RCEK + F5J Přáslavice

Soutěže v Přáslavicích jsou vždy na velmi vysoké úrovni a to nejen co se týče organizace, ale i výkony domácího Malčatýmu. Poslední letní víkend byl plánován jako dvoudenka, v sobotu kategorie RCEK a v neděli klubová F5J, což se poněkud zvrhlo v monstrózní akci plnou zvučných jmen. Začněme ale u kategorie RCEK, která tentokrát měla ještě jeden bonusový bod oproti normálu, a to že se jednalo o poslední RCEK v našich krajinách. Příští rok se na této modelářské ploše sejdeme už jen s výškoměry a různě velkými ptáky (tady autor myslel samozřejmě letadla - pozn. korektora).

Tento článek bych tedy rozdělil na tři části a to RCEK (Sobota) , F5J (Neděle) a online zadávání výsledků. A aby to bylo zajímavější, začneme od konce, a to právě pokusem plným techniky a inovací :)

QR kódy, výsledky a tak dále

S odcházejícím létem tedy odešel i kus našeho sportovního života, ale kde něco končí, tam zase něco začíná... Využil jsem této soutěže k prvnímu ostrému otestování bezpapírkového (digitálního) zadávání výsledků pomocí mobilního telefonu. Organizátoři svolili a jelikož vybraní soutěžící neprotestovali (ani moc nemohli), podařilo se spáchat to, co se zatím vyzkoušelo snad jednou ve Španělsku.

K pokusu potřebujeme následující :

1. Šíleného tvůrce výpočetního programu (máme) 
2. Ochočené závodníky, na kterých se to otestuje (máme)
3. Mobil s Androidem a připojením na internet (většina má)

A teď vážně: Při tisku kartiček se použije volba, která na karty vytiskne QR kód, ve kterém jsou uloženy informace o kole, skupině a startovišti. K tomu se hodí nejvíce tzv. trhací karty, které se používají ve všech sousedících státech a pomalu začínají i u nás, zejména na F5J akcích. Ale možné to je i s obyčejnými kartičkami, jak je většina z vás zná.

Soutěžící přijde na startoviště, dá kartičku časoměřiči a ten pomocí aplikace Sorg Remote načte QR kód, a ten automaticky vyplní již zmniňované kolo, skupinu, startoviště. Program se přepne do vestavěných stopek. Soutěžící letí, časoměřič na těchto stopkách v mobilu měří čas a když soutěžící přistane, tak se čas sám automaticky doplní a časoměřič jen ručně dopíšete body za přistání. Ťápne se na tlačítko odeslat a během vteřiny jsou výsledky v počítači na druhém konci letiště a automaticky vyplněny na příslušných místech. Samozřejmně stažení a vyplnění výsledku celé skupiny jde vyvolat jediným čudlíkem právě v SORGu. Jednoduché a perfektně funkční. Odpadá běhání/ježdění spojek po letišti, časomeřiči vypisují jediný údaj, který se zatím nedá elektronicky měřit (přesnost přistání - ale nebojte, to taky časem beztak přijde :) ), minimalizuje se časová náročnost a nikdo nemusí z kartiček nic přepisovat do počítače.

RCEK

V sobotu se konala poslední akce RCEK v moravských krajích. Jednoho dne to prostě muselo zákonitě přijít a vyšlo to na poslední letní sobotu v roce 2013. Toho dne bylo mrazivě chladno, podmračno, poměrně větrno a celých 16 soutěžících se od brzkých ranních hodin nemohlo dočkat první poslední soutěže v raketovém inženýrství :) Udělal se nástup a v devět mohlo začít první kolo. Po delší době byl na každém startovišti časoměřič(ka) a tak jsem se mezi koly poměrně nudil, případně šel raději našeptávat, abych tam nestál jako kolík. První kolo dalo hned jasný nástřel toho, jak bude probíhat celá soutěž. Mraky totiž byly tak nízko, že nejedno letadlo zmizelo na dlouhé desítky vteřin a vynořilo se jinde jak v prostoru, tak i v čase :). Takový malý mrakový teleport :). Všichni soutěží tedy zaujali taktiku letu pouze do lehkého oparu a ani o metr více. Co se týká techniky, tak bylo k vidění stále více Daidalu 2,5m, pár klasik alá 2,15 nebo 2,30 a pokud vím, tak tam byla jedna Q12tka. Všem to ale natíraly Zeny Polanecké výroby. Hold padaly nejpomaleji a tak po pěti kolech vévodily pořadí. Co se týka točení, tak se občas něco našlo, ale spíše to byla proplétačka mezi nízkou oblačnosti a místy, kde letadlo bylo i vidět. Občas to nosilo nad auty, občas kousek za dálnici a občas zase vůbec nikde. Finálovou šestici nakonec tvořili

1. P.Slezák
2. R.Barč
3. R.Malčík
4. A.Krátký
5. P.Malčík
6. L.Kristian

Finále se letělo už o něco klidněji, neboť se obloha zvedla o pár metrů výše a tak to vypadalo, že to opět bude asi jen o motoru. A taky že ano. Všichni vypínali v rozmezí 4 vteřin okolo čtyřicáté a dolétali všichni. Raketový motor by znamenal první místo s naprostou jistotou. Takový naštěstí nikdo neměl a tak se do poslední chvíle nevědělo kdo na tom jak je.

Nakonec chytrý počítač vyřkl ortel.

1. R.Barč (1000)
2. R.Malčík (1000)
3. Petr Slezák (998,96)
4. A.Krátký (996,87)
5. P.Malčík (993,74)
6. L.Kristian (993,74)

O prvních dvou místech a dvou "posledních" rozhodovalo pořadí ze základu. A pak že výsledky nejsou těsné a natěsnané v pár bodech.
První tři dostali krásné poháry, dary od sponzorů, mezi nimiž nechyběly ani bytelná štokrlata (použitelná ihned místo stupňů vítězů) a dokonce se dostalo i na Aleše, který si doma jistě pochutnal na skvělých bramborových plackách z poctivých 3 kilo "olomóckých" kobzolí ;) 
Poté se soutěžící rozprchli domů se slibem, že se někteří i vrátí zítra na F5J, ale o tom níže.

Tolik k RCEK, děkujeme ti kategorie, která jsi nás "živila" adrenalinem pěkných pár let ... Loučíme se Ádié

F5J

V neděli se na tom samém místě měla konat malá klubová odpočinková soutěž F5J, ale nějak se to neplánovaně zvrhlo v druhou největší mezinárodní akci u nás ... Hold komu neni rady.... :-D

Technicky bylo vše připraveno ze soboty a tak bylo ráno trošku klidnější a pohodovější. Celkem se sjelo na tuto "malou regionální" soutěž 31 pilotů z Česka, Slovenska a Moravy tiež (abych tedy parafrázoval jeden český film). Účast opravdu luxusní a překvapila nejen samotné organizátory, ale i spoustu závodníků. Předpověď slibovala lepší počasí než v sobotu, ale nějak se to nepovedlo a nakonec oblohu pomalu, ale jistě zatahovala vysoká oblačnost. Ranní tréning poznamenala jedna srážka, a to když se srazil za letu L.Vaňura a M. Gala. Marko ještě přistál, ale Luboškův speciální speciál odhodil motor jako přídavnou nádrž a stylem padajícího javorového listu dopadl do pole ve velmi solidní vzdálenosti od letiště. Když se Luboš vrátil o dvacet kilo těžší (v polích bylo trošku bahýnko), tak kupodivu byl model krom chybějícího motoru v pořádku. O pár hodin později trpělivou detektivní prací lokalizoval a vykrtkoval i ztracený motor. Marko model také opravil, ale v prvním kole, kdy točil daleko po větru nad stromy najednou přestal řídit a jeho Stork nabral poměrně ostrý úhel směrem k zemi. Protože jsem hodný kluk, pujčil jsem Markovi své gumáky (velikost 42 - alespoň něco mám společného s tímto vinikajícím pilotem) a on vyrazil na cestu za sedmero kopečků, potůčků a kdo ví čeho všeho (pole se na olomócku vydatně hnojí....). Po nějakém čase se vrátil s totálně rozšlehaným modelem. Bohužel se nepodařilo zjistit, co za fatální havárií stálo :-( Jako dárek mi donesl v gumákách zpět cca litry vody s bahnem. Děkuji :)

Mno, soutěžilo se dále, vypínalo se okolo 180 metrů a tyto výšky se v průměru držely po celý den. Občas někdo ustřelil do 230, občas zase někdo zatopil 130 atp. Zkrátka kdo se jak aktuálně cítil. Točilo se o sto šest, ale vesměs hodně po větru nad lesíkem, ALE dalo se. Sice se chodilo dost do pole pro modely, ale to už tak u těch velkých hold chodí.

Po pěti kolech nám všem ukázal záda z velké dálky Radek Malčík, který měl tisícovky od shora dolů, následován ostatními finalisty v tomto pořadí:

1. R. Malčík
2. V. Beran
3. P. Malčík
4. L. Pospíšil
5. V. Valenta
6. T. Hlavinka
7. J. Bačiak
8. B. Majerčík

Dvě finálová kola, dva pokusy o to vydržet 15 minut ve vzduchu, kde toho extra moc není. První kolo bylo opravdu masakrální, když si většina pilotů dostatečně neuvědomila, že rozumná výška je klíč k poháru. Něco málo přes 100 metrů fakt nestačí. Nakonec se k zemi, ať už na letiště nebo do pole poroučelo 6 z 8 pilotů okolo páté minuty a tak bylo defacto rozhodnuto o prvních dvou místech. Ti totiž nalétali plných 15 minut, a tak bylo víceméně jisto. 

Druhé kolo už nebylo takové divoké, i když našel by se světlý moment. Tím byl bezesporu výkon Petra Malčíka, který bojoval jako lev a zachraňoval se v nulkách pár metrů nad zemí dobrých 10 minut. Bohužel to pak nevyšlo, ale potlesk byl zasloužený! Bratrovi půjde příští rok určitě tvrdě po skalpu - a nejen jemu ;)

Nakonec si první dvě místa uhlídali dva již zmiňování borci, a tak nakonec tedy :

1. L. Pospíšil
2. J. Bačiak
3. B. Majerčík
4. R. Malčík (tentokráte bez brambor, ale Aleš ti půlku doveze, Ráďo)
5. V. Valenta
6. V. Beran
7. P. Malčík
8. T. Hlavinka

Rozdaly se poháry, vyhlásili se všichni tři junioři, kteří skončili v pořadí

1. P. Malčík
2. V. Valenta jr.
3. L. Vaňura

a mohlo se jet domů.

Soutěž to byla luxusní, vlastně obě soutěže, a jako vždy klobouk dolů před organizátory a všemi co pomohli k průběhu této akce. Příšti rok se zde sejdeme na RCEV a F5J soutěži určitě v hojném počtu.

Děkujeme.

Fotky J.Bačiak , Malčatým. R.Barč

Výsledky RCEK , F5J

• Předchozí
• Další