RCEK + RCE1 = Letecký maratón

To se tak jednoho dne organizátor ráno probudí a řekne si: "Čím bych mohl potrápit soutěžící?" Netrvá dlouho a vymyslí jednodenní akci, na které se odlítají dvě soutěže různých kategorií najednou. Nebudeme si nic nalhávat, pro příště se takovýmto experimentům raději vyhneme. Ale jedno velké pozitivum to mělo, a to že jsme si polítali, co jen síly stačily.

A teď tedy k samotným soutěžím. V neděli 11. srpna 2013 se na Dinoletišti (Orlová - Ostravsko/ Karvinsko) měla původně konat pouze soutěž RCEK. Když jsme začali na jaře dělat testovací soutěže Stopalcovek -> RCE100 -> RCE1, tak jsme si s velkým předstihem dali i další soutěž na srpen. A co čert nechtěl, jak se blížil termín, už nebylo možno druhou soutěž někam posunout. A tak se v hlavě organizátorů zrodila myšlenka – uspořádat v jeden den soutěže dvě. Po uzavření přihlášek bylo v obou kategoriích po šestnácti soutěžících, což není špatné. Překvapila mne vyrovnanost zájmu o obě kategorie. Vysloveně se nabízelo perfektní srovnání stylu létání, modelů ale i chování pilotů atp. Ranní nástup se konal pod blankytně modrou oblohou. Následovalo vysvětlení soutěžícím, kdy se co bude lítat tj. pořadí soutěží (celé RCEK, poté celé RCE1) a šlo se na věc. V RCEK se začalo docela "z vostra" někde okolo dvaceti vteřin, a protože byla termika hutně lemována klasickými klesáky ...

... tak se daly vidět lety z +- osmnácti vteřin do nebes a naopak z pětatřiceti na krásných pět minut :) Nemá smysl to asi vice rozepisovat, zkrátka kdo umí, ten umí a nahoru se posouvají stálice našeho sportu :). 

Celý den byly vidět skvělé výkony při lapání stoupáků i perfektního kroužení, občas započatého ve výškách zvících vzrostlého jalovce, opěvovaného v národních písních. Nejzajímavější bylo poslední kolo, ve kterém v té době první tři vedoucí soutěžící (R. Malčík, A. Krátký, P. Malčík) naletěli časy 9:46,9:48 a 9:45 (tzn. všichni dali +- 10 sekund motoru). Dá se říci, že to je na RCEK docela nezvyklé a jde vidět, jak se výkony na špici musí posouvat směrem k dříve nezvyklým hodnotám ... Samozřejmě jen tehdy, když je na to správné počasí (bylo :) ). Do šestice nejlepších se kromě již výše jmenovaných probojoval (tradičně) R. Barč, následován P. Grűmannem a K. Zemančíkem. Finále bylo docela divoké, první přistání přišly na řadu už v páté minutě a u některých tím pádem následovalo bleskové opakování ("u některých" proto, že pár soutěžících si vybralo druhé spuštění motoru při zoufalé snaze zabránit modelu v kontaktu s kudlibabkami porostlými stržemi okolo letiště). Nakonec jako jediný vydržel ve vzduchu celých patnáct minut Aleš Krátký. Druhý byl z opakovacího letu P. Malčík a třetí K. Zemančík. Rozdaly se poháry, pogratulovalo vítězům a vyhlásila se druhá soutěž dne v kategorii RCE1, neboli Stopalcovek. 

Předem se dohodlo, že zkusíme soutěž na pět kol s 1 škrtačkou a bez finále, neboť dobrý pilot má mít skvělé výsledky celý den a o vítězi nemá rozhodovat jednokolová finálová "loterie", která navíc zruší celý dosavadní průběh soutěže. Většina byla pro a tak se taky stalo. Do letadel se zapojily výškoměry a mohlo se začít. Mimochodem, až na Radima Barče, který na stopalce vytáhnul polanecký DIY speciál ZEN 100", nikdo neměl letadlo vyloženě pouze na RCEK nebo RCE1, stejné stroje byly (až na pár výjimek způsobených poškozením původního modelu, který nahradil model záložní) v akci po celý den, ALE (ano,velké ale) výkony i styl letů byly úplně jinde. Je zajímavé, jak bič v podobě penalizace výšky (zejména té nad dvě stě metrů) psychologicky působí na piloty, kteří tak vypínají v rozmezí 10 až 15 vteřin (+- 100-170 metrů), případně mění strategii vzletu z vertikálního na horizontální. Nalítané časy byly de-facto jako u RCEK (samo s motorovým oknem) a tak ubrání výšky bylo zřejmě kompenzováno větší snahou o nalezení termiky. Ovšem divočina, která občas nastávala při startu, se v RCEK nevidí vlastně nikdy :) Místo rychle nahoru a zmizet ve výšce se konala pastva pro oči v podobě šíleného rozstřelu letadel, často mířícími vodorovně dalších 250 metrů k místu, kde "to" teoreticky bude a tam teprve skok do pár desítek výškových metrů (žádná stratosféra, třeba Malčíci nás svými vypínacími výškami okolo 70m doháněli na práh deprese). I tady je poznat, kdo létá tímto stylem déle a má to takzvaně "v oku a v prstech" (např. z F5J), neboť tito piloti mají techniku vymakanou přesně pro tenhle typ soutěže a kolikrát se zdálo, že už na motoru si "to" najdou, pak si pár okruhy letadlem termickou bublinu "odříznou", zavěsí se do ni a už to jede... Velmi zajímavá podívaná.

K samotné soutěži bez finále snad jen dodám, že to má svá pro i proti. Jako negativum vidím to, že po dvou zkažených letech nemáte šanci na pohár (prostě max. třetí a konec, kdežto do finále jde mnohdy i 12 lidí), ale jako pozitivum zase naopak to, že si celou soutěž musíte hlídat soupeře a tak podávat své maximum a ne jen "jistoty". Pokud bych se měl rozhodnout, tak buď dvě, nebo žádné finále.

Co se týká průběhu RCE1, tak se létalo opravdu poměrně nízko a krásně takticko-termicky a nakonec se vybalancovalo toto pořadí: R. Malčík (mimochodem v obou soutěžích měl krom jediné škrtačky samé tisícovky!!!!), O. Matula a třetí R. Barč. Výkony byly u všech dokonalé, a troufnu si říci, že v takovém termickém počasí byly RCE1 určitě zábavnější než klasické RCEK, které mi připadají nepatrně jednodušší (nároky na pilota nejsou extrémní, ale jen děsně vysoké :-D )

Opět se rozdaly poháry a o půl šesté se jelo domů. Na závěr velmi cenná rada: „Dvě soutěže v jeden den nedělejte, je to masakr." A druhá rada: Dělejte Stopalce, je to funny ;)

Fotky - Malčateam

Výsledky RCEK RCE1

Aleš Krátký

• Předchozí
• Další