Soutěž RCEO očima závodníka RCEK

Každý z nás má svou oblíbenou soutěžní kategorii, ať má pro to důvod jakýkoliv. Každopádně, ale čas od času si každý z nás vezme jiný typ letadla, nebo si odskočí na jiný typ soutěže ... Jako třeba místo RCEK na soutěž RCEO, která se konala 28.4 v olomouckém Neředíně.

O RCEO si my (tnz. lidi co lítají "Káčka" nebo F5J a jiné "náročné" disciplíny) myslíme, že jsou jednoduché a je to celé pouze a jen o přistání. Kdo by taky nenalítal v osmi minutovém pracovním čase pět minut ?! Ale popořadě. Je mi jasné, že RCEO má svoji skupinu lidí, kteří prostě nechcou a nebo nemůžou létat do stratosfér, nebo nemají desetitisíce na profi brusy o rozpětí čtyř metrů. Na óčkach potkáte opravdu rozmanitou směsici strojů domácí výroby, ale také i klasické rekreační modely nebo slepenin z více typů letadel do jednoho... Ono to je vlastně jedno, protože se tady opravdu nehraje na nějakou váhu, nebo přehnanou aerodynamiku a jiné šílenosti, které jiné skupinky soutěžících řeší celé týdny či měsíce. Vlastně to na mne působilo, že se to vůbec nebere tak na ostří nože jako u nás, a dokonce i samotná soutěž byla v domácím tempu a pohodě. No posuďte sami : Ráno okolo deváté se sjedete na nějaké ploše (tentokráte tedy na letišti v Neředíně), tam už postává pár modelářů a chystají si v pohodě stroje. Po chvíli dorazí "hlavní" auto, vystoupí organizátor a vytáhne megafón, velkou desku na zpracování výsledků a pár doma připravených kartiček. Dostanete průpisku, vyplníte, udělá se krátký briefing a řekne se "rozlosování". Létá se po třech lidech, nebo klidně i po dvou ... Já osobně jsem měl létat dokonce ve skupině sám :-D. No, ale když se nepřepočítává  je to vlastně "šumák" a ničemu to neškodí. Pokud jste nikdy na RCEO nebyli, tak na vás bude velmi zvláštně působit systém startů. Rozhodčí zakřičí do megafónu "Vyhlašuji pracovní čas teď " a nic :) Nikdo se nežene nahoru, jak by jste čekali, ale v klidu si položí éro na zem, zapojí baterie, koukne po obloze a pak někdy odhodí ... zvláštní, ale v tom je asi to kouzlo té pohody.

Samotný průběh letů byl teoreticky snadný, bohužel pouze teoreticky, protože

čím kratší čas, tím větší nervy máte, že to nenalítáte a proto motorujete jako blázen. Pět minut přece musím napadat si říkám, létám dvakrát déle z polovičního motoru. Nojo, to by ale nesmělo foukat tak jak foukalo, a že ty naše párátká půlkilové jsou opravdu ve větru cca 8 m/s s nárazy 14 m/s marné nemusím nikomu říkat. Oproti tomu 1,5kg letadlo si krásně plulo oblohou i v tom "vánku" jako by nic. Vítr nevítr ty nervy má snad každý.

Samotná soutěž byla co do účasti značně slabá. Nevím, zda tomu tak je všude, ale tady by bez nás bylo jen 6 pilotů a to není mnoho. S námi (Malčíci a Krátký) to tedy bylo 10 lidí a při pěti kolech to vypadalo, že budeme doma snad na oběd. Jedno kolo střídalo druhé, lidi trajdali pomalu, ale jistě na jedno ze tří startovišť a poté tím ležérním stylem odlétali 5 minut a šli zase zpět k autu. 

Se sílícím větrem, ale přestávalo být pro nás létavo a došlo i na ty přistání, které přece nemůžou být tak těžké... že ano ? :) Snad každý vyrobil přistání někde za 70 bodů, a když bylo 95 byl to úspěch. Podobně tragicky jsme na tom byli i ve čtvrtém kole, kde jsme jeden jako druhý vyrobili 4minutové lety a bylo téměř po nadějích. Naštěstí se jedno škrtá a tak to nakonec nějak dopadlo.

Abych to shrnul, tak RCEO jsou opravdu co se týka pohody na soutěži (alespoň pro mne) výrazně klidnější, a i když je to teoreticky snažší, tak strach z neúspěchu je i zde stejný jako na Mistrovství republiky. A až neuvidím dobře na letadlo v té výšce, do RCEO nebo RCEN přejdu asi rád ...

Co se týká výsledků, tak první byl soutěžící z Uničova (a ti to mají vymakané!) jehož jméno se mi nepodařilo dopátrat jakožto ani výsledovku bohužel :( - pokud ho poznáte napište mi :). Druhý byl Radek Malčík a o jeho pořadí rozhodovala pouze škrtačka!, třetí tentokráté Aleš Krátký, a jsem si jist, že 4 a 5 místo obsadili Zdeněk a Petr Malčíkovi.

• Předchozí
• Další