Jak se staví F5J... díl 1.

Soutěžní sezóna je pomalu a jistě za námi, a tak jsme se s Alešem Krátkým rozhodli, že sekci článků nenecháme zahálet a lehce ji na zimu oživíme jednou malou reality show :) Stavbou termického větroně kategorie F5J téměř v přímém přenosu... 

Trocha omáčky na úvod ;)

F5J je bezesporu královskou kategorií mezi elektrovětroni. Největší letadla, nejlepší piloti, nejprestižnější soutěže. A i když existuje její mladší, menší, jednodušší a "ekonomičtější" národní sestra RCEV, případně další elektrovětroňářské kategorie, přeci jen - kdo by si rád nezalétal s "velkým ptákem", že... Má to ovšem jednu zásadní podmínku - vlastnit vhodné letadlo. Byť není vyloženě nutnost mít v letovém parku čtyřmetrový F5J speciál, létat se dá tahle kategorie i s "malou" 2,5 metrovkou, tak F5J závodům a špičce vládnou právě kompozitové speciály s rozpětím nad 3,5m, jejichž cena je na první pohled občas docela hrozivá (i když dají se najít i světlejší výjimky). Přívětivější variantou (pro konto pilota) jsou modely stavěné na principu "balsa a polyš", tedy obvykle XPS jádro potažené balsou. Ovšem stále se bavíme o ceně okolo 9t Kč za holý model u těch nejlevnějších a ne všichni piloti mají tuto konstrukci v oblibě. A i když existují i komerčně vyráběné modely "klasické" konstukce (tedy žebra a potah, nejčastěji folie), finančně si příliš nepolepšíme - výjimkou není cena přesahující 20t Kč za takový model - bez vybavení, samozřejmě;) Takže vláda kompozitů je při zvážení poměru cena/výkon/odolnost docela pochopitelná. Tak jako tak se investicím v řádech desítek tisíc nevyhnete.

Existuje ovšem ještě jedna varianta, jak k modelu pro F5J kategorii přijít - postavit ho.

Pravda, výsledek tohoto rozhodnutí je dost nejistý, protože nikde není řečeno, že i když je model dobře navržen, že taky bude dobře postaven, a že ve finále poletí alespoň srovnatelně s komerčně vyráběným speciálem, které jsou jeden jako druhý. Stavba, byť vychází ze stejných plánů, je pokaždé unikát. A tak nezbývá než doufat, že bude unikátní tím správným směrem. Paradoxně ani na cenu tady nemůžete moc koukat, doktrína "doma stavěné=levné" neplatí tak docela vždycky... Výhoda ale je, že investice můžete "rozprostřít" do delšího časového úseku (nebolí to tolik jako když tu dvacku vytáhnete na dřevo rovnou :) ) a když jste šikovní, dostanete za stejné peníze lepší kvalitu. A pocit, že lítá něco, co jste vypiplali sami od počmáraného plátu balsy až k letu, je k nezaplacení :) Předpokládá to ovšem také, že už máte v modelářské dílně něco za sebou, a že vlastně nevíte, co s volným časem následující tři měsíce :)

A protože já jsem v dílně zavřen rád a teď koncem sezóny není na obzoru žádný projekt na dlouhé zimní večery, rozhodl jsem se, že přestanu shánět "olétaný" kompozit (na nový jsem zrovna neměl volný kapitál) a spojím příjemné s užitečným. Pustím se do stavby letadla pro další sezónu F5J - a to cestou klasiky - nosníky, žebra a folie. A i když zdaleka nejsem první ani poslední, kdo něco takového dělá, rozhodl jsem se, že bude zajímavé se o dojmy, postřehy, fotky a postup stavby podělit tady na Stoupáku. Třeba to někoho inspiruje :)  V několika následujících dílech tohoto "seriálku" tak budete mít možnost sledovat vznik termického větroně F5J od prvního zářezu do balsy až po zálet. Tak držte palce :)

Impulsem pro vlastní stavbu byla i ochota Milana Mačingy, kterému tímto ještě jednou děkuji za poskytnutí plánů na křídla, z čisté vody bych si na něco takového netroufnul. Takže zbývá udělat sumarizaci materiálu v dílně, nakoupit ten chybějící a ... jdeme na to!

 A taky trocha techniky...

Po technické stránce se bude jednat o termický větroň kategorie F5J o rozpětí 3640mm, vzletová hmotnost (doufejme) do 2000g (originál měl 1800g), třídílné šestiservové konstrukční křídlo potažené průhlednou folií s dvojitým lomením, laminátovo-kevlarový trup (používaný i u větroně K3000) od Karla Svobody, konstrukční ocasní plochy. Jeho slovenský konstruktér Milan Mačinga je s první verzí větroně (ještě se 4 servovým křídlem) na fotce vpravo - jen aby byla představa, do čeho se tady tak asi pouštíme :). 

Křídlo má uzavřený balsový D-box, a jeden hlavní skříňový nosník složený z uhlíkové tyčky, dvou smrkových nosníků "vylepšených" uhlíkovým rowingem a dvojité balsové stojiny. V rámci zvýšení pevnosti si pohrávám s myšlenkou D-box olaminovat, ale definitivně se o tomto kroku rozhodnu až po zjištění výsledné hmotnosti hotové kostry křídla - přeci jen je potřeba zvážit každý gram navíc, který není nezbytný. V F5J není na pevnost křídla kladen až takový nárok, ale zase se při sestupech z výšky v posledních dvou minutách pracovního času pevnější křídlo může hodit.... no, uvidíme.

Výškovka je plovoucí, uložena na speciálním kozlíku, který je již součástí trupu, a výrobce dodává dle přání i mechanismus jejího řízení ze sklotextitu na míru k trupu. Serva SOP i VOP jsou uložena v gondole - jednak na ně není v ocasu moc místo, potom taky kdo ví, jak by to bylo s dovažováním a v neposlední řadě má trup již z výroby připraveny bovdeny pro táhla do gondoly - takže když už to takhle výrobce naplánoval, proč jich nevyužít.  

Jaký setup se bude starat o pohon ještě není v této chvíli definitivně rozhodnuto, uvidíme, jak vyjdou těžké SOP a VOP, kolik to vlastně bude vážit celé a podle toho se bude vybírat motorizace a baterie.

Oproti původním plánům a Milanově verzi dozná konstrukce nejspíš několika málo drobných změn, doufejme, že ku prospěchu věci... ale o tom až někdy příště :) V dalším díle už naběhneme do dílny a řízneme do dřeva :)

Případné potřehy a diskuze k článku ZDE

Jak se staví F5J... 2. díl

Jak se staví F5J... 3. díl

Jak se staví F5J... 4. díl

Jak se staví F5J... 5. díl

Galerie fotek

• Předchozí
• Další