Rok se sešel s rokem, a opět nám končí modelářská sezóna, respektive tady u nás na Moravě a Slezsku. Poslední soutěž RCEK se odehrála na luxusním letišti v Přáslavicích u Olomouce. Jako vždy precizní příprava, ozvučení občerstvení a vůbec vše. Bohužel ráno trošku pršelo a tak se 22 pilotů schovávalo pod přístřešky a vyhlíželi konec srážek. Ty nakonec asi po hodině přešly a mohlo se na start. Bylo vypsáno 5 kol, 7 startovišť, 4 skupiny a 7 nejlepších do finále. Po dešti bylo stále pod mrakem a rozhodně se to nemělo zlepšit. Jaké překvapení bylo, když obloha nosila všude, ale úplně všude a tak i ta sebemenší chyba rozhodovala o pořadí. Přistání je nutnost, ubrat motoru tak akorát a neudělat ztrátu větší než pár (slovy dva) body, jinak jste měli škrtátko. Mimo jiné přistání bylo i pro mne u mnohých neuvěřitelné. Vojkůvka Z. a Malčík P. přistávali v průměru za 99,67 !! a 99,17b !! 

Nakonec vás od finále oddělila ztráta 3 bodů v přepočtu , tj. nepřepočtených 12 bodů za 5 kol.

Psychicky to zvládli nejlépe tito borci.

1.  Radek Malčík
2. Zdeněk Vojkůvka
3. Petr Malčík
4. Radim Barč
5. Aleš Krátký
6. Petr Slezák
7. Zdeněk Malčík

Přišlo na řadu finále a jak se říká: co musí nahoru, musí i dolů. Termika byla celý den, a ve chvíli ...

Blížil se konec sezóny, konec dovolených a volného času, nastal začátek školního roku a také čas druhé Dinosoutěže na kterou se přihlásilo pouhých 17 pilotů. Snad z nepěkné předpovědi počasí, nebo právě z návratu do pracovního období, kdo ví. Za to co jméno to eso a tak se daly očekávat lité souboje. Hned ráno, kdy jsme přijeli na plochu nás uvítaly luxusní nove ukazatele, velitelský stan, a jiné vymoženosti. Bohužel i vítr přes stromy, který zde fouká maximálně dvakrát za deset let jak tvrdí klasik. To mělo za následek nepěkné turbulence, které daly zabrat nejednomu pilotovi.

něco po deváté hodině byl nástup, info o počtu startovišť (6), počtu kol (5) a jednom finále. Mohlo se jít na věc. V tak malém počtu skupin je to docela maraton, ale dá se. Zvláštní je, že i domácí to poměrně rychle tzv. zazdili a pěkně ustoupili jiným borcům. Možná za to může klasická věc : "jdeme létat ?/  asi ne, dneska tam fouká přes stromy / máš pravdu v tom se nedá lítat". Za chvíli ale většina pilotů odhadla, že nejlepší je létat na návětrné straně před stromy a využívat tak tento živel pro svou potřebu. Létaly se poměrně dobré časy ale i tak si každý vybral svou slabou chvilku, a když začalo letadlo olizovat vršky stromů tak raději přistál těsně před koncem pracovního času. Bohužel počasí se trošku horšilo a časy se začaly zkracovat. Konkrétně já si pamatuji, že svým časem v posledním kole, kdy mi chybělo pět míst na postup do finále, jsem s 7:53, které jsem těžce přetěžce vybojoval nad kolegou P.Kurjanem nadělil zhruba 500 bodů a postoupil s odřenýma ušima do finále z šestého místa.

1. Zdeněk Malčík
2. Ondra Matula
3. Radim Barč
4. Martin Vohralík
5. Franta Odehnal
6. Aleš Krátký

Finále to bylo opravdu zajímavé a řekl bych bleskové. Motory skoro ...

Na soutěž se přihlásilo a přijelo poměrně málo soutěžících, hlavním důvodem byl asi předpovídaný vítr. Ten také udělal skoro celou soutěž charakteristickou tím, že se stálo proti větru. Sice bylo docela teplo, ale první čtyři kola se lítalo na maximum viditelnosti a motory se vypínaly skoro naslepo. První vteřiny letu to byl sešup dolů, pak to někde napadat, chvílemi pád zpomalit traverzem, a připravovat se pomalu na přistání. Někteří jsme propadali depresi. Vše je vidět na výsledcích. Odpočet posledních vteřin prac. času před přistáním, ze začátku soutěže skoro nebyl potřeba, a když ano, tak to byl nějaký šťastný jednotlivec, který si slízl tisícovku. Během soutěže Jirka Váňa v asi páté vteřině motoru zažehnul raketový motor a čároval po nebi kondenzační stopu, volně přešel do klouzavého letu a ještě nějaký čas nalétal. Po přistání utrousil, že to byla Mega,a že chtěl jen vědět, co na ní všichni vidí. Několikrát bylo vidět opakování letu, to když se někomu tři minuty zdálo málo. Ono se to často dalo vylepšit. V pátém kole se již vyvalila termika a nejednou se shazovalo zbytečně několik set metrů. Došlo k jedné lehké srážce v kroužení v malé výšce, naštěstí oba ...

O víkendu 8. a 9. září 2012 se konalo historicky první oficiální mistrovství České republiky v lidové kategorii RCEK. Statečnými organizátory se stali tentokráte borci z Chomutova (LMK Chomutov - Pesvice), kde se konaly i dva poslední Eurocupy v rámci ČR. Pro některé již tedy známé místo. Ti co v Chomutově nikdy nebyli, mohli přijet už v pátek a potrénovat, prozkoumat a vybádat co se dá od zkušenějších. Pátečního příjezdu využilo poměrně dost lidí (hlavně ti, co to měli dále) a tak se mohlo v pátek diskutovat nad pravidly, motory a vším možným až do pozdních večerních hodin.

V sobotu ráno bylo na ploše připraveno na briefingu celkem 34 pilotů. Představili se časoměřiči(čky), rozhodčí a další lidé. Byly ukázány "sejfty zóny", vysvětlily se letmo pravidla, upřesnily se počty kol, finalistů a hlavně následovala vstupní kontrola všech modelů. Jejich označení, kontrola licencí, motorů, vrtulí a váhy. Kdo prošel, mohl jít na věc… Celkem se tedy mělo bojovat v osmi kolech a dvou finále, kde postoupí pouze "top ten" piloti, neboli deset nejlepších. Kontroly jako takové byly avízované dlouho dopředu, a proto kdo by se nechal nachytat na hruškách byl by opravdu nemoudrý. Kupodivu byly poměrně časté i namátkové kontroly ihned po přistání, kdy se s modelem nesmělo dělat vůbec nic a následovalo vážení a měření vrtulí. Například já (Krátký) jsem byl měřený a vážený snad každé kolo ! :-D

Počasí bylo toho dne poměrně větrné a tak byla taktika taková všelijaká. Většina letěla proti větru nad "svah" a snažila se něco nastát. Ti odvážnější po pocitu termiky opustili útulné místo na stráni a točící odcestovali po větru nad plochu a dále, výše atd... Někomu to vyšlo a vracel se ze stratosféry, jiní si pro letadlo došli a další prostě jen po svém čase otočili ze svahu k bodům a přistáli. Naštěstí cestovaly krásné vlny klesáků / stoupáků a tak kde to předtím bylo, tak teď tam byl padák, atd... zkrátka člověk musel i tak hledat a boje to byly kolikráte opravdu luxusní, jak se mistrák sluší. Bohužel byly i případy, kdy se prostě nesešel počet pilotů a letadel ve vzduchu.  Jinak k výkonům je třeba říct, že se dovednosti pilotů dost zlepšují. Potkávám dost lidí na soutěžích a u některých je takový pokrok, že to je až neuvěřitelné. Vůbec nebylo problém vidět (ano i v tomto větrném počasí) luxusní kroužení "na placato" v pár metrech nad zemí a z toho plynoucí záchrana. Stejně tak jako supr skoky z bublinky do bublinky (respekt těm co to tam předváděli)´, ale i umění poznat klesák a rychle opustit prostor, což je velmi důležité. K poslednímu bodu patří bezpochyby i dovednosti pilotů v roli našeptávačů. Kvalitní rádce je 50% úspěchu, neboť se lítalo v tomto případě velmi roztahaně (odleva doprava byly všude letadla). Všímavý rádce ... 

Tak je před námi první oficiální mistrovství republiky v kategorii RCEK.

Ve dnech 8 a 9.9.2012 proběhne na letišti v Chomutově pod záštitou klubu LMK Chomutov. Svátek pro všechny, kteří berou náš koníček vážně a neměli by na takovéto akci chybět ! registrace končí už 31.8.2012 a proto neváhejte !!!

Na stránkách F5J.cz je k dispozici kompletní informační servis včetně seznamu již přihlášených. Fórum k MČR je zde

Pošlete nám prosím e-mailem Vaši závaznou přihlášku v tomto formátu: