Na modelářský plácek hned vedle bechyňského letiště jsme dorazili ve čtvrtek večer a s povděkem ocenili možnost spláchnout prach z prázdninovým provozem ucpaných silnic pořádným douškem lahodného moku, ovšem že z obyčejného, nikoliv ředitelského půllitru .
Ivan už má ustláno, velmi pohodlně oproti nám ostatním . Soutěž byla v pátek proto, že mistrovství bylo spojené s výroční akcí klubu, plocha byla stanů a karavanů plná. O časoměřiče a pořadatele proto nebyla nouze.
Prezentace. Typický soutěžící RCEN bydlí v jižních Čechách a létá s Djangem . Sešlo se nás 20.
Významnou výjimkou z regionálního vymezení byla manušická výprava, nakonec to, že jsem viděl přihlášené kluky, rozhoupalo k účasti i mě . Modely jsou samozřejmě 3x Django .
Naše „prkenné V“ depo: Castor, Orion a Etalon , v pozadí se páří z Temelína.
Nástup! Organizace byla prostě skvělá, přitom „hladká“, nenásilná, vůbec jsem neměl pocit, že by mne někdo někam honil . Při nástupu jsem se dozvěděl, že je povolený „přenos informací z modelu k pilotovi“ (varia), a poté se rozpoutala ještě diskuse, kdy jeden z pilotů nabídl vlastní interpretaci pravidel, že před opakovaným zapnutím motoru musí model přistát – neprošlo to . Létalo se na 4 startoviště a 6 kol. Pokud bych byl hnidopich, mohlo se létat na startovišť 5 (pásy byly vytyčené) a více kol.
Vojta jde na to. Podle stínu lze usuzovat na jedno s ranních kol . Naštval mě, dost. Měl soutěž pěkně rozjetou, ale potom se začal bát o „nalomeného a nepořádně spraveného motýla“. Sprdnul jsem ho, takže model (samozřejmě až v přípravném čase) nějak opravil, ale rozhodil jsem ho tím . Nicméně boží mlýny jsou spolehlivá firma, po soutěži povolil při strmém sestupu nepořádně přilepený motýl na Etalonu, takže měl chlapec pravdu, že se bál, ale spravit to už doma mohl .
S dalším „nedjangovitým“ modelem létal Roman z domácího klubu, prý je modelu už 24 let! Fotil jsme model, ne pilota – je rozmazaný .
Mojmír startuje model Honzovi, kterému jde z vysílače do ucha kabel. Pořád nevím, co si mám o variu myslet. Pokud na model vidím, tak vario nepotřebuji, dle mých zkušeností spíše ruší. Ve 400 m potom vario potvrdí, že je model ve stoupáku, ale to je tak vysoko, že mě vlastně nezajímá, jestli stoupá nebo klesá. Někteří piloti nechávali mluvit a pípat přímo vysílač, což dost ruší . Jinak Honza létal jako zamlada (pokud se to při jeho věku dá tak říci), tj. výborně.
Mojmírovi se dařilo méně. Navíc mu náhlý poryv větru v depu model poškodil (a jedno další Django to odneslo dokonce zlomeným křídlem – utrhla ona pověstná bublina, která by byla schopná rozebrat kupku sena, létaly modely, slunečníky i přístřešky). Mojmír vypadal po soutěži dost znechucený, snad mu golfový víkend spravil náladu.
V RCEN se dá létat se vším – třeba F5F nebo omotorovaným F3J.
Polední „žranice“ – řízek, kompot, štrúdl, pivo alkoholické i bez, každému dle jeho potřeb . Horko bylo veliké a pivo bez alkoholu mělo v průběhu soutěže život zachraňující funkci. Jinak opět hluboký sklon před organizátory soutěže.
Vláďa rozpoutal „djangomanii“ a teď sklízí plody – nemá čas na létání a vyrábí a vyrábí . Hmmm, možná mé zbožné přání – on se i v létání lepší a lepší .
Jedna náladová. Modelářské letiště odděluje od vojenského řada topolů. Protože se vítr točil, všichni jsme si ověřili, že když fouká severák, je přistání za stromy obtížnější .
Ivan létal s „pajkem“. Nejsem si jist, zda to byla pro přistávání výhoda. Jinak se mi svěřil, že začali (s Robertem) jezdit na „enka“, protože jiné soutěže v rozumné vzdálenosti od Plzně nejsou . Možná by stálo za rozbor, co udělala F5J vlna s elektro-kategoriemi v Česku.
Robert se musel na poslední kola uchýlit ke Q12. V Geronimovi se mu „splašilo“ servo. (Tady jsem naopak fotil pilota a ne model ).
V RCEN se hodnotí přistání, přehlednou tabulku převodu cm na body měli někteří soutěžící velmi pohotově.
Na každého vyšla nějaká cena, sponzorů bylo mnoho (asi po sté jsem se divil, jak to Míra a kluci dělají – je to obrovská práce, do které se asi každému nechce). Vedle individuálního pořadí byly ceny i pro týmy a nakonec se o zbývající předměty losovalo. Protože toto není oficiální report, nemusím sponzory vypisovat , zmíním jen Vláďu a „půlku Djanga“ jako hlavní cenu soutěže.
No, a takto to dopadlo (fotím raději fotografy ). Vítězům upřímně blahopřeji a …
… připojuji i výsledkovou listinu (po kliknutí se otevře v samostatném okně a bude lépe čitelná).
Ze svých výkonů mám ale pocity smíšené, ačkoliv jsem se celý týden duševně připravoval, že nebudu „kravit“ a budu stoupat do bezpečné výšky, nevydržel jsem to a v prvním kole zapsal čas o 40 sekund kratší, než by bylo normální a žádoucí. Ve druhém kole, už s tou jednou škrtačkou ve výsledcích, jsem zase motor vypnul v nějakých 40 m, když já to dělám nějak automaticky . Tentokrát to ovšem vyšlo perfektně. Další lety už byly normální – výšky „enkové“ okolo 200 m, na konci jednou sedání po větru, jednou poryv v poslední fázi letu a nakonec dvě přistání „celkem povedená“. Když ovšem v přistávací soutěži škrtám let a ne přistání, mohu na nějaké lepší umístění zapomenout. Ale asi mi to za to stojí, když to dělám furt pryč, ne ? Stejně jsem byl překvapený, že to nakonec tak špatné nebylo . Dokonce i v týmech jsme nakonec jako Chvostoskoci (Holub, Kubica, Kubica) skončili druzí za domácími.
Za sebe bych mistrovství charakterizoval jako „nenásilná pohoda“ . Kluci díky moc za hezký den.
Jan Kubica
21.7.2018
