V pátek 28. 6. končil školní rok, v prodejnách LIDL se za pěkné vysvědčení rozdávala žákům zmrzlina zdarma a na silnicích začaly prvé prázdninové zácpy. Mnohem zajímavěji to však vypadalo na letišti v Jaroměři, kde si dali víkendové dostaveníčko vyznavači kategorie GPS triangle sport class. Pro ty, kteří se s touto kategorií teprve seznamují, nejprve krátké objasnění. Hlavním úkolem pilota v této soutěži je udělat ve vymezeném čase 30 minut s termickým elektrovětroněm co nejvíce obletů virtuálního rovnoramenného trojúhelníka. Jeho obvod má délku 1,69 km a jeho vrcholy jsou vymezeny GPS souřadnicemi. Model každého pilota je kromě standardní RC soupravy vybaven zařízením, které v reálném čase zaznamenává polohu, výšku a rychlost modelu. Tyto údaje přenáší na tablet, kde je má v průběhu letu k dispozici pilot a jeho pomocník. Významná role pilotova pomocníka začíná hned při startu, kdy bez nežádoucí penalizace nesmí model k obletům trojúhelníka vyrazit z výšky větší jak 400 m a rychleji jak 120 km/h. I když má pilot základní akustickou signalizaci průletů kolem otočných bodů k dispozici ve sluchátkách, je pomocníkův přínos pro dodržení optimální letové linie nezpochybnitelný a informace o tom, kde ostatní piloti ve skupině našli termiku, neocenitelná…

Mno, jak začít... Prvně jsem rád, že se potkáváme u prvního soutěžního článku v roce 2019. Věřím, že to nebude článek jediný, a že přibydou další nejen odemně, ale i od dalších modelářů.
To by jsme měli vítání, a teď si něco řekněme o posledním týdnu, a dvou soutěžích, na kterých jsem byl po dlohé zimě vyvenčit své letadla. O první z nich, a to RCEV Dino, které jsme společně s Petrem Koláskou pořádali v Orlové jsem původne chtěl psát už minulý týden, ale nějak se to nepovedlo. Sílu mi dala až dnešní RCEO, na které jsem teda zažil co jsem ještě nikdy nezažil :) Možná to bude k smíchu, ale já snad myslel, že to (zase) roztřískám ! :-D

Rok 2018 zde již máme pár měsíců, ale ten modelářský pro nás začíná za pár dní. Všichni již mají dozajista nazbrojeno, a je čas začit trénovat, aby byly výsledky lepší než léta minulá :) A protože jen tréning doma na poli nám nedá to samé, co soutěžní nervy, tak jezdíme po různých akcích ruzně daleko. Někteří jsou ochotní jet stovky kilometrů, jiní zase jen stovky metrů :-D ale nakonec si každy zalítá dle libosti. I tento rok se nám naše repulika tříští na několik kategorií a částí. Pojďme se tedy na to podívat.

Jako první bych snad jen uvedl takový osobní pohled na věc ( i když je asi mírně ohnutá mou ne zcela masivní účastí na všech možných akcích). Z grafu níže je zřejmé, že se nám pěkne profiluje naše národní soutěžní pole. Je zde vidět poměrně velký přesun (občas i nová krev) lidí ze starých kategorí jako RCEK a RCEJ nebo jiných náročných kategorií jako třeba F3J. Holt naše elektro-větroňářská sekce má asi něco do sebe a tak mě těší, ikdyž místně lokální a tříštivy, zájem o nejrůznější kategorie.

Po delší době, kdy se nemohlo na Trnávce létat, jsme byli poctěni klubem Ikarus Ostrava pořádáním soutěže právě na tomto letišti. Je fajn občas zavítat na letiště, které zase tak moc pilotů nezná, neboť nemají výhodu oproti místním.

Podle předpovědi mělo docela foukat (teda na poměry malých letadel) a to cca 5-6 m/s. Jak předpověď řekla, tak bylo. Naštěstí do toho smažilo slunce a tak se termika bude dozajista střídat s klesáky a společně budou cestovat solidní rychlostí po větru.

Letos neobvykle začala sezóna v Nové Pace soutěží F5J místo tradiční RCEK nebo V , ale vzhledem k tomu, že to mám na Packé letiště krom Pačáků asi nejblíž, tak jsem poslal přihlášku a v sobotu ráno jsem vyrazil hodně brzo s malou stopalcovkou, abych zaparkoval. Na ploše už parkoval tradičně karavan s obytňákem a plochu pokrývala krásná jinovatka , ale naprosto jasná obloha a klubající se slunce dávalo naději.