CIRRUS F5J

Ono se o křivce mluvit nedá, je to o "úpravě strmosti", vesměs stačí jediné lomení (posun středového bodu).
Nepředstavujte si pod tím nikdo žádnou divočinu, tohle je fakt jednoduché, zvládne to hravě i třeba Futaba 8FG, což je téměř lowend

Posun středobodu mi na žádném modelu nestačil, pro správný průběh bez vyplavání či potopení je potřeba nastavit celou křivku. Kdyby to nebylo potřeba, proč by se to asi dělalo? Já si nastavuju mix výškovky do brzd za letu na monitoru na jednom bodu křivky, který si zrovna +- napípám tak, aby to bylo ok. Pak posunu na křivce o dva body dál, a udělám to samé a pak pokračuji až na plně vyklopené brzdy. To mi ukáže křivku (na každém modelu jinou...) kterou si pak ještě můžu dohladit růčo...

Pak to celý je potřeba zkoušet ve vzduchu a lítat a lítat, a křivku případně dolaďovat...

Nic ve zlém Radku, ale takhle idylicky si to nastavíš pro jedinou rychlost, nevyprávěj mi, že po nakřivkování máš stejné chování při vysunutí na minimálce jako při vysunutí na rychlosti Určitým korekcím rukou na VOP se prostě nevyhneš, jde o to mít nějaký rozumný základ a na ten mi skutečně vždy stačil posun jednoho bodu...

V poho Tomáši, takhle idilicky si to nastavím a pak samozřejmě dolaďuju tak, aby mi to kompromisně vyhovovalo pro většinu rychlostí s co nejmenšími dalšími potřebnými korekcemi výškovkou. Práci s výškovkou se samozřejmě neubráním. Jen říkám, že na fajnový průběh s co nejmenší prací s výškovkou středobod nestačí, a je lepší určitě nastavit celou křivku.

To nastavení brzd pro různé rychlosti se dalo dost dobře vyřešit u káčka tím, že jsem nastavil přibližně stejný čelní odpor jak klapek, tak křidýlek, a jak při plných brzdách, tak i při např. 3/4, 1/2, 1/4. Vycházely křidélka hodně nahoru, ale model pokračoval stále po přímce jak ve fofru, tak při pomalém letu. Přímka však musela být strmá, protože křídla při otevírání brzd ztrácela vztlak, dalo se však trefovat na bod i takřka střemhlav bez záludností. Větší model už potřebuje trochu pozvolnější klesání, tudíž méně křidýlek a právě o to více na rychlosti vyplave. Ale pokud je dobře sladěná výškovka, tak se model dodatečně ustálí na konstantní rychlosti a více se nahrbí nosem dolů. Koukám na svou šestibodovou křivku: 0, -30, -46, -63, -82, -97. Těch -97 je asi 55% max výchylky. Když mě vychází křivka hodně křivá (propady nebo hrby), tak je něco špatně se závislostí klapek s křidélky a je třeba opravit jejich křifky. Znám piloty, co křidýlka skoro nepoužívají, a i ty co je vyklápí až na konci průběhu. Maximální výchylka pro potlačení je ta, která udrží model na zádech ve vodorovném letu + sichr rezerva. A jak říkal Lenin: ladit,ladit,ladit.

S tím příspěvkem o křidélkách naopak souhlasím, taky si myslím, že optimalizace jejich výchylky (a případně i nějaký "zlom" či přímo "křivka") za námahu stojí. Každý model se chová jinak, mě většinou vyhovuje režim, kdy křidélka jdou nahoru lineárně. Zvednutí nemám ani náhodou "nadoraz", je to relativně mírně, nicméně přeci jen víc, než v tomto threadu zmíněné 3mm, obvykle končím na 6-8mm (píšu o velkých F5J).

Jinak si ale myslím, že to je spíš o tréningu přistání a přivyknutí na model. V minulých sezónách jsem byl celkem profláflý "přistávacími show", ale letos jsem si nějak vše více srovnal a v podstatě jsem na posledních dvou Eurotourech neměl jediné zkažené přistání (pokud se našla nula za přistání, tak jsem nedoletěl "termickou část letu", nešlo o zkažené přistání). Ale taky to nešlo hned, ještě na prvním EC v Szegedu jsem s Perfectionem prostě slušně přistát nebyl schopen, model se choval jinak, než jsem čekal a byl to děs. Další řada startů v soutěžích i tréningu to srovnala...

Zase to Aleši nepřeváděj do druhého extrému - reakce VOP na brzdy si alespoň tu jednou lomenou křivku, jak ji popisuji já, určitě zaslouží, zlepšíš si tím docela o dost chování s minimem práce. Do toho bych určitě šel a všem to doporučím s čistým svědomím.
Na diskusi je až otázka dalšího ladění, zda má cenu přejít na "vymazlenou křivku", to už si musí každý posoudit sám.

Poznámka na okraj (snad mě Petr nezabije) - asi nikdo nebude popírat, že do české špičky patří také Petr Malčík.
V Lanškrouně jsem mu trochu pomáhal ladit soft a upřímně jeho "program" byl prakticky ve všem odstrašující příklad, to by bylo na dlouhý popis. Ale že by mu to nějak moc vadilo ve slušných či přímo výborných výkonech se nezdá, že?
Ono to fakt chce najít nějaký rozumný střed mezi situací, kdy se člověk s modelem spíš pere a bodem, kdy už člověk tráví s trochou nadsázky laděním víc času než létáním...

Dík za rady a tipy. Tak se mi včera, ve večerním oleji povedlo dosahnout toho, že model se chová spořádaně při přepnutí do butterfly. Ještě musím poladit, aby se choval spořádaně při jejich přivírání. To má model pořád tendenci nejprve "potopit" nos a prudce vyplavat. Udělat to těsně nad zemí, tak se zaboří do země.

Jen poznámku na okraj - nějak nechápu ten systém, že po přepnutí režimu brzdy vyjedou na maximum a pak je lze ručně přivírat. To mi přijde proti logice. Normálně (normálnost je ovšem subjektivní pojem...) přepnu režim a nestane se nic (knipl mám úplně vpředu), potom brzdím podle potřeby.
Stejně tak "ladím" křivku potlačení, nejprve od menší výchylky klapek postupně až k plným brzdám.

Je fakt, že dosud jsem létal na 3-bod a tak nějak mi to stačilo, ale tahle debata mě přiměla k tomu, že jsem to včera cvičně přepípal na 5-bodový mix a zkusím to vyladit .