RCEK a tvorba pravidel vůbec

Modely kategorie RCEK stoupají  v současné době do obrovských výšek.  Výška je velmi často dána jen dohledností modelu. Během stoupání  je navíc vidět jen jeho zadní průmět, který je opravdu nepatrný.  Při některých podmínkách viditelnosti (modrá obloha, opar) stoupající modely splývají ve velké výšce s pozadím a dochází ke ztrátě vizuálního kontaktu. Následkem toho jsou havárie s fatálními následky. Pilot je nakonec rád, když model vůbec najde a některé díly jsou použitelné.  Vím o několika ztrátách a haváriích. Jednou z obětí jsem byl v loňském roce sám, při létání na domácím letišti.

Důvod je velmi jednoduchý:  létat co nejvýš se prostě vyplatí.  Jednoduchý výpočet pro model  (nikoliv špičkový)  se stoupavostí 10m/s a klesavostí 0,5m/s:
Pouhých 10 sekund stoupání  dá 200 sekund kluzu. To je opravdu výhodný „nákup“ v poměru 20:1.

Samozřejmě že se vždy létá v termice, takže výpočet není zcela průkazný. Výhoda větší výšky ale zřetelně funguje vždy a proto se tak  RCEK také létá.

Argument „kdo na to nevidí ať létá něco jiného“ se mi hrubě příčí. Mistrovství republiky v koukání do dálky by mohlo být zajímavé, ale létání s modely  v termice by mělo být o něčem jiném.  Mělo by být přístupné lidem s průměrnými zrakovými schopnostmi. Navíc by měly modely létat v rámci dohlednosti funkcionářů  soutěže, včetně časoměřičů.

Taktika „co nejvýš“ je tedy dána současnými pravidly, která velmi málo penalizují dobu (výšku) stoupání.
Umím si představit celkem snadné  úpravy znění pravidel, které by dosahované výšky určitě omezily. Stačila by věta v pravidlech a nemuselo by to být jen pouhé omezení doby chodu motoru. Ale nechci vyvolat na tomto fóru diskusi, nebudu své nápady dál rozvádět. Viz dále.

Jak vůbec pravidla tvořit a následně upravovat?
Určitě to nejde všelidovým hlasováním, určitě ne diskusí na internetu. To vše vyžaduje okamžité a jednoduché reakce, které jsou vždy do velké míry „prvoplánové“. Není prostor ani čas na zdůvodňování argumentů. Hlasováním na fóru je možno zjistit „společenskou  poptávku“. To není málo a díky třeba Alešovi.

 Záležitosti tvorby a úprav pravidel ale nejsou jednoduché a požadují důkladné přemýšlení, hledání argumentů, protiargumentů. I tak je většinou nutno pravidla  občas upravit.

Pravidla by neměl tvořit  „osvícený panovník“. Jednotlivec není schopen domyslet všechny možné důsledky znění  pravidel.  Případné nedostatky se nakonec snesou jen na jeho hlavu. Problémy se navíc projeví  až během času.  Jsou obvykle odstranitelné,  je však třeba znovu zapřemýšlet. Když se ustavovala pravidla RCEK, asi nikomu nedošlo, že se bude stoupat do výšky 400 metrů.

Nejvhodnější formou práce s pravidly je ustavení pracovní skupiny několika osob, která dané kategorii opravdu rozumí a mají potřebné technické znalosti. Iniciátorem ustavení pracovní skupiny nemůže být nikdo jiný, než trenér dané kategorie.  

Pracovní skupina musí být schválena  nadřízeným  orgánem, v našem případě  nejspíš předsednictvem KLeM. Předsednictvo  také nové kategorie nebo úpravy pravidel  koncem roku definitivně schvaluje.  Skupina může mít víceméně stálé složení.

Pracovní skupina by měla mít dost času na zvážení stavu kategorie a diskusi námětů. Rozhodně není dobré nic nedělat a raději ustavit navou kategorii.

To, co navrhuji, není nic nového. Je to způsob, který se na půdě FAI osvědčil během posledních asi tak padesáti let.

Tak to funguje také v ČR u volných modelů.  Třída F1 je ovšem dost jednoduchá, členové komise F1 se orientují ve všech kategoriích. Třída F5 je dost různorodá, zástupce pro pylony se asi nebude vyjadřovat k jiným kategoriím.

Je únor, je času dost.

Ivan Hořejší

• Předchozí
• Další