Polanecké F5Jéčka
Za dávných časů byla Polanka mekkou RCEJ, poté RCEK, poté RCEV, a nyní se pomalu stává mekkou F5J soutěží na Severní Moravě. Pokud si totiž chcete zalítat kvalitně, těžce, a organizačně perfektně, je toto letiště a jeho osádka vždy tím pravým ! Letos tomu nebylo jinak, a tak jsme se mohli opět sejít na toto letišti a poměřit nejen výkony, ale i letadla.
Toho dne ráno, 13 května se psalo, byla obloha zalitá sluncem. Blankytně modrá obloha doslova vybízela k tomu, aby jsme odhodili vdál naše uhlíkové ptáky. Celkem 21 pilotů tohoto neodolatelného pobízení využilo, a vyrazilo směrem do Polanky nad Odrou na pro mnohé první soutěž F5J v tomto roce (soutěžácí již asi 3-4 soutěže stihli i před touto).
Ti co vyráželi z jihu, byli doslova natěšení pěkným počasím. Ti co vyráželi ze severu, byli zase pro změnu plní obav a chmurných myšlenek. Není divu, ono totiž u hranic vše krásné skončilo, a vjeli jsme to gigantického mraku, který se držel v cca 100 km pásu a to docela úspěšně téměř celý den. Cestou jsme se málem zasekli na dálnici, kde se stala dopravní nehoda, a tak byla jistá šance, že žhavé těliska v ohni nestihnou start, a dostanou šanci i normální letci :-D. "Bohužel" se tak nestalo, a nakonec jsme se sešli všichni. Pod mrakem, mrholí, a každý kdo vyleze z auta pronese hlášku "u nás je pěkně" nebo naopak "tady je stejně hnusně jako u nás" :-) moudří uhádnou kdo co říkal. Každopádně jsme smontovali letadla, provedli opět násed (copyrigh LMK Polanka), určila se Jury, poté něco málo k pravidlům, a šlo se na věc.
Létalo se pět kol, a bylo to vskutku zajmavé. První skupinky prováděli lety ve stylu "stealth" neboť ve zhruba 130 - 150 metrech jejich letadla tuto technologii aktivovala a zmizela v mracích :) Výsledky odpovídaly odvaze tuto technologii používat. 7 až 10 minut byly průměrné letové časy. Jak šel čas, mraky se zvedaly a tím i letové časy soutěžících.
Narazili jsme i na pár nerozlítaných, kteří si vesele přistávali proti určenému směru přistání neboť koukali na vítr, který se točil jako korouhlička na střeše, a vysloužili si (ok, byl jsem to já) penalizaci. Také se ukázalo pár nových strojů, dokonce jede mimořádně zajmavý, ale o tom asi více někdy jindy. Celkově vzato byla první půlka soutěže taková nějaká padací. Dal se najít vzduch s nulkou, a tu žehlit a nalétat. Odpoledne začalo svítit slunce, a to začaly pořádné jatka. Luxusní výkoný předváděl jako vždy Radek Malčík, ale i "Bob" Martin Vohralík, Kamil Kičmer, já :), a další další piloti.
Do finále postoupili ti nejlepší z nejlepších a to
- Malčík Radek
- Hlavinka Tomáš
- Vohralík Martin
- Nehera Petr
- Nahodil Antonín
- Kičmer Kamil
- Malčík Zdeněk
Finále bylo na 3 kola, termiky všude hafo, a taky to tak vypadalo .. první kolo, pohoda. Druhé kolo ? :) jak jistě tušíte, první vlna termiky se zvedla, a po ní zůstalo co ? tak tak ... nedolétal nikdo, a tisíc bral Kamil Kičmer za 11:10
Třetí kolo bylo jako vždy střelecké, neboť se muselo hrát hop nebo trop. Všichni se rozletěli, a za 7 minut byli na zemi, ovšem až na dva borce. Naprosto jasnou hvězdou na Polaneckém nebi zářící se stal Radek, ten někde v dáli kousek nad lesem po pár minutách málem boural družice na oběžné dráze. Toho si všiml i Petr Nehera a pelášil za ním a poté se moc statečně pral a dopral se až na první místo. Radek s nulou ale dvěma tisícovkama skončil nakonec třetí. Kamil se vetl mezi tyto dva borce a rozhodně zaslouženě.
Celkově to bylo moc príma, ke konci jsme si zalétali i termiku, poháry byly, slunce bylo, déšť byl, zkrátka paráda.
Děkujeme klukům z Polanky a zase někdy !!
Zobrazeno: 2821
Stoupák.cz je nezávislým komunitním webem. Pokud máte cokoliv, co by jste chtěli zde uveřejnit, neváhejte nás kontaktovat. Rádi se podělíme o zajímavé informace, reportáže nebo návody.