Jak se staví F5J... 2. díl

Máme tady nový týden a stavba F5J větroně se dostala z fáze projekční do fáze stavební. I když tedy vývoj probíhá i tak trochu za pochodu při stavbě. Možná už by jej šlo pomalu nazývat F5J hybridním speciálem :), protože po zveřejnění prvního dílu se strhla taková lavina příspěvků a nápadů (mimochodem za všechny moc děkuji), jak to či ono udělat lépe, že zamýšlená konstrukce dostala zcela nový směr.

Změna je život :)

Stejně jako v Hrabalovském díle nastává doba zkracování, tak v dílně a před obrazovkou s plány letadla nastala doba odlehčování. Oproti původnímu plánu se nově pozornost upnula na stlačení váhy celého letadla na minimum.

Pravda, šestiservová koncepce křídla nám to trochu narušuje, extrémní lehouše jsou ideálně bez klapek, křidélek a podobných "zbytečně těžkých" propriet, a tady se plánuje kormidel dokonce šest! :) Ale protože zase nemusíme jít do extrému a konkurovat Vladimirově AVA speciálu :) (byť je to dobrý zdroj inspirace), tak shodíme váhu pokud možno hlavně na změnách konstrukce a těch 80-90g, které letadlo "nabere" třetím párem kormidel na křídlech už snad nějak rozdýchám :). Jde totiž o to, že kdyby se měla udělat koncepce čtyřservová, tak pro zachování stejné manévrovatelnosti a dalších aspektů by bylo pravděpodobně nutné natolik "překopat" plány, že to už se raději smířím s těmi gramy navíc. A krom toho mě těch šest serv docela láká díky možnosti krásně si pohrát s nastavením křídla ve "všehoschopném" softu OpenTX mého Taranisu :) 

První zásadní změnou prošel hlavní nosník křídla. Místo původní uhlíkové trubky "obalené krabicí" ze smrkových nosníků a dvojité balsové stojiny byla konstrukce nosníku změněna na uhlíkové pásnice 0,4x10mm s balsovou stojinou, která je lepena ze 2 vrstev 5mm balsy s vlákny orientovanými v úhlu + a - 45°. Celé poté "pro sichr" omotáno kevlarovou nití. Spojky křídla nebudou kruhového průřezu, ale čtvercové - dutý uhlíkový hranol 8x8mm, vylitý směsí methyl-metakrylátové pryskyřice (jinak taky technický dentakryl) a mikrobalonů - lehoučká a přitom pomalu nezničitelná spojka :) 

Konstukce křídla zůstane až na odtokovou hranu přibližně stejná, balsová odtokovka bude nahrazena uhlíkovou. Jednotlivá žebra však jsou oproti originálu opatřena značným množstvím vylehčovacích otvorů, a pro zvýšení tuhosti budou opáskována uhlíkem 0,15mm. Balsový D-box dostane kabát z 10gramového netkaného uhlíku.

Změněn bude i trup, oproti původnímu záměru bude použita gondola od stejného výrobce (Karel Svoboda) a uhlíková ocasní trubka, a tím pádem se dodělá kompletní konstrukční směrovka. Výškovka zůstane přibližně jak byla, plovoucí na kozlíku. Jen místo uhlíkové kulatiny 3mm bude na odtokové hrany SOP a VOP použit plochý uhlík 4x1mm.

Balsový prach, kam se podíváš...

Celá stavba začala výrobou žeber. V dnešní době je ideální varianta nechat si je "vystrouhat" někým, kdo má CNC frézku, ale protože já ji (zatím) nemám, nikdo známý v okolí taky ne, a i když vím, že by se na modelářských fórech našla spousta majitelů ochotných mi ty žebra udělat, ruční práce je ruční práce :) Žebra tak byly vytvářeny postupem sice složitějším, ale zato pěkně podomácku ;). Na voskovaný papír (např. ze samolepících papírových etiket) byly na laserové tiskárně zrcadlově vytištěny žebra a tyto předlohy poté pomocí žehličky přeneseny na balsu a překližku. Tím byla zaručena naprostá shoda motivu na plánu i na dřevě (tenhle postup jsem si vypůjčil z výroby DPS - a na dřevo to funguje kupodivu taky :) ). Teď ovšem přišla ta složitější část, kvůli které by méně trpěliví jedinci měli celý postup výroby žeber opravdu nahradit CNC frézkou - je potřeba pečlivě, ale opravdu pečlivě!! pomocí elektrické lupénkové pily s plochým listem (kvůli přesnějšímu vedení v řezu) všechna žebra vyřezat. Řez musí neustále kopírovat linii motivu z vnější strany - viz. obrázek nalevo. Náročné na pečlivost, pozornost, dobré světlo a pevnou ruku. Při práci dvě tři hodiny odpoledne po návratu z "rachoty" mi 90 žeber trvalo i s vylehčovacími otvory necelý týden - tedy okolo deseti minut práce na jednom žebru.... Já vím, je to asi blbost, když CNCčko to zvládne za odpoledne a ještě mnohem přesněji... ale jak říkám, mě ta práce v dílně prostě baví :) Jen tedy balsový prach potom člověk vymetá (nejen) z vousů ještě hodinu :) 

Vylehčovací otvory do průměru 8mm v topolové překližce byly dělány klasickými spirálovými vrtáky do dřeva. Aby se materiál nevyštipoval na druhé straně, byla díra navrtána nejprve z jedné strany tak, aby se navrtala jen cca do poloviny materiálu a skrz projel jen středící hrot vrtáku, poté byl materiál otočen a díra dovrtána z druhé strany - dírka tady slouží jako středění pro hrot vrtáku. Otvory o průměru 10mm a všechny otvory v balse byly dělány naostřenou zubatou mosaznou trubkou různých průměrů (stejnou, jaká byla používána při výrobě zátěžového systému do RCEV letadel, ideální zdroj menších průměrů je stará anténa z rádia ;) ). Oproti vrtáku je u tohoto způsobu vrtání mnohem menší možnost vyštípnutí materiálu nebo prasknutí tenkého balsového žebra a otvor má krásně ostré hrany. Lehká nevýhoda tohoto nástroje je, že se musí čas od času vytáhnout z vrtačky a kroužky balsy nasbírané uvnitř vyklepnout ven.

V žebrech nejsou oproti plánu udělány zářezy pro smrkové nosníky (na fotce vlevo jsou v některých zpětně zalepeny, protože žebra byly hotová dřív, než došlo k rozhodnutí změnit konstrukci), protože pásnice budou, jak již bylo zmíněno výše, uhlíkové. Na jejich místě bude ovšem pouze vypilován "zářez" pro pásnici... pokud se tedy dá něčemu, co je centimetr široké a hluboké ani ne půl mm říkat zářez :) Tento krok se dá urychlit tak, že jednotlivé sady žeber pro centroplán, ucho a winglet se stáhnou dohromady skrz středovou díru (která tam byla z tohoto důvodu ponechána, i když původně byla pro uhlíkovou tyčku nosníku) a zapuštění pro pásnici se vypiluje vždy do každé sady najednou. V případě, že se budou žebra dělat na CNC mašině, je potřeba původní podklady upravit dle použité pásnice. Jinak vzhledem k tomu, že centroplán má na délku 1189mm, ovšem běžné kupované pásnice mají jen metr, je potřeba vyřešit, jak to udělat, aby byly obě pásnice centroplánu "z jednoho kusu". Já to provedl tak, že uprostřed je metrový kus, který je na obou koncích nastaven na patřičnou délku. Spojení je provedeno šikmým řezem, který sahá přes dvě žebra. Přišlo mi to lepší, než dělat spoj uprostřed, kde je namáhání největší. Ideální by bylo pásnici vyrobit nebo sehnat v patřičné délce, ale i toto spojení se jeví jako dostatečné (asi i díky použitému lepidlu, kterým je lepen dohromady celý nosník a za jehož cenu je možno pořídit cca 7 běžných modelářských 20g vteřinových lepidel :) ). 

Už rostou! (žebra na nosníku) :) ...

V tento moment už je možno roztáhnout plány po pracovní desce, protřepat vteřiňák a jdeme na to. Pásnici je potřeba po celé délce podložit pásky 1,5mm balsy, (místo nich poté bude D-box), přichitit zkříženými špendlíky (propichovat uhlíkovou pásnici opravdu nezkoušejte :) ) a jako první krok sestavit cetrální žebra se stojinou a úchyty pro šrouby. Stojina je, jak už bylo zmíněno, lepena ze dvou vrstev balsy 5mm, která je řezaná v úhlu 45° ke směru vláken. Pak už se jede souběžně na obě strany: stojina - žebro - stojina - žebro...... až ke třetímu žebru od kraje centroplánu. Tam je potřeba vytvořit pouzdro na spojku. Ta je v úhlu potřebném pro vzepětí uší uložena ve výřezu stojiny mezi pásnicemi a z přední a zadní strany je stojina posílena přeplátováním 1mm leteckou překližkou. Taky tady bude o několik závitů kevlarové nitě navíc ;) Výřez ve stojině pak lehce "vytvrzen" řídkým vteřiňákem. Tím, že celý úhel vzepětí je zajištěn uložením v centroplánu, v uších bude spojka uložena rovnoběžně s pásnicemi. Je to jenodušší, než hlídat správné úhly v obou polovinách. Rovněž je potřeba mít na paměti, že poslední balsové žebro z 5mm balsy musí být sbroušeno v úhlu poloviny vzepětí ucha a na něj poté v onom polovičním úhlu vzepětí přilepeno poslední topolové žebro. 

Poté, co je sestava žeber a stojina přilepena na spodní pásnici, je načase obrousit případné nepřesnosti v přechodech žebra-pásnice tak, aby celá dosedací plocha pro horní pásnici byla bezchybně rovná, a celek uzavřít horní pásnicí. Nejprve je dobré vše nasucho vyzkoušet, pak přilepit kraj pásnice a postupně nanášet lepidlo mezi pásnici a stojinu a lepit až na druhý konec. Díky savosti balsy a rychlosti vteřinového lepidla není potřeba ani nic zatěžovat, špendlíkovat a podobně - spíš je opačný problém - když pásnici přilepíte špatně, už ji pravděpodobně dostanete dolů jen odbroušením - a to platí i pro případ, že si špatného přilepení všimnete 5 vteřin po tom, co jste pásnici přiložili ke stojině :) Takže raději vše nejprve třikrát nasucho ověřit a pak - pečlivě a opatrně.

Dalším krokem bylo vytvoření zadních stojin, které tvoří předěl mezi křídlem a kormidly. Stojina na straně křídla je uříznuta z balsy 5mm a pouze opatřena zářezy k zalepení žeber. Stojina na staně kormidla z 6mm balsy je složitější, protože musí být kromě zářezů pro žebra navíc ještě patřičně zkosena na straně přiléhající ke křídlu - to proto, aby i při spodním zavěšení šly klapky nepatrně vyklopit nahoru - pro přeskok. Toto zkosení se vytvářelo pomocí lupínkové pily s naklopitelným stolem, kde se lišta posouvala po příložníku a list ubíral z jedné strany příslušné zkosení - úhel 4° by pro klapky měl být dostatečný. V případě křidélek se už bude muset zkosit i stojina na straně křídla, aby nedocházelo k oslabování pouze na straně kormidla. 

Připravíme žebra pro kormidla a v příštím díle doděláme uhlíkovou odtokovku. Na řadu také přijde náběžka a D-box.

Postřehy a diskuze k článku ZDE.

Jak se staví F5J... 1. díl

Jak se staví F5J... 3. díl

Jak se staví F5J... 4. díl

Jak se staví F5J... 5. díl

Galerie fotek

• Předchozí
• Další