Skoro se může zdát, že z Branských a Packých modelářů se stávají hrobníci kategorií, protože tento týden v sobotu odlétaly poslední MČR RCEK a před týdnem poslední MČR RCEJ kde konečně zaslouženě vyhrál Michal Jirásko, protože dlouhodobě patří k nejlépe přistávajícím pilotům startovního pole a pokud náhodou přistane špatně, tak je to evidentní chyba pomocníka.

Štěstěna se k němu stále obracela zády a stále ho nějak nemá ráda, ale k tomu až později.

Jak psal Milan v minulém článku, měl by něco o soutěži sepsat její vítěz. Od letošního mistra se toho asi nedočkáme, tak se o to pokusím já. Ale popořadě. 

Předpověď počasí na sobotu nebyla kdovíjak optimistická, poměrně silný vítr, zima - teploty max. 15 st. (holt už jsme si na ty vedra trochu zvykli a jsme zmlsaní) a oblačno až zataženo. Realita sobotního rána byla naštěstí v Pace o dost optimističtější (což rozhodně nebývá pravidlem, spíše naopak) – skoro jasno, slunce, sice zima (8 st.), ale vítr zas tak silný nebyl. Na ranní zahájení se sjelo celkem 18 soutěžících, tedy drtivá většina těch, kdo tuto kategorii létají. Po rozlosování (létalo se 6 kol po 3 rundách, bez finále) začala soutěž v 9.15 prvními lety. Přes sílící vítr (ve výsledkovce je uvedeno 5 m/s, ale řekl bych, že foukalo víc) dosahovala řada pilotů plných časů, motorovalo se ale poměrně vysoko – nikdo nechtěl riskovat v nejistém počasí zbytečné ztráty.

Na sobotu 10.5. byla předpověď poměrně větrná, něco kolem 5-6m/s plus poryvy, což se naprosto potvrdilo. Ještě že k tomu sem-tam přikouklo sluníčko. Zkušení pardálové tvrdili, že je to prd proti Hořicům, no ještě že jsem byl tou dobou pryč

Malinko jsem znervózněl, když se z 20 přihlášených pro silný vítr odhlásil zkušený Mirek Číp ještě po ranním tréninkovém letu. Odstartovalo nás tedy celkem 19, soutěž dokončilo 18, takže zas tak strašný to asi nebylo ;)

Co bylo ale hustý, tak to byly „splachovačky", tož skoro jak ty známé vsetínské...! Hned v prvním kole jsem si vybojoval pomálu škrtačku, stačilo mi rozhodnutí začí něco „tvořit", a byl jsem na zemi o minutu dřív, než bych si přál.

Výborně ten den zalítali hlavně Jirka Váňa, Martin Horák a mlaďas Štěpán Horák, který se dokonce probil i do finále. Jen škoda, že mají s tátou jen jeden vysílač dohromady, takže Štěpán do finále nenastoupil. Mám doma myslím jeden Modela T4AM27 i s přijímačem, tak ho zde zdarma Martinovi nabízím, a ten jeho vysílač v klidu může nechat napříště Štěpánovi... 

Soutěže v Přáslavicích jsou vždy na velmi vysoké úrovni a to nejen co se týče organizace, ale i výkony domácího Malčatýmu. Poslední letní víkend byl plánován jako dvoudenka, v sobotu kategorie RCEK a v neděli klubová F5J, což se poněkud zvrhlo v monstrózní akci plnou zvučných jmen. Začněme ale u kategorie RCEK, která tentokrát měla ještě jeden bonusový bod oproti normálu, a to že se jednalo o poslední RCEK v našich krajinách. Příští rok se na této modelářské ploše sejdeme už jen s výškoměry a různě velkými ptáky (tady autor myslel samozřejmě letadla - pozn. korektora).

Tento článek bych tedy rozdělil na tři části a to RCEK (Sobota) , F5J (Neděle) a online zadávání výsledků. A aby to bylo zajímavější, začneme od konce, a to právě pokusem plným techniky a inovací :)

Rozhodující závod letošní sezóny, nebo i celé historie RCEK?

Ve dnech 7-8. září 2013 se na letišti u Dobré vody u Hořic konalo Mistroství České Republiky v kategorii RCEK. Na letišti se sešlo 30 pilotů. Někteří přijeli již v pátek, jiní až v sobotu ráno. Plocha se pomalu zaplňovala auty a stany. Depo se také plnilo letadly, samozřejmě byl hojně zastoupen Daidalos (byly zde 2m i 2,3m a i 2,5m), bylo zde i několik Brďasů a i další doma vyrobené stroje. Mezi lidmi se rozbíhalo mnoho zajímavých diskusí o všem možném. Brzy ráno bylo bezvětří, ale bylo jasné, že soutěž bude větrná. Po krátkém zahájení došlo k rozlosování a rozdělení pilotů do 5 skupin a 6 startovišť.

První lety probíhaly bez nějakých zvláštností. Motorovalo se kolem 20 sekund a díky vymetené až plechové obloze byla viditelnost velmi špatná. Vítr foukal z východu, a tak se startovalo skoro do slunce.

Už od prvních startů byl vidět obrovský rozdíl ve stoupavosti různých modelů. Často bylo vidět, že někteří za 20 sekund motoru nastoupali výš než jiní za 35 sekund. S přibývajícím větrem se zvyšovala doba motorového letu a to se neobešlo bez následků. Přestože teploty nebyly nijak extrémní, shořely v Hořicích první den 3 Megy.

Po odlétání 6 základních kol se závodní létání ukončilo. Narazil se soudek a lidé, ještě plni dojmů z předchozích kol, se pustili do mnoha zajímavých debat na mnoho témat.