Od Sky Lady ke kuličkovému "enku"

Tento příspěvek je určen, tak jako u mě už tradičně, začínajícím budoucím kolegům. Na příkladu z "vlastních řad" bych chtěl ukázat, jak se dá dojít celkem úspěšně až do fáze, kdy je nováček připraven se postavit na start v soutěži.

Bude to popis "vývoje" mého šváry, který už má Kristova léta za sebou a nakonec nevydržel moji modelářskou masáž v rodině a rozhodl se také začít létat s RC modely.
Následovaly klasické kroky - internet - dohady - nakonec můj ústup a nákup Sky Lady. Jediným kloudným argumentem, proč koupit tohle éro, bylo, že v tom byl čtyřkanálový vysílač (pro budoucí vývoj!), jinak to nestálo za nic. Trup z takové zvláštní žvejkačky, křídla zkroucená až o 2 cm, jedno servo ze dvou nechodilo. V žebříčku TOP 10 věcí ze stavebnice nakonec zvítězil akupack pohonných metalů, který slouží dodnes a není možné ho ničím zlikvidovat. Je mi záhadou, jak se to Číňanům povedlo.
Povídání o téhle etapě bych zkrátil, ale byla hrozně důležitá. Švára se "chytil" a měl obrovskou výhodu, že neměl s čím srovnávat, takže každý jeho úspěšný let byl pro něj zážitkem. Zvykl si lítat od sebe, proti sobě, do zatáček a i přistání zvládnul a éro bylo pořád celé. To mě velmi potěšilo, protože v situaci, kdy bylo potřeba řešit krizovku, tak jsme vypadali jako příslušníci 4% menšiny, což teda opravdu nejsme. Ale vykládejte to lidem. Jo, to ještě musím dodat, že jsem Sky Lady upravil k obrazu svému (křídlo - negativy), časem nový stříďák Python 100 a také nový regulátor. Létat se s tím jakž takž dalo, ale spíš v podvečer za klidu, o termice jsme si mohli nechat zdát.

[attachment=12:1f7iqtfo]<!-- ia12 -->P8110075.JPG<!-- ia12 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=11:1f7iqtfo]<!-- ia11 -->P8110079.JPG<!-- ia11 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=10:1f7iqtfo]<!-- ia10 -->P8120096.JPG<!-- ia10 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=5:1f7iqtfo]<!-- ia5 -->P6150004.JPG<!-- ia5 -->[/attachment:1f7iqtfo]

Otázku, co koupit švárovi k dalším Vánocům, jsem vyřešil jednoduše, a to tak, že jsem zakoupil set Easy Star, jen samotný model, který ale měl motor 400. Na tento model byly jen ty nejlepší reference, po světě má fan kluby a na internetu najdete snad tisíc různých konverzí počínaje dvouplošníky, s podvozkem, s plováky, dvoutrupové, v neskutečně krásných kamuflážních schematech a konče zabudovanými foťáky a kamerami v kabinách. Jedním slovem bomba.
V tomto případě jsem už dopředu věděl, že budu tunit, a to dost. Stříďáka Pythona 100 a regulátor jsem vzal ze Sky Lady, protože tím pádem bylo jasné, že její život skončil. Serva skončila s ní, byla už nepoužitelná. Motor jsem umístil do laminátové nástavby, aby se mohla použít větší vrtule, směrovku jsem zvětšil dle mých zkušeností (asi jediná věc, která Multiplexům utekla - chtěl bych vidět, jestli to někdo s tak malou originální SOP uřídil) a provedl ještě nějaké pevnostní úpravy. Konverzi na křidélka jsem zamítl už předem, nebyl důvod a u tak malého eroplánu by byl přínos diskutabilní. S tímto modelem švára pokročil neskutečným způsobem. Sám si ho házel, naučil se (trochu) točit termiku a přistání si vychutnával, protože s vlivem země Easy Star klouzal jako divý. Ani jedna havárie také o něčem svědčí. S tímto modelem jsem udělal velmi dobrý kauf.

[attachment=9:1f7iqtfo]<!-- ia9 -->P4070064.jpg<!-- ia9 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=8:1f7iqtfo]<!-- ia8 -->P4080066.jpg<!-- ia8 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=7:1f7iqtfo]<!-- ia7 -->P4090070.jpg<!-- ia7 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=6:1f7iqtfo]<!-- ia6 -->P4260016.jpg<!-- ia6 -->[/attachment:1f7iqtfo]

Tak a jdeme do finále. Jak už to bývá, byly na krku další Vánoce. Bylo jasné, že je potřeba pokročit opět o kus dál. Přiznávám, že to už jsem udělal přípravu na mne až nezvykle důkladnou a jako vítěz z ní vylezl Elektro Junior od Graupnerů. Vybírání bylo docela těžké, protože v kategorii "skoro" dvoumetrovek z kuliček je konkurence docela velká. O cenu nešlo, spíš o reference a pochopitelně, aby to hezky vypadalo (z 5 kroků). Pak jsem na internetu objevil tyto stránky http://pierre.rondel.free.fr/images2/El ... /index.htm a bylo rozhodnuto. Následovala pražská klasika, a to cesta k p. Vaňouchovi, a velká krabice byla moje. Nechci opakovat klasické hodnocení z časopisů, ale v krabici bylo všechno tak, jak se píše. Nenašel jsem jedinou chybku, která by se dala vytknout. Obsahem stavebnice byl i motor (kolotoč) na dvoučlánek s deklarovaným odběrem cca 35A. No, teda! Nakonec jsem nic neupravoval, všechno budilo důvěru, ale přece jen jsem udělal aspoň korýtko na baterky do kabiny. Tak a moje dušička měla pokoj. Zalétali jsme to ještě nenabarvené a já si najednou připadal úplně zbytečný. Švára model vodil od první chvíle naprosto bravurně a opět se potvrdila stará známá pravda, že větší eroplán je hodnější a hlavně to je o něčem. No a abych si aspoň trochu vykompenzoval moji zbytečnost, tak jsem Juniora nastříkal barvičkama. Schéma jsem volil jednoduché s přepokladem, že do výšky cca 150 m bude model dobře čitelný. To se povedlo.
Ještě se zmíním o rádiu. To ze setu už bylo pochopitelně nepoužitelné a shodou okolností se kolega zbavoval Eclipse, takže jsme měli za rozumný peníz vyhovující rádio. Zajel jsem k panu Čečotkovi do HK, který udělal nějaké malé úpravy a pak už následovalo jen naprogramování. Motor na spínači, na pravém kniplu křidélka a k sobě brzdy (obě křidélka nahoru), k tomu přimixovaná VOP na potlačeno, na levém kniplu výškovka, prostě klasika.
Pro případné zájemce se ještě zmíním o letových vlastnostech. Začnu ale nejdřív u baterek a regulátoru. U JETI jsem objednal 2S2P lionky 2600 mAh (regulátor je 40A Power HD od Valdy Kostky) s tím, že proud stáhnu vrtulkou. Nakonec to ani nebylo třeba. S vrtulí Gr 9,5/6 to bere cca 32A a stoupání je fakt impozantní ve vztahu ke kuličkovému materiálu. I ve výšce kolem 340 m (podle výškoměru) je model dobře viditelný a opravdu skvěle klouže. Kluz a vůbec letový projev je pro mne tak překvapivý, že vlastně jiná možnost, než s tím jít na soutěž, ani není.
A tím se dostávám k nadpisu tohoto vlákna. Není to sranda, je to realita. Eroplán je sice z kuliček, ale plnohodnotný pro RCEN/RCEO. Švára už trénuje přistání.
Pokud by někdo chtěl další info, tak prosím na soukromý mejl nebo 605736449.

[attachment=4:1f7iqtfo]<!-- ia4 -->P7260001.JPG<!-- ia4 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=3:1f7iqtfo]<!-- ia3 -->P7260003.JPG<!-- ia3 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=2:1f7iqtfo]<!-- ia2 -->P7260006.JPG<!-- ia2 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=1:1f7iqtfo]<!-- ia1 -->P7270009.JPG<!-- ia1 -->[/attachment:1f7iqtfo]
[attachment=0:1f7iqtfo]<!-- ia0 -->P7270010.JPG<!-- ia0 -->[/attachment:1f7iqtfo]

Jen tak na okraj Jirko - dobře doladěná Skylady je asi výkonnější než Easy Star... Zpracování a celkové dotažení je ovšem u ES podstatně lepší, v tom máš pravdu na 100%.

Toho Elektro-Juniora jsme taky měli nějakou dobu doma, posléze jsem ho prodal pro "příliš mnoho letadel", nicméně tvoje postřehy celkem sedí, opravdu to nelétá špatně - takový EPP ION

Tome, já jsem to nechtěl kolem Sky Lady víc rozpitvávat, protože to byl jen jeden kousek (ne žádné testy na více kusech) a vím, že už jsem naučil lítat pár modelů, ale tohle bylo fakt nad moje síly, spíš nad moje nervy. Křídlo jsem srovnal zhruba tím, že od lomení uch ke koncům jsem nařízl takové klapky, které na konci měly negativ. Už při téhle operaci se mi začala křídla jakoby otvírat u náběžky a hlavně z toho šla dolů ta potahová fólie. Takže komplet přelepit náběžku i odtokovku páskou, aby to drželo zavřené. Pak tam bylo pár dalších excesů, které mě dokonale otrávily a jen díky tomu, že to bylo pro šváru, tak jsem to stále resuscitoval, aby to bylo letu schopné.
Nechápu, že tohle někdo mohl prohlásit za začátečnický model, kde se apriori předpoládá, že ten adept do toho jde sám. S takovýmhle hajzlíkem museli lidi udělat nesčetně ran, které byly zbytečné. Dle mého soudu ten model nemá ani špetku nějaké přirozené stability do zásoby, ihned a naprosto bez varování to padalo po křídle i když jsem šel těžištěm dost dopředu a zkoušel i další finty. Ideální vlastnost pro začátečníka.
Nakonec jsem to vzdal, protože zase začal praskat trup (praskat není u té žvejkačky správné slovo), pak odešel regl, no prostě furt něco. Vysílač byl kupodivu OK, ten je provozuschopný stále. To už je ale historie, skoro zapomenutá. Prostě Elektro Junior to převálcoval a nové zážitky jsou v poměru k investovaným penězům nesrovnatelné. Takže asi tak.

Zdravím Jirko (Jestli mohu)
Koupil jsem Elektro Junior-s před měsícem pro vnoučka a už mám éro postavený. Na fotkách tvého se mi moc líbí barevná úprava. Můžeš mi prosím prozradit jakou barvu jsi použil. Nemyslím tím že červenou a modrou, ale typ. Je to moje druhé pěnové éro. Na první jsem použil specielní barvy na EPP ve spreji, ale nic moc, jak sytost, tak kvalita špatné, barva je nestejnoměrná a stále se stírá pouhým dotykem. Díky taky Jirka

Sice jsme problém s Jiřím probrali po telefonu, ale kdyby to zajímalo i ostatní, tak čtěte dál.

Barvy, třeba z OBI, pod názvem Dupli Color ve spreji a zkušenost mám takovou, že vyhoví i jakákoli barva původně určená na auta. Chce to ale dodržet zásadu, že míň je víc, což v praxi znamená, že položím několik nástřiků z přiměřené dálky (cca 40 až 50 cm) a ne jeden hodně mokrý. Maskování dělám obyčejnou malířskou páskou a dodržuju to, že ji sundávám pokud možno co nejdřív, aby nezaschla s nástřikem. Pak by s sebou při sundávání mohla brát už nastříkanou barvu.
O narušení povrchu (elaporu) se není třeba bát, elapor je odolný i vůči klasickému "acetonu". Zrovna tak jde velmi dobře lepit obyčejným vteřiňákem (třeba na letišti po havárce) s pomocí aktivátoru.

Další věc, která už nesouvisí s barvami, ale je docela praktická. Pokud se vám podaří, že si eroplán umatláte špinavýma rukama (myslím normální špínu), tak stačí vlažná jarová voda a kartáček, kterým vydrbete zašpiněná místa, opláchnete a necháte vyschnout. Nefénovat, počkat.