RCEK

Skoro se může zdát, že z Branských a Packých modelářů se stávají hrobníci kategorií, protože tento týden v sobotu odlétaly poslední MČR RCEK a před týdnem poslední MČR RCEJ kde konečně zaslouženě vyhrál Michal Jirásko, protože dlouhodobě patří k nejlépe přistávajícím pilotům startovního pole a pokud náhodou přistane špatně, tak je to evidentní chyba pomocníka.

Štěstěna se k němu stále obracela zády a stále ho nějak nemá ráda, ale k tomu až později.

Jak psal Milan v minulém článku, měl by něco o soutěži sepsat její vítěz. Od letošního mistra se toho asi nedočkáme, tak se o to pokusím já. Ale popořadě. 

Předpověď počasí na sobotu nebyla kdovíjak optimistická, poměrně silný vítr, zima - teploty max. 15 st. (holt už jsme si na ty vedra trochu zvykli a jsme zmlsaní) a oblačno až zataženo. Realita sobotního rána byla naštěstí v Pace o dost optimističtější (což rozhodně nebývá pravidlem, spíše naopak) – skoro jasno, slunce, sice zima (8 st.), ale vítr zas tak silný nebyl. Na ranní zahájení se sjelo celkem 18 soutěžících, tedy drtivá většina těch, kdo tuto kategorii létají. Po rozlosování (létalo se 6 kol po 3 rundách, bez finále) začala soutěž v 9.15 prvními lety. Přes sílící vítr (ve výsledkovce je uvedeno 5 m/s, ale řekl bych, že foukalo víc) dosahovala řada pilotů plných časů, motorovalo se ale poměrně vysoko – nikdo nechtěl riskovat v nejistém počasí zbytečné ztráty.

Na sobotu 10.5. byla předpověď poměrně větrná, něco kolem 5-6m/s plus poryvy, což se naprosto potvrdilo. Ještě že k tomu sem-tam přikouklo sluníčko. Zkušení pardálové tvrdili, že je to prd proti Hořicům, no ještě že jsem byl tou dobou pryč

Malinko jsem znervózněl, když se z 20 přihlášených pro silný vítr odhlásil zkušený Mirek Číp ještě po ranním tréninkovém letu. Odstartovalo nás tedy celkem 19, soutěž dokončilo 18, takže zas tak strašný to asi nebylo ;)

Co bylo ale hustý, tak to byly „splachovačky", tož skoro jak ty známé vsetínské...! Hned v prvním kole jsem si vybojoval pomálu škrtačku, stačilo mi rozhodnutí začí něco „tvořit", a byl jsem na zemi o minutu dřív, než bych si přál.

Výborně ten den zalítali hlavně Jirka Váňa, Martin Horák a mlaďas Štěpán Horák, který se dokonce probil i do finále. Jen škoda, že mají s tátou jen jeden vysílač dohromady, takže Štěpán do finále nenastoupil. Mám doma myslím jeden Modela T4AM27 i s přijímačem, tak ho zde zdarma Martinovi nabízím, a ten jeho vysílač v klidu může nechat napříště Štěpánovi... 

Soutěže v Přáslavicích jsou vždy na velmi vysoké úrovni a to nejen co se týče organizace, ale i výkony domácího Malčatýmu. Poslední letní víkend byl plánován jako dvoudenka, v sobotu kategorie RCEK a v neděli klubová F5J, což se poněkud zvrhlo v monstrózní akci plnou zvučných jmen. Začněme ale u kategorie RCEK, která tentokrát měla ještě jeden bonusový bod oproti normálu, a to že se jednalo o poslední RCEK v našich krajinách. Příští rok se na této modelářské ploše sejdeme už jen s výškoměry a různě velkými ptáky (tady autor myslel samozřejmě letadla - pozn. korektora).

Tento článek bych tedy rozdělil na tři části a to RCEK (Sobota) , F5J (Neděle) a online zadávání výsledků. A aby to bylo zajímavější, začneme od konce, a to právě pokusem plným techniky a inovací :)

Rozhodující závod letošní sezóny, nebo i celé historie RCEK?

Ve dnech 7-8. září 2013 se na letišti u Dobré vody u Hořic konalo Mistroství České Republiky v kategorii RCEK. Na letišti se sešlo 30 pilotů. Někteří přijeli již v pátek, jiní až v sobotu ráno. Plocha se pomalu zaplňovala auty a stany. Depo se také plnilo letadly, samozřejmě byl hojně zastoupen Daidalos (byly zde 2m i 2,3m a i 2,5m), bylo zde i několik Brďasů a i další doma vyrobené stroje. Mezi lidmi se rozbíhalo mnoho zajímavých diskusí o všem možném. Brzy ráno bylo bezvětří, ale bylo jasné, že soutěž bude větrná. Po krátkém zahájení došlo k rozlosování a rozdělení pilotů do 5 skupin a 6 startovišť.

První lety probíhaly bez nějakých zvláštností. Motorovalo se kolem 20 sekund a díky vymetené až plechové obloze byla viditelnost velmi špatná. Vítr foukal z východu, a tak se startovalo skoro do slunce.

Už od prvních startů byl vidět obrovský rozdíl ve stoupavosti různých modelů. Často bylo vidět, že někteří za 20 sekund motoru nastoupali výš než jiní za 35 sekund. S přibývajícím větrem se zvyšovala doba motorového letu a to se neobešlo bez následků. Přestože teploty nebyly nijak extrémní, shořely v Hořicích první den 3 Megy.

Po odlétání 6 základních kol se závodní létání ukončilo. Narazil se soudek a lidé, ještě plni dojmů z předchozích kol, se pustili do mnoha zajímavých debat na mnoho témat.

Pozvánka

To se tak jednoho dne organizátor ráno probudí a řekne si: "Čím bych mohl potrápit soutěžící?" Netrvá dlouho a vymyslí jednodenní akci, na které se odlítají dvě soutěže různých kategorií najednou. Nebudeme si nic nalhávat, pro příště se takovýmto experimentům raději vyhneme. Ale jedno velké pozitivum to mělo, a to že jsme si polítali, co jen síly stačily.

A teď tedy k samotným soutěžím. V neděli 11. srpna 2013 se na Dinoletišti (Orlová - Ostravsko/ Karvinsko) měla původně konat pouze soutěž RCEK. Když jsme začali na jaře dělat testovací soutěže Stopalcovek -> RCE100 -> RCE1, tak jsme si s velkým předstihem dali i další soutěž na srpen. A co čert nechtěl, jak se blížil termín, už nebylo možno druhou soutěž někam posunout. A tak se v hlavě organizátorů zrodila myšlenka – uspořádat v jeden den soutěže dvě. Po uzavření přihlášek bylo v obou kategoriích po šestnácti soutěžících, což není špatné. Překvapila mne vyrovnanost zájmu o obě kategorie. Vysloveně se nabízelo perfektní srovnání stylu létání, modelů ale i chování pilotů atp. Ranní nástup se konal pod blankytně modrou oblohou. Následovalo vysvětlení soutěžícím, kdy se co bude lítat tj. pořadí soutěží (celé RCEK, poté celé RCE1) a šlo se na věc. V RCEK se začalo docela "z vostra" někde okolo dvaceti vteřin, a protože byla termika hutně lemována klasickými klesáky ...

Taková situace ještě nenastala, a oba pisálky dozajista velmy zaskočila :) Dva články z jedne soutěže se podaří sepsat jednou, maximálně dvakrát za deset let.Užijte si tak alespoň pohledu ze západu a druhý z východu naší republiky.

Účast na této akci jsem si naplánoval v rámci každoročního prázdninového výletu na modelářskou Moravu. Letos Hraničáci pořadatelsky vyměkli, a i díky tomu jsme se synem poprvé zavítali do tajemného Vsetína. Proč tajemného? No protože Vsetín, se specifickou polohou letiště v údolí mezi kopci, obestírá spousta povídaček o nelogickém větrném proudění, super úzkých stoupácích, super širokých klesácích… Splachovačky, kdy si v pohodě letíte v luxusní výšce na přistání k bodu, a za pár vteřin lovíte model ve vysoké trávě, atd., atd… Jen shrnu, nic tak tajemného ve Vsetíně už pro mne není, protože je to všechno PRAVDA J A krom toho všeho se dá startovat třeba proti slušnému větru jedním směrem, aby jste následně ve 200m obrátili model o 180 stupňů a létali proti větru vanoucímu z druhé strany…

Tak před touto soutěží se hrnula spousta obav ohledně deště, větru, … a výše startovného (z dálného severu…), ale vše dopadlo nadmíru dobře. Déšť se nekonal, vítr byl 3-6 m/s, létatelný, při nejhorším modely topořily (stály) na místě, a startovné bylo standardních 100 kaček (néé káček, ok?). No a teplota se pohybovala kolem bodu našeho mrazu, tedy mezi 10-15 stupni, a dohromady s větrem to tedy jako pohodička tak moc nevypadalo.

Bojovalo se o 106, sešlo se nás nějakých 12 pilotů, a létalo se na 5 kol a 2 finále. Po tom, co jsem ve větru domrskal pár přistání, jsem byl móc rád za proklouznutí do finále z 5-tého, předposledního postupového místa. Za zmínku tu stály především výkony Luďka Novotného a Milana Chalupníka, kteří šli do finále s 1000b, Standy Péráka, který přišel o finále díky problému s motorem M, a Petra Flídra, který celou soutěž odstřílel s motorem vždy přes 40 (nebo 140…?) vteřin a odpoštolkoval s fóliovou Q10!!! A do finále se tak dostal z šestého místa ze šesti postupujících!

Jak je psáno v nadpisu, bylo nás pět ... a pak dorazili další tři :) To už máme osm lidí. Bohužel celá tato patálie vznikla zrušením bezesporu nejlepší akce roku, a to hranickou dvoudenní RCEK soutěží. Řada lidí již měla nahlášene volno, nabaleno a byli natěšeni, rozhodli jsme se uspořádat místo této akce u nás na DINU (Karvinsko) v sobotu RCEK a v neděli RCE100 (Stopalcovky). Mno, vzhledem k tomu, že jsme se o zrušení dozvěděli v pátek odpoledne, tak vše bylo na rychlo. Poháry, technika, plocha ... Nakonec se sice povedlo, ale účast byla opravdu mizerná. Nevím, zda lidi tak na rychlo nechcou přijet, nebo bylo moc horko, případně zima, vážně netuším.

V kooperaci s LMK Polanka a LMK Dinoklub tedy vznikla "náhrada" (Diskuse o oficiálnosti celé akce zde) za RCEK v Hranicích a protože důvodem zrušení bylo i mimojiné počasí, docela nás překvapila ta grilovačka za živa co nás čekala poté, co se ráno rozpustila mlha.