toho vypadnul hned na startu čípek z koncovky na klapce, tak to byla další sranda při řízení...
Nicméně na finále mi to nakonec i dalo, a tak jsem si přidal ve vichérku ještě dva bonusové poskakovací lety navíc. Doma bych v takovym větru na letiště ai nevylez

Teď už můžu i machrovat a popichovat Petra Duška, aby si taky pořídil na F5J full-size éro. Pilotuje velice dobře, ale s tím 2,5m Bobíkem je to zvlášť ve větru marný boj... Jsem naprosto nadšenej, jak to velký éro chodí. Oproti návyku z káček mi to připadá, že vůbec neklesá, a jen stoupá

Soutěž byla fajná, gulášek taky, a co se mi líbilo nejvíc je poznání, že máme konečně kategorii RC elektro spojenou se zdravou turistikou

Pro mne osobně první poučení:
- nepadat s letadlem, může se poškodit
- vozit sebou náhradní spojky všeho
- vyrobit si ocelovou spojku do křídla kvůli dovážení do větru
- malinko přemýšlet o dvou letadlech na vožení na soutěž...

Pro organizaci to co píše Roman je dobrý nápad. Po větru 75 m od startovišť můžeme dát orientační praporek, a na první pohled bude jasné, kdo má nulu za celý let, a kdy má smysl ještě krokovat...

A midajlisti: 1. Vojtěch Roman, 2. Vojkůvka Zdeňek, 3. Malčík Radek



A na závěr taky díky organizátorům za fajn soutěž!

Roman Vojtěch napsal: ...Rovněž bych asi příště (především při očekávání silnějšího větru) nějak vytyčil pomocné linie 75m od přistávacích bodů. Nebo bych měl připravené pásmo? Rozhoduje se o tom, zda pilot (ne)bude mít nulu za celý let.

To je dobrá myšlenka, zkusíme něco příště vymyslet, ale upřímně mne překvapilo, jaký problém s návratem u řady pilotů byl... to je ta honba za superlehkými eroplány. Já když ráno viděl na Medardovi předpověď max. 2m/s, tak jsem blbec nechal 2,5kg NYXe doma