Jak se staví F5J... 3. díl

Po malé odmlce je tady další díl "veřejné" stavby F5J-čka. Pravda, odmlka byla pouze publikační, v dílně se stále tvoří a křídlo roste jako z vody :) Občas už žertem při pohledu na klesající teploměr konstatuji, že jestli to tak půjde dál, budu muset to křídlo dobře schovat před majiteli kotlů na tuhá paliva.... je na něm totiž už tolik uhlíku, že by se mohl někdo rozhodnout s ním výhodně přitopit :) 

Tři metry šedesát uhlí a dřeva :) ...

Stavba mezitím pokročila natolik, že je již možno sestavit nahrubo celé křídlo. Je ho tedy pořádný kus :) - a to je ještě rozpětí 3,64m poměrně katolické, kam je do 4 metrů :) Po položení celého křídla na váhu se objevilo číslo 533 - zatím samozřejmě bez potahu, nábežné hrany wingletů a vybavení. Na potah je v plánu červený transparentní Oracover s váhou 54g/m2, takže při ploše křídla 76 dm2 bude potah vážit cca. 82g (0,76x2x54). Uvažovaná serva Savöx SH-0256 a SH-0255MG cca. 16g/kus, do posledních křidélek nejspíš Dymond D60, nějaká ta bižuterie... sečteno a podtrženo by se kompletní letuschopné křídlo nemělo dostat přes celkovou váhu 800g. Trup s vybavením se dá zvládnout okolo 600g, takže hranice 1300g letové váhy možná nebude až takové sci-fi ;) Plošené zatížení by se tak pohybovalo někde okolo hodnoty 17g/dm2. Tak jako tak -  víc jak kilo a půl to evidentně mít nebude.

Oproti stavbě centroplánu se při konstrukci uší použil mírně pozměněný postup. Pásnice nosníku jsou upraveny tak, aby se postupně zužovaly z 8,5mm na 5mm na uších a z 5mm na 1,5mm na wingletech. V návaznosti na toto byla zvolena i jiná technologie výroby stojiny pro uši a winglety - vzhledem k tomu, že se stojina zužuje jak na výšku, tak na šířku, byla nejprve vkuse slepena ze dvou vrstev balsy, sbroušena patřičným způsobem a pak teprve "porcována" a lepena mezi žebra. Celý nosník až na poslední část ve wingletech, zejména pak části okolo spojek, je omotán rybářskou nití s nosností 20kg. Ze stejné nitě je také ve středu od zadního šroubu skrz vylehčovací otvory žeber až k nosníku uvázáno "Véčko", které by mělo pohlcovat část energie, která se při každém zápichu čumáku letadla do přistávacího bodu (nebo alepoň pokud možno poblíž něj) bude snažit rozervat křídla vejpůl. Stejný účel má i uhlíkové posílení na zadní stojině.

Došlo také na posílení pásnic ve středu centroplánu, protože výpočty ukázaly, že jejich dimenzování je sice dostatečné pro poklidné termické létání, ale rezerva pro poněkud drsnější zacházení byla nic moc. V délce 50 cm okolo středu byla pásnice nastavena další vrstvou o síle 0,3mm, na koncích sbroušenou "do ztracena". Změn doznaly i plány wingletů - křidélka byly protaženy až téměř na jejich konec. Zatím je tedy stále počítáno se 6 servy, protože jedno servo by asi přes metr dlouhou nestvůru (rozuměj křidélko) nějak smysluplně neukočírovalo bez nežádoucích jevů.

Odtoková hrana má poněkud "netypickou" konstrukci, která je sice pracnější, mnohonásobně dražší, ale zase je tenká, pevná a odolná proti kroucení a průhybu - funguje tak trochu jako dodatečný D-box pro kormidla. Je lepena ze dvou uhlíkových pásnic 0,3mm do tvaru V, na třetí straně pak uzavřená tenkou balsovou stojinou z 1,5mm balsy (na fotce vlevo je ještě bez ní). Vzhledem k nepatrnému přesahu horní pásnice přes spodní je tak výsledná tloušťka odtokovky právě těch 0,3mm (plus mínus, dá se ještě lehce "nabrousit" :) )... to by myslím mohla být na konstrukční křídlo docela ucházející hodnota ;)

Páskování žeber je provedeno uhlíkovými pásky 0,15mm od Jaromíra Orla. Osvědčil se postup Tomáše Hlavinky, který prozradil v diskuzi k tomuto seriálu - pásek přilepit na izolepu, tenhle "komplet" přenést na žebro potřené CA lepidlem a po přilepení lepící pásku strhnout. Lze tak přesně a dokonale přitlačit pásek na žebro, aniž byste byli od vteřiňáku zapatlaní až za ušima a prsty měli přilepený každý k jinému žebru ;) A je to i docela rychlá metoda, komplet křídlo bylo opáskováno za pár hodin, sází se to tam jeden pásek za druhým ;) 

Od laminování D-boxu uhlíkovou tkaninou bylo nakonec upuštěno - po zvážení přínosů vůči nevýhodám byl ve finále pouze mezi náběžnou hranu a žebra umístěn tenký pásek epoxidem prosyceného uhlíkového rovingu, který má za úkol při lehkých "ťukancích" podržet náběžku co nejdéle pohromadě, aby poškození postupovalo do středu křídla co nejpomaleji. Samozřejmě, že při větší ráně to nezachrání, ale aspoň něco málo pobere.

V tomto týdnu by měly dorazit objednaná serva, takže příští díl už bude o potahu, osazení křídla a taky tvorbě ocasních ploch. 

A ještě na závěr něco málo pro obrázkuchtivé:) I když občas se do stavby "zažeru" tak, že zapomínám fotit, fotek se nasbíralo víc, než se vejde do článků. A protože jeden obrázek občas poví víc než tři odstavce textu, "sesypal" jsem všechny fotky ze stavby do galerie. Budou v ní samozřejmě postupně přibývat.

Postřehy a diskuze k článku ZDE.

Jak se staví F5J... 1. díl

Jak se staví F5J... 2. díl

Jak se staví F5J... 4. díl

Jak se staví F5J... 5. díl

Galerie fotek

• Předchozí
• Další