Jarní elektry Uničov

Tak jsem se zase jednou vydal otestovat své schopnosti v přistávání. Pro tento rok byla změna v pravidlech a zpřísnilo se přistvání, čili gró samotné kategorie, a to pořádně. Ke všemu se ale dostaneme popořadě.

Je pátek, státní svátek a pohled do leteckého kalendáře je jasně říkající kam o víkendu pojedeme. Padla volba na neděli, kdy se konají RCEO v Uničově. Byl jsem sám zvědav, jak se mi povede po půlroční pauze a zvláště, když se zpřísnila pravidla a to právě v bodování přistání. Vývojem se totiž dostaly RCEO do stavu, kdy maxe dosáhlo už dost pilotů, a tak o prvních místech rozhodovaly až škrtačky a naprosto miniaturní chyby. To samozřejmě vede k né zrovna dobrému jménu kategorie. Nová pravidla jsou fajn a hodnocení přistání po 10 centimetrech je fakt masakr. No, a abych to tedy otestoval i v reálu, tak jsem vyrazil právě do Uničova na Jarní elektry.

Cesta ubíhala rychle, je to něco málo přes 40 minut z Olomouce, a tak jsem si mohl přispat a nevstávat za tmy, jak je zvykem. S navigací bloudím po okolí, až jsem dorazil na místo určení. Z dálky již vidím pro mě překvapující počet aut a říkám si, že to žádná srandasoutěž určitě nebude a konkurence bude hustá. Popojíždím po parkovišti a hledám známé tváře z příbuzných kategorií. Pár jich vidím a tak se moje obavy ještě více stupňují. Nakonec je soutěžících 18, a to není špatný počet.

Přichází registrace, nástup, info o tom, co a jak se lítá, a jde se na start. Počasí přeje a krásně svítí sluníčko, téměř nefouká. v RCEV / F5J by se masakrovalo z 30 metrů, zde volím výšku o něco málo vyšší, a to 230 :) i tak se ale ve mně do 4 minuty drží žaludeční nervóza, zda dolítám. Samozřejmě, že v osmi minutovém pracovním čase, pět minut nalétá 99,9% pilotů (zvláště v takovém počasí), a tak začalo rozhodovat to hlavní a to: přistání. Nově je, jak jsem zmínil, rozděleno po 10 centimetrech a trefit 98, nebo nedej bože 100, je fakt umění. Já jsem to trefil až v posledním kole, a to beztak ještě náhodou... Zkrátka nyní je to pořádně těžké. Zda bylo více borců, to netuším, neboť výsledky jednotlivých kol se nevedou a tak je člověk do poslední chvíle v klidu a neběhá pořad sledovat výsledovku. Co je třeba ale opět zmínit, tak to je pohoda v této kategorii. Na start se postavíte, někdo zakřičí jen tak "začátek pracovního času" a kde nic tu nic .. nikdo se nežene nahoru, všichni koukají, kdo první vyletí :) Prostě nezvyk, ale pohoda. To si tak letíte, pak s tím fláknete o zem, vezmete kartičku, dáte hlavnímu zapisovači, ten sečte body (např 398) a mrsk to na magnetickou tabuli. Zkrátka žádná technika, složitosti, přepočty, točení a stres z průběžných výsledků. Celé to jen podtrhuje pohodovou atmosféru v této kategorii. Po zpřísnění pravidel maximum snad nikdo nemůže trefit, resp. je to fakt strašně těžké a trefí to jen hodně hodně trénovaný pilot.

Abych to shrnul, tak jsem si na RCEO fakt dobře polétal, potrénoval přistání a nakonec se mi podařilo i ukořistit první místo (1588 b.) O dva body za mnou se držel zuby nehty kolega P.Šnyrych (1586 b.) a po 18ti bodové mezeře se na třetím místě umístil R.Vašíček. Poté se to už štosovalo v malých bodových rozestupech. Myslím si, že změna pravidel kategorii rozhodně prospěla a určitě se zúčastím i dalších soutěží RCEO.

Co se týče organizace, tak já bych teda uvítal i dílčí výsledky a pořadí po každém kole, ale i tak, jak to bylo spácháno v Uničově, je plně vyhovující a já byl spokojen. Vše odsejpalo, bylo zmáknuto na jedničku, a byl jsem maximálně spojen.

Děkuji pořadatelům, a určitě se uvidíme i přístě.

Fotky - Petr Bořil

btw. kolega Vašíček se na úvodní fotce musel krčit, neboť je tak vysoký, že se mi nevešel do rámečku. Uvnitř članku je již fotka v originální velikosti všech třech aktérů ;)

• Předchozí
• Další