F5J / RCEV Přáslavice - Zlatý hřeb letošní sezóny

Přiznám se, že s organizátory Přáslavických soutěží se "tak trochu" znám a tak moc dobře vím, že uspořádat pořádnou dvousoutěž v super kvalitě je fakt spousta práce, kterou tam organizační tým okolo Zdendy Malčíka každoročně nechá... O to více mne těší, jak se investice vložené do přípravy promítnou do celkového výsledku a dojmů ze soutěže v té nejlepší možné podobě.

Přípravné práce začínaly již několik týdnů před samotnou akci. Prvním problémem bylo to, že letiště v Přáslavicích bylo tento rok z obou stran obrostlé 2,5 metrovou kukuřicí a tak se začaly hledat v okolí vyhovující plochy. Podařilo se a tak místo - pro pořadatele jistě jednoduššího - "zrušeno" jsme si mohli bytelně zalítat a užít si dokonalý víkend s F5J a RCEV plný luxusních výkonů. Takže ještě jednou - děkujeme :)

Když se přiblížil se víkend s velkým "V", který začal pro ty nejnedočkavější již v pátek, nesetkali jsme se tedy na tradičním letišti v Přáslavicích, ale na cca 20 minut vzdáleném letišti v Dubu nad Moravou (čímž děkujeme místnímu klubu za umožnění této akce). Vybudovalo se zázemí, postavily stany, zaparkovaly karavany, přišpendlily přistávací body, vytyčily safety zóny a určil se krutý a nekompromisní super-rozhodčí (mimochodem - šel po mě jak slepice po flusu). Ti nejskalnější letci dokonce již proháněli své stroje po obloze jak nadmuté kozy... Večer, v pozadí s místním krásně nasvíceným kostelem, probíhala diskuse nad vším možným i nemožným, chutným, dobrým i tekutým :).

Sobota - F5J

Ráno se chvíli po osmé začali sjíždět i další soutěžící. Celkem bylo přitomno 28 pilotů F5J, což není špatné číslo. Chvíli po deváté se šlo na věc. Řeklo se kolik bude kol (5), kolik startovišť (8) a kolik lidí jde do finále (8).

Počasí nám přalo náramně, až to bylo k neuvěření. Mírný vánek, slunce smažilo a termiky bylo opravdu mnoho, stejně tak jako klesáků. Hned ze začátku se startovní pole rozdělilo na "šílence" a zbytek světa. Opravdu jde vidět, kdo má nalétáno a umí "jako sviňa". Průměrná vypínací výška byla u těch nejlepších celých 35 metrů !! 35, hrome, a to v průměru za celou soutěž. Prostě takový lehký masakr. Zdendovi se podařilo něco neuvěřitelného a zatím co v Čechách lítaly hromy blesky a lidé jezdili na člunech v nejrůznějších ulicích nejrůznějších měst, my si užívali doslova letního počasí se sluníčkem, bezvětřím a krásnou oblouhou. Tomu říkám teda haluz!

Abych se jen nerozplýval, tak samozřejmě tu byly i nepříjemné věci, zejména výkony soupeřů :) Přistanete první kolo v 9:58 ze 111 metrů a říkáte si - luxus skóre. "I prd velebnosti", slovy klasika, je to "jen" 970, neboť to někdo nalítá z 67 metrů. A tak šlo kolo za kolem a je jedno zda jste měli v kole mladé Malčíky, Vlastu Vostřela nebo Péťu Neheru, případně Pavla Svobodu. Borcu tam bylo fakt hodně a výkony jsou na konci sezóny fakt vytuněné do maxima.

Nemá smysl moc rozepisovat kolo po kole, to každý zná a krom zajmavostí jako průlety safety zónami, na které je třeba si fakt dávat pozor přátele, nebo oblíbené KČT, kdy vyrazíte obdivovat místní krásy přírody :) V sobotu bylo dost obojího. Ale přece jen si k tomu dovolím poznámku : 1) Pokud víte, že prostě nepřeletíte safety zónu, nesnažte se přez ní přeskočit. Nevýjde to a stejně s tím plácnete někde do pole a jako bonus dostanete mínus 100 bodů. Lepší je s tím plácnout před safety do pole. Výsledek je stejný, akorát bez penalizace z celkového výsledku (a to bolí). 2) Procházet se nebo nikoli? No, v F5J je to docela často folklór. Né, že by to piloti neuměli, ale je to dle mého dáno větší konkurencí a lítá se tak více na hraně a kolikráte to prostě nevyjde, bublina zmizí jak pára nad hrncem a už s tím nic neuděláte. ALE když to výjde, to je pocit k nezaplacení, takže: Chodit přátelé :) jen by to asi chtělo občas to nouzové zapnutí motoru, co ? ;) Nula za pole + turistika, nebo nula za motor bez turistiky? Ale to je na dlouhé zimní debaty jinam ;)

Zpět k soutěži.

Nakonec to nejlépe zmákli tito borci :

1. Malčík Petr
2. Vostřel Vlastimil
3. Malčík Radek
4. Svoboda Pavel
5. Beran Věnek
6. Krátký Aleš
7. Gaľa Marko
8. Pospíšil Luboš

Finále tedy bude husté ... a taky že jo. 3,2,1, start a všichni motory na nejmenší otáčky, sotva se letadla sunou vzduchem ... neuvěřitelná podívaná! Skupinka šesti letadel se plácá ve 20 metrech kousek od plochy a krouží co to dá. Konci křídel skoro olizují čerstvé strniště nebo jen těsně míjejí stroje kolegů. Prostě tohle je na té kategorii to opravdu, ale opravdu nejlepší, a být součástí nečeho takového chce spoustu tréningu a určitě i talentu (kluci jste fakt dobří !). První kolo finále se vypíná ve výškách jako 22, 27, 30 a 32 metrů ... já se svými 62 jsem bezkonkurenčně jmenován "srabíkem" :)

Druhé kolo finále slyším hned po startu, že si někdo omylem vypl motor místo aby ho stáhl. Kolega vedle stojící se směje, ovšem podle toho přísloví o tom, co se směje naposled se mu ve třetím kole stane přesně to samé:) Někdy je to fakt veselé. Tady jsem si říkal v hlavě, že je super mít motor na poťáku (ubírání od maxima do min), ale nelze jej tim poťákem vypnout. To je stále na přepínač a tak mi tyto nehody nehrozí. Rozhodně doporučuji každému.

Výšky byly nicméně opět děsivé, a to 22,25,32 atd .. Cítím se trapně(86), ale co, no. Třetí kolo počítám kolik lidí to přepálilo a vychází mi čtvrté místo. Sice ho nemám rád, ale co bych čekal s takovými výškami, že.... Nakonec jsem nečekaně třetí, neboť kluci v zápalu boje prostě přestřelili a spadl mi tak pohár do klína, i když jsem si ho fakt nezasloužil. Neprostestuji, a tak najednou stojím na četném místě vedle borců jménem Vlasta Vostřel (mimochodem Vlasta má rekord dne a to 16!! metrů!!) a Pavel Svoboda. Musím ale ještě jednou vyseknout poklonu VŠEM zůčastněným, za jejich odvahu a výkony.

Celkově to je tedy nakonec takto:

1. Vostřel Vlastimil
2. Svoboda Pavel
3. Krátký Aleš
4. Malčík Petr
5. Malčík Radek
6. Beran Věnek
7. Pospíšil Luboš
8. Gaľa Marko

Sobotní přenádherný den končí, a pomalu se myšlenkami přesouváme k hostině, alkoholu, povídání a zítřejším RCEV.

Za sobotu musím tedy poděkovat organizátorům, soutěžícím i počasí ... Pokračujeme zítra přátelé.

RCEV - Neděle

Neděle ráno, přijíždím chvíli po sedmé a již pozoruji známé tváře ze včerejška, většinou vzhledu nevalného :) Asi se hrubě diskutovalo, říkám si a koukám raději na oblohu. Vypadá podobně nevalně a tak to asi dneska moc termické orgie nebudou. U země jsou nízko takové roztahané mraky od nevidím do nevidím, i když nad Olomoucí se občas objeví modré okýnko. Snad to dorazí i k nám, říkám si, jinak to bude "o ničem".

Počasí, nepočasí, je tady nástup. Celkem nás tam stojí 22 a pozor, jedním z nás je dokonce žena :) resp. slečna ... Marťa Neherová se nechala ukecat osobním trenérem Radkem Malčíkem a jak se později ukázalo, málem jsem (a určitě nejen já) dostal nasekáno od holky s letadlem, které by nikdo na první pohled termickým speciálem nenazval. To by moje Ego asi nepřestálo... I když ten den dostalo přes záda pořádně i tak :) Abych ale nepředbíhal...

Oproti včerejšku je o jednu skupinu méně (3) a letí se místo 3 finále jen dvě. Počet lidí je ale stejný.

Co bylo také jinak oproti sobotě, byl rozdíl ve stylu létání. Dost lidí létalo oba dva dny, a ti co létali v sobotu s "velkýma", mají v neděli docela problém se "přepnout" do režimu "malých" a sekaji výsledky jako z pomocné školy. Upřímně to píšu hlavně o sobě. Prvním kolem jsem vyrobil škrtačku, stejně jako v druhém, čtvrtém a pátem :) Takže jsem potřeboval škrtat 4 výsledky z 5 a jsem všemi deseti pro změnu pravidel :-D

Ale vážně, neděle byla nejen "díky" strojům, ale také vlivem počasí o dost výše než sobota. Lítalo se v průměru od 120 do 190 metrů. A jo, pardon, kazil to Petr Malčík se svým bratrem Radkem, kteří byli asi stále v F5J režimu a jako jedinní hrubě pod sto metrů (Petr dokonce v průměru 59 a v tom počasí, co bylo, to byly opravdu bravurní výkony. Parkát jsem mu radil, ale spíše během letu školil on mě, jak se to má dělat). 

Během dne se ale počasí umoudřilo a ukázala se i termika, ptáci i klesáky (jak je dobrým zvykem). Všechno odsejpalo, žádne problémy nebyly stejně tak jako bouračky a porušení pravidel a za chvíli jsme měli jasno.

1. Barč Radim
2. Dušek Petr
3. Malčík Petr
4. Malčík Radek
5. Slezák Petr
6. Vohralík Martin
7. Sedlář Lubomír
8. Kičmer Kamil

Jdu radit na finále Radimovi. Všichni se vypínají od 130 do 190 metrů ... teda skoro. Hádejte kdo kazí skóre ostatním? S 38 a 73 metry? Z prvního finále si pamatuji, jak posílám Radima přeletem přes celou oblohu za Petrem, který už byl mezitím tečka na obloze. Chytáme se, hurá! Už jsme ale daleko a tak se vracíme hledat něco dalšího. Máme výšku, to nemůže být problém... Byl, přátelé.... Než jsme se naděli, tak jsme koukali pět minut pohodlně usazení na trávníku vedle letadla na ostatní. Ale zase nám to moc sluší, co Radime? :)

Začíná druhé kolo, první dva jsou po předchozím kole jasní, a každý by v jejich situaci volil "let jistoty". Ano, dělají to opravdu všichni (133 - 184m) až na ty dva kohouty (41m a 52m). Risk, který odstartoval opět Petr Malčík a brácha se ho chtě nechtě musel držet, protože kdyby to Petrovi vyšlo, neměl by šanci na úspěch, jim ale nevychází a oba musejí opakovat (takže 12 minut). Vítězství si tak vybojovávají tito borci :

1. Dušek Petr
2. Slezák Petr
3. Malčík Petr (ano, i přes to všechno :) )
4. Malčík Radek
5. Vohralík Martin
6. Barč Radim
7. Kičmer Kamil
8. Sedlář Lubomír

Máme to za sebou. Gratulace nejlepším a kdyby mi někdo řekl v pátek, že si tak luxusně zalétáme a nakonec bude termiky přehršle jak v sobotu, tak i v neděli (odpoledne už to bylo fakt super), tak bych ho měl za beznadějného optimistu. Celé to je o to zajmavější, že téměř ihned po soutěži se spustil déšt a následující den ráno bylo hnusně, že se mi ani do práce nechtělo. A že se tam jinak moc těším (jako všichni) :)

Abych to na závěr shrnul: Přáslavická soutěž byla nejen díky počasí, ale i organizaci opravdu luxusní a tak dobře jsem si nezalétal už dlouho (no dobře, neděle se mi moc nevedla, ale co - zábava to byla). Ještě jednou poděkování za uspořádání takové akce místo jednoduchého "zrušeno pro přírodní podmínky", a poděkování také místnímu klubu za "zapůjčení" letiště. Je fakt super a krásně takticky se na něm létá! A nesmíme zapomenout ani na ostatní členy pořadatelského týmu za péči o soutěžící. 

Pro většinu z nás, co nepojedou v sobotu do Hořic, to byla poslední akce letošní sezóny, stejně tak jako asi poslední letní víkend s opravdovým letním počasím. Tak za rok nashle, přátelé termického létání.

Výsledky F5J, RCEV

Fotky Malčatým

Článek na Polance

• Předchozí
• Další